Lékařský tréning o zdravém stravování

Včera jsem se propadla do snů raz dva tři... Nepříjemný zvuk budíku. Kde jsem? Co je za den? Neděle a čeká mě školení.

Jupíí! Na zemi u postele rozkramařený kufr. Všechno potřebuji. Celý svůj domov :-) Koupelna. Linduška v obýváku od čtyř pracuje na počítači. Hm. Kitty, černá dcera naší Micicindy, se rozvaluje vedle ní na polštářku. Je ostrá. Ale ví, že jsem ji jako týdennímu kotěti zachránila život. Taky že ji tu mívám na týden, měsíc v pracovním zaneprázdnění její paničky. Ani jednou se po mně v tomto víkendu neohnala. Ale respekt mám. 

Snídaně. Sbalila jsem celý svůj pokojíček. Natáhla na sebe Lindin kabátek - uau! Vlezla si do svého. Hodila na rameno tašku, kabelku...

- Mami, já ti kufr dovezu.

- Hm, tak to si musím vytáhnout počítač.

Dobíhám do kopce k autobusu. Za plastovými protihlukovými stěnami slyším odjezd... Neděle. To budu čekat. Ještě nikdy jsem nejela č. 200. Naskakuji. Volám:

- Lindo, mám jet z Kobylis metrem?

- Ne, musíš si tam počkat na ten, kterémus´ujela...

Volám kolegyňkám... Dorazila jsem na úvodní potlesk... Rychle sedám na místo. Lenka z Moravy -  zlatá. Pohlídala. 

Výživný den! Dr. Moullinos. Unikátní. Včera úvod. Dnes - bomba. Začal tak nenápadně - plastové potraviny, které si kupujete k jídlu... Jasně - uzeniny, bílá mouka... Obezita - první příčina smrti. No, to vím už od dr. Marion Flechtner Mors... Jů! Jogurt s 2% tuku je vlastně dvacetiprocentní. Počítá se to prazvláštně k oklamání spotřebitele. Emulgátory udělají s vodou dojem jogurtu. Víc jak 20% tuhé části je jogurt, 80% voda. Ta 2% se počítají z 20%. 2% z celého obsahu kelímku - klamou nás. Gram tuků je 9 kcal, gram cukru nebo gram proteinů jsou 4 kcal. Krůtí prsa v sendviči - bílá mouka, kontraproduktivní. Vlastně jen 40% toho, co si myslíme, že jsou bílkoviny, doopravdy jsou. Ostatní je voda, bílá mouka, cukry, konzervanty, barviva - celých 60%. Sůl - rakovina žaludku. Nemusíme se bát, že bychom sůl neměli. Zrovna tak jako cukry a tuky. Smažená, rafinovaná, hodně zpracovaná jídla ničí imunitní systém, způsobují rakovinu; jsou prostá vitamínů... Při nízké míře energie nemáme co pálit. Čím produktivnější cvičení, tím víc zničených buněk. Tělo je umí rekonstruovat. Přijímáním správné výživy, SPRÁVNÉ, vybudujeme víc, než jsme zničili. Potřebujeme správné živiny ke stavbě. Pokud ne = katabolismus, ničení. Budování = anabolismus, mládneme. (Taky vás napadla anabolika? Jenže chemie tělu neprospívá.) Bez živin - snížené psychické možnosti. Lidi třeba dvanáct hodin nejedí - podrážděnost. Ztratím-li 1% vody v těle - žízeň. Pít, abychom neměli žízeň. Podle procent úbytku vody vysvětluje, co se děje v těle, s myslí... 

Okno příležitostí - vysvětluji často sportovcům jako metabolické okno. Situace k naplnění těla živinami uvnitř buněk (cytoplasma). Cytoplasmu chrání buněčná membrána. Nedává možnost vyživit ji. V oknu příležitostí po vyčerpání těla sportem, pohybem, výkonem do 20-30 minut dává membrána příležitost nakrmit cytoplasmu. Dodat esenciální kyseliny a aminokyseliny. Tedy ne jet domů autem. Nebo jít se nejprve vysprchovat. Ne, ne. Než jdeš do sprchy, než jdeš do sprchy... Proto jsem vždy po lyžování nejprve živila svalovinu... Pak teprve sundat boty...

Bože, půl sešitu počmáráno. Vynikají, srozumitelné, pochopitelné. Následovala sportovní výživa. Unikátní.

Opět opulentní oběd. 

Kvalifikovala jsem někdy v únoru obrandovanou červenou termosku. Předal mi ji člen milioner týmu - původně měl být soudcem. Ale pokračoval ve své brigádě při studiu. U Herbalife - patnáct? dvacet let...  

A ještě přišel Florent Ribet. Měla jsem štěstí - potkala jsem ho s Céline. Milý, ochotný, mladý pár. Obtloustlý olympionik si teprve s HL výživou udělal pekáč buchet. Céline - včera jsem dávala info a obrázky před a po...

Konec. Linda si pro mě přišla. Clarion a nákupní centrum Fénix jsou propojeny. Ztrácím se tam. Raději jdu ulicí. Nemusím sjíždět po schodech a počítat patra. S Lindou je to raz dva tři. Orientuje se, chvíli dolů, pak po patře; jo, tady to poznávám, tam budou ty dveře do garáží... Zandat ntb do kufru. Jedeme na Florenc. Čas - mám ho tolik!

- Lindo, tady mi zastav, ať nemusím o ulici dál.

- Mami máš 10 minut!

V duchu si říkám - jen deset minut? Přemýšlela jsem, co tam budu půl hodiny dělat... Přibíhám na třináctku, fronta se zmenšuje. Kufr z druhé strany. Raději ntb beru k sobě do autobusu. Mladý hodný ochotný řidič...

- Lindi, my už jedem!

Poslouchám do sluchátek... Jen chvilku. Spím. To miluji. V HK mě nějaká holčička poprosila, abych jí pohlídala batůžek. Hlídám. Avizuji Petrouškovi. Holčina nastoupila. Za dobu mého spánku stihla Linda vzít Kitty k veterináři s ulomeným zoubkem. Kitouše čeká čištění zubního kamene UZ. Ta bude šťastná, že bude mít zuby odhnojené z kapsiček.

Petroušek už čeká. Jde mi pro kufr. Vítá mě vnučinka:

- Babičko!!!

Dědeček koupil ledovou tříšť. Zrovna dnes jsem poslouchala o chemii barev, hyperaktivitě těla... Hlavně ledová tříšť absolutně nevhodná pro lidské tělo. Zrovna tak jako zelené saláty v zimě - prochlazují. Okurek v zimě ochlazuje. Mezi sedmnáctou a devatenáctou mají svůj čas ledviny. Okurek ublíží dvojnásobně. Klidně způsobí zimnici člověku. 

- A co jsem jí měl koupit?

- Petroušku, trpí na nachlazení, chrchlot, ale už mlčím!

Loučím se s Honzíkem, V., sedáme do auta...

Micka čeká pod smrkem. Obcházím zahradu. Jdu pro konvičku. Rajčata zalita, ale v pátek nasazené kytky křičí: 

- No jo, jsme dehydrované .-) 

Kytka ve váze vysrkla vodu. Hlavičky svěšené...

- Peťuš, ty to nevidíš?

- Ne, to jde kolem mě.

Chápu. Mám to taky. Rychle dolévám, zalévám, sytím... Mělo by pršet. Divné ponuré světlo.

Jsem doma. Dovezla jsem malý dáreček. Vybaluji...

Jestlipak někomu zítra vysvětlím, že obezita = smrtelné ohrožení člověka...

Dobrou noc!

P. S. Nikdy se mi nechce opouštět domov. Petrouška, zahradu, Micicindu... Vždycky se vracím naplněna vědomostmi, poznatky, novými informacemi. A že jich bylo!! Jsem ráda, vděčná, pokorná...

Můžu šířit zdraví... Dělám svět zdravější a šťastnější :-)