Květy, jahody se smetanou a Smetana
Význačné datum. Výročí.
Pražská defenestrace 23. května 1618 (označovaná jako třetí nebo druhá, pokud se jako druhá nepočítá defenestrace roku 1483) byla demonstrativním aktem odporu českých stavů vedených Jindřichem Matyášem Thurnem proti porušování Rudolfova majestátu, který zahájil české stavovské povstání a tím i třicetiletou válku. Při této akci byli z oken Pražského hradu vyhozeni královští místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic a sekretář Filip Fabricius. Událost se obešla bez obětí na životech.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pra%C5%BEsk%C3%A1_defenestrace_(1618)
Výročíčko. Moc se o tom nemluví, nepíše. Co kdyby si někdo vzpomněl. A inspiroval se.
Do takového dne jsem nad ránem tichounko uléhala. Aby Petroušek nevěděl. Zlobil by se. Se mi včera podařilo usnout u psaní. Jak si tak usínám, cítím, že Petroušek vstává. Dělám, že spím. On by řekl:
- My vůbec nepotřebujeme velkou postel. Nám by stačila jedna. Na střídačku. Já vstávám, ty jdeš spát.
Jen co odešel, buch! Ten zvuk znám. To je buchnutí kočičího těla na parapet.
- Mňau!
Drzá kočka von králíkáren. Přidává na síle. Jako když strká čenich do mezery větračky. Abych lépe slyšela.
- Mňáááu!
Ani nedýchám. Jak ona o mně může vědět? Jak mě může cítit? Kvílení stupňuje. Dělám, že tu nejsem.
Uau. Spustila bubnování. To jsou rány! A ta kadence! No jo, tohle měla ve zvyku Micicinda. Zrzečka, ta ne. Té jsme tajili, že existují okna. Vůbec neměla ani tušení o parapetech. Lindina Kitty, ta se to naučila od mámy, od naší Micicindy. Jednou se vrátila do Phy a od té doby Lindě předváděla bubenickou šou. Hlavně v noci... No jo. Jenže teď po nocích nacvičuje v horách u jejich nového domu v noci výskoky do prvního patra. Linda to ráno vidí na kamerách. Jak Kitty obchází pod oknem. Kouká toužebně nahoru. A to je všechno, co asi tak může.
- Lindo, ti říkám, ona si to nacvičí. A jednou vyskočí do prvního patra! A spustí z parapetu tu svou bicí kreaci. To vyletíš! Nebudeš věřit svým uším, že to dokázala. Zvířata jsou učenlivá.
Jak tak v posteli ani nedutám, propadla jsem se do spánku. Probrala jsem se až za bílého dne. No, vidíš, to je drezúra. Kdyby tam byl lidumil Petroušek, po prvních dvou třech skřecích by na oko otráveně vylezl a šel by ji pustit. Mám ze sebe radóóóst. Dokázala jsem odolat.
Už jsou tady dělníci. Lindin Petr, jak bych si ho označila,? Lindapetr, nebo LPetr. Nebo LP. Nnnnnoóó. Tak LP dnes přijel ve třech. Chaloupka je celá rozbitá. Byla shnilá. Zašlá. Ztrouchnivělá. Revitalizace v nejzazší době nevím, na co jsem čekala. Chtěla jsem postavit jinou. Prý – ne, škoda rázu. To jako když v Dubrovníku při tom humanitárním bombardován rozbili most. A je tam. Nový. Ale to už není tamten. Ten původní. U mostu to va. U našeho zahradního domečku to neva. Vím, že se tu vznáší genius loci. Tatínek dohlíží. Kontroluje. Dává mi myšlenky, kam až smím, co mohu dovolit. Včera, jak vyhodili jeho dílo – roletu – tam si nejsem jistá, jestli mě vedl k větě: Vyhodit. - Určitě existuje člověk, kutil, šikula, který by to zvládl. Roleta ze dveří, roleta z okna… Zmizely.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-23-rano
Kočeny čekají na snídani. Dnes luxusní irské hovězí masíčko. Žofie leží v koši. Snad je v pořádku.
- Tak holky kočičí, pojďte!
Žofie si pochutnává zleže.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-23-zahrada
Po snídani jdu do zahrady. Božínku, všechno kvete. Kolik květů mi už od ledna udělalo radost! Dozrávají třešně.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-23-siesta-svacina
Kočindy tráví. Žofie na svém místečku na gauči. Občas mění místo. Koš. Gauč. V koši se naposledy ukrývala, když jí nebylo hej. Skrývala se tam, jak jí nějaký dobytek nakopl.
Dnes večer se těším na přednášku do muzea. O životě Bedřicha Smetany. Mezitím ale cvakám. Jako že pracuji.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-23-chaloupka
Nesu na talířku letní dort. Navrch jsem ušlehala tvaroh s ricottou. Nazdobila jahodami, květy sedmikrásek, lístečky máty. Dvakrát namlet kávu. Jednou rozpustné. To zalít mlékem. Nasázet na tác, cukr… Opatrně donést dozadu. Tam se pracuje na plné obrátky.
Den běží jak na drátkách. Čas nezastavíš. Jedu na nákup; ráda. Vrátit se domů je lepší!
Nesu hrnečky s polévkou a večky. Dnes mi odpustili závěrečné jídlo. Času využívám na odstopkování jahod. Hodně mi jich zplesnivělo.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-23-o-bedrichu-smetanovi
Petroušek mě veze k muzeu. Přednáška o životě a díle Bedřicha Smetany. Přijela kurátorka z Českého muzea hudby z Phy. A z našich obyvatel se namáhali tři lidé. Se mnou čtyři. To je ostuda. Paní ukazuje obrázky rodičů, manželek, dětí… Samé krásné tváře. Výklad prokládá poslechem. Po pobytu v Göteborgu se tam ještě na tři měsíce vrátil. Složil skladbu Na břehu moře. Nádherná. Ještě jsem ji nikdy neslyšela. Opravdu tam hrály vlny moře. S první ženou čtyři holčičky. S druhou dvě. Slovanská žena rodila vždycky prvního chlapečka z rodu manžela. I druhé a třetí dítě byli hoši; pak začala rodit holčičky ze svého rodu. U Smetanů už jeli samé holky. Sám Smetana žil mezi lety 1824-1884. Připomínáme si 140 let od jeho úmrtí a 200 let od jeho narození. Narodil se do rodiny sládka jeho třetí ženě jako jedenácté dítě první kluk. V rodině muzicírovali, pořádali setkání s hudbou. Jeho tatínek František ho přivedl k houslím. Už ve čtyřech letech. Přibral klavír. V šesti první veřejné vystoupení na akademii v Litomyšli. Jak se stěhovali, vždycky prý se o rok zdržel u studia. Až ho napadlo, že gymnázium nedostuduje. Otec předpokládal, že převezme řemeslo. Dostali se do sporu. Přimluvil se za něj bratranec Josef František Smetana, jehož pamětní deska je ve vesnici Svinišťany nedaleko nás. Smetana ukončil na jeho přímluvu gymnázium v Plzni. Věděl, co chce. Chtěl si otevřít hudební ústav, chtěl postavení. Celoživotně od března 1848 začalo jeho přátelství s Lisztem. Byl jeho vzorem. Z prvního manželství měl Bedřišku, Gabrielu, Kateřinu a Žofii. Bedřiška zemřela jako asi čtyřletá. Měl s ní krásný vztah. V padesátých létech měl hudební ústav, koncertoval, měl mladou rodinu, chtěl víc.
Fotím, ale snímky nejsou dobře viditelné. Jeho první žena umřela na TBC cestou do Phy v Drážďanech. Už tu byla devatenáctiletá Betty z Obříství. Vzali se. Dala dvě dcery. Zdenku a Boženu. 1861 a 1863. Přednáška nese hodně informací. V rodině hodně lesníků, hajných… Překvapilo mě, že si jeho otec z pronájmů pivovaru koupil zámeček.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-23-nadhernou-rozkvetlou-prirodou-domu
Domů jdu okolo rozkvetlých keřů černého bezu. Tráva v plném květu. Bršlice taky. Obdivuji za plotem nádherné barvy růží. Stromy – ty,
co se sázely v době kovidu, už jsou velké. Taky jsem sázela. Bylo nás
okolo jednoho sázení asi čtyři pět lidí. Míjím dům s vytlučenými okny. Pamatuji,
když jsem byla holčička, dům vyrostl u trati. Majitelé už asi nejsou mezi námi.
Ten, kdo tam žije, dům devastuje. Domeček je smutný.
Už jsem doma. Naložit jahody.
Počítač mi píše obsazenost 116%, nebudeš moci přijímat maily. Kup si prostor. Mažu. Dívám se, co všechno mám zálohováno. A několikrát. To je prostoru. Mažu, mažu. Dívám se, co si uložím, co odmáznu:
Abeceda našich dětí
No, smutné.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-23-z-fb-ze-vzpominek
Jinak den krásný. Radostný.
Dobrou noc!