Laskavost, přívětivost, dobrosrdečnost, velkorysost, přátelství - všem

Váling, ležing, gaučing - skvělé sporty. Moje srdce plesá, vibruje, raduje se. Probírám se v deset. Ticho v domě. Klid. Pohoda. Lezu, lezu. Stromeček, světýlka září.

- Peťuš?

- Hm.

- Kdo rozsvítil stromeček?

- Kdo asi?

- To je hezké přivítání - světýlka :-) Děkuji.

Krásné ráno. Linda pracuje v pracovně u Péťova stolu. Nechci pracovat. Chci sát atmosféru Vánoc. V noci bílý poprašek. Je pryč. Kyttina leží u mě na židli. Dovoluji si ji prohrábnout bříško. Nesežrala mě. Rozvalila se. Hlavičkou se natočila na krmítko na skle okna. Sýkorky ťukají. Kitty cvakala na prázdno svými jehličkami.

- Mami, musela jsem ji odsunout orchidej. Od rána na ně útočí přes sklo.

Takhle bych zavřela světové zlo - do skleněné báně. Ať si tam vyhrožuje čím chce, kdo chce. Imaginárně; ve skleněné baňce.

Snídám, pročítám FB, poslední rozhovor s Teslou. Už byl hubeňoučký... Zbývalo mu pár chvil života, než ho picli v hotelovém pokoji. Vzali jeho strojky, objevy na volnou energii...

Manžel telefonuje se snachou. Vnučenka je ještě nemocná. Dohodli, že se přijdeme podívat. Pokřikuji pozdravy. Podává mi telefon. Žvandáme, mluvíme, řečníme. Teprve snídám... Nemůžeme se odtrhnout. Až manžel naše brebentění ukončil. Sápal se po telefonu :-)

- Tak co jste dohodly? V kolik?

- Peťuš, probíraly jsme důležitosti :-)  Ale v kolik, to je podružné. Vždyť jste to dohodli, že?

Za maminkou. Raduje se. Vstává. Sedám k ní. Nabízím dobrotky. Přivezla jsem jablíčka a vlašské ořechy. Vybrala si menší jablko. Nepoznala, že je to nonet - slaďoučký, z její zahrádky. Jablíčko překrojila krásně. Povedlo se. Ořech už neumí vložit do louskáčku tak, aby se hezky rozpůlil. Nemá taky sílu. Povídáme se. Připomínám, že jsem o Vánocích stále s ní. Vyprávím ji o Nikolovi Teslovi, projektu Philadelphia. 

Ještě před dvěma lety jsem si ji odvezla k nám. Trávila týden v domácím prostředí... To už nezažiju. Aspoň takhle. Paní Jana přináší jogurt. Hledám český text. Marně. Anonymní. Vedoucí stravování je odvážná. Kupuje pitíčka, jogurty - POTRAVINY - bez českého textu. Drzá, suverénní, bezohledná. Možná se přiučila u šéfa. Jaký pán, takový kmán.

Balím maminku do deky. Navlékám boty. Hup na vozík; vezu k jídelně. Zas zítra. Vím, že její duše vnímá, že není sama. Přeju holčenkám pečovatelským... Běžím po schodech. První patro. Jediná paní s chodítkem na prázdné chodbě. Žadoní u skleněné kukaně. Otevřou se dveře. Mladíček stroze:

- Ne, žádný bonbon nedostanete!

Zatáhnul dveře a na shledanou! Chtělo by to  trošku empatie, láskyplnosti... Asi měl přestávku. City vypnul. Utíkám dál. Myslím na tu trosečnici... Odmítnutou.

Doma balím rychle dárky mladým... Linda jde napřed pěšky. Bude pět. Péťa jezdí výtahem, já tlapu pěšky. Nikdy nevím - čtvrté, páté? Dnes se mnou šlape i Péťa. Nesu dětské Fischerky. Těžké. Volám Lindě, ať zabaví vnučku. Chci vánoční kouzlo. 

- Je to už tady?

- Vejš.

- Už jsme tu?

- Vejš.

- Peťuš, kdy tam už budem?

Konečně. S kabelkou se po schodech běží pohodlněji.

Odevzdáváme mezi dveřmi potichoučku dárky. Jdu se mrknout na nový růžový pokojíček.  Panenkovský. Vnučinku zabavuje Linda. 

- Babičko!

Pusinkujeme se. objímáme. Ptám se na Ježíška, jestli donesl ty lyže, přilbu, přezkáče. Jak jsme to zkoušeli v tom obchodě. Vítězně oznamuje, že asi zapomněl.

- Zapomněl jo? U nás pod stromečkem bylo něco, co připomínalo lyže... To až přijdete k nám. Byly tam jmenovky s vašimi jmény. 

Ukazují mi nové zvukové knížky.  Hrajeme zvukové pexeso. To mě teda bere. Prohlížím nástroje - varhany, kastaněty, kontrabas, hoboj, bendžo... Je nutno se soustředit sluchem. V. je nekompromisní, když se chci podívat, jak ten nástroj vypadá - housle, viola, kontrabas - hned mě upozorňuje, že se nesmím dívat, jen poslouchat. K sobě tak nekompomisní není. Přesto vyhrávám. Zvuky, to mě baví... 

- Podívám se jen trošičku, babičko! :-)

Jsem okouzlená - cvičení sluchu. Líbí se mi to.

Prý Ježíšek donesl dárky. Jdeme do obýváku. Valím oči. Přesně tyhle dárky byly u nás pod stromečkem. Asi je Ježíšek kouzlem přenesl. Jediný - taková velká koule na stromečku - ta chybí. To bude asi dárek k nalezení až přijdou. Vybaluje přezkáče.

- Nezapomněl! Donesl je.

Přílba - s nádhernými zlatými brýlemi. Mám taky takovou. Nikdy jsem lyžařské brýle nenosila; poškodila bych své optické. V. vypadá jak kosmonaut. Chňapla po lyžích.

- Babičko, já jsem měla strach.

- V prodejně?

- No, v prodejně.

To jsme tehdy cítili: Bála se. Věšeli jsme na ni přílby, boty, lyže...Něco neobvyklého, nepřirozeného. Dnes lyže objala. Přijala. Maminka jí ukazuje, jak se lyže nosí. Těším se na kopec :-)

Snacha je expert na balení, zdobení... Na všechno. Ukázala mi nové věci v bytě, co vyrobila, vytvořila. Malovala zeď plastickým vzorem... Vytvořila plastickou mandalu na zeď v obýváku. Lezou mi oči z důlků. Krásné.

Mluvíme, smějeme se, hodnotíme, vzpomínáme. Pomněli jsme se, poradovali, byli jsme hojně obdarováni. Měli bychom se zdvihnout.

- Kdybyste přišli ve tři, jak jsme se dohodli. Ale takhle brzo domů?

- Ve tři jsme se dohodli? Peťuš, to jsi neřekl.

- Vy jste spolu mluvily.

- No, ale tys to dohodl.

- To jsem věděl, že to zas bude na mě...

Ještě chvíli se řehoníme. V nejlepším se má skončit. Tak jo, jdeme domů. Bylo to krásné.

Požehnaný den par excellence. S maminkou, s blízkými, ve štěstí, lásce.

Pro svět si přeju velkorysost, přátelství, dobrosrdečnost, laskavost. Nádherné energie...

Dobrou noc!