Láskyplný den s rodinou

Crrrrr! Jedeme lyžovat!

- Co děláš?

- Protahuju se. Jedem?

- Prší. Jak chceš.

Chápu. Petroušek nerad lyžuje, každé mrholení hned vydává za hnusné počasí a říká:

- Je to špatné. Je to špatné.

- Tak jo. Zůstaneme doma. Zítra.

- Co je potřeba koupit, než začnou lidi šílet?

- No, máme všechno. Ale na Nový rok nějakou rybu nebo maso. Ne krůtu, to bychom lítali celý rok. Máme droby, srdce, jazyk... Uděláme si křen...

Popisuji sýry - excelent s rajčaty, asi lososa, ale ukazuji , co tam má být napsáno. Vlečné zařízení, vlečné sítě, Tichý oceán, Atlantik apod. V žádném případě chov Finsko, Polsko... To jsou šity krmené granulemi. Kvalita jejich masa je horší než u vepřového. Žádná omega tři kyselina... Hodně tuku.

- Nenechej se nalákat na šunku v akci! Nemusí být kvalitní.

Beru ntb do postele a spím dál. Do jedenácti. Svítí sluníčko. Prý na chvíli. Telefonujeme s Lindou, kdy přijede. Okolo druhé.  Obídek - brambor, sýr, šunka, brokolice, celírek na páře. Do košíku sklenky, šampáňo, šlehačku, kompot jahodový, meruňkový... Za maminkou.

Simonka stojí u postele Boženky. Krmí. Mamka vytrapuje. Vykoupaná, v noční košili. Oblékám ji. Hledám ponožky. Do pr. - copak nenajdu dvě stejné?

Péťa to zlehčuje vtipem. Zlobím se, protože tenhle šlendrián platí klient. Mamka nemá jeden jediný pár. Samé jednotlivé. Drahé bílé ponožky bez gumiček jsou v pr. Co byste dělali? Špatný systém má pan šéf. Je mu fuk, že jedna pradlena nahází vše do stroje, nestíhá zašívat, přišívat, žehlit... Dřív mamince všechno přišili, zašili dírečky. To za nového pána už neexistuje. Přitom se zvyšováním důchodů se očekává zvýšení úhrady za služby. Velký domov důchodců nemůže obstarat jedna síla. Ředitel tvrdí, že tam má tři pracovní síly. Myslí na papíře. Jinak je tam jedna. Před Vánocemi se rozbila pračka. To jako mají jednu pračku??! Odvážné. Riskantní!!! Průjmová epidemie tu už měli.

Nasazuji na noženky dvě bílé, každou jinou. Připíjíme Bohemkou.

- Chceš šlehačku s kompotem?

- Všechno si dám.

Ke svačině - to je hanba. Že se dole v kuchyni nestydí. Dorty neumějí upéci - stačí přeci buchta s krémem. Ne, to je moc práce. Jednodušší je koupit dort s umělými tuky... Dnes upekli. Buchta má brousek. To je ostuda. Neumějí!!! Pan ředitel přijal rádoby kuchařky. Neumějí nejen upéct buchtu, ale ani nakrájet maso přes vlákno atd. atd. Buchtu s brouskem. Nabízejí lidem. Za jedenáct tisíc měsíčně. Opravdu vypráskané služby. Ještě že péče je skvostná. No, skvostná. Děvčata nemají čas hrát si s lidmi, mluvit, číst. Rozvíjet je. Zdržuje je krmení bezmocných. Dřív tu byl jeden dva vozíky. Lidé se šourali chodbou. Sedávali na lavicích, povídali si.  Dnes tu je jeden dva chodící. ALE! Stejný počet pečovatelek. Péče by byla luxusní, pokud by tu nebylo tolik nových klientů záměrně přijímaných s bezmocí. Dřív si odpoledne házeli s nafukovacím balonem, četli pohádku, hráli hry, vzadu v chodbě se scházela kávová společnost... To už dnes nejde. Není čas, viďte pane řediteli!

Linda už stojí před vraty. Loučíme se. Balím maminku do deky, svetr, pusinku. Přeji Simonce... Už zas mrholí.

Linduška čeká u domu.  Jedeme všichni k staršímu synovi podívat se na domeček a vláčkovou dráhu. Děti jsou překrásné. Hošík - k světu, živý, milý, šikovný. Vnučinka - rozkošná, křehounká, něžňounká. V pokojíčku mi ukazuje hračky, tvořeníčko, ten domeček od Ježíška... Hračky, o jakých se nám nesnilo... Jejich pouliční vlčáček je s námi. Pospolu. Děti si spolu hrají. Moc hezky. Za celou dobu návštěvy žádný pláč, nedorozumění, ublížení. Milé. Kočka se před dětskou hrou ukrývá na nábytek. Chytrá. 

Zatápím. Tvořím. Vystřihuji ze špulky WC papíru pásky, letuji pistolí, zlatím.

- Peťůůůš!

- No, copak?

- Kolik mi tak přidají na důchodu? Jak to, že to mamce už přišlo a mně nic?

- To nevadí, přijde Ti to na konto.

- Ale já bych to chtěla vědět.

Péťa se na chvíli vytratí. Přinese dva čínské dárečky, dopis z důchodového zabezpečení, teda sociálního zabezpečení a krásnou, překrásnou pohádkovou obálku. Zapomněli jsme vybírat schránku :-) Zvědavost - nejprve to z úřadu. Jo, jsem velmi spokojena. Mamince jako staré osobě důchod naskočil velmi a hodně moc... To jsou ti, kteří se dožili :-) Za zásluhy. Plus vdovský. Je to lepší než těch 45 korun dřív.

Opatrně rozlepuji barevnou pohádku. Jů. Čtu přání od sousedů. To teda, paní Jano, hezky děkujeme :-) Jsem jak malé dítě. Zimní krajina. Zlatý nápis. Vyříznutá siluetka andělíčka sahajícího na zvonky. Ve výřezu modrá obloha .-) Kdybych byla opravdu malá, asi bych s tou krásou spala. Děkujemééé!

Film. Přání k mání. Pěkná krávovina. Ale óóóbr. Děti vystupují jak velcí lidé. To tak moc nesnáším, nemám to ráda. Děti jsou děti. Jednají jako děti. Mají jednat jako děti. Často pozoruji ve filmech, seriálech zákeřné, vypočítavé jednání dětí... Dítě s myslí velkého člověka. Píšu u filmu a oba  si dozvukujeme:

- Jak někdo takovou blbinu může natočit. A zaplatit! Děs.

Svíčky, světýlka, kahánky... Ježíškův domeček svítí; druhý domeček na římse kamen má taky rozsvícená okýnka; kamna sálají a září do pokoje. Kitty se se mnou vyřádila. Skákala za provázkem jak divá. Cítím, že je spokojená, veselá - přijela její panička. Zítra už zas pojede domů. Do svého království. Do svého domečku. Už nebude outsider v rajonu naší hraběnky Micicindy. Kočičky dnes večer na sebe zasyčely. A to jsem si myslela, jak už si zvykly. Všechno jednou končí. Předposlední den roku.

Přeju si štěstí pro naši zemi. Ať naši lidé prožívají život v hojnosti, s časem pro výchovu a vedení svých dětí. Aby naše země vyklouzla z těch nebezpečí, která na nás zaprodanci podvodně navlékli, která podepsali... Marakéš, Dublin IV, Istanbul, Lisabon, kompakt o uprchlících, kompakt o migrantech - stačilo jedno jediné protlačit. Ve všech těch nesmyslech jsou zrůdnosti ničící národ, děti, výchovu. Gender, multikulti, rozhodování o změně pohlaví... Tfujtajxl nepřirozený. Zbytečná má snaha se sháněním podpisů. Zbytečné petiční parlamentní slyšení... Silně si přeju, ať tu zůstaneme my, Slované, jen my! Ať naši lidé nemusejí dřít jak stroje v několika povoláních, ať naši čeští podnikatelé nabídnou práci českému člověku v české firmě; ať všichni, kdož tu chtějí žít, taky pracují! Ať se nenecháme dehumanizovat. Žádné čipy, zdravý rozum! Ať se zdokonalujeme v přijímání lidí s odlišnými názorem. Někteří politici letos začali nazývat věci správnými pojmy. Stačí malý pramínek... Pramínky tvoří řeku. Věřím, jsem nadšená přes všechny malé porážky - dobře to dopadne. 

Dobrou noc!