Leden má být bílý. Zatím je černý; à propos - Na louce se pase bílý kůň. Jakou má barvu?
Půlnoc. Prolelkovala jsem čas nad sledováním originálního balení dárků. Nekonečné varianty, nápady, zvláštnosti na Pinterestu a You Tube. Víte, že by mě bavilo profesionálně balit dárky, když už jsem malililinko pronikla do krásy tvoření radosti? Ono to zvyšuje zvědavost. Co, co, co asi, co by tam tak mohlo být?
Až do letošních Vánoc jsem schraňovala vánoční papíry - teda, schraňuji je dál, nevyhazuji, ale letos - teda loni, rozuměj před měsícem, jsem se naučila balit dárky neobvykle. U toho je třeba tu vlepit nenápadně oboustrannou lepičku, tam vrapovat papír, tady něco naletovat pistolí... Sice máš krásný dárek, ale papír? Z toho ti nic moc nezbude. Stále ještě mi nejde přijmout prvoplánové rvaní, ničení, bez ohledu na to, že můžeš balíček rozbalovat opatrně, polehoučku, a třeba - TŘEBÁÁ - kousek papíru zachránit. No.
V prosinci jsem koupila nádherné, přenádherné vzory. Už jsem psala - nemám ráda hnědou. Ne. Ale tyhle s andílky, s vánočními chaloupkami - ó, na hnědém podkladu vypadají báječně.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-09_Na_prochazku
Dopoledne jsem proúřadovala. Brr. Vesmír mi dopřává otužování administrativou. Nerada úřad? Bude cvičení: Najdi platbu. Zadej heslo. Kam sis schovala fakturu! Pošli číslo objednávky. Ty vorle! - 6.11. jsem si objednala v dobré víře dva páry krásných bot. A nešly. Po měsíci jsem psala, aby mi poslali peníze zpět. Netušila jsem, že boty jdou z Číny. Jo, to jsem takhle ještě asi před dvěma třemi lety vždycky taky čekala měsíc dva. Jenže jsem si to sama objednala. Sama řídila. Každý den mi přišel odněkud nějaký dárek z mé hromadné objednávky. Bez cla. Zboží bylo za hubičku. Hezky jsem sledovala, v které Xíílandii se balíček nachází. - Jsem si myslela, že botky přijdou - jak je to tu zvykem - do dvou tří dnů. Objednáš svítidlo na krk, pozítří ho máš. - Mimochodem - to je BOMBA! To je čupr věc. Světlo si dáš na krk. Nařídíš, jakým směrem chceš posílat paprsky. Vybereš si ze tří intenzit. Ještě si vzadu na krku můžeš přepínat na tři odstíny barev. To nemá chybu. Hlavně nerušíš manžela četbou. V ložnici je tma. A ty vidíš jak za dne. - OK. Odpověděli, že podle obchodních podmínek jsem uzavřela smlouvu. Dobrá, když myslíte. Asi měsíc jsem jim ještě dala k dobru. Brala jsem to jako vesmírné cvičení. Dnes mi od nich - Big banana - přišel mail; pošli číslo objednávky. Bože! To ne! Vždyť jsem jim posílala kopie... OK. Dohledáno. Odesláno. Co čert nechtěl. V pravé poledne přišly boty. No jo, jenže chtěli 221 korun za clo. A to už bylo příliš. Nepřijala. Vrátili. Nazdar! Zdar! Zdar! Zdar!
A jsem z Big Banana vyléčená. To mě mělo trknout boty a banán? A big? Projela jsem před chvilkou FB. Pod nabídky jsem komentovala: Nekupujte, protože budete čekat dva měsíce a pak vám nasolí clo!! Big banana - big podvodníci. Dodnes nemám od 6.11. ani boty, ani peníze. Tedy nekupovat! Naletíte!
Pohrát si - ano, ale se mnou si dlouho nikdo hrát nebude! Zkouška trpělivosti skončila dnešním dnem.
Od rána tma. Temno. Lidi píší, jak jim meteostanice ukazují sluníčko. Obloha zašlehaná špínou. Dokonce se to už objevilo v dětských knížkách. https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-09_Chemtrails_se_uz_zacina_detem_vtloukat_do_hlav_jako_NORMALNI/1574584762
Po obědě končím s administrativním cvičením. Ono prý všeho moc škodí.
- Kam se chystáš?
Petroušek měl průpovídku; když maminka vyparáděná sedla do auta a odvezla se na nedělní lázeňský koncert do Velichovek, konstatoval, že jela za chlapama. I mamka to pak používala. Místo - jedu na koncert. Jedu za chlapama.
Chce se mi odpovědět maminčinou, potažmo Petrouškovou větou.
- Peťuš, vyběhnu si na procházku.
- Mrholí.
- Nevadí, já jsem z masa a kostí. Nerozpustím se.
- Já jen, že jsem tě nevaroval.
Směju se. Klušu městem.
https://www.youtube.com/watch?v=O0l4tiMfiMc
Na houpacím mostě se zastavuji, jestli neuvidím obrovskou nehezkou myš. Je tam. Někdo vedle mě říká, jak je krásná. Je odporná. Hnusná. Nemá tady svůj ekoprostor. Pletu si ondatru s nutrií. Obě zavlečeny z Ameriky. Co nám dala Amerika pozitivního? Nutrie je na seznamu sta nejhorších invazivních druhů. Množí se jak kobylky. Nemá ráda zimu. Je ze subtropů. V dlouhých zimách vymírají. Škodí norami v březích. Ožírá a ničí stromy. Klaus Schwab by se měl zaměřit na ně. Na jejich uhlíkovou stopu!!!
Před pár lety jsem měla poštovní cvičení. Čím víc jsem se zlobila, tím víc mi chodilo balíčků, navíc balíčků poškozených, nedoručených... Až když jsem přijala zkostnatělou instituci Česká pošta, pomalu se balíčkové extempore odporoučelo. Mohu říci, že jediná poštovní úřednice v našem městě je poštovní andělka. Váží sice sto kilo, ale nechová se úředně. Je lidská, milá, ochotná, profesionální, sympatická. Děkujeme.
Kdykoli Vesmír vnímá můj boj, poskytne mi lekci. Nebojuj! Buď v harmonii. Úředník. Je jedno kde. Snaží se ti uškodit. Nepomoci. Zamést řešení daleko pod koberec. Dnes. Potkala jsem anděla. Úřednici. Ale to vám byl člověk. Duše krásná. Nebyla vůbec hloupá. Měla přehled. Dokonce i o věcech, které se v meinstreamu neříkají. Ochotná. Informovaná. Milá. Sympatická. No - jak říkám. Andělka. Odborník ve svém oboru. Jak se píše novinářské klišé?
Oba politici setrvali hodinu v přátelském rozhovoru.
Tak tak bych to dnes napsala. Vše potřebné jsem se dozvěděla. Poradila! Jediné negativum - chyběla mně úřednická úzkoprsost. Takový ten bílý úřednický šiml ne a ne zařehtat. Ne, to byl pokus o vtip. Jak prchám z kanceláří, tak dnes pohoda. Děkujeme!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-09_Vecernim_mestem_domu/
Celý den šero. Vycházím z budovy. Náměstí už osvětleno. Vánoční strom ještě stojí. Míjím papírnictví. Tady jsem kupovala ty hezké vánoční papíry. Otevřeno. Vstupuji dovnitř. Nová slečna prodavačka. Sympatická. Udělající. Navíc - za pět pět a žádné kecy. Po mně ještě přišel jeden pán pro jakýsi balíček. Zírala jsem. Obsloužila ho. Jedná výtka: papíry mi stočila halabala. To se ještě musí naučit. Mlčela jsem. Naopak - chválíme!! Děkujeme!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-09_Blbenicko_na_ceste/
Vykračuji večerním městem. Chtěla jsem jít po hlavní třídě. Ale za mostem se stáčím k parčíku a klušu do kopce a domů. Máme to tu hezké. Uvědomuji si, že i čisté. A taky máme bezva vedoucího odboru životního prostředí. Víte proč? Za prvé - on chodí pěšky s batůžkem na zádech městem. Všechno vidí. Za druhé - sice se tu kácí - podřízli mi ten můj stříbrný smrk - ale tady se stále vysazují nové stromy. To je radost jít pomoci sázet. O nové stromy město pečuje. Panuje tu souhra s TSM. Vyměnila se ředitelka. Ta do důchodu byla skvělá. A ta nová - jak jinak! Vždyť je to sestra mého největšího kamaráda z dětství. Stáni. Kolikrát jsem o nich psala. Moje druhá rodina. Při vší bídě máme uklizené ulice, městskou zeleň, hřbitovy v pořádku, všechna čest! Když vidím a slyším, jak se na jiném kontinentě v městech neodklízí sníh, to je nebe a dudy. Ony by se lidem nezkrátily žíly, kdyby si uklidili před vlastním domem. Zákon, že chodník uklízí město, je z kategorie zkažení lidí ještě o něco víc. Takové nenápadné ničení morálky. Odjakživa se přece zametá před vlastním prahem. S chutí v létě vypleju a zametu chodník. Kochám se, jak u sousedů mají - co - bordel! Naše sousedka - teď už přes novou kůču v sousední zahradě - mě vždy následovala. Měly jsme obě hezké chodníky. A v zimě odklízím sníh, aby se lidem po našem chodníčku šlo bezpečně. Aby tu nebyly zmrazky. Aby si tu nikdo neublížil.
A co mě nenapadá? Blbeníčko. Pod jedním pouličním kandelábrem - jasně. Fotím. Zkouším, co nám foťáček připravil za ksichtíky po vánočním čase.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-09_Uz%2C_uz_jsem_doma/
Fotím jeden starý dům. Za rohem už bydlíme my. Dům má tvar okna, jaký jsme měli před šedesáti lety v našem domečku i my. Líbí se mi. Vzpomínka na dětství. Už jsem v naší ulici. Nutno sundat vánoční světýlka. Prší. Nedělají atmosféru. Jó, kdyby sněžilo, to by byla jiná. Ale takhle - půjdou do krabic.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-09_Ledova_chaloupka_na_zahrade/
V kamnech mám připraveno pár větviček.
- Donesl jsem koš dřeva. A větvičky ještě máš.
- To je málo. Peťůš, jak si myslíš, že se včera rozžhavila kamna na 24°C? Popel, žhavé uhlíky dělají ten zázrak.
Jdu si pro své světlo na krk, bezva!! Jdu zahradou v dešti s volnýma rukama s kýblíkem pro větvičky, abych měla v zásobě. Vracím se. Skleník mění barvy ve světle za ním. Fotím. Vypadá jak kouzelná ledová chaloupka.
Uvařit čaj. Zatopit. Připravit svačinku do krabičky na zítra. Kočky se hlásí. Půlnoc, když začínám psát. Tři hodiny, kdy jdu jednou po sobě přečíst. Ale vy mi malé překlepy odpustíte. Čučím do FB.
https://www.cesky-jazyk.cz/citanka/charles-baudelaire/mrsina-kvety-zla.html#axzz7pwmtTijl
Při čtení zprávy o znásilnění maséra poslancem jsem si vzpomněla na hodiny literatury. Vykládala jsem studentům různé varianty překladů básně Mršina. Že se ale dožiju něčeho ještě daleko daleko obskurnějšího - tak to ani v nejbujnější fantazii...
Dívám-li se na ty dvě tváře:
...napadá mě - ano, ti dva se hledali, až se našli. A souhlasím s něčím komentem na FB:
Feťáci, homouši, smažky, úchylové, pedouši, satanisti, zločinci....odpad, ten nejhorší lidský odpad najdete v řadách lékařů, právníků, umělců a politiků....ještě půjdete k volbám? Kdyby jakékoli volby mohly něco změnit tak jsou dávno zakázané
Přemýšlíte jako já? Taky se u některé myšlenky zastavíte? Jiná přejde bez úspěchu. A třeba si na ni vzpomenete až před spaním. Jak to máte? Jo teď jsem si vzpomněla. Dnes jsem slyšela:
- Ležím v posteli. Tak mi teda řekni, koho. Ve snu se mi zdálo o Babišovi. Já vím... Ale dal mi znamení...
Vy už spíte. Ale třeba mi ráno odpovíte. Až vstanu, už to tady budu mít. :-)
Dobrou noc!
P. S.
Věděli jste to?