Lepíme, tvoříme, čarujeme

Ráno. Zamračené. Poslouchám Pavla Zítka. Na závěr telefonát jedné paní:

- Pavle, představ si. Bydlíme v bytovce. Naproti nám dál je další. Slyším křik. Volá tam holčička, brečí, že nemůže vzbudit maminku. Že už musí do školy. Druhačka. Běžela jsem tam. Poslala jsem ji do školy. Lidi čuměli. Nepomohli. Nikdo se neujal… Zavolala jsem záchranku. Maminku neprobrali.

Jde mi hlavou, jak by to bylo dřív. Za prvé – mladí neumírali. Odcházeli lidé věkem, starší nemocemi. Ale mladí? Za druhé – okamžitě by se lidé sběhli, pomáhali. Jsou tak otupělí? Nebo se bojí nějakých právních kliček? Co se to stalo? Kam se poděl soucit, snaha pomoci? Lidem se brečící dítě stalo kinem?

Jsem stále veselá, energická, dobře naladěná. Ale tohle mě dostalo. Hodinu sedím. Čumím na hodiny na protější zdi. Ještě že si to mohu dovolit. Bulím. Utírám si oči. Několikrát vstávám. Zase se špendlím do křesla. Kolik mladých okolo mě už mělo pohřeb. Neznámí. Jen vím, že měli 22, 24, 35… Děti. Loni si pamatuji na první zprávu dne na FB. Ráno našla maminka z Ostravy – zdravotní sestřička- svou mladou dcerku – zdravotní sestřičku – v posteli modrou. Krátce po maturitě.  Obě zabodané. Nutili je. Nikdo není potrestán. Tolik smrti. Tolik zmařených životů. Životy, čekající teprve na rozkvět, na rozpuk poupěte. A nic. Běží mi hlavou zátěže minulých tří let. Tolik boje, nebezpečí, útoků na osobnost. Tolik bulíků. Jinak to nepojmenuji. Nechali se nachytat. Koneckonců ještě i dnes, kdy promlouvají doktoři, například v Londýně na náměstí dr. Michael Yeadon… Copak nikdo neslyší, že to byl podvod? No, někdo už slyší, ale je pozdě. A mnoho lidí slyšet nechce. Důvěřují..

https://otevrisvoumysl.substack.com/p/dr-michael-yeadon-zadna-pandemie

Ze splínu mě maličko pozvedla fotka Pata a Mata, teda Pávka a toho, který ho vystrčil. Trpí svým jménem. Prý má komplexy. Vždy píše nejprve slovesné příjmení teprve za něj jméno. Totiž v poznámkách u snímku čtu: Hizdil a Pizdil. Je to k vyprsknutí. Nomen omen. Jak přiléhavé. Vtipné. https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-06_Hizdil_a_Pizdil/1592918023

- Mami, pojď před branku.

- Ty seš tady?

- Jedu do Zaječic.

Asi se to vinařské středisko jmenuje jiným zaječím jménem. Zaječí, Zaječice, Zaječín. Zajdenweindorf. Ale vím, kam jede. Přivezla mi čtvrt jahodového dortu. Zdvihla mě. Jdu se konečně namalovat. Zlidštit. Žehlit. Pochovat kocoura. Pohladit zvíře – hormony štěstí. Před polednem jdu do dne. Zaháním chmury. Ireno, sílu! Máš ji. Naber. Jdi! 

Známá zaplatila dceři jazykový kurz v Kanadě. Aby holka nejela sama, zaplatila i jejímu klukovi. V Amsterodamu jim řekli, že poletí každý jiným letadlem. Umluvili je. Zaplať pánbu. No jo, ztratili kufr. Naštěstí klukovi. Ten to tak nebere, jako my holky. Taháme s sebou své obytňáky na kolečkách. Dobrý nápad – jenže ho neučinili. Aby si do kufrů každý přibalil oblečení toho druhého. Právě pro případ ztráty. Dva ztracené kufry, to už by byl velký chaos! Velká náhoda! Velký bordel! V sobotu prý jedou k vodopádům. Niagarským. Tak pláštěnku s sebou. Šťastný dolet! A krásné zážitky.

Napadá mě, jak v posledních třech letech nechci cestovat. Už mě vůbec neláká moře. Vůbec nechci letadlo. A to byl let vždy mou vášní. Chtěla jsem okénko mimo křídlo. No jo. Jak by to řekla mamka?

- Všecko je pryč!

A rázně by u toho máchla rukou.

Poledne. Petroušek. Žaluji, jak holčička brečela, že nemůže vzbudit maminku.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-06_Kocourkuv_den/

Dopoledne je taky pryč. Venku je krásně oblačno. Chemtrails deštík oblaží zemi. Zahrady, pole, louky, lesy. Děkujeme i tak. V mysli mám holčičku, která nemohla vzbudit maminku. Nemysli na ni. Zvolila si... Buď  jak Mourek! Program na ráno: Ležink levobok. Program dopoledne: Ležink pravobok. Okolo oběda střídání: Ležink na zádech. Odpoledne se trochu pootočil. Program na podvečer a večer - ještě nevím. On je vynalézavý. Určitě překvapí. :-)  V průběhu dne fotím Mourka v jeho polohách. Na boku. Na zádech. Na druhém boku. Znovu na zádech. Hlavně spokojeně oddychuje. Před dvěma lety žebráček. Jsem tak, ale tak moc spokojená, že má u nás domov. Nechtěli jsme ho. No. Zrzečka pryč. Mourek dobrák zůstal. Dívám se na nové kotě na fotce. Přemýšlím, jestli ho kocour přijme. Vždyť on to tu má po Zrzce zděděno. Ošéfováno. Je hodný. Dobrák. Snad kočička nebude vrčet a syčet. 

Oklepala jsem se z ranní příhody malé holčičky. Stejně na ni celý den myslím. Už přišla ze školy. Už maminka nespí doma. Kde je? Kdy přijde?

- Co to tu je za dort?

- Linda ráno přivezla.

Pochutnáváme si. Zavřu oči. Vůně, nadýchanost, chuť – dětství. Takhle to vonívalo v cukrárnách. Když jste přišli na zmrzku, přirozené vůně. Žádná éčka.

Celý den hledám D-U-N-S Number. Bez toho nechci jít dál. Konečně v podvečer přichází pomoc. Děkuji za ni s malým písmenem rudovi. Tak. A mám to. Spokojenost. Půl roku příprav. Od včera tvorba. Hotovo.

Čas od času si jdu na chvilinku lehnout k Petrouškovi do pracovny. Většinou v pěti vteřinách usnu. Za chvilku plná síly jdu po svém. I dnes jsem si potřebovala nabrat.

- Peťuš, pojď se vedle mě položit. Na chvilku.

- Já musím za chvíli na trénink.

Tak to nevyjde. Chtěla jsem mu povyprávět. Dal si říct. 

- Tak se uhni.

Položil se. Protáhl se. Třeskot. Něco shodil. Lampu za hlavou.

- No, podívej, co jsi udělala!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-06_Peta_lepic/

Řehtám se. Jeho obrázek. Zůstat sněhobíle čistý. Tak jakpak se ti povede zůstat bělounkým nevinným liliem? Jak ty to na mě hodí?. Shodil krásnou lampu. Její mléčný klobouk se vylomil. Jenže! Víte co! Ne? Na Péťu si nějaké sklo nepřijde. Péťa lepič. Hned mám sílu, elán. Fotím jeho snahu. Lepí.

- To víš, na Péťu si nepřijdete.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-06_Vecerni_zahradou/

Odchází. Jdu do skleníku. Venku krásně. Teploučko. Podmračeno.

Sbírám okurky. K rajčatům zapichuji hole. Vyštipuji, zkracuji listy. Nevím, jestli to dělám dobře. Snažím se. Neumím. Učím se.

- Mami, chutnal vám dort?

- Víc než dost. Oba jsme slintali blahem. To bylo tak něco kouzelného. Stihlas´  oběd?

- Ne. Teď jdeme na večeři. Mami, upeču ho ještě jednou, dokud jsou jahody. Byly měkké, viď?

- Bylo to moc a moc dobré.

- Pošlu ti recept. To je úplně jednoduché.

Petroušek je doma z tréninku. Slyším z jeho pracovny hovor. Vejce budou. Ó, touhle dobou, když slepice nesou jako splašené, beru vejce od všech dodavatelů. Protože mě nenechávají na holičkách v zimě, kdy je o vejce nouze. Jíme vejce na všechny způsoby. Horem dolem. V bublanině, šlehaná s jahodami, smažená na topinku, vařená, v tvarohu… Je čas vajec. A jahod. Za třicet minut tu bude plato. Nemám tuchy, kolik se platí za jedno.

- Máš prosím tě drobné?

- Mám.

- Potřeboval bych 110 Kč. A dám ti za ně dvě stě.

Kulím oči. To je dobrý obchod. Koupila jsem si dvě stovky za sto deset.

- A ještě k tomu dostaneš plato vajec.

- Hm.

Za chvíli slyším venku hovor. Péťa se vrací.

- Prosím tě, vrať mi tu dvoustovku.

Aha. Tak to byl vejšpluch. Vábení.

- A já ti za ni dám pětistovku.

Valím oči. U psaní natřásám bránici. I teď se řehtám. Kdo z vás umí za dvě stovky koupit pětistovku. Hm. To je víc než dobrý kauf. To je lepší než ten první.

Pětistovka mi tu leží u nohou. Mám je hozené na taburetu. Ty nohy.

Na závěr jedna dobrá zpráva. Vlastně dvě.

1.

Konečně se někdo vyjádřil k nespravedlivému soudu Jany Peterkové.

TV Šalingrad vysílal(a) živě.

8 hod · mimořádné vysílání DĚKUJEME PRVNÍMU, KDO SE OFICIÁLNĚ K SOUDU A VÁŽNÉMU POCHYBENÍ ZE STRANY JUSTICE VYJÁDŘIL. Skutečnost, že předvolaný občan se sice řádně dostaví a je přítomen v budově soudu, kde je připraven hájit svá práva, ale není mu sděleno (zřejmě záměrně?), že vůbec řízení v jeho trestní věci probíhá (pokračuje) a kde vlastně, a teprve následně se výsledek řízení dozví ex post až po několika hodinách a v prostředku městské hromadné dopravy (!!), je zcela nepřijatelná a nápadně připomíná okolnosti "Procesu" z románu Franze Kafky. Vítejte v právním státě. Spolek Šalamoun 

https://www.spoleksalamoun.com/.../take-jana-peterkova.../

2.

Časová linie jako taková je vědomá bytost. Je vědomá. Má tendenci inklinovat k té lepší variantě. K té tvůrčí. Je napojená na Zdroj. Kdykoli se CIA, aktivisti vojenských programů snažili časovou linii nasměrovat do negativní zóny, vždycky se to vrátilo zpět k pozitivní. Jako když auto táhne k jedné straně. Tady tím magnetem k jedné straně je tvůrčí láskyplná realita. Láska je největším motorem. Pokud člověk jen vypouští lásku, ozdravuje svět. To je skvělé, ne? Někdy, když jsem jezdívala za maminkou, ku městu se táhla šňůra stojících aut. Jela jsem jak dráha. Stáhla si vesmírnou energii, vydechovala růžový oblak na všechny řidiče, kteří úpěli v koloně v protisměru. Na kole na stezce jsem zas posílala růžovou na vesnice vpravo, na řeku, na stádo krav, na DD, na lidi v maminčině rodných Černožicích. Mami, tak dávno jsi byla holčičkou, miminkem své maminky Jůlinky… Ach, to byl příběh… Někdy jsem poslala k Fukušimě, jindy do Mexického zálivu…

3. Ještě třetí bonus - ten nepatří k dobrým. Netěší mě dvojníci, klony, roboti, gumáci... Mám ráda živé doopravdické lidi. 

Věra Habina

13 hod ·

Klon Britney Spears: https://www.facebook.com/100084177902673/videos/2523365637826225

Velké nahrávací společnosti a hollywoodská studia kupují klony superhvězd (hlas, nainstalovaný herecký software, tělo, vzhled, talent AI atd.) od Pentagonu a NASA, pak si rozdělí zisky 50/50... již 60 let. Klony jsou lidští replikanti, pouze DNA je jiná (jako programovací kód), nemají duši.

Jejich těla jsou vyrobena ze syntetického masa a kostí, plastu, polymerů. Proto se jim říká replikanti, jsou to jako falešné zlaté hodinky, z pár metrů vypadají jako skutečné, ale když je držíte v ruce, vidíte, že zlato není zlato, nemá stejnou kvalitu, detaily, strojek. .. všechno je falešné, ale vypadá stejně. Většina lidí nedokáže rozeznat rozdíl mezi biorobotem a skutečnou lidskou bytostí. Emoce ve tváři jsou úplně jiné, myslí jako , nechápou jednoduché věci v životě, i když jsou učitelé, ministři, prezidenti.. Klon je klon.

Dobrou noc!