Letní

17.07.2021
Máta do koktejlu a na vykouření
Máta do koktejlu a na vykouření

Den se překulil. Utíká to. Za pět měsíců je Štědrý den. Takže za čtyři měsíce začnu chystat slunovratovou výzdobu. Co bude v té době? Budu smět ještě vycházet ven?

Večer. Skončila TV Šalingrad. Pustila jsem Zrzku ven. Její děti už se kutálejí jak korálky na větší a větší vzdálenosti od svého pelíšku. Svolá je na své cecíky. Teď spí tři za košem pod převislou dekou, kterou jsem jim tlumila světlo jako miminkům. Jediná kočenka spí v krabici. Jdu ji pohladit. Slastně se protáhne, udělá takový ten vr - mámin zvuk.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-17_Kocky/

Svařila jsem mléko. To je nejlahodnější nejvoňavější dobrotka pro mě i pro čičiny. Trošku počkám, aby bylo vlažné. Zrzka si může tlamičku strhat. Její děti chodí k mističkám. Ta Kehvězdám je nějaká šáhlá. Stále leze do kočkolitu. Prochází se v něm. Očichává. Dosypávám nový, aby!. Rezatý kocourek si našel mističku s mlíčkem. Jdu dolít. No - to je labůžo. Ale máma, zdá se mi to? Vždycky děti od misek volá k sobě. Namlouvám si, že si nepřeje, aby její děti jedly s prominutím granulky a sajrajtečky z kapsiček. Stále jim ještě vykusuje hovínka. Může to tak být? Chce je mít co nejdéle čisté? Musíme dávat pozor na drobotinu, která si lehne, kde se jí zamane. Pořád je přepočítávám.

Ráno. Osm. Včera avizovali, abychom se připojili v 8.15 hod. na školení. Vždycky patnáct minut před. Kam se poděla moje přesnost, vše zapsáno!? Myslela jsem, že začínáme jako vždycky. V devět. Ne, ne, ne. V půl deváté. Popletla jsem to včera i dnes. Jenže dnes jsem byla vzorná. Vzbudila jsem se v osm. Bez budíku. Připojila jsem se včas. První host - mezinárodní. Sedím v noční košili. Občas si něco zapíšu. Jen myšlenku. Dřív jsem psala, až se mi od propisky kouřilo.

https://www.milujemehudbu.cz/index.php?pisen=Simply%20the%20Best&autor=Tina%20Turner&preklad=Frozty&id=215

Přestávka. Než se otočím, už slyším Tinu Turner. Simply the Best. Prostě nejlepší. Naše značka Herbalife Nutrition. Naše skvělé produkty. Naši lékaři. Hlavně - my, nezávislí poradci a distributoři. Ano, jsme prostě nejlepší. Jsem deset let u Herbalife. Rok nemám ambice budovat pozici. Utlumila jsem práci. Možná zas jak uhlík odpadlý z ohiště chytnu. Dnes mě položili do ohniště zpátky. Už se musím vzpamatovat. Mám nejlepší podmínky. V posledním roce jsem hodně času věnovala mamince na úkor podnikání. To už neplatí. Nastartuji. Ať nemyslím na balamucení mocnými. Jinak mě svět umoří svou lží.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-17_K_narozeninam/1494788693

Poledne. Petroušek mě překvapil. Přinesl mi krásný pugét. Uvadající k výročí vyměńuji za nádhernou kytici. Pozítří to bude šedesát pět let od chvíle, kdy jsem se poprvé na téhle planetě nadýchla. Opatrovala mě moje milovaná maminka. Celý život. Ač jsme si v posledních letech prohodily role dcera - matka/ matka - dcera, stejně mě stále opatrovala, konejšila, tišila, uklidňovala. I v posledním rozhovoru. Pak už jsem tišila naposledy v životě já ji. Až dnes si říkám, že jsem byla naivní. Nechala jsem se ukolébat - z videí vidím, kdy moudře řekne, že dát je ven na sluníčko by bylo "pro ně" moc práce. Takové malé nuance vnímám až teď.

Mami, první narozeniny bez tebe. Už popáté nebudeš u nás. Vesmír byl ke mně milosrdný. Odděloval nás nenápadně, křehce, abych to snesla. Před pěti lety v srpnu jsi od nás odjela. Byli jste na rok v hradeckém odporném betonové Grand parku. Byl parný den. Sundala jsem ti košilku. Přivezli jsme si tě jako každý víkend k nám. Položila jsem tě na lehátko, aby sis po obědě schrupla. Tvá legendární hláška: Teď si tady sednu, až si z toho lehnu - mi visí na lednici. Petroušek tě jako vždycky večer odvezl do Hradce. Když jsem tě odvážela já, měla jsem vždy zapnuté nahrávaní na tabletu. Mám tolik tvých vyprávění. Když jsi odjela, teprve jsem si všimla, žes´ tu zapomněla košilku. V ten den to bylo naposledy, kdy jsi překročila náš práh. Měla jsem tu tvé pohodlné odrbané rozšmachtlané letní páskové bílé botěnky. Dlouho, dlouho jsem je tu uchovávala, co kdyby ses vrátila. Věřila jsem, bloud, že zas budeš chodit. To bys musela být V I P osoba, aby se ti věnovali. A to ty bys začala! Vesmír si se mnou hrál, abych to měla lehčí, snazší, únosnější. První sváteček - sv. Václava - bez tebe. Vždycky jsem svolala svoje a Petrovy děti. Uspořádala slavnostní oběd na počest svatého Václava, vévody české země. No a na počest tvou - oslavenkyně! Věnceslava. Mami, letos by to bylo pět let osamocených svátků, narozenin, návštěv Petrouškova strejčínka bez tebe, Vánoc... Tak mě to štvalo. Někdy jsi řekla:

- Vidíš a já o to přijdu.

To mě pak bodlo ještě víc. Do té doby jsem Tě vozila do Kuksu na trhy, do Žirče na svatoanenské slavnosti, do Velichovek na koncerty. Taky do Neznášova ke mlýnu, k hájovně, na hřbitov... Taky na náš hřbitov k taťkovi jsem tě vozila. A na naše vánoční trhy. A pekly jsme cukroví. Voněla purpura. Zněly koledy. Tak jsem se snažila. Napadá mě, že v Neznášově asi zanikl hrob s prababičkou. To jsem nezvládla. Mohla jsem ji přemístit do naší hrobky. Od toho dne imitace oslav u Tebe v DD - to není ono. A my doma. To taky není ono. A od letoška - mé první narozeniny bez tvé gratulace. Loni jsi mi přála několikrát. Mami, maminko, maminečko... No jo, všechno jednou končí. Smířím se. Smiřuji se. To dám!

Petroušek opravuje pojízdné dveře. Dnes mu nabízím knedlíky s borůvkami na páře od včera. Netrápila jsem ho do jedné do dvou. Dostal oběd před polednem, jako to mají ostatní lidé. Sobě klasika - nové brambory, krůtí prsa, zelenina na páře. Co jiného. Obědvala jsem dávno po něm. 

Peču buchtu.

- Peťuš, co kdybychom se vykoupali. Venku je dusno.

- Myslíš? Jdu to zkusit.

Vkládám pekáč do trouby a jdu za ním.

Teplá. Voděnka příjemná.

- Peťuš, my bychom v tom dnešním prapodivném dni zapomněli na bazén. Dusno jak v prádelně.

Dozvukuje. Čochníme se. Labůžo. Linda volá.

- Mami, poslala jsem ti odkaz na divadlo v Kuksu. Zítra tam něco bude.

Jdu se mrknout. Až dvacátého. I bez zákona apartheid.

Vážení návštěvníci, prosíme, při vstupu na prohlídkové okruhy u sebe mějte potvrzení o testování/očkování/prodělání nemoci Covid-19. Urychlíte tím odbavení na pokladně. Děkujeme a těšíme se na vaši návštěvu.

Tak už to začalo. Tohohle já se neúčastním. Mohla bych. Nějakým tím flusacím testem. Ale milý Kukse, jdi do háje! Nemravo nemravná. Chceš peníze nebo test?

https://www.hospital-kuks.cz/cs/informace-pro-navstevniky/Pokyny-pro-navstevniky---mimoradna-opatreni-proti-pandemii-COVID-19

Ráno jsem koukala na Pavla Zítka. Jako včera Jana Peterková i on dnes dělal anketu ve frontě na tečku. Tolik bécanů poslušných! Ani jeden tam nešel kvůli obavě z nemoci. Všichni uzavírají osudovou smlouvu se satanem. No jo, to je jejich věc. Jeden asi ani ne padesátiletý:

- Mě do areálu pustí jen s platným testem.

- A prodělal jste kovid?

- Jo, prodělal.

- Tak máte protilátky. Nesmíte se očkovat.

- Jenže oni by mě tam nepustili, zaměstnavatel nás nutí.

Velmi nebezpečné očkovat člověka po kovidu. Navíc na něj budou aplikovat Johnson a Johnson. Nesmí se dle SÚKLU aplikovat lidem pod šedesát. Ať žije ochota státu přiblížit zabodání lidem. Hnus!! Fialovej! Takhle zabodali miliony. Nachytali hýly a bylo to málo. Jedou dál. Očkovací centra na hnoji. Očkovací sanitky. Obchází mě hrůza.

- Důwenbleet, velebnosti!

Ještě jdu nakouknout na obec Kohoutov. Péťa mě dnes konejšil. Abych dostala zas jistotu bezpečí života. Věřím mu. Nic se mi nestane. Jen se okolo mě postupně odlidní. Ireno! Uklidni se! Neboj se! Petroušek to povídal! Já, takový nebojsa, který se bojí jen večer jít do zahrady věšet prádlo. Jinak nebojácná odvážná bojovnice. Hlavně nechci být hrdinou s tečkou.

Mrkla jsem do Kohoutova.

Vážení přátelé,

s hlubokým zármutkem Vám musíme oznámit, že ani letos stejně jako vloni nebudeme schopni uspořádat "Slavnosti lidových řemesel v Kohoutově". V tuto chvíli platí taková pravidla a omezení, kterým nejsme schopni při nejlepší vůli vyhovět, namátkou max. 1.000 přítomných včetně pořadatelů a trhovců, odpovědnost pořadatele za kontrolu bezinfekčnosti všech přítomných, minimální odstup stánků/prodejních míst 2 metry, zamezení "shlukování" atd. atd. Kdo má zájem a pevné nervy, může si celé nařízení prostudovat zde:
https://www.vlada.cz/assets/media-centrum/tiskove-zpravy/w210621a-0575.pdf

Obec jako orgán samosprávy musí jít v dodržování zákonů a nařízení příkladem, ať už si o smysluplnosti a nakonec i o zákonnosti vládních nařízení myslíme cokoliv (a že si to myslíme). Stávající situace nás mrzí přinejmenším tak jako Vás

Za výbor pro pořádání "Slavnosti lidových řemesel v Kohoutově"

Jan Bucek

Policejní komanda dnes nevybíravě strašily lidi v hospodách, klubech, pubech, restauracích. Pane bože, vždyť je to protiprávní! Zas to soudy zruší!! Nemám povinnost prokazovat policii nic! Dokonce ani svou totožnost, pokud nejsem podezřelá ze spáchání trestného činu. Nasazení roušky může stát ochranku, policistu, průvodčího atd. až dvě léta!!!    

No, tak to bychom měli. Usínám. Odpolední slaďoučký posilující... Otevírám oči. Mléko je tu. Petroušek dovezl z kravína.

- Představ si. Když jsem jel z Dolan, spustila se taková průtrž, že jsem musel zastavit. Stěrače nebraly.

A tady nic. U nás to prý stahuje Rozkoš. A proč ne v Dolanech? Ty jsou Rozkoši blíž!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-17_Uroda,_buchta,_vykuruji_omamne

Zdobím buchtu. Na plotně mám levanduli, bobkový list, mátu a zakápnuto olejíčkem. Překouzelná vůně.  Poslouchám přenosy KTV a TV Raptor z Vaňkova kopce. Skvělé. Lidi se tam baví. Zpívá se! Tančí. Jediný areál, kde se díky panu Hlásenkému otevřel lyžařský areál. A to, že soudy už téměř čtyřicetkrát zrušily všechna nezákonná vládní opatření, nařízení - za to si podnikatelé nic nekoupí. Na Vaňkově kopci se tři týdny lyžovalo! Jak na ně? Alhamajdovi našeptávači vymysleli sprosťárnu. Zákaz cestování z okresu do okresu. Taky nezákonné. Vaňkův kopec osiřel. Ale dnes žil. A před týdnem taky. Lidi se smáli, zpívali, družili. Povznášející!

0000000000000000000000000000000000000000000aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

Buchta hotová. Za tři minuty půlnoc. Zas už u toho klimbám. To výše- to je miniaturka. Někdy mi takhle vyjede deset stránek.

A dost!

Dobrou noc!