Labyrint světa a ráj srdce :-)

Pracuji na počítači. Pípá UPS. Proč? Zkouším elektřinu. Jde. Divné. UPS stále pípá. Nejde internet. Jak jsem závislá. Zděšeně hledám, proč. (Kdybych napsala Zděšená hledám proč - najdete doplněk?) Zatočila se hlava. Zkouším vytahat kabely. Hlavně nezmáčkni ten malý čůdl. To je reset. Pozor! To už máš za sebou. Sáhnutí - asi sedm set nás pozdravovalo. Nejde to. Snažím se najít naši síť. není. Ani fotovoltaická se neukazuje. Nic. A jsme v háprdepu. A nejde proud. 

Volám servis. Mám tam šikovného klučíka. Neberou. Posílám SMS. Odpověď:

- Půl města je bez proudu. 

Jdu přepnout na baterie. Všechno naskočilo. Jak se člověk uklidní. Možná se mám naučit přijímat život bez vymožeností. - Ale blbost! Jen se nenechat rozhodit. -  Jo. Konec filosofování.

- Máte tady ten nářezák.

- Přijedu.

Opouštím dům. Mám elektrárnu shodit dolů? Ne. Ať dům bzučí. Proto ji přece máme. 

- Moure, buď tu hodný!

Nechávám kocoura odpočívat v zimní zahradě. Má výhled. Klid. Zamykám. Zrzka se chce najíst. Vracím se. Nesu mističky ven. Tady jí to nesežere. Už se zavrtěl na křesle. Pozor! Šup, šup. Ven. Zamykám. Jedu Kaufland.

- Vážení zákazníci, upozorňujeme, že platební karty fungují na několikátý pokus nebo vůbec ne. Některé karty fungují normálně.

Jdu se zeptat, jestli jsem dobře rozuměla. Ano, rozuměla. Tedy nakupuj s mírou tvé hotovosti.

U pokladny platím hotovostně. Mám dostatek hotovosti. Výborně. Super. Vykřičník shůry!!! Bacha na digitalizaci měn. Chraňme si hotovost. Může se stát, že si - jako v Číně kvůli sociálním kreditům - nekoupíš ani chleba. Vrať se ke starým moresům! Zvykni si mít u sebe stále peníze. Karta jen jako KPZ. (Krabička poslední záchrany.)

Ještě Lidl. Tam vše OK. Karty, proud i wifi fungují. Nestřečkuj. 

Natáčím video s dotazem, jak je to v jiných městech.  

Jedu pro kráječ. Moje elektra. Krabice už mě čeká. Philco. No jo, to je tuzexová značka! Moje milovaná zesnulá Zlatka - Philco Ford spotřebiče. A Miele. Tehdy nejdražší tuzexová hračka.

Chodím sem ráda. Nakupujeme tu všechno. Milí lidé. Můj obchod. Ale časy a čekací lhůty mění svět. Letos už jsem byla asi dvakrát nevěrná. Tak mi to ukažte. Prodavač vybaluje kráječ na pult. Pamatuje si, jak při předvádění našeho minulého se před mnoha lety jeho kolega pořezal na obou rukách. Předváděl tak, že si uříznul bříška prstů na jedné a pak i na druhé. Dnes se řehtám, ale tehdy z něj teklo krve! 

Pozoruji, jak vyndává stroj z polystyrenu. Nejde to. Chci mu pomoci, hned ulomím kus polystyrenové formy. Jasný signál. Ireno, na nic nesahej! Zkouší kroutit kolečkem na rozteč. Ani to nejde. Beru pouzdro s nožem. Náhradní? Ne. Nasazený ve stroji je s krajkovatým okrajem. Tenhle má hladký okraj. Pán stále lomcuje kolečkem. Zdá se, že to neulomcuje. Kolečko se zkrátka nechce točit. 

- Kde je návod?

Vyndává ještě nějaké díly. Se mi zdá, jako by byl stroj umatlán. Jako by ho někdo už používal. Napadá mě, jestli ho sem neposlali z nějaké reklamace z cizí země. Maně mi na mysli vytane nějaká zpráva asi rok stará. Jak použité vrácené zboží přebalovali a posílali k nám. Hm. Pán se hodně snaží. Konečně našel návod. Ani ho nečte. Snaží se stále rozhýbat kolečko. Protáčí se. Ne. Nejde to.  :-) Ptám se:

- Nejde to, že?

- Nejde. Je to nějaké divné.

- Jako rozbité, ne?

- Asi ano.

Tak to se mi ještě nestalo. To se mi v životě nestalo, aby hned na pultě výrobek předvedl, že nejde. Doma, to ano. Rozbalíš. V očekávání spustíš. A nic. To se stává. Posíláš zpátky poštou k reklamaci... Ale v seriózní elektře na seriózním pultě! Kam jsme došli? 

Mám prodavače moc ráda. Vlastně - celý jeho profesní život ho znám. Milý. A odborník. Co výrobků mu prošlo za dekády let rukama. Co se mu teď asi valí hlavou. Balí vše zas do krabice.

Směju se.

- Tak jsme dořezali. Mně se zdá, jako by to bylo použité. Tak mi objednáte nový? Bude to zítra?

Protože už je patnáct, bude to pozítří. Mám to taky tak. Jak objednám Herbalife do čtrnácti, balíček dojde druhý den. Jak se opozdím, polský skladník už směřuje k píchačkám. Prodavačova kolegyně podotýká:

- Rostíku, které nářezáky prodáváme?

Pokyvuje.

- No, které?

Zasahuji.

- No jo, ale když ty mají malou rozteč krájení. Tenhle jediný má širší.

Tak zas příště. Doma vyprávím historku s očima na vrch hlavy. Péťa je v klidu. Suše poznamenává:

- Tak jsi měla říci, jestli objednal tři čtyři kousky. Aby jeden z nich fungoval.

Tak to mě rozsekalo. Chechtám se na celé kolo. Philco Ford pračka, to bylo něco! Oproti našim socialistickým Tatramatkám. Dnes už to vidím jinak. Ale zcela jinak. Dřív jsem se dívala růžovým sklem mámení. My měli všechno. Byli jsme soběstační. - Přestaň, Ireno, lamentovat! Mamka by řekla: Všechno je pryč. - No, ale vzpomeň si na Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Mámení!! Mámení Mámil. Měla bych si knížku přečíst znovu. Poutník jde objevovat město - svět. Průvodci Poutníka - Všezvěd Všudybud - lidská zvědavost. Mámení - alegorie zvyku přijímat cizí názory. Jeho snaha zmást poutníka. Nasazuje mu brýle. (Mé dřívější vzhlížení k západu, k jeho pozlátku, jeho značkám. Vůním. Opovrhování tím, co jsme měli k žití tady, u nás, doma. - Jak to že tuhle alegorii chápu plně až dnes!? Dost pozdě!) Brýle zobrazují náchylnost člověka dívat se na věci jen z lepší stránky, nepřemýšlet, být povrchní, přijímat věci tak, jak je někdo představí, nezkoumat pravou podstatu věci. Rady Všudybuda - ať je člověk raději spokojený se vším, co spatří. Bezpečnější je nic nekritizovat a všechno raději pochválit. - S tím se setkávám celý život. Lidi mají škrabošky. Masky přetvářky. Když věci označím na plnou pusu, hned jsem fuj, fuj, fuj. Zlobivé dítě. Nežádoucí osoba.

Vzpomínám si, že Poutník dostal mimo brýlí ze skla Domnění i uzdu řemenů všetečnosti. Dnešní doba - Komenský ji snad viděl. Pod brýlemi totiž Poutník viděl vše opačně, než se dělo ve skutečnosti. Mně brýle už z očí trošku sjely. Jako poutníkovi. Už taky vidím i svět skutečný. Postavený na hlavu. Na Ryňku světa poutník poznával různé povahy a poznal také pokrytectví. Mezi lidmi pobíhala Smrt s kosou a s lukem a střílela do lidí. Jenže Smrt neměla šípy, protože si je lidé dělají sami. Když Smrt vidí hotové šípy, vezme je a zastřelí toho člověka, který je vyrobil. Co si z toho vezmeme? Lidé jsou sami strůjci nemocí i smrti.

Přišel do sklepení. Lidé spoutaní řetězy. Potěžkávají si jejich tíhu. A ti druzí... Bez nich. Volní. Ti první spoutaní majetkem. Ti druzí bez majetku. Svobodní.  

Tu knihu vřele doporučuji. Poutník s průvodci došli i mezi purkmistry, vladaře, soudce a krále; ti většinou neměli uši, aby poddané slyšeli, nebo neměli oči, aby viděli nepořádek na světě, a mnozí neměli ani srdce. Těm vyšším ostatní posluhovali, laskali je, chválili. Komenský tu nechal obrázek, že některému pánovi se židle zviklala. Přišel mezi vojáky; bodali se, válčili mezi sebou a chovali se jako zvířata. Podobnost čistě náhodná. 

Škoda, že je kniha psána starou češtinou s dobovým slovosledem. Pokud někdo má trpělivost, přečíst si o městě s ulicemi různých profesí, o dvou hradech, Štěstěny a Moudrosti, o bezpečí malé světničky - srdce, doporučuji přečíst. Dnes už knize musí porozumět z nás starších každý. I ten, co říká, že nepodlehl. Všichni jsme podlehli. Každý tomu svému. Už jsme se přes brýle špatně nasazené lépe podívali. Vnímáme realitu. Je pozdě. Příliš pozdě. Ale věřím, že všechno skončí tak, jak v pohádce. Dobro zvítězí na zlem. Chytrost, vzdělanost, osvícenost nad hloupostí, nevzdělaností, mrzkostí. Hodně lidí prokouklo, budí i spáče okolo sebe.

Odpoledne podnikám. Paní ze Skalice nemůže zaplatit. Nejde jim internet. Aha! Jdu se mrknout na FB. Lidi odpovídají na můj videodotaz. Tam OK, tam taky. Á, v Pze nejde dnes O2. A ve Skalici nejde internet. Nějak moc výpadků, ne?  Loni predikovali - připravte se na výpadky proudu, internetu. Že by přepojovali na nové zdroje?!

Večer na TV Šalingrad Renata ukazuje štěkající lidi ze dvou politických táborů. Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Někdo tam píše - hm, paní s dítětem, ta je dobrá. Dobrá? Štěkala jak fena. Dítě na maminčině plecích má opravdu výborný vzor! Maminka takhle ďafe, tak to je asi norma. To se budu chovat také tak. Kam se poděla kultura. Vystupování. To jsou hrdinové? Ti, kteří chodí vyřvávat na nepřátelské mítinky? 

Už asi tři dny myslím na malování chodby.

- Peťuš, vyklidím chodbu.

Jdu, sbírám obrázky, dekorace. Chodba zpustla. Jak jsme zvyklí na výzdobu! Ještě Petrouškovy bimbáky. Nese je jak mimino k sobě do pracovny. Otírám z nich prach.

- Hlavně aby se kyvadlo nevysmýklo z vlasce. To by bylo...

- Peťuš, vždyť ty bys to zase dal do pořádku...

Tragéd. On, který mi minulý týden na našem výletě cestou do Police a míst, kde lišky dávají dobrou noc, vyprávěl, jak byli s průmyslovkou na praxi v Meoptě Hynčice. Tak, tak. Studenti byli na praxi, dostali i nějaký peníz. Bydleli na nějaké podnikové chatě. Tak tady se naučil jemné mechanice! A studentík Petr umí dodnes opravit hodinky. Ireno, kdy jsi sundala brýle toho Mámila? Prvních dvacet let jsi neviděla, neslyšela, omlouvala... Kam jezdí dnešní průmyslováci? Chcete to vědět? Nikam. Nemají kam. Nemají za co. Ono se to napraví. Vždyť i bájný Fénix vstává každých pět set let ze svého popela. - Napadá mě, co továren, skladů jen tak najednou náhle hoří... Kolik lesů na planetě zlikvidovali. Teda - zlikvidovaly přece ty požáry, že jo? No, až klesne prach, začneme s úklidem.

Zatím - dobrou noc!