Laskavý, skotačivý, radostný, jarní s pokutičkou :-)

Mám hezký den. Moc hezký. Radostný, veselý. Odpoledne. Sedám, dokud mám v naladěno. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-06_Vyziva%2C_pozor_Se%2C_misto_Sn/

Točím video na podporu imunity - Immune Booster. A na zdravou trávicí soustavu - Microbiotic MAX. Večer si ho nedopatřením smáznu. Mám to nechat? Ne. V rychlosti tvořím nový. Bože! Chybička se vloudila. Selen Se a ne Sn. Hodně upozornění - ne zlých. Kupodivu!

- Sn je cin babičko.

Odepisuji dík. Srdíčko. A dodávám přezdívce, jejíž součástí je slovo tom:

- Tome, v oslovení se píše čárka.

Další asi nebude dítě. Má to pravopisně správně. 

- Řeknete selen, ale máte tam Sn, což je cín.

Hned se tohohle y.unknown.x ptám.

- Mohu sáhnout do hotového videa?

Zajímavé - poradili. Ale z milých dětí ani jedno nevědělo, že se oslovení odděluje interpunkcí. Paradox. Babičku opravují přes Mendělejeva, ale jazyk český neznají. Tolik chyb. :-) Naše děti, školou povinné! Pravopis jim nic neříká.  Učivo mají přece čerstvě v hlavách. Učí se to v páté třídě. Já jsem se o selenu a zinku učila naposledy mezi lety 71 a 75. Značky držím v hlavě latinsky i česky. Děti, děti! Upsala jsem se. 

Dopoledne skotačím po oknech. Občas slezu k podnikání. Výhoda práce z domova. V létě se ráchám v bazénu a pod slunečníkem úřaduji. Jak nevnímám čas, mysl mi nesla, že Velikonočky jsou už v tomto týdnu. Ale kdeže. To jen obchodníci blázní. Příroda a já můžeme ještě zachovávat klid, pohodu. Na jarní úklid dost času. Na květy taky. Jenže i já i příroda jsme se do toho vrhly. Zlatý déšť svítí na zahradu místo sluníčka. A já nakonec oblezla všechna okna v přední části domu i v jídelním výklenku.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-06_Ranni_dopoledne_-/

Ráno jsem si vyťápla se Zrzkou po zahradě. Hledala jsem kopřivy. Když maminka ještě tady s námi hospodařila, na radu pořadu Polopatě, teda herce Filipa Čapky, jsem si u plotu vysadila do písku kopřivy.

- Co to prosím tě děláš?

- Mami, v televizi povídali, že si máme v zahradě vysadit kopřivy. Aby nepřekážely, nejlépe ke plotu.

- Blázni byli, kordy měli, kdo to kdy slyšel, aby si někdo vysazoval kopřivy do zahrady!

Mamka měla samozřejmě pravdu. Moje kopřivy se tam u plotu neujaly. Rostou zcela jinde. Nemají stálé místo. Stěhují se. Když pohnojí půdu, rostou o kousek vedle.

Kopřivy u nás ještě moc nevyčuhují. Sáhla jsem za plot. Donesla jsem si první hrstečku kopřivových vršků. Rozmixovala je v lesní směsi. Očekávala jsem bodlinky do jazyka. Ale dnes ještě nepálily. Kopřiví děti.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-06_Herbalife_mi_poslala_capku/

Mourek se k nám přidal. Šmudla si rád hraje se suchou trávou. Dramaticky poskakuje. Mám radost z jeho radosti. Loni mě ještě obstřikoval, dnes je to náš nenažraný stokilový mazel.

Co kdyby byly Velikonoce už tenhle týden? Šup, gymnastika na oknech. Zvonek. Odepínám poslední žabičku záclony. Skáču dolů. Pošta. Vesmír mi dává zažít štěstí. Dvě motorizované pošťačky. Sympatické. Asi jezdí ve dvou, aby se nebály. Naše bývalápošťačka, skvělá, pečlivá, paní Č. jezdila na kole sama. :-) A to v zimě, teple, dešti, mrazu. Podepsáno. Ptám se paní motopošťačky:

- Co to mám?

Paní mrkla na obálku.

- Herbalife. 

- Co mi posílají?

Jupíí. Nevím, kde jsem co kvalifikovala, ale dostala jsem nádhernou čepici. Obrandovanou. To logo je na ní asi to nejcennější z hlediska reklamy. :-) Pěkná. Teplá. Hodí se.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-06_Semolinove_spagety/1530779396                                                       

Dopoledne korunuji špagetami s hromadou máku, březového cukru a ghí. Jako od maminky. Přepuštěné máslo. Mívávala ho v černém vysokém kastrůlku. Používám na knedlíky normální. Ale co jsem loni začala kupovat ghí, beru přepuštěné. Místo cukru řepného sypu březový. Má prý nižší glykemický index.

Rychlý oběd. Semolínové špagety. Pošmákla jsem si. Jako vlákninu jsem zvolila sklenici vína. :-) To byl vtip.

Petroušek je jak hodinky. Poledne. Volá. Světlo mého žití. Huráček! Lezu na jeho okno. Než se otočím, pán tvorstva se vrací z rachoty. Pozoruji ho kolem oken. Ty jeho montérky... Červená kšiltovka, taška přes rameno. Výraz šťastného člověka. Postrádám u brašničky bandastičku s nedopitou meltou. V té době by byl šťastný. Vydělával by peníze pro svou rodinu u kapitalisty. Moment, jaký je rozdíl v dnešní době a v době divokého bezohledného syrového kapitalismu v době Ch. Diskense?

- Tady máš výzvu z úřadu, z VZP...

Obecní slouha je trouba. To se může napsat. Matlák mi nechal papírek ve schránce. Odkud by to mohlo být? Zkoumám. Volám na úřad. Neblahé tušení. Přes různá oddělení jsem se probojovala až tam, kde jsem udělala přestupek. Jó, Ireno, když nedržíš papulu, tak si tě někde vyčíháme. To byl nějaký říjen, listopad minulého roku. V době divadelního představení se odjakživa tolerovalo parkování u divadla i tam, kde se to normálně pokutuje. Stála jsem tehdy u cesty. Vcelku ani nevím, proč se tam nesmí. OK. Zas mě ohrožovali ti nahoře na schodech u vchodu. Vůbec jsem si divadlo neužila. V ten večer pršelo. Ze stěračů mi odletěl jakýsi papírek.

- Peťuš, nějaký lístek se mi odlepil z předního skla.

No, a dnes už jsem se dozvěděla, co to bylo. Hovořila jsem s bezva člověkem. Věděl o mně. Prý hezky hovořím o svém muži. :-)  Prý se známe. Neznáme. Ale děkuji. :-) Milé setkání.

Běžím k počítači, cvak, cvak. Odesláno. :-) Až mi zítra - jestli bude umět zazvonit - donese obálku, už ji nebudu potřebovat. Taky musím podpořit město. :-) A to já ráda sponzoruji. Jen si pečlivě vybírám, komu nacpu své peníze. :-) 

Petroušek se řehotá. I já. Jsme zdraví. Jsme šťastní. Jsme zabezpečení. Jsme i ve vysokém - no, střední už to není - věku zamilovaní. :-)

Telefon s klientkou. Dnes jsem podnikala jen přes Messenger, telefon. Práce z domova. Seš si pánem. Seš si vedoucím. Telefon s hodně klientkami. Ta jedna mi sdělila moudrost své maminky:

- Mamka mi říkala, že nejhorší je, když máš okolo sebe v práci tlusté ženské. Vůbec ti nedochází, že tloustneš.

Víš, a když se díváš na štíhlé, máš tendenci být štíhlá taky. A já si nosím svačinky, ona ve mně má motivaci.

Motivuje mou novou klientku, která si za měsíc nezvykla, že rohlíky nee.

Na půl pátou do bytu. Mladá rodinka. Křehká maminka drží v náručí měsíční zázrak. Asi čtyřletý klučina a manžel ji doprovázejí. Mají zájem. Asi si plácneme. Svůj poškrtaný papír s asi patnácti jmény pravděpodobně budu moci vyhodit. Klušu od nás do bývalého bytu pěšky. Byt jsme si vyšperkovali, zaplatili drahou kukaň na lodžii, vyměnili za čtvrt miliónu okna s nejkvalitnějšími žaluziemi, pak jsme si postavili dům. - No. Dočistit výklenek. Opatrně stírám prach z našich žaluzií. Ty nejsou tak drahé, jako ty v paneláku. Ale pečuji o ně pečlivě. Opatrně z nich setřu při mytí oken prach. Kde je tečka, jemňoučce ji odstraním. Je to můj majetek. Vážím si ho. Zaplatila jsem ho.

Zítra už budu mít svůj nově nainstalovaný ntb. Hurá!  Prý bude bytelný. Péťa má na jednom z šuplat: Budeme se těšit. 

A je večer. Školení. Ano, ano, jsem v řadě oceněných. Vesmírná inteligence, děkuji s láskou a pokorou.

Ještě video Libora Malého. Páne jo! Masakr v té vesnici byl spunktován. Natočili si video z akcičky. Nelidské. Video s vypichováním očí jsem neviděla. Ani po tom netoužím.  Duben přinese odkrytí tajen. Hm, že by tahle byla první? Hraje se tu o rozpoutání nenávisti, třetí války... Kopou ještě z posledních sil. Normální lidi chtějí žít v míru. Přátelit se. Nebojovat. Nebát se. Užívat života. Milovat se. Rodit děti. Stavět domy. A ne aby jim raketa usekla střechu i s hlavami.

Dvě ráno. Končíme, končíme! Zavíráme!

Dobrou noc!