Ledový jarní
Děda uvažuje:
Když nezaplatím, nebudu mít čím kousat. Když zaplatím, nebudu mít co kousat.
Vtip, který se stává realitou.
Sobota. V klidu spím, nečekám na budík. A ani se nebudím před ním. Zkrátka lého. Petroušek v luftu. Vím kde. :-) Nějaké prasátko opravují na jeho autě. Představuji si prasátko jako maličkou lesklou nerezovou hračku. Ta se pokazila. Musí ji opravit, vyměnit. Díky tomu mohu dopoledne prožít v noční košili.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-02-27_Zrzecka/
Zrzinka se rozvaluje v jeho křesle. Chystám si koktejl. Mám ráda ovocné. Lesní směs. Jahody s malinami. Jahoda v bílé čokoládě. Někdy to prostřídám mátou s čokoládou. Svěží chuť. Kousky čokolády vždycky doluju ze dna šejkru. Můj oblíbený banán je nyní u mě v neoblibě. Caffé laté kupodivu piju spíš večer. Nevím proč. Když ta příchuť před nedávnem opanovala náš trh, poprvé jsme si ji s Péťou mixli večer. S ledem. To byla dobrota! Jo, to bylo loni v srpnu. Poprvé! Stařičká, o mnoho let starší kolegyňka Věrka, se mnou bydlela v apartmánu hotelu Atlantis v Brně u přehrady. Inspirovala mě tím ledem. Zrzka je mi hned pod nohama. To Micka nikdy nedělala. Hrdě vyskočila na barovou židličku. Stoicky čekala, co dostane. Když nic. Žuchlo její tělo dolů. Nedoprošovala se. Zrzečka tvrdě spí. Najednou ji málem přišlápnu. Teď dekoruje. Pózuje.
Péťa je tu.
- Zrzečka ráno v půl osmé už klusala ven.
- Hledala kamaráda?
- Byla zima, tak se vrátila; a zas ven. Pak jsem odjel.
- Uvelebila se na tvém místě. Vždycky se vyhřívá na dlažbě.
- Co babča?
- Zítra. Dnes Iva.
Mixuji svačinku - protein drink mix. Jede ještě raději rychle vrátit jedny šatečky a jedny manšestráčky do KIKu. V pondělí koncentrák začíná. Svedli to bez ostnatého drátu. Mengele by si rval vlasy. Proč neměl takové podmínky! Musím se řehtat. Platíme si daně, pojistné, ubytování, stravu, oděv a jsme omezeni jak pes u boudy. Fajnový koncentrák. Když ti dojdou boty, máš smůlu. Směju se. Ale mnoho lidí to nevydrží. Duševní teror. Roztrhají rodiny, zbývající vztahy na cucky.
Ťuťajs je tu.
- Pamatovali si tě. Prý sis to vyjednala.
- Jj, ptala jsem se, jestli to mohu vzít na ozkoušení.
- Od pondělí šlus.
Dovářím polévku. Petroušek miluje hovězí s domácími nudlemi. Špaldové jsou pracnější. Když uvařím krůtí, pochvaluje si, jak je ta hovězí vynikající. :-)
Zelenina, křen, klobáska, brambor. Svíčka. Vínko. Stolujeme spolu.
- Peťuš, já jsem moc ráda, že tě mám.
- Já taky! Muzlajs!
Venku chladno. Od hor fučí. Včera nacákali. Před polednem se sluníčko prodírá špínou. Povedlo se mu. Září! Daruje D zdarma!
- Peťuš, příští týden už bychom mohli zprovoznit sezení, houpání, pustit vodu.
- Nepospíchej. Má ještě mrznout.
- No, ale stůl bychom mohli dát. Deky. Obědvat na slunci. Dnes je zima, ale včera by to šlo.
Den se přehoupl do druhé půle. Jdu opanovat náš nový gauč. Příjemně se na něm odpočívá. Poslouchám Kosmické tajemství s Davidem Wilcockem. Usínám. Znovu vracím. Zas usínám. Mám vědomě kousek zkouknuto
Sluníčko vábí. Vybíhám ven. Řítí se proti mně Zrzka. Dává najevo velkou radost. Hraju si s ní. Obdivuji její lezecké umění. Předvádí se. Vrtá mi hlavou, jak ochráním hnízdící ptáky.
- Peťuš, koupíš tu králičí síť?
- To bude teď problém.
- Nic není problém. Jen výzva. To dáš. Nainstaluji to pod budky a na smrky. Hrdličky by byly smutné. Nemám je ráda, ale když už se tu zabydlily, ať jsou v bezpečí.
- Jo, to jsem ti zapomněl říct. Představ si. Na gymplu se přihlásili i s uklizečkami na očkování.
- Pánbu s námi a zlý pryč!
- Ředitel jim to vyjednal. On se nezúčastní. Asi ví...
Hm. Mezi očkovanými bude Petrouškův blízký. Sotva se vyhrabal z klíšťáckého onemocnění, jde dobrovolně nastavit paži. Ty vorle! Takhle se tam hnal Krampol. Prý druhá dávka OK. Jen ruka... Najednou v nemocnici! Tolik zdravotníků odpadá. Tolik stařečků umřelo. Ó, temnota slaví úspěch... Samochtějícímu se křivda neděje, říkával tatínek tří bratrů, z toho jedněch jednovaječných dvojčat.
Beru si svetr. Vracím se ven. Prohlížím mnoho, mnoho vysemeněných rostlinek čemeřice. Všechny kvetou. Jak se mi to povedlo? Kdybych se snažila, nerozpěstuji je. Sbírám pod ořechem suché polámané větvičky na podpal. Roztloukám oříšky. Sněženky se klubou. Bledulky mi asi vymrzly. Nebo se objeví později?
Kdysi. To už je strašně strašně dávno. Deniska maličká. Linduška chodila po horách. Na jarní prázdniny jsme jeli na chalupu. V Mezilečí. Pod Hořičkami. Okolo chalupy a u sousedů bílo bledulkami. Celý trávník, celá louka bledulek. Mohl si člověk natrhat kytici, nic neubylo. Jestlipak tam ještě ta krása roste? Chalupa prodaná. Zbořená. Přenádherná roubenka zmizela ze světa. Ustoupila novostavbě. Nic. Nevpomínej.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-02-27_Zahrada_se_probouzi%2C_Zrzka_se_raduje/
Venku překrásně, ale svetr nestačí. Mamka vždycky říkala:
- Dokud je na horách sníh, budeš nosit punčocháče
Měla pravdu. Ale to vím až dnes. Sněžka, Obří důl, Černá hora vše s bílou pokrývkou. Sníh na Studniční se drží nejdéle. Myslím do června. Unikátní sněhové pole zvané Mapa republiky na úbočí Studniční hory v Krkonoších letos asi bude držet do prázdnin. Teď je ho tam nafoukáno asi osm metrů. Plocha sněhového pole 3,5 ha. Letos možná budou frézovat až v červenci. Zima byla nádherná. Jalová. Jako kontakt s mamkou. Virtuální. To se asi nikdy nestalo, aby v takové zimě nikdo nelyžoval. Šmejdi.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mapa_republiky
Někdy je tam nafoukáno až patnáct metrů. I víc. Odtává až do léta. Plocha ve tvaru první republiky i se Zakarpatskou Rusí. Sedlo mezi Luční a Studniční je sice jižní strana, ale - z Wiki:
Přestože leží na jižním svahu, kde sníh obvykle odtává nejdříve, v tomto případě dochází vlivem anemo-orografického systému Krkonoš k ukládání velkých mocností sněhu převátého ze zarovnaných ploch v okolí Luční boudy. Velká mocnost sněhu tak i přes velkou insolaci odtává dlouho. V době, kdy sněhové pole připomíná mapu republiky, má na délku kolem 350 metrů.
https://www.alpy4000.cz/ew/c08b8c99-0878-4e8e-b322-34be94d992c5-cs
Pole je vidět i od nás z Jaroměře. Myslím tím v létě. Bílý flek.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-02-27_Krakonos_u_Labske_a_v_Jilemnici/
Prostor před Labskou boudou na hřebenech Krkonoš zdobí obrovská socha Krakonoše ze sněhu. Je vysoká 6,5 metru. "Je největší v Čechách," oznámil Jiří Chvojka z Labské boudy.
Cesta k Labské boudě je upravená, lidé se po ní dostanou pěšky nebo na lyžích až k výdejnímu okénku, které je otevřeno denně až do 17 hodin. (Od pondělka asi neplatí.)
Velký Krakonoš ze sněhu vyrostl během ledna podle více než stoleté tradice také na náměstí v Jilemnici. Ten letošní měří pět metrů a doplňuje ho miniatura horské vesničky s kostelem a smrky, které obklopují krkonošské chaloupky.
Sněžka - pro mě hora hor. Tajemná. Provrtaná. Kouzelná. Živá bytost. Odevšad ji hledám. Kupodivu až letos mě v lukách přišlo na mysl (kde by mě napadlo, že z nízko položeného terénu) hledat ji na obzoru. A našla. Dokonce za soumraku jsem natočila blikání světla z Černé hory.
Dívám se na webkamery. Sníh na sjezdovkách 60 cm. Sníh mimo sjezdovky 40 cm. Vleky mimo provoz. Bez zasněžování. Přírodní. Nevzrušuj se. Přijímej. Raduj se. Žiješ. - No právě! Fašismus!!! A někteří si v něm lebedí!! Podporují ho!!
Jdu si pro lopátku, nametám všechny své kupičky ořechových skořápek. Budou dobře hořet. Kočička se drží stále okolo mě. Prochvívá mě zima. Fučí od hor.
Žiju hezký život. Radostný.
Dnes bychom měli jít blahopřát k narozeninám. Ale nejdu. Mám v hlavě stále vánoční scénu usmrkaného nosu, hysterického házení dárky:
- Tohle jsme si nepřála!
Ach, jak mě to bolelo. Prý mám být ráda za upřímnost. Jo? Dva měsíce. Ještě stále to nesu v sobě. Nepřála? Tak nic. Žádné dárky!! Vysílám Péťu.
Za chvíli je zpátky z návštěvy i s mlékem. Vladimír Komárek měl na vrátkách ceduli:
"Jen krátká návštěva potěší."
Kdysi jsem s ním smlouvala besedu na gymnáziu. Říkal, že už je nemocný. Slíbila jsem, že si pro něj s ředitelem dojedeme. A zas ho odvezeme. To bylo někdy před koncem školního roku.
- Tak jo. Holičko, jestli dožiju do švestek, tak přijedu.
Smluvila jsem si to s ním hned na září. Světe! On mi 24.8. odešel! A bylo po besedě. To s Marií Kubátovou jsme to zvládly. :-) Horalka. Magistra z Vrchlabí.
- Peťuš, tak co?
- Ptali se po tobě. Divili se. Zvlhly oči.
- No jo, no. Mně zvlhly oči po Štědrém dni.
- Tady ti posílají dort.
- Peťuš, já jsem tak ráda, že tě mám. Že to zvládám. Mnoho lidí to vzdalo.
Zas si zalézám k Davidu Wilcockovi.
Prožili jsme naprosto klidný obyčejný krásný srdečný relaxační láskyplný den.
Kdo dočetl až sem, jestlipak víte, proč v těch atributech nejsou čárky? :-)
Dobrou úplňkovou noc v panně!