Laskavý. 

Adventní úterý. Dnes se narodila Linduška. Volám jí. dnes se vydala na cestu do kanceláře. Funí. Chodí pěšky dlouhé túry po Pze.  

Pouštím si koledy. Podpaluji na plotně purpuru. Pouštím Zrzečku do zahrady. Co ta dělá za psí kusy! Všechny stromy jsou její. Rezatá opička. Ano, mývalí kožíšek... Pejsíček náš. Micinko, za chvíli na tebe zcela zapomenu. První Vánoce v našem domě bez Tebe... A první Vánoce bez kontaktu s maminkou. Ireno, zvykej si. Je to cvičení.

Skyp s ní. Paní ze třetího patra dnes obsluhuje. Taky hodná. Taky na svém místě. Taky se sociálním cítěním. Co to? Mamka spí? Tak ji proberu. Vzpažit, zatřepat rukama. Mami, dnes to bylo skvělé. Všechno jsem jí poukazovala. Vyznala - jakou pohádku Vánoc do mě vložila. Pustila jsem jí koledy. Zapálila andělské zvonění. Jen její ruce si už nesáhnou na těsto. Její nos už nikdy nezačichá vůni purpury... Je mi hezky na duši. S maminkou.  

Na papírku mám úkoly: Letovat kytičky do ořechů. Zadělat těsta na cukroví. Taky poslat pohledy. Letos zas pošlu pár lidem papírový. Pro radost. Tomu říkám kontakt. Někdo pohled koupil, ručně napsal,  šel s ním ke schránce a teď ho drží v rukou adresát. Obrázek s přáním - doufám - někdo hodí do schránky. Snad nehodí papírek: Máte ho v zásilkovně. Adresovaná osoba najde přání do roku 2021. Už se moc těším. Ráda dostávám do schránky. Každoročně dostanu odhadnu tak tři vánoční pohledy. Ti, co psali rukou,  mi ubývají. Letos nedostanu přáníčko a malou pozornost od Aničky. Odešla před měsícem. Anička - hodná. Nevdala se. Celý život pracovala v zahradě... Vím, od koho pohled ještě obdržím. - Odosobněná doba. Telefony, maily. Nevyznám se, kdy, kde, kam, kdo mi co poslal. Loni jsem přibrala Telegram. Kolik toho všeho je? Začínalo to viberem. Líbil se mi. Přes viber jsem si telefonovávala se svou zlatou celoživotní kamarádkou Zlatkou. Nikdy mě neopustila, ačkoli v roce osmdesát jedna emigrovali. Vždycky když přijela z Bayreuthu, něčemu jsem se od ní přiučila. Je to tak tři čtyři roky; léto; poslala mi viberem roztomilou animovanou postavičku. Mluvilo to héliovým hlasem. Stály jsme támhle u linky a posílaly si všechny ty mluvící skřítky. To bylo srdečné krásné milé letní setkání. Někdy jsme se potkaly v Pze. Před dvaceti nebo víc lety jsme se toulaly Prahou. Linda, Zlatka, já. Hledaly jsme jídlo. Vyvěšené jídelní lístky se závratnými cenami. Ne, ne. My jsme si počkaly. Popošly kousek. A tam se krásně najedly za slušnou taxu. Jednou mě opustila. Navždy. 9.3. to budou už tři roky. Stále na ni myslím. Vzpomínám. Co její vnuci... Tak se o ně bála v Hamburgu...  

Zpátky. Co tam mám dál? Navěsit na kytice na lustrech jmelí. Vyčistit poslední okno a dveře u mě v pracovně. Co ještě? Pověsit vánoční skřítky. Takové zvací. Ručičkou naznačují - pojď dál.

Co ukazuje FB? Někdo mi lajknul maminku. Někdo neznámý. 13.24 hod. Jdu se mrknout, kdo to je. Ve stejnou minutu - přesně - mi pinkla zpráva v Messengeru. Lidé jsou moc hodní. (Kdykoli si toto jen pomyslím, ani to nemusím vyslovovat, najde se nějaká výjimka.) Jo. Doba zraje. Hodní jsou ještě hodnější, zlí ještě zlejší... Masky padají. Tak kdopak mi bude zas vyčítat, jak si mám vzít mamku domů. Denně dostávám moc hezké zprávy, dopisy, úctu, hold, energii. Pozdravy pro maminku. Přání, abych vytrvala. Taky maminka aby vše zvládla. Dojímají mě. A občas najdu nechutnost. Klekám na koberec; čtu. Jé, hořce pláču. Dojetím.

Dobrý den paní Hrobská, jste neskutečná!!!!!!! Obdivuji Vás už několikátý den. To, jak maminku držíte... No to je něco nepopsatelného... Je to šílené, jak nás drží v totální lži... Moc mě mrzí, že spousta lidí vůbec netuší, co se to děje a kam to směruje. A to jsme prý moderní společnost založená na práci s informacemi..... Ale s jakými... Posílám moc a moc energie a trpělivosti Hodně sil a zdraví hlavně pro tu Vaši maminečku. A ať se nám daří společně šířit tu myšlenku správného pochopení situace ve svém okolí. Někdy je to opravdu náročné.... Držme pěsti na zítra panu Zemanovi, aby se vzhledem k vetu Polska a Maďarska postavil na správnou stranu... A hlavně ti blbové rozhodli neprodlužovat nouzový stav... I když.. nebudu naivní... Buďte s maminkou určitě ve spojení 14.a 21.12. Energie nám to dají znát... S mužem se držíme navzájem po mnoha shlédnutých informacích pragmatického rázu videí paní Micic. Pošlu jako vzpruhu Ještě jedna věc... Váš manžel a Vy učitelka... Úplně stejný vzorec jako u nás Mějte se pěkně a pevné zdraví a hodně chvilek se svojí maminkou. Podpis se srdíčky.

Ano, posílá i paní Micic. Na prosinec. Pouštěla jsem si ji včera stále a stále dokola. 

https://www.youtube.com/watch?v=GXbFZsJdZPc&feature=share

Vyměňujeme pár replik v srdečném rozhovoru. Děkuji. Ještě jedna replika stojí za vložení sem: 

Znám to v domovech... Zakázali nám s dětmi chodit za staroušky a oni zas nesmí k nám do školky..... Nechávali jsme si je dovážet na hraní si a povídání s dětmi... Nejlepší terapie pro ně...Nebo my zase chodili tam na dílny, besídky a jen tak na pomuchlání... Věřím, že ty zlé energie brzo ukončí svoji působnost a vezmou s sebou i ty hajzly z vlády a vyčistí to i daleko do vyšších pater... Hodně vysokých... Víme obě, o čem a o kom mluvíme. Jdu podrbat svoji kočičku a nabídnout ji procházku Pěkné dny PS : A synchronicita je tady s náma Stejné energie přitahují zase ty samé Stejně si myslím, že jsme se už někde viděli

Naprosto, ale zcela souzním s myšlenkami a názory. Zajímavé. Náš DD má školku přes cestu. Nikam se nemusí jezdit... No jo, no. Když to néééjde, tak nééééjde. 

Tak to mám elán! Až ve tři odpoledne lezu na okno. Mám co dělat, abych to stihla do setmění. Na skle přilepené ptačí krmítko. Pod krmítkem na parapetu malá líska vystlaná novinami. Padají tam přebytečná jadýrka. Okolo lísky lepkavé černo. To bude z truhlíku s milionem bels. Zrzka si vyskočila na mé křesílko. Dívá se p ní a rukou vyrážím z okenní tabule plné krmítko. Slunečnice a malá jadýrka čehosi se rozstřelují po pracovně. Sákryš. Nepozornost. Běžím pro lidlovský ruční vysavač. Ucpaný vlasy, nití z koberce, červenou třásničkou ze šitého stromečku na chodbě... Absolutně nebere. Petroušek ho včera měl v rukou u sebe v pracovně. Ty vorle! Musím ho vyčistit. Lopatka, smetáček... Okno nablýskané. Zameteno. Vytřeno. Prásk! Nenasunula jsem krmítko správně do kolejniček. Vše se mi rozstřelilo do místnosti znovu. Ty vorle.! To jsou silné energie! Když se daří, tak se daří. :-) :-) :-) Tak znovu. Zrzečce se ten binec líbí. Honí jadýrka po stole, pod stolem. Skáče nahoru dolů. Lezu na dveře. Už na ně skoro nevidím. To zas zítra budu přemývat. Stůl jsem přebrala od nánosů letitých papírků, poznámek, telefonů... Lepím na okno zvonky, anděle, hvězdičky... Tuhle větývku jsem si vzala u maminky. Maminko!

Otírám prach. Ježíšku, říkají, že ses narodil ve chlévě, že nemáme uklízet. Ale já to dělám s radostí a láskou. V duševní pohodě. Ne pro tebe. Pro návrat sluníčka a pro sebe. :-) 

Jdu chvíli podnikat. Petroušek je tu. Dnes měl dovolenou. Pracoval u mých klientů. Chvíli si sedáme. Povídáme si. Ještě spěchá k mé sestře.

- Počkej, naletuji jí hezkou větev. Koupila jsem asi před třemi týdny sušené meruňky. Ty má Iva ráda. Pro ni jsem je vzala.

Lepím mašličky, hvězdičky, kouličky, přivazuji jmelíčko. Pro štěstí. Péťa odjíždí. Ještě chvíli podnikám. K slunovratové době patří tma. Soumrak přichází o šest hodin dřív než v létě. Ve tři hodiny tma jak v ranci. To já ráda. Klid. Mír. Láska, pohoda. A moc a moc sílící láska k lidem. Teda - neumím bezpodmínečnou. K naší vládě nic necítím. Jsou to nelidové. 

- Iva ti poslala. 

Podávám mi krásnou geishu. 

- Ale poslala jsem jí to pro radost!

Krásný adventní den. Sama se sebou. Pár rozhovorů po telefonu. Hezký rozhovor v Messengeru. 

Děkuji za vše, Vesmírný pane!

Dobrou noc!