Květná neděle

Neděle.  Hezká. Klidná. Napadá mě kýčovitá. Ne v negativním slova smyslu. Opravdu povedená. V zahradě.

Dodělat nášlapy přijdou v poledne. Než nastartuji ráno, ó! Jak naskládat mé nápoje. Ráno nejprve přípitek vodičkou medovou. Na osvobození dětí. Na probuzení lidí! Na dostatek vláhy! Na čisté nebe! Na svět! Na lásku! Na hojnost! Na MÍR!

Jdu ještě spát. Fotím si z okna ložnice nášlapy z podzima a ze včera. Podzimní jsou ukládány jako lidské kroky. Včerejší jsou rovnoběžné, blíž k sobě. Příjemnější na chůzi. Původní má představa byla, jet do kamenolomu Krákorka. Myslela jsem si, že budou kulaté, hop sem, hop tam. Tyhle jsou jiné. Líbí se. Hlavně fční. Nikdy jsme v zahradě neměli tolik bláta, jako poslední asi tři roky. Co tu stojí ta sousedova stodola. Nemáme slunce. Měli by nám nášlapy zaplatit. :-) Letos mám úkol. Všechno znovu oset.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-13-do-kvetne-nedele

Zamýšlím se. Život bez starostí. Rozhodování o malých věcech. Žijeme klidný život. Důchodcovský. Kde jsou doby, kdy jsem si lámala hlavu nad diktáty, slohovými pracemi, literárními testy a známkami. Nad dětmi, jejich přístupem ke škole, k životu, nad jejich názory. V době mé služby bylo vše normální.  Relativně. Na gymnáziu jsme měli procentní systém. Sama jsem si ho nastavovala podle náročnosti. Dnes náročnost zmizela. Hodiny mateřštiny uberou. To už není škola pro mě. Vzdělávala jsem a vedla k vlastenectví. Učila jsem srdcem. To už se dnes nenosí. Za mě se psalo jen psacím písmem. Na střední sem tam někdo přešel na trapné tiskací. Když jsem studovala grafologii, nebylo to jen tak pro nic za nic. Z detailů písma jsem si četla v osobnosti pisatele. Podpisy, ó! Ty vypovídají o svém autorovi.

Šla jsem se podívat do systému Montesori. Mají pravidla. Není to cochcárna. Přehrávala jsem si v hlavě situace. Třeťáček psal číslice hala bala. Neupravenou šestku. Rozcapenou trojku. Jak vránu. Takovou v letu. Písmo je stopa mozková na papíře. Chyběly mu návyky psaní. Na koberci se dost dobře nepodaří mít bačkorky na podlaze, ruce položené předloktím na pevné podložce. Tužka a pero má své držení. Aby nebolela hlava, záda. Prostředníček drží, ukazováček přitláčí, palec přidržuje. Vázané písmo rozvíjí levou hemisféru upraváků. Tiskací písmo se sem pozvolna natáhlo, přece nepotřebujeme mít lidi z rozvinutými mozky. Šup, comenius, a svedeme to na to, že lépe vyhovuje při angličtině a že více vyhovuje levákům...

Vracím se k článku Yvety Rychtaříkové.

https://kob-forum.eu/2024/10/13/kdy-uz-konecne-rodice-reknou-dost/

"Celkově 82,2 % škol vyučuje psaní písmem Comenia Script současně s vázaným písmem v jiných třídách či ročnících a 17,8 % škol vyučuje pouze psaní písmem Comenia Script," uvádí se ve zprávě ČŠI.

Tento článek jsme daly dohromady s Yvetou Rychtaříkovou, která se problematice školství věnovala a věnuje v sérii pořadů Škola, základ života na telegramovém účtu Proud národní hrdosti.

Naše školství patřilo do r. 1989 k těm kvalitním, záviděl nám ho celý svět, české a slovenské školy opouštěli všestranně vzdělaní lidé, společensky uplatnitelní a s vysokým tvůrčím, novátorským i badatelským potenciálem, což se promítalo do výsledků národního hospodářství, které se od 50. let stabilně umísťovalo v první desítce NEJROZVINUTĚJŠÍCH zemí světa. Zcela unikátní pak byl široký záběr našeho průmyslu i zemědělství. Traduje se, že v průmyslu jsme vyráběli co do různorodosti nejvíc výrobků na světě (od špendlíků či sirek přes parní lokomotivy až po jaderné reaktory, a to nedělali ani v SSSR, natož v USA) a potravinově jsme byli zcela soběstační (pěstovali jsme takřka všechno až na banány a pomeranče).

Po r. 1989 byl pod hesly "Od centralismu k demokratické pluralitě vzdělávání" opuštěn koncept jednotného základního školství, tedy vzdělávání všech žáků podle jednotných osnov a učebních programů a nastoupila éra "plurality" ve školství. Ředitelům škol i učitelům spadlo z nebe ze dne na den víc svobody, než možná očekávali a chtěli, a výsledek se dostavil. Sice ne záhy, ale zato zákonitě.

Cca 50% dětí z našich škol DNES vychází částečně či zcela negramotných v jednom, nebo i ve více předmětech!

Podle Výroční zprávy České školní inspekce 2022/23 minimální nebo nedostatečnou úroveň znalostí v jednotlivých ročnících základních škol vykazuje:

– U čtenářské gramotnosti v 5. ročníku 55 % žáků;
– U čtenářské gramotnosti v 9. ročníku 46 % žáků;
– V dějepise – 9. ročník 57 % žáků;
– Ve fyzice – 9. ročník 54 % žáků;
– V chemii – 9. ročník 64 % žáků;
– V přírodopise – 9. ročník 55 % žáků;
– V zeměpise – 9. ročník 50 % žáků;

A jak jsou na tom žáci s matematikou? To buď nikdo nezkoumal nebo výsledky tutlá. Anebo počítat už umět nemusíme, protože jsme vyzbrojeni těmi skvělými kalkulačkami, mobily či počítači?!

Není pochyb, že každého, v kom zbyl ještě alespoň kousek člověčenství, kdo ještě na 100% nepropadl konzumu a/nebo lhostejnosti, muselo po přečtení údajů v tabulce zabolet u srdce. Co se to stalo? CO bude s našimi dětmi? Kam spěje ten chytrý, tvořivý, milý, pohostinný národ s příslovečným smyslem pro humor? Je vůbec možné, že národ M. Jana Husa, J. A. Komenského, K. Čapka, B. Němcové, A. Dvořáka, B. Smetany, J. Heyrovského a řady dalších významných myslitelů, umělců a vědců dopustil, aby 50% jeho dětí opouštělo školy NEGRAMOTNÝMI???

Nejen že je to možné. Ono to tak prostě JE. A protože někdo záměrně už víc než 30 let pracuje na likvidaci budoucnosti našeho národa, přidává se k této pohromě pohroma další, ještě zákeřnější a mladého člověka (natož sotva opeřené kuře – dospívajícího človíčka) do morku kostí devastující.

Ta morová rána má své jméno. To jméno zní: SEXUÁLNÍ VÝCHOVA.

Pod rouškou "zdraví" a "ochrany dětí před zneužíváním" budou naše děti předčasně sexualizovány, což spolehlivě zajistí jejich totální mravní devastaci a ruku v ruce s tím jdoucí intelektuální degradaci. Cílem je "vychovat" debilní, poslušné, a mnohostranně závislé otroky nejnižších pudů, o jejichž existenci a použití, bytí a nebytí budou rozhodovat samozvané elity typu propagátora "Velkého resetu" Klause Schwaba.

Začítám se znovu do textu, který znám od ledna. Zděšena. My jsme tu měli všechny lidi gramotné. Vida! Co lze docílit za třicet pět šest let. V jednotlivých bodech se postupně celou dobu nenápadně, ale cíleně likviduje psychika dětí…

No, však stačí poslouchat: https://odysee.com/@radiosv.studiokadan:6/Kdy-u%C5%BE-kone%C4%8Dn%C4%9B-rodi%C4%8De-%C5%99eknou-dost---04.01.2025:4

Květná neděle. Letos jsem se vykašlala na pověry. Neměla jsem nic nového na sobě. A to jsem si připravila! Ne. A nemá se péct, aby se nezapekly květy. Uvidíme. Jidášky, chlebíček...

Petroušek je tu.

- Už jedou. Jsou na Kocbeřích.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-13-jidasky-chlebicek

Aha, to přijedou o hodinku dřív. Tak zkusím jidáše. Na Pernerce jsem si stáhla e-book s velikonočními recetpy.

Jsem ráda, že mohu trávit čas ve svém domě, s lidmi, s nimiž chci. Mohu vařit, péct, číst si a s nikým se nehandrkovat. Pokud bych chtěla, stačí jít na FB. Tam se můžeš boulovat do nekonečna. Tam je hlupáků!

Zvonek. Jsou tady. Sluníčko ještě svítí. Až odpoledne ho zakryjí jak bazén.

Nesu kafe. Příští kafe už bude s jidáši. A teď chlebíček. Oj, jak vzkynul. Musel čekat, až se uvolní v troubě. Pěkný. Vysoký. Peču-li v klidu, bez spěchu, v harmonii a lásce, nic nezkazím.

Mají hotovo. Můžeme stolovat.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-13-pro-dnesek-hotovo

Radíme se, jak, kdy a co.

- Upekla jsem rybku, abys neměl řeči, že máš perutě z krocana za ušima.

Smějeme se.

- Ale kdybych mohla každému doplnit na talíř trošku rýže, budu ráda.

Povídáme, mlsáme, popíjíme. Plním myčku.

- Peťuš, půjdu přihnojit túje. A vrovnám k nim vykopané drny. Budu muset všechno znovu oset.

Než všechny tújky obkopu, vyrovnám k nim vykopané drny, zavlažím vodou z hadice, zataženo. Večer. Jdu domů. Končí den. Byl hezký. Měl jednu skvrnu. Maminka zastřelené studentky, která se stále ptala, ptala a tloukla na brán mocných, si dnes vzala život skokem do Macochy. Nebo to bylo jinak?

Děkuji za hojnost, za lásku, za přízeň Vesmírného architekta.

Dobrou noc!