Ledový sychravý advent. Světýlka prozařují tmu

Šedo. Ještě nevylezu. Ticho. Vzala jsem si ntb do postele. Nepouštím ho. Otáčím se. Spím dál. Probouzím se. Stále šero. Dokoukám Redla. Hřebejkova zabíjárna. Od svých lehkých politických humorných Šakalích let, Pelíšků, Musíme si pomáhat, Občanského průkazu se dobelhal k temnosti. Přitom předlohy Petra Šabacha jsou k popukání, vtipné, lidové. Petr Šabach uměl pozorovat svět kolem sebe; při četbě tane atmosféra doby. Laskavý inteligentní humor. Hřebejk asi musel přitvrdit. Ať pražská kavárna tleská.

Lehká infantilita mi pomáhá snášet svět. Barvím si ho na své barvy. Nějakou černotu se snažím nevidět, šedivosti života zdobím zlatorůžovou, smutné bary přestříknu červenou. A 11. 12. mi můžete gratulovat. Oslavím Světový den dětství. Ale bez napojení na UNICEF a podobné lži organizace.  Oslavím jen tak malé dítě v sobě. Víc a víc a častěji ho objevuji. O to horší, když mi někdo dupne na hračky. Neva. Jedeme dál! Mosty vzdechů je nutno pálit, pálit, pálit. Konec fňukáren.

Den je temný. Zkrášluji si ho vánočními přípravami. Kočky nechtějí ven. Jen spějí, ani očkem nemrknou. Kitty je ostrá, jsem ve střehu. Drbu ji za ušima; vyprávím o paničce, jak se zas vrátí za dva týdny do Phy. Stále na ni mluvím, dělám jí pomyšlení. Hladím, hladím. Prudce se ošije, ucuknu rukou. Mám z té černé panterky respekt. Jó, Micinka. Přikleknu v ložnici k poličce; slyším jak spustí vrrr, vrrr. Odsunu dvířka. Usměje se na mě. Už nemá naštvaný výraz. Jdu začít svůj den. Černý. Kde je sluníčko?  Sypu purpuru na plotnu. Ranní rituály. Kdybych chtěla, jen přiložím. Uhlíky by oživily oheň. Nechci. Je tu teplo. Vyčistím okýnko. 

Po o bagetky. Do toho zdobím vrkoč. Vytvořila jsem nám věnec na dveře. Nevím, co s andělskou cedulí Vítáme Vás. Jsem ji koupila v Kuksu před čtrnácti dny; věnec má přednost. Ceduli budu střídat s jarním, letním, podzimním věncem. Ještě si to promyslím. Kam s ní :-)

Telefon. Snaška. Poslala mi obrázky zimní výzdoby bytu. Má to krásné. Moderní. V sobotu k nám přijde Mikuláš. Holčičky dostanou tvořivý stromeček k malování, k sestavení... Snaška ho našla na internetu. Obstarala, zaplatili jsme, přinesla. Na kočárku malý vnouček. Hezky ubalen, ruce ve fusaku. Správně. Tak jsme balili dřív děti my. Dnes jsou děti vystaveny chladu... Vnučínek pozoruje svět. Ukradla jsem si pusinku. Jejich polovlčáček uvázán ke kandelábru. Šikovná. Aby nás neposkákal. Aby se s ním neprala. Je to malý divočák. Radostný; vyskakuje, kňučí, ďafe. Mám už boty, nechci se vracet pro psí bonbony. Snaška spěchá domů k vnučince. Spěchám i já; mám sbalený košík pro maminku. Vnučince posílám dárečky za pátečního andílka, kterého mi vtiskla do dlaně v loutkovém. Taky horkou bagetku.

- Jé, ta voní!

- Ještě horká!

Mladá s kočárkem  a pejskem utíká domů. Obloha tmavá. Polární noc celý den. Vezu mamince bagetku. Hlavně ať nejí lepkové podřadné pečivo - unikátní výtvor paní vedoucí stravování. Takovou kuchyni miluji. Koupí jednoduše vše - bagety, chleba, nudle, koláče, buchty, anonymní pití.  S ničím se nepáře. To tak! Ještě vařit, tvořit, péct! To by tak hrálo. Ať jedí kupované! Aspoň kdyby přitom nakupování objednala ovocný čaj! Rutinně - černý, černý, černý... Mám ůpocit, že je na zácpu. Kompot uvaří, ale bez koření. Frajerka. Mohla bych tu funkci zastávat taky. Ale potřebovala bych určitě certifikát pana ředitele. Jako v případě, že bych vzala chodící klienty do zahrady na pohybové aktivity. Státní zkouška s psychologie, pedagogiky, jazyka, občanské nauky, čtyřicetiletá praxe u dětí různých typů škol včetně školy zvláštní, a osmiletá zkušenost s řízením školy, školní jídelny, plus mateřské školy... Jo, asi sedmdesát certifikátů EU. Nejsem kompetentní! Úsměvné .-) Ať žije byrokracie! A blbost nechť zhebne! 

Startuji. Cvik cvak. Je to jasné. Cítila jsem to už minulý týden. 

- Peťuš! Nejde mi nastartovat.

- Už jsem v Jaři. Jedu!

Kašlu na to. Vystupuji, beru košík z auta. Volám sestřičkám. Spojuji se s mamkou telefonem. Mamince vysvětluji, že dnes ne.

- To seš hodná, žes mi dala zprávu. Čekala bych tě marně. A přivezeš mi klíče, jo?

- Jaké klíče?

- Klíče od bytu.

- Mami, byt je zabezpečen, je zamčeno, ničeho se neboj.

- Jé, tak to jsem ráda. Já myslela, že tam je odemčeno...

- Hezky se vyspi! Zítra přijedu.

- Budu tě čekat.

Pokračuji v práci. Už je tu pán tvorstva. Petroušek spojuje auta. 

- Až nastartuji, otočíš klíčkem!

Startuji. Ale bojím se odjet. Petroušek dnes avizoval zápas. Bude na zápase a já se nedostanu domů, pokud se mi nepodaří nastartovat v DD... Baterie se bude celou noc léčit.  

 Dostávám pochvalu za výzdobu, práci, bagety, večeři... Trousí to po troškách. Mixuji mu na zápas CR7drive nápoj.

- Peťuš, tohle máš, než jdeš do sprchy - jak říká lékař španělského olympijského týmu dr. Alvarez: - - Než jdeš do sprchy, než jdeš do sprchy! Máš otevřené na dvacet minut metabolické okno. Vyživíš a obnovíš svaly!

Čas letí, jak splašená kobyla. Slyším si zpívat Petrouška na chodbě. Už je doma. 

- Vyhráls?

- Všechno jsem vyhrál.

- Vypils to?

- Než jsem šel do sprchy.

Volá Linda. 

Co Kittynka? Není smutná? Mami, netrápíš ji? 

- Kittynku nosím na rukou. Vyprávím ji o to tobě. Očichává smetáček. Jak vezmu velký smeták, vturánu je ve střehu. Bojí se malého i velkého. Chovám ji, dávám bonbony; falešnice se mi tře o nohy. Krmím ji. Hraje si tu se skořápkami z ořechů, s mašličkami, pořád mi tu obchází rozložené věci na zemi. Hodila jsem jí špunt od šaňa. Bála se ho. Jen pentlička, to je ono. Špunt  - to je pro naši Micku. A ohnala se po mně. Tak jsem ji zaklekla do princezny s korkovou korunkou na hlavě. :-) :-) :-)  

Večer plyne k závěru. Ó, minulý týden mě Soukup naštval s podporou očkování.

https://www.protiproud.cz/zdravi/2794-italsti-lekari-pisi-otevreny-dopis-neockovane-deti-jsou-zdravejsi-studie-to-potvrzuji-farmaceuticky-prumysl-chce-zisk-ne-zdravi-malickych-sestinasobek-ockovanych-ma-astma-deti-se-branit-nedokazou.htm?fbclid=IwAR2z_rvoX0RAkSAwohvAuJqfI0uoIw_M55CbUhU5B60P1jciqKK9F3KiBr4

https://www.youtube.com/watch?v=ohi758tXkfI&t=24s

https://www.youtube.com/watch?v=tCSSpokpEZA&t=934s atd.

Ejhle! Pěkný rozhovor v Viktorem Orbánem. Hm. Líbilo.

Jdu zdobit, tvořit, krášlit, napsat dopis vnučinkám od Jéžiška... Jdu se radovat :-) Nebo že by až zítra?

Hezky se na zítra vyspěte. Běží další adventní den!

Dobrou noc!