Květiny bílé na cestě

Co dnes? Klidné tiché ráno. Bezvadné. Žádné hlučné stroje od sousedů. Žádná auta neucpávala ulici. Klid. Léto. Mír. Pohoda.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-13-dnes-snidala-s-mourkem-i-zofinkaa

Dnes snídá s Mourkem i Žofinka.

Poslouchám na telegramu  zprávy od Lindičky a Lucinky. Telefonuji s Bárou. Snídám u ní. Maluji se. Oblékám se. Jedu rychle koupit kytku. 

- Baruško, už jsem u pokladny. Tak zatím!

Bruška poslala dokument i Petrouškovi. Vše v jeho těle se krásně obnovilo. Měl osm stran. Jiní lidé mívají pětatřicet, čtyřicet. V našem věku - skvělé tělo. Výživa. Pohyb. Klidv životě. 

Dnes má pohřeb manžel vynikající ženy. Máme se rády už jen na dálku. Asi před čtyřmi pěti lety prodali svůj krásný velký dům za rohem. Odstěhovali se k dceři do Benátek. Do těch českých. Bydlí tam v domech vedle sebe.

Kupuji kytku a rychle zpátky. Chystám obložené chlebíčky pro Aničku. Má příběh. Nejinteligentnější holčička ze třídy. Rychlá. Vždycky všechno na jedničku. Bystrá. Neúnavná. Dva mladší bratry. Maminka, dětská lékařka odešla, když byly děti malé. Pavlíkovi kolik – šest, sedm. Honzíkovi o něco víc. Nejstarší Anička jde ve šlépějích své maminky. Před třemi lety ukončila studium pediatrie. To by měla maminka radost. A já ji mám taky. Anička je skvělá. 

Zvonek. Už je tu. maličký skříteček. Pořád stejná.

- Nevěděla jsem, co vám přinést. Tak jsem natrhala v našem domě kytky. Oni už tam žijí jen kluci. Zahrádce moc nedají. Jezdím tam já. Máte tam i heřmánek!

- To mám radost. Já ho nepoznám.

- Vevnitř je dutý.

Hned mi říká latinský název. Anička moje malá. Kytka je krásná. Převázaná červenou pentlí. Cením si. Je přímo pro mě.

- Aničko, kolik máš dětí?

- Tři, z toho jednoho v nebíčku.

Pamatuji si Františka a Toníčka. Oba nesou biblická jména. Ten třetí se narodil už po očkování. Na šestém měsíci. Pět dnů. Anička mi ho ukazuje. Krásné mimi. Ona je nádherná maminka. Líčí mi se slzami, jak to tehdy bylo. Stihli ho pokřtít. Rozloučit se s ním na pohřbu. Malý hošíček… Staly se různé synchronicity, které vnímala ona a její manžel. Taky lékař. Ptám se, jestli za ní malý přišel. Ano. Po třech měsících. Líčí příhodu. Ano. Věřím. Dějí se věci.

- Aničko, pojď, vylezeme na štafle.

Trháme, povídáme. Ach, potřebovaly bychom mnoho hodin.

- Já už musím. Hošíčci jdou dnes po o.

Má před sebou cestu do HK. Děkuje za košík třešní. Těší mě, když se na třešních napase co nejvíc lidí. Letos nám třešně opravdu přejí.

Balím jí do vaničky chlebíčky z podnosu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-13-s-anickou

- Pojď! Vyfotíme se. Ješiši – mám plnou pusu. Vypadám jak medvídek. Počkej, musím spolknout chlebíček.

- Počkejte, ještě ať jsou vidět třešně.

Tak se fotíme, fotíme. Snad jedna vyjde.

- Zavolej do školky. Nespěchej. Jeď normálně. A podej mi zprávu.

Chodily jsme obě bosy. Moc se jí líbila chaloupka. Chození na boso má jednu nevýhodu. Během dne si jdeš párkárt umýt nohy, protože by sis je utírala o koberec… Včera jsem si je večer myla snad deset minut. Závěrečné mytí. Pemzovala. A když se pak postavím na bílý ručník, hádejte co? Ano. Jsou tam. Moje umyté nohy – neumyté. Ručníky na nohy mám pořád do pračky. Přesto si nemohu pomoci. Miluji chodit bosa. 

Obléct. Volám Petrouškovi.

- Peťuš, víš, jak jsem ve Špindlu ztratila dole v jídelně tu perličku z náušnic.

- Nevím.

- Donesl jsi mi ji.

- Nevím.

- Tak já jsem dnes spěchala. Nedobře zapla zámeček. Perličku jsem ztratila. Potřebuji změřit šuplérou tu stávající. Na Temu si koupím jinou. Jen velikost…

- Počkej. Jedu domů.

Má už šupléru v ruce. Objednávku ale nestihnu. Před třináctou už parkuji před Husovým sborem. Mám s sebou vzít krabici třešní? Vezmu. Položila jsem třešně na lavici v předsíni. Poklonila se manželovi paní G. Kytku jsem položila vedle rakve. Mají vše laděno do bílé. Mé tmavě fialové gerbery neladí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-13-rozlouceni

Zní příjemná hudba. Písničky vybrali nádherně. Tematicky. Matuška. Simonová… Nějaká country. Přichází paní farářka. Velice hezky hovoří. Ráda čtu její příspěvky do Zpravodaje. Aha. Pán pochází z malé vesničky Suchdol na Moravě. Sourozenci. Vojna u nás. Oženil se s Jaroslavou Jakubcovou v roce 1964. To jsem nevěděla, z jakého rodu je. Ano, vychází to. Byli spolu 61 let. Mají čtyři vnuky, šest pravnoučat. Ó, to je skvělé… 

Před mnoha lety přišli o syna. Spadl do řeky. Utopil se. Pánbu jim nadělil pokračování rodu od dcery. Poslouchám průběh jeho profesní dráhy. Nejprve správce budov v kasárnách. Tam jsou dnes byty. Večer jsem tam jela koupit k Polákům jahody, brambory, maliny, meruňky. Pak Družstvo Stavba? Dlouhá léta tajemník MNV. To je důležitá fce. Uměl. Ředitel ve Stavbě. Miloval les. K tomu zahráli hezkou písničku. Miloval houby. Jednou jsem přišla za paní G. Na dvoře čistila mraky hub. A miloval křížovky. A prý říkával:

- Jarčo, dnes mi není nějak dobře.

Už se to stalo okřídlenou větou. Až před týdnem…

Jdu kondolovat.

Čekám v zadní lavici na vhodnou dobu předání třešní. Paní nemá lesk v očích. Posiluji ji. Vše dá. Je rázná. Říkám jí, jak mi vdova K. vyprávěla o převlékání postele.

- To už mám za sebou.

- A obě?

- Obě.

Dovoluji si zveřejnit fotky. Ano, dostávám svolení. Myslela jsem na ni týden. Od minulého pátku, co přivezla parte. Myslím na ni dnes od rána. Společenská, šikovná, milá… Až se příště zastaví, snad už najdu jiskru v jejích očích.

Spolužák Fanda. Známe se od mateřské. Soused na konci ulice. Byl jim bližším sousedem. Naklonil se ke mně.

- Ireno, ty se účastníš všech akcí.

Je to k smíchu. Hezky to formuloval. Zas mi běží myslí teď večer všichni odešlí. O den jsem loni propásla pohřeb Jarky C. Spletla jsem si datum. Na kopci odešel Karel E. Šla bych se jim poklonit a vzdát hold. Hodní lidé. Nechali na světě i v mém srdci stopu.

- Fando, vždyť  je třeba vzdát hold. Paní přivezla parte. Automaticky jdu.

Večer hovořím s Lindou. Řešíme. LP jí dal odposlech do auta. Asi si myslel… Nevyšlo mu to. Pod úroveň. Občas se zmínil o něčem, o čem mu Linda ještě neřekla.

- Lindo, odkud má informace? Kde k tomu přišel? On tě odposlouchává.

Asi před měsícem něco řekl Petrouškovi. Ten mně.

- A odkud to ví?

- Prý od Zuzky.

- To určitě. Šmíroval.

Linda si začala dávat pozor. Opravdu. Tak to je konec. To je román, co? Z pohádky do románu.

Večer ze mě uprostřed povídání vypadlo:

- Lindi, já jsem dnes byla na pohřbu pana G.

- Mami, ty to máš zařazeno jako pravidelný program.

Smějeme se. Vypadám jak plačka. Dnes jsem byla jen tichým účastníkem. Ale u Jindry a u pana starosty, tam mi bylo smutno. Odešli mladí. Njn, tak snad teď už tady zas na chvíli všichni zůstanou. Napadlo mě, jestli někdo přijde na rozloučení se mnou, když jsem to zlobivé dítě.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-13-siesta

Odpoledne jsme se sešli na zahradě. Petroušek zvadnul na houpačce. Běžím pro polštářek. Pod nohy mu dávám deku, aby to měl měkké. Ať se mu doma příjemně odpočívá. Na stůl jsem si postavila Aniččinu kytici. Nalila si bylinkové víno. Nezdá se, ale černý bez, máta, meduňka, citrón ve víně mají sílu.

Jdu zalévat. Obíhám záhony, květináče s rajčaty, okurkami…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-13-krem-uz-pampeliskovych-kvitku

Vypadá to letně. Ale je zima. Je normálně zima. Slunce odstíněné. Psí zima!

V ledničce mám dvě dávky pampeliškového lisu. Z jedné ušlehám krém. Druhý jsem chtěla nechat na balzám. Nakonec ho taky šlehám. Vracím do lednice. Zítra znovu našlehám. Dám do skleniček.

https://www.youtube.com/watch?v=6dui_jif1S0

Je na slunění. Obsahuje antioxidanty, vitamín C a E. Chrání buňky před volnými radikály a podporují pružnost pokožky. Pokožku detoxikuje. Pomáhá vytahovat nečistoty z pórů. Redukuje tvorbu kožního mazu. Včelí vosk je součástí. Já přidala i kakaové máslo. Všechno se dá jíst. A to máme dávat na největší plochu těla – pokožku.

Vařím polévku na zítra. Peču dort. Ráno ho nazdobím.

Půlnoc. Beru si župan, rukavici, kelímek se solí. Jdu na lup. Vypadá to, jako že nic. Prvního sbírám na lístečku kedlubny na kompostu. Druhý je přilepen na hmotě stěny, držící kompost. Prohlížím levandule. Kde jsou, šmejdi? Jdu omrknout za pergolu angrešty. Kontroluji rajčata. Jo tady jsou! Hajzlíci. Jedno mi sežrali. Do skleníku. Kdepak jste? Posledního křehoučkého salátku se vám zachtělo! Jeden, druhý, třetí do soli! Prohlížím chřásty kedluben. Spokojena. Pod malými salátky – óoo! Beru. Tak jsem byla docela úspěšná.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/20205-06-13-vecer

A teď si jdu úspěšně položit tělo.

Dobrou noc!