Lammas, radostný svátek s přáteli

Jdu spát. To byl krásný dlouhý den.

1.8. Období Lammas představuje polovinu cesty mezi letním slunovratem a podzimní rovnodenností. Slavíme ho mezi 31. červencem a 2. srpnem, v období kukuřičné sklizně.

https://www.knezkabohyne.cz/lammas-archetyp-matky/

Brzy ráno slyším venku déšť. Vybíhám posbírat prádlo ze šňůr. Otevírám půdu. Lezu po schůdkách pověsit pod střechu. Zavlažuji tělo teplou vodou. Omývám obličej. Mám předpracováno. Do devíti si jdu ještě lehnout.

Usínám na lusknutí. Budík. V půl desáté plánuji odjezd. Krmím kočenky. Nevím, jak to dělám, ale najednou je tři čtvrti na deset. Za deset deset. Za pět deset. Potřebovala bych nakouknout, jak to u mě je s časem. Už vím! Nahlédla jsem jedním okem na FB.

Zdravím tě Irenko, já jsem měla opět těžké období. Můj starší syn, který měl v květnu krásných 50 let, byl 14 dnů v italské nemocnici. Hned druhý den dovolené dostal infarkt. Nikdo z nás to nechápal. Zdravý životní styl, žádný vysoký krevní tlak ani cholesterol. Byl s celou rodinou v Dolomitech. Vrtulníkem ho převezli do oblastní nemocnice. Hned udělali zákrok, odstranili krevní sraženinu a voperovali stendt.

Čtu ještě dál. Do prčic! Co to je dnes za svět? Mladí lidé v lepším případě zachráněni, horším umírají na rychlé nemoci. Včera tolik sanit. Dnes uprostřed města policejní auto přes cestu. U budovy policie.

- Odkliďte si to, co tu takhle stojíte?! Chci projet!

- Tady bude přistávat vrtulník!
- NO a co? Takhle ohrožujete provoz! A že byste si to označili? Aby sem nikdo nejezdil?

- Musíte to objet.

- Nemusím. Označte se viditelně! Je to nebezpečné!

 Ještě nejsem ani na výjezdu z města, za sanita. Z dálky vidím její světlo. Ve vteřině i slyším.

Tohle je jak v pekle. Sanity, sanity… Dozvuky minulých tří čtyř let. Sjíždím z cesty na Náchod.  Parkuji u nádraží. K Erice dobíhám pěšky. Cesta na Ratibořice se bude ještě v listopadu opravovat.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-01-k-eri

- Ahoj, Eri! Měla jsem snahu. Zas mi to nevyšlo.

Usmívá se. Předávám jí dárky. Raduje se a diví, jak krásné jsem je zabalila. Obrázek s andílkem si hned věší na chodbě na místo věnce.

- Ale ten věnec je překrásný!

- Už je tam dlouho. A já mám podobného anděla ještě někde. Já si vzpomenu.

Děkuje za červenou peněženku s kočičkami.

- Tu budu nosit, když…

- …když potřebuji mít málo v batůžku.

- Ano, jinak nosím velkou.

Erika má pro mě taky dárky. Jsme račice. Ale každá jiná. Eri na začátku. Já na konci. 

Dělá mi krásu na hlavě. Dnes melíruje. Šikovná, esteticky zdatná. Umí vázat věnce, květiny, stříhat, barvit…

- Nějak nemám chuť.

- Už to trvá dlouho, viď? Lidi jsou unavení, umlácení. 

Loučíme se. Klušu k autu. Volám Lucce.

- Luci, už jedu ze Skalice. 

- Ještě jsem se stavila u mamky. Za dvě hodinky přijedu! 

- Uvařím rajčatovou rýži. Budete k ní chtít maso?

- Dominiček. Já si s ním trošku dám. 

Jede z toho jejich krásného Petrova, který si pletu s Pavlovem. Vinařské městečko dole u slovenských hranic. Přivezla mi velice dobré vínko z jejich sklepů, které si taky pletu. Slíže? Mlže? Plže? K nám jede dnes ze Šumperka. Tam bydlí Drahuška, moje teta a Lucčina maminka. 

Jedu domů. Vařím rajčatovou rýži. Na přání Dominička házím na cibulku, česnek okořeněná krůtí prsa. Jdu ještě rychle zasadit kytky. Koupila jsem ve slevě.

- Iri!! Ty nás nechceš pustit.

- Jé, Luci? Jak to, žes´  mě našla?

- Jsem si tě našla na internetu.

- No jo, vy mladí!

Vítání. Oběd pod slunečníkem. Povídání. Bazén. Radost. Petroušek přijel. Další vítání.

- Peťuš, beru ti koktejl s sebou. I sobě. Chceš borůvky s pribiňákem?

Kdo by nechtěl? Všichni chtějí.

Slyším Péťu. Hovoří k Dominičkovi.

- Ty máš v neděli svátek! Běž se zeptat maminky.

Hned je zpátky. Ano. Čeká ho sváteček. Jdu mu dát dárečky. Blahopřeji. Oči! Radost! Opravdová a nelíčená.

- Iri, zítra má pršet. 

- Ó, další Radar. Pé´ta i LP důvěřují radaru. Stále do něj čučí. Vítej v jejich klubu.

Jsme na odchodu. Žofka konečně vylezla ze skrýše. Večeří. 

- Peťuš, jedeš s námi nebo za námi?

- Já ještě zaliju. Pak přijedu.

Jedeme k Lindě.

- Dominičku, jedeme do hor. Až budeme odbočovat, oči na stopkách! Uvidíš tam na chvíli horu hor… Sněžku.

Povedlo se.

- Iri, ze mě spadla nervozita. S tebou je to klidné.

Cesta opravdu uběhla bez stresů. Jen v divočině měla Lucka oči jako šnek.

- Luci, kopec vyjet na jedničku. V klidu.

Lucka se obrací dole pod kopcem. V klidu. Vyjíždí kopec.

- Lucko, takhle krásně bych ho nevyjela. Teď poslední výkon. Obrátit auto.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-01-s-luckou-do-hor

Lucka je šikovná. Linda s Petrem vstávají z pod lípy. Linda nám nese chutný bublinkový welcome drink. 

Zírám na krásu nového sklepa. Petr si ho vymyslil. Postavil. Nádherně ho vyšperkoval. Starou bránu, kterou našli na pozemku, připevnil na dveře sklepa. Na ni truhlíky. Nad – rezavé hrábě a nějaký ruční stroj… Vše vykopali na pozemku. I mlékařskou hliníkovou starou konev. Truhlíky připevněné na staré bráně - estetické, elegantní, krásné. 

- Hádej, kdo to vymyslil. :-) A tady příště ještě bude viset lucerna.

- A co u nás s tím tatínkovým starým oknem?

- Něco vymyslíme…

Linda má přehled o všem. Vyzná se v zákonech, předpisech, lécích. Ví, že v neděli slaví Dominikové. :-)

- Dominičku, ty budeš mít svátek. Všechno nejlepší! Tady máš… To autíčko ti mamka zprovozní přes bluetooth. 

Podává mu hru, autíčko přes modrý dráp. Spojujeme se s Míšou. Tatínkem Domči. Už odpoledne jsme se pozdravili. Teď slyším, jak mu Dominik říká, že dostal auto přes počítač. :-)

Ve vzduchu cítím hory. Takhle to odjakživa vonívalo v Úpě nebo v Peci. Tahala jsem holčičky na prázdniny, víkendy, dovolenou jen a jen sem. Dole vrněla řeka… Šplouchala, štěbetala, hrála, hopsala.

Petroušek dorazil. Jsme tu všichni. Lammas. LP je ještě slabý. Jeho ucho se léčí. Prý se lehce unaví. Potí se.

- Mám pocit, jestli jsi v tom Hevízu neprodělal covid. Já se po covidu dlouho potila. Stále jsem posedávala.

Jdeme projít dům. Lucka ukládá Domika. Za krátkou chvíli sestupuje k nám. Za oknem Kitty trhá myšku. Hoduje.

- Uděláme test s ASEOU?

- Petře, natáčej.

Děláme tři grify. Nejprve bez redoxních signálních molekul. Ruce sepnout dopředu před tělem. Lucka se opře. Stáhne mě na sebe. Ruce předpažit. Tlačí mi na dlaně zespodu. Přemůže mě. Otočit. Palce dolů. Ruce mi za zády dá k sobě. Mně docela dobře. LP poznamenává:

- Už bych byl zlomený.

ASEA gel mažu na krk. Gel a signální molekuly v těle způsobily okamžitou sílu. Jdeme na stejné grify. Jenže teď jsem nepřemožitelná. To by ten boxer, jak zvítězil v ženském boxu na pyjomiádě, něco zažil. Dva chlapi boxeři se na olympiádě v Paříži vydávají za ženu. Zvrhlost. Masakr. 

- Mazej si to na to ucho.

- Ale já beru ATB.

- Ano, signální redoxní molekuly jsou na podporu jakékoli léčby. Dominiček měl horečky. Než jsem mu dala lék, natřela jsem ho gelem. Ten podpoří působnost toho léčivého prostředku.

Loučíme se. Lucka mi odpoledne vyprávěla, jak na dálnici asi před čtrnácti dny dojížděla do kolony. Viděla, že pán před ní prudce dupl na brzdy. Intuitivně se zatáhla dozadu, aby jí airbagy neuhodily. Několikrát psala ještě před nehodou do pojišťovny o připojištění. Nereagovali. Auto má zbořené. Jak z pojišťovny dostat spoluúčast. Ona žádala. Nikdo nic…

Jen tak mimochodem, v ten den bylo nejvíc nehod. V ten den spadly počítače na světě. Ten den byl sedmičkový. Prý. A to se nemá nikam jezdit. V ten den se letadlem vracela Helenka mé kamarádky. 

Domluveny na ráno. Odjíždíme domů. Lucka s Lindou proberou, co je třeba konat.

- Peťuš, tady dnes stálo policejní auto. Bez označení! Uprostřed cesty. Měla jsem zlost. Kdyby se postavil na křižovatku, ne, za mnou jelo další. Nechali všechny vjet do ulice a obracet se.

- To by měl být označen.

- Najednou přes cestu! Že by si tam dal jako trojúhelník! To kdybys udělal ty!

- On tam přistál vrtulník. Já ho viděl.

- A kde? A proč??

-  Na tu zelenou plochu před divadlem. Asi se někomu udělalo zle v ÚNZU. To auto si mohli označit. Ulici úplně uzavřít.

Doma nás vítá Žofie. Odpoledne schovaná pod gaučem. Strach z Dominka. Jak slyší děti, utíká. Dobře si pamatuje bestiální nakopnutí. Těžkou operaci. Tři týdny v límci. Rekonvalescenci… Moureček čekal v koupelně na teplé dlažbě.

Jdu spát. Ráno vstáváme na výlet. Má lít. Uvidíme.

Bylo tu dnes krásně. Pro mě ano.

Dobrou noc!

P. S. https://www.knezkabohyne.cz/lammas-archetyp-matky/

Období Lammas představuje polovinu cesty mezi letním slunovratem a podzimní rovnodenností. Slavíme ho mezi 31. červencem a 2. srpnem, v období kukuřičné sklizně. Název Lammas pochází z Lugh nasadh – 'Oslavy Lugh' nebo také Llew, kdy se pomocí rituálů přivolávala dobrá úroda pro příští sklizeň.

Lammas je čas oslavy plodnosti Matky Bohyně a darů jejího těla – Země. Pro Kelty to byla hostina zasvěcená bohyni Anu Danaa, mateřské bohyni, Madron, Arianrhod, také nazývanou Ker Lammas je svátek jejího kmenového shromáždění, oslav a hodů. Čas svatebních obřadů a smluvních ujednání mezi různými kmeny. Je čas sklidit to, co vyrostlo ze semen, které jsme dříve zaseli, čas hojnosti a blahobytu, kdy rostliny dozrály na polích zasvěcených Velké matce zrna. Jsme naplněni vděčností za dary zrna, které nám byly darovány před mnoha tisíci lety. Vzpomínáme, jak Matka Bohyně transformovala životy našich předků. V tento čas vzdáváme hold našim matkám a sdílíme lásku vůči Ker jako velké archetypální Matce.

Bohyně matka – KER

Můžeme si představit jak sedí Ker v krásném slunečním svitu v kruhu obilí, jednom z kouzelných, tajemných symbolů její hluboké potřeby s námi komunikovat. Je plná, zralá a krásně těhotná, vše kolem ní čiší hojností. Její vlasy jsou zlaté, husté a bohaté, její kůže září. Její ňadra jsou plná a chtějí se vzedmout. Její bříško jí ukazuje na pokraji zrození. Jelen ji ochraňuje, stejně jako její posvátná bílá laň a dva koloušci, kteří leží v obilí. Za ní je vidět Silbury Hill, mocný symbol Matky na posvátné pláni v Avenbury. Kruh obilí, který se zformoval těsně před Lammas 2007, je vidět ve vzdálených polích.
Keřina zvířata jsou rohatá: jsou to jeleni, krávy, kozy, ovce. Její strom je jasan a jejími symboly jsou tkalcovský stav a kyvadlo. Její barva je žlutá.

Bohyně ŽIVA

Bohyně země, úrody, sytosti a hojnosti, partnerka boha Velese, rohatého boha podsvětí. Veles ztělesňuje plodivou sílu, na které závisí rozmnožování dobytka. Spolu s Živou tvoří dvojici symbolizující život a smrt. Živa díky svému spojení s Velesem ví, jak je smrt spojená s pokračováním života. Živu si můžeme představit jako krásnou zralou ženu s letními květy a klasy v náručí.
Bývá zobrazována s velkými prsy a boky, znaky její plodné síly a schopnosti rodit. Její atributy jsou klasy, mléko a vše spjaté s úrodou.
Živa je také síla, která proudí ve všem živém, která vše oživuje. Síla Živy je v zemi, rostlinách, stromech, zvířatech i lidech.
Největší sílu má Živa v létě, kdy všechny stromy plodí a slunce hřeje a dává život.
Bohyni Živu přivoláváme ve chvíli, kdy se cítíme slabí, unavení a potřebujeme v sobě probudit životní energii. Nejlépe se se silou Živy propojíme v letní přírodě.
Živa je matkou plodnosti, a tak probouzí mateřskou energii. Dává požehnání pro plození dětí i plodnost polí.
S bohyní Živou a s létem se pojí svátky oslavující hojnost úrody a sklizně: Dožínky.
Jedním z dávných rituálů období Živy bylo požehnání polí skrze živly: na konci žní byla vytvořena slaměná gura, která byla roztrhána a vhozena do vody pro dostatek vláhy, do ohně pro dostatek tepla, nebo rozházena po poli pro dobrou úrodu a plodnost.

Další svátky kola roku najdete zde: Litha, Ostara, Imbolc, Yule, Samhain, Mabon, Beltane