Lammas. Svátek hojnosti a plodnosti Země :-)

Lammas. Sklizeň. V devět pán. Během krátkého času ze sebe udělal krásného svalovce. Minule jsem na měření musela udělat chybu. Po dovolené zhoršil výsledky. Jenže dnes - unikátní. Tak nevím. Ale je důkazem, co se dá udělat s tělem, tedy se zdravím a myslí. Začal se mimo stravu i hýbat. Kolo, kliky, posilování. Tělo odpovídá... Vysadil si léky na tlak. Jeho lékařka se zlobila... :-) Ani se nedivím. Utekl jí kapr z rybníka. Nechce si trávit játra, ledviny...

Na desátou další paní. Měření taky ku spokojenosti.

Horší je to s dopravou v našem okolí. Jela z České Skalice - vlak je tu za deset minut. Trvalo jí to půl hodiny autobusovou náhradní dopravou. V Jaroměři chtěla projít k nákupnímu centru. Zákaz vstupu chodců. Asi se předpokládá levitace nebo křídla u lidí... Opravují tu všechny přejezdy okolo města. Nedá se jet na Liberec, na Trutnov, na Hradec... Nádraží zavřeno. Hlavní přejezd městem - řízen plácačkou. Ven z města na Hradec - několikeré semafory. Ven z města na Dvůr Králové - semafory... Bože - všechno rozboucháno. Před nedávnem opravovali cestu... Prý "povrch by už zimu nevydržel". To je mi záhada. Kdopak si potřeboval namastit kapsičku? Postavit dům... Organizovaný chaos. Směr na vesnice - staví dálnici... Nejlepší - nevycházet, nevylézat, nevystrkovat nos, nejezdit, neřídit. Chodit pěšky.

Jedu do Skalice; beru klientku s sebou. Ke kadeřnici přijíždím zase pozdě? 11.15 hod.

- Eri, zas jsem přijela pozdě a to jsem chtěla oslnit...

- Jedeš přesně. Nevěřila jsem očím.

- Přesně? Jo, jsem na 11.15 hod. objednaná!

Dnes se mi nechtěně povedl včasný příchod. :-)  Jsem dobrá! A taky JSEM HODNÁ. :-)

Od kadeřnice frčím do Polska. Má oblíbená prodavačka ve stánku není. Nic mě tam netáhne. Zkouším stánek blíž k hranici. Ptám se na cenu borůvek. Trhovec ihned vysvětluje co, proč... Ptám se na brambory, jestli jdou škrábat. Jeho žena stojí, nerozumí. Obchodní trdlo. Trhovec hned důrazně objasňuje, že to jsou už brambory na uskladnění... (Co jsem si dovolila - zeptat se!) Ptám se na jablíčka, jestli jsou letní. Nacházím jedno loňské. Bere ho, zahazuje za stánek. Ihned vehementně uvádí věci na pravou míru. Jsou to přeci jablka z letošní sklizně. Vzala bych si ještě maliny, křen, nakládačky... Ztratila jsem zájem. Odjíždím. Sem už nikdy. V Náchodě tentokrát blikám k obchodní zóně. Upřímně - nic nemají. Deichmann, Pepco, KIK, TAKO, Jysk, Dm... Nic, nic, nic. Šunty, hadry, krávoviny... Předražené. Nějak jsem vyrostla. Ireno, kde je tvoje oniománie? Chorobná touha nakupovat? Vyčichla.

Celý den pociťuji plamínky lásky, přátelství, chuti pomáhat... Asi jsem se zbláznila. Co to je za euforii? Co to je za stavy? Druhý týden beru kouzelná homeopatika. Co se to děje?

Jedu domů. V milovaném hrnci vařím rýži na rajčatech. :-) Skvělý recept. Jen olivový olej jsem nahradila sádlem. Sádlo, samý sádlo. Divná rodina, říkal Pučmeloud. Cibule, česnek, rajčata - restovat. Voda, rýže. Na sedmnáct minut jdu do zahrady. V mžiku rýže zavoní charakteristickým zápachem. Zapichuji do ní kousek bločku. Obkládám svými koktejlovými rajčátky. Sedám na houpačce na sluníčko. Luxusní oběd. Hoduji. Petroušek se tu objevil. Chvíle pro nás dva.

-Tady seš. Víš, co se dnes stalo tady na rohu? Byla tu rychlá. Soused si nevypnul knoflíkem rozbrušku.

Chytám se za obličej. Vzpomněla jsem si na Petrouškovo velké zranění loni v lednu. Málem si přeříznul šlachy...

- Soused vypnul rozbušku vytažením ze zdi. Ne knoflíkem. Dnes zasunul rozbrušku do zásuvky. Spustila se. Spadla mu na nohu a řezala.

- Ježkovy voči!

- Ještě si zavolal záchranu a pak začal kolabovat. Z nohy mu stříkalo...Vezli ho na operaci do Náchoda...

Představuji si cestu se semafory... Náhodou právě tenhle směr je volný...

- Peťuš, potřebuji poradit. Tady s Rafjkou.

Petroušek mi radí:

- Jeď za babčou. Zavolej paní P. Poradí ti.

Míchám borůvky s tekutým medem...

- Ty seš ještě tady? Jeď už!

Balím buchtu, borůvky, vracím se pro meruňky... Jedu tentokráte zadem. Železniční přejezd rekonstruují. Od Péti vím, že ke všem přejezdům dali stopku. Dodržuji, ale nevím proč. Z obou stran vlak nejede, nemůže jet. Nechápu. Jsme odříznutí od světa. 

Maminka mě poznává po hlase. Ani nevím, kdo slouží.. Jukla na mě Kamilka? Nebo ne? Simonku jsem zahlédla. Květulku. Věrku... Sedím s maminkou na terase. Vlaštovčí hnízdo je prázdné. Vyletěly. Kde jsou? Kde bydlí? Kde nocují? Povídáme si. Ptám se, jak často za ní jezdím.

- Každou neděli.

- Dnes je čtvrtek.

- Aha, tak v neděli a ve čtvrtek...

- Mami, jezdím mimo soboty a středy každý den. Dnes je 1.8: Slavíme svátek Lammas. Slavíme starý pohanský svátek založený na archetypu ženské energie Země - archetypu MATKY. Slavíme její hojnost a plodnost. SVÁTEK SVĚTLA A VŠEPROSTUPUJÍCÍ VESMÍRNÉ LÁSKY. Mami, slavíme Matku přírodu, její hojnost a plodnost. Uprostřed léta se setkávají dvě vesmírné polarity v podobě slunečního boha a měsíční bohyně. Význam keltského svátku je oslava léta a samotného života. Jdeme luštit. Dnes mě zas vstrčila dokapsy. 

- Mami, vezmi si borůvky.

- Nic nechci.

- Mami, je v nich síla, zemská a slunečná prána. Máš v nich tekutý med od včelaře...

Postavila si hlavu. Za pět minut se ptá, jestli si smí sníst borůvky... Jasně, že smí. 

Přichází paní vedoucí.

- Tak jsem všechno zařídila s těmi košilkami. 

Nešťastně, ne, spíš provinile drží v ruce růžový smotek. Dole v prádelně někdo nalisoval jmenovku na maminčinu novou krásnou růžovou košilku. Fakt nádherná. Lis znehodnotil na zádech tkaninu. Čtverec tvrdé umělé hmoty - deset, možná víc krát osm cm. Prosím, jestli by někdo v prádelně mohl našít jemnou látku, aby maminka košilku v zimě využila... To spálené bude na zádech dřít. 

Vedoucí si očividně oddechla. Má snahu domluvit se. Nahlas filosofuji - dnes mě to chytá:

- Zlobím se kvůli ztraceným věcem, ale co to je proti lidskému životu. Máme žít v souznění, v lásce... Pomáhat si...

Končíme, končíme; vysadit mamku. Pozdravit paní Boženku. Hajiná v pelíšku. Vezu maminku mezi lidi. Mají tu novou paní - klientku. Možná dvě. Jaruška se hlásí .-) Drahuška čeká na hamutipaputi. Lidičky, po kterých přejel život...

- Mami, buchtu by sis mohla dát k večeři.

Odmítá. Chce chleba s pomazánkou. Má ho mít... Květuška kýve hlavou. Odkrajuje kůrky... Toto na LDN NIKDY NEDĚLALI. Tam jim byl člověk ukraden. Nerozdělali člověku po mrtvici kelímek, konzervičku, sýr... Tady se prostírá jak malému děťátku...

Jedu. U branky vidím Honzíkovo auto. Vystupuje s vnučinkou. Jen na chvilku. Nemám prý chystat hostinu. Nesu buchty. Mísu s borůvkami... Jdu rychle ještě obstarat nějaký obchod. Telefon.

- Babičko, jdu za tebou. Budeme si hrát.

- Budeme, ale ještě mě teď nechej chvíli soustředit...

Hotovo. Chtěla by pan čáp ztratil čepičku nebo hledej předmět. Dávám hru na žouželení. Vcelku chápe. Šikovná.

- Babičko, maminka mi říkala, že bys mě mohla učit na klavír.

- To bych mohla. Ale já u toho děti mlátím.

Vyvalila oči. Směju se.

- Tebe ne. :-)

Pochopila. Opětuje smích. Jdu do šanonu hledat obrázky. Beru ven pastelky. Sobě malé mandalky. Malujeme si. Dobarvuji mandalku z 18.7. Loni jednu v květnu. Letos dvě v červenci. Harmonizují mozek. Pracuji na sobě. Chci...

Odjíždějí. Telefon.

- Scuk. Nezapomněla jste si vyzvednout nákup?

- Ó, zapomněla. Manžel nabíjí baterii. Ještě asi tak hodinu. Do kolika smím přijet?

- Můžete do deseti. Jen netelefonujte. Děti už budou spát. Pošlete SMS.

 Zvoní budoucí soused. Petroušek jim nese jejich vizualizaci. Vznáší připomínky. Slyším mladou paní, zatím slečnu, že se omlouvá za nepředstavení se. Vycházím ven. I mně se omlouvá. Hrne se ke mně s rukou. :-) 

- No, to se mi právě nelíbilo... Ještě tu nebydlíte, už se sem vsouváte jak naši tmaví přátelé...

Znovu se omlouvá, že se nedobře uvedli. Hovoříme o jejich domě. O obrovské hmotě. Chtěli by si dům zmenšit, ale ne a nejde jim to. Už dva měsíce na tom makají... Horní patro neumějí zmenšit. Taky vnímají, že je mohutné. Zbytečně. Vedu ji do domu. Provádím ji domem. Nakonec spolu u branky hovoříme do jednadvaceti hodin. Odháníme komáry. Máme stále o čem mluvit. Zdá se, že se dávno známe. Už se musíme rozloučit. Loučíme se hodinu. Nacházíme stejná témata. Souzníme... Co mi Vesmír sděluje? Petroušek jede pro eko jogurty, tvarohy, brambory... Vrací se. Ještě tu stojíme v hejnu  komárů. 

Uf. Sklízím venku ze zahrady. Péťa už sklidil polstry. Pofackovat kuchyň. Uklidit borůvky... Připravit do krabičky Petrouškovi svačinku... 

- Peťuš, ti lidé jsou sympatičtí.

- Hlavně mít za sousedy vzdělané slušné nebo nějaké nevycválance uřvané...

- No, pravda. Jen přijdeme o naše sousedy přes jejich pozemek.

- Nepřijdeme. Víš, co mi ten Lukáš říkal? Jeho brácha uklouzl ze štaflí. Nahoře u střechy je plech. Ten mu uříznul prst. Kolega omdlel. Brácha si ještě vylezl na štafle. Prst našel. Odvezli ho do Hradce. Jeho táta nevolal do Vysokého, ale do Poděbrad. Má tam známého. V Hradci mu prst zajistili. Zčubili. Do Poděbrad dojeli pozdě. A táta špatně stoupl, chodí druhý den o berli.

- No, a na sídlišti někdo naboural Lukášovou auto, ujel. Už před rokem si prý chtěl koupit parkovací místo u domu. Město mu řeklo, že by to stálo pět tisíc. Chtěl si to zaplatit. Nakonec prý by diskriminoval ostatní občany.

Ty vorle. Chaos. Binec. Bordel. Přílišná korektnost.

Linda volala ze Ženevy. Prý je to akurátní město, země. Když zaparkuješ na čáru, hned dostaneš pokutu.

- A to je správné!

- No... Když se netrefíš na čáru?

- Lidi parkují jak hovada.

A  to je vše. Dnes divoký pall mall den. Ale krásný, ne? Dík za něj. Dík za sousedy vlevo, vpravo a vlevo vlevo! :-)

Dobrou noc! :-)