Letní dost tropický

Čeká nás krásný žhavý den.

- Mizím na hřbitov. Něco uvař!

Řehotám se. Mizí na hřbitov. :-) Dvojznačné. Poctivě své rodiče navštěvuje každý týden.

- Uříznu si karafiáty.

- Takové nemáme.

- Tamty.

- To jsou floxy asi.

Miluji jeho tvrzení:

- Já jsem ze zahrady. Jsem syn zahradníka.

- Jo, a zahradu jsi viděl z toho viaduktu na zahradnictvím, viď? A z rychlíku. :-)

V deset vaření v naší Herbalife skupině. Plněná rajčata s ingrediencemi Herbalife nutrition. Napojuje se víc a víc členů. Týden od týdne. Mnoho lidí získalo kuchařku zdarma.

Plněná rajčata. Francouzský recept. Rachel Allen autorka knížky. Ve světě známá. Dva roky testovala naše produkty. Přihlašuji se. Vaříme, povídáme si u toho. Vaří Roman.

- Počkej, sběhnu si pro sibiřskou cibuli.

Beru i dobromysl.

- Už jsi zpátky? Dej tam dvě odměrky gurmánské rajské a dvě odměrky protein power.

Matlám v míse mleté maso s kořením. Směs je dobrá i za syrova. Trhám rajčata ze stonků. Odkrajuji vršky. Mohla jsem tam stopky nechat na ozdobu. Během půl hodinky uvařeno. Ukládám rajčátka do ohnivzdorné mísy. Ke konci pečení přidávám k ohřátí rýži ze včera pro mě. Brambůrky ve slupce Petrouškovi. Ten se bude tvářit! Rajčata nesnáší! Miluje mašo. Už je tu .

- Tak co jste vařili?

- Ochutnej. 

Dávám mu zbytek náplně z mísy.

- Hm, dobré, ale syrové.

Až zjistí, co bude jíst pod slunečníkem, zabije mě.

Okem zavadil o mísu s naplněnými rajčaty. Nedal obvyklé varování: Seš mrtvá!

- Tohle budeme jíst?
- Jo. Tohle. Ťuti, dám ti k tomu na dobrou chuť hranolky.

Netváří se... Jsem zvědavá na jeho řeči při jídle. Prostírám venku. Nandavám na talíře.

- Peťuš, pojď mi rozdělat víno. Hranolky ještě nejsou.

Okukuje talíř.

- No, to je výhra! To jsem měl jít k Bílým. Kdo to vymyslel?

- Roman. Peťuš, rajčata jsou zdravá!

To jsem si mohla ušetřit. 

- No, abych se po nich neprotrhl. Zítra mám jít do práce. Jéžiš, tys mě dala ten červený humus i do okurek!

- No, v receptu bylo podle amerikánských způsobů, že vydlabané vnitřky rajčat zahodit. Tak to teda ne.

Vidím, jak vykrajuje maso z rajčat.

- Peťuš, divej, takhle se to ukrojí a neseš si na vidličce maso i s rajčetem. Chceš přidat? Ještě tam rajčátka mám. Měl bys víc maša na talíři.

- Jo, a víc rajčat! Teď se odebereme na odpočinek. Zasloužený!

Proč se musím smát? Nechávám ho. Vyřizuji telefon se zájemkyní o náš panelákový byt. S jejím tatínkem a jeho první ženou a mým prvním mužem jsme se před víc jak čtyřiceti lety kamarádili. Dokonce jsme v roce osmdesát jedna slavili společně Silvestra. Měla jsem třítýdenní čerstvě narozenou Jéžišku pod stromečkem. :-) Hovor plyne, hovoříme skoro půl hodiny. Znám její maminku. Kdysi jí budoucí manžel půjčil auto. Zazvonila na mě brzy ráno. Orvaná, vyděšená. Sjela z cesty. Potřebovala si zavolat. Dodnes si dávám na jejím místě pozor. Mnoho aut tam pod kopcem při výjezdu z pevnosti havarovalo do parku... Zrádná dlažba v mírné zatáčce...

- Jo jo, táta to dává dodnes někdy k dobru...

- Fakt? Tak stará příhoda! To jste tu ještě nebyla! :-)

Dohodnuto.

- Peťuš! Dáš si tvaroh? Mám na něco chuť!

- To bych si dal, jak říká Venuška. Namíchej mi ho s borůvkami.

Chjo, copak asi maminka dělá v tomhle vedru. Kdo ví, jestli je na sluníčku pod roletkou. Mají dole ten altánek. Krásně stíní. Jenže! Určitě řeknou, že je příliš vedro. 

Pán tvorstva se odebírá do zahrady. 

- Jdu ozkoušet vodu. Uvař kafe.

Mír. O rajčatech už ani slovo. :-)  Honí se mu ve vnitřnostech. Vymýšlí si. Nesu kafe, tvaroh s borůvkami. Rácháme se. Oběd nám trhá střeva oběma. Léto, budiž pochváleno! Konečně vedro. Lezeme zas na chvíli z vody.

- Přírodo, a mám tě dost! Kousnul mě komár do mého kohoutího lýtka.

- Peťuš, jdu si pro počítač. Ty máš řeči! Jak jsi to říkal? Krocaní lýtko? Musím si to zapsat.

Dělá si ze mě legraci. Hodně zdrobňuji. Opičí se po mně. Přehání. Paroduje mě.

- Že mě komárek kousnul do mého kohoutího lýtečka.

Nesu klidnicí aloe gel HL. Petroušek si maže štípance. Sakruje u toho.

- To jsou nerrrrvy s tebou!

Řehtám se a řehtám. Zas vysvitlo sluníčko. Ale už čárují. Špinavá modř ze včera zmizla. Oblohu zaplavuje hliníkové stříbro. Neděle s koupáním. Petrouškem. Čtu si v otevřených oknech ntb. Den se schyluje. Vždycky se hadicí naposledy ostříkáme - jako že z chloru. Naposledy je několikrát. Ještě po osmnácté svítí sluníčko. Tentokrát už naposledy lezu do vody. Petroušek odjel pro mléko. Intenzivně začnou komáři... 

Už je zpátky. Přikrývá bazén...

- Jau, už mě ďobnul.- 

Ani nemohu psát dál jeho řeči, gesta, skutky.

Zavolej Romanovi, že zítra mám jít do práce. Ale po těch jeho rajčatech - to se nedá... Fialová se zelenou se vznáší nad zahradou!

Od rána jsem se chechtala, řehtala, smála, hýkala, řehonila. S Peťulkou! .-) Kdo to má! - řečnická otázka do politiky se navracejícího Paroubka. 

Zalít rajčátka. Zrají všechny sorty. Děkuji rostlinky... Děkuji Vesmírný pane!

Tajemství ocelového města. Nechávám se vtáhnout do děje. Podobenství! No jo, to mě dřív nemohlo napadnout... Neměli jsme informace. Mnoho věcí dnes pozoruji jinak. V závěru - Věnováno památce Julese Verna, který mnohé znal a předvídal. 1978. Hlavní redakce vysílání pro děti a mládež... Kde jsou ty seriozní časy. Kdy kluk byl kluk, holka holka a lidé čestní, spravedlivý. Většinou. A redakce vysílání pro děti a mládež neprznila morálku...

Co to je?!! Reklama:

- Evo, co je s tebou?

- Strašně mě bolí hlava.

- Vem si brufen! Snadno tě zbaví bolesti.

Brufen ve výhodném balení žádejte ve své lékárně.

Reklama na léky! To tu taky dřív nebylo. 

Péťova hodina. HLásí:

- Přišla madam!

- A koukám, že jde rovnou na židličku pro bonbony.

- Micko, nic nedostaneš. Máš tam ten americkej zázrak od paničky.

Micka vzala roha okolo mističky chodbou rovnou ven. Zdržela se tu dvě minutky. Zradila. Mohla si aspoň přivonět... Jako. 

Péťa mi přes Micinku sdělil, že jsem ho zas neposlechla. Nekoupila jsem jeho oblíbené - Felix Fantastic. Když kupuji já, jedu po příchuti losos, tuňák i jiných značek... Nemohu za to, že Micka neví, že kupuji drahé značky, že jo?!

- Jdu do jedové chýše! Dobrou noc!

Tak jo. 

Dobrou noc!