Letní

Jaký si to uděláš, takový to máš. Ráno budík. Devět. Zavrtala jsem čenich do polštáře. Ještě chvilenku. Jé, půl desáté! Raketově startuji. V jedenáct zubař. Povezu své lékařce houstičky.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-27-mnamky

Zadělávám ve spěchu a v mžiku. Mezitím tvořím rybí pomazánku. Housky ještě horké. Nic. Žádné zdobení.  Do skleničky láduji pomazánku, navrch rajče, paprika, okurka. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-27-mourek-ceka-na-snidani

Kde jsou kočky? Žofinka už třetí den málo jí. Pořád brečí. Včera jsme ji odčervili. Nerozumím její řeči. Mourinek leží na lehátku. Zvu ho k misce s masem.

- Dobré ráno! Mourku! Žofi, pojď! Kde jsi! Nááá!

Na poslední chvíli přiběhla. Ofrňuje na kvalitním masem. Tak nic. Jedu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-27-uz-zase-v-ordinaci-c-2

Cestou ještě malá zastávka s druhým pytlíčkem. Za chvíli mám SMS – Mňamkááá. Děkujemeee!

- Mami, jedu do Světí.

- Já jedu k zubaři.

- Aha, a kdy budeš doma?

- Za hodinku, za hodinku a půl. Nevím, s jakým zubem jedu.

Mám zpoždění. Ordinace č. 2. Lékařka už mě očekává. 

Už sedím v křesle. Přichází sestřička.

- Jé, já vás vyhlížím a vy už jste v křesle.

- Jsem kouzelnice.

Chjo, zas injekce. V mysli mám oxid grafenu. Děj se vůle Páně!

Slyším známá slova dentin, bond. V duchu říkám – Bond? James? Těší mě, Hrobská. Irena. Slovo apex. To jsem ještě neslyšela.

A zase slyším - vlevo, trošku víc dolů, nahoru, doprava. Vypláchnout. Jen vyplivnout. Hydroxid. Chlornan? Teď nevím. Maličko nahoru. Přivřít. Víc přivřít. Teď otevřít. V duchu se směju.

Jdu se mrknout na mé oblíbené studijní stránky. Jen to ještě vystudovat a mohu se postavit nad křeslo s vrtačkou :-) 

https://www.wikiskripta.eu/w/Hydroxid_v%C3%A1penat%C3%BD

Apex. Co je apex? Jů, těch je!

Při vyplachování stíhám říci lékařce:

- Matrice. Slyším slovo připomínající matku. Odpovídá sémanticky šabloně. Nasazuje se na zub, aby nevyteklo, co nemá. Slovensky děloha maternica. Je to základ života. Všechno. Všeho. Matka.

- No, a ještě je slovo patrice.

- To jsem nikdy neslyšela.

- To je z techniky. Souvisí to taky se zubními náhradami.

Ukazuje – dolní ruka matrice. Nasedá horní ruka – patrice.

- Jé, to je jako v životě. Dole je matka. A na ni nasedá otec.

Obě pokyvujeme nad logičností sémantiky slov. Patrici jsem fakt nikdy v životě neslyšela.

Za hodinku mám zoubek opravený. Děkuji. startuji domů. Vybírám tři ztracené hovory. Nejprve DPD. Aha. Měli u měn vyzvednout balíček. Domlouváme místo.

Linduška – něco potřebuje vyzvednout z LP (doufám, že se ví, kdo je LP. Ne? Lindin Petr.) nástrojů. Ano. Stihnu. Jede už ze Světí. 

Poslední zmeškaný hovor– Petroušek.

- Tak co, žere už Žofka?

- Nežere.

- Ale ráno jsem jí dal granule a nacpala se. Ještě vypila mlíko.

Sice to nevidím ráda – kombinace masa a granulí. Ale zní to jako dobrá zpráva.

Uháním domů pro balíček. Už je tu Linda.

- Počkej, za minutu jsem zpátky.

Jo. Když si zapomeneš telefon, jsi v háji. Čekám u nádraží. Marně. Jedu domů. Ano, telefon na lavičce. Volám. Paní teprve přijíždí k nádraží.

- Mami, koupila jsem si nevěstin závoj. To měla babička.

- Taky si koupím.

Loučíme se. Jedu. Na nádraží už čeká paní z DPD. Vyskakuje. Dávám balíček. Jedu směr Kaufland. Nevěstin závoj. Jestlipak já ho neumořím… Přidávám ještě další kytky. U pultu si koupím eidam. Jedna tam něco píše. Dvě obsluhují, to je zázrak. Protože většinou všechny děsně krájejí a nevidí na zákazníka. Ta jedna, Péťa by byl zlý, protože má takovou větu – trestaná pro krásu – tak ta krájí. Když mě zmerčí, odchází za kovové dveře. Ale tohle mi dělá pravidelně! Jo. Čekám. Stepuji. Rostu. Šílím! Přede mnou už se pomaloučku staví lidé. Je tady zvykem jen jedna fronta na všechny lahůdky. Manipulují se mnou. Chtějí, abych šla k uzeninám. Ačkoli chci sýry. Stojím, dělám důlek. Á, už je tady. Hlasitě (asi ne příliš přátelsky) volám:

- Tak obslouží mě tu někdo?

- Musíte jít…

- Nemusím. Nepůjdu. Pojďte mi dát sýr!

- Co tady křičíte?

- Co jste říkala? Co jste to říkala?

- Jste tady stála jen dvě minuty!

- Prosím!?

To je potvora, ona dobře ví, že jsem tu stála a odešla. Počkej!

Dává mi sýr a zavináče. Neprosím, přikazuji. 

- Doneste mi to k masu.

Čumí. Jdu k masu. Tam slečna schovaná pod hezkými lenonkami. Ta sem určitě nepatří. Snažím se na ni tvářit mile. 

- Studujete?

- Ano.

- A co?

- Pedagogickou fakultu.

- Jé, to je moje alma mater. Taky jsem čtyřicet let učila. A jaký obor?

- Biologie chemie.

- Páne jo! To je těžké.

Souhlasně přikyvuje.

- Omlouvám se, že jste právě byla svědkem toho, jak se nemá prodavač chovat k zákazníkovi! Nepatrně kýve hlavou. Mohla by o ni přijít, až odejdu. Mají krůtí prsa. Ta se nepůlí. Přesto mi je už dvakrát přepůlili. Drze se ptám.

- Můžete mi rozpůlit prsa?

- Jdu se zeptat.

To ani nemusela. Ten drzý skrček volá, že se to nesmí. Uši měla rozbalené až u masa. Volám srdečně s jedovatým úsměvem:

- To nevadí!!! To vůbec nevadí. Dnes se to nesmí, jindy ano. To se nedá nic dělat! Děkuji!!!

Volám ředitelce. Není tu. Ok. Na jejich linku? Ne. Na informacích poinformuji.

Paní pokladní milá.

- Budete nakládat?

- No, včera na FB jsem viděla, jak nějaká paní měla hotovo, tak jsem si taky koupila. Jen pár skleniček. Kupuji v Polsku. 

- Ani nevím, kolik tam stojí nakládačky.

- Taky nevím. Ale třeba by mi nabídli pět kilo. Tak beru tady.

Naprosto jiná energie u pokladny. Milá, vstřícná, prozákaznická.

- Tady je to milé. To u pultu jsme se teď rozzlobila.

- Aha, je tam…

Jo. Ona ví, o koho jde. Aha. Děkuji. Loučím se. Tady jsou všichni příjemní. V celém obchodě. Jen ten pult je zakletý. Kdybych to dala na FB, tak se mi tam ozve jedna ovce, co zabečí, jak je tam vždycky spokojená. No, vidíš, já nebečím! Jsem spokojená, ale nejsem ovce. 

U informací dávám zprávu. Paní si pro jistotu bere papír, zapisuje, v čem byla prodavačka neprofesionální.

1. Zmizela.

2. Stále mě nutí stavět se daleko od sýrů.

3. Co tady křičíte – sama navodila negativní energii.

4. A pak se prozradila tím, že věděla, že jsem tam stála. Prý jen dvě minuty. Aha?

5. Neetické chování neslučitelné s profesí prodavač.

6. Špatný vzor pro brigádnice. 

Paní souhlasí. I Josef se tam nachomýtnul.

- Tohle nahlásíme ředitelce.

Děkuji. Loučím se s přáním hezkého dne. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-27-vecer-v-zahrade

Vykládám nákup. Ohřívám nudle s názvem špecle s houbovou omáčkou a parmazánem. Nesu si všechno pod třešeň k bazénu. Muchu. Ovoce. Petrouškovi svačinku. Už je tu. Koupeme se. Povídáme. Žaluji mu. Vyprávím…

Bleskurychle se zatáhlo. Jdu před deštěm ještě zalít. Prší. Stihla jsem. Ve skleníku zrají první rajčata. A těch okurek!

Doma chystám Petrouškovi svačinku na zítra. Poslouchám skvělý, víc než skvělý, vynikají pořad o Tartárii. O čase a stavbách po jejím zničení. O sirotčincích. Jen v Londýně byly čtyři a ročně do každého přijali okolo čtyř tisíc dětí!! Kde jsou jejich rodiče? Tohle téma znám. Z fotek. Dlouhá předlouhá řada dětí s vychovatelkami. Nebo děti zavěšené v koších – na prodej. NA PRODEJ!! Nebo děti u strojů. U velkých strojů. Kde jsou jejich otcové? Velký reset. Zapomenout vzdělanost, příslušnost k rodu. Hltám u práce každou fotografii, každé slovo. Sestavuji mozaiku. Aha. Takhle to s námi dělají. A právě teď žijeme v posledním resetu. Vylidnění planety.

Dávám na FB:

https://www.youtube.com/live/AMpAt2THu2g

Paní Ivanka Marešová občas dává fotky zástupů dětí bez rodičů s otázkou - kde jsou jejich rodiče? Letos v únoru jsem poslouchala přednášku pana Mojmír Mišun o resetu před nedávnem. Bahno světa... Poprvé jsem o zatopených městech četla na Myšlenky o čemkoli. 

https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/

Na obrázku tam bylo město Tula s odkrytou ulicí při výměně potrubí. Najednou okna domů na úrovni chodníku byla přízemím, a pod novými vchody se objevily v zemi krásné portály. Poslouchala jsem Zdeňka Kedroutka - o stavbách během velkých světových výstav v 19. století... Kde se vzaly? Proč je zbourali? Hodně fotek zmizelých staveb z Paříže, ale i z celého světa... Kdo touží po rozklíčování - nechť si pustí odkaz výše.

Nedávno jsem sdílela obrázky z Paříže. Velké překrásné stavby. Říkají jim muzea, divadla. Znám obrázky od Namu, šamanky, na Silvestra už to byl rok nebo dva, co náhle sešla ze světa. Divně. Prázdné Rudé náměstí na perokresbách na Pinterestu. Na Kremlu rostou břízky. Vše do sebe zapadá. A sklepní okna domů jsou po odtěžení chodníků přízemní okna. Vchody do domů pod chodníky. Evropa zalitá několika metry bláta…

https://www.svobodny-vysilac.cz/2020-02-09-s-namu-o-dejinach-a-dnesni-dobe/

Vzpomněla jsem si na vyprávění šamanky Namu z února dvacet. Tehdy jsem v krásném dni běžkovala. Poslouchala... Ve čtyřicáté minutě - o Napoleonovi, Tartarii, o nánosech bahna. V přízemí zasypáno, udělali nové dveře. Při opravě rour najdou v podzemí původní dveře... Taky o tisících sirotků na prodej... Dnes mi informace doplnily mozaiku...

- Peťuš, jdu na lov!

Položila jsem včera půl melounu k bramborám. Dnes nic. Po dešti? Kolik hnědých hnusáků se producíruje v trávě. Vyšli si na korzo. Jé, a do melouna se přišli občerstvit. Sbírám je z natí brambor. Hledám ve skleníku toho, který mi chodí na kedlubnovou nať. Mám ho! Páne, dnes jsem úspěšná. Mnoho jich je nalepeno na podezdívce skleníku. Šmejdi. Sbírám je z rudbekie. No! Díky deštíčku! Dnes jsem jich hodně propíchla. Fuj. Mají hnusné obrovské střevo. A ještě lezou. Brr.

Poslouchám TV Šalingrad. Aha. Poslové budoucnosti se rozešli. Ing. Tichý vyhodil paní Janu Tomajkovou. Z Austrálie. Ne z Austrálie. Z Poslů. Před dvěma lety na podzim se takhle rozešel s Andreou Svobodovou Křešovou… Velice vzdělaný, ale ego ho přerostlo.

https://www.youtube.com/watch?v=1QjLG8Zfws8

Kontroverzní obraz Karla byl zničen ochránci přírody. A je to. Satan na obraze – no. Je pryč. Den plný informací, zážitků, koupání... 

Večer se dozvídám další zprávy o Holanďanech v Lindině vesnici. Dva stavitelé se vybarvují jako šizuňkové. Prodali jim pozemek. Postavili dům. Při koupi najednou viděli v plánech uprostřed čáru. Obelstili je. Asi před měsícem na sousedním pozemku se něco vrtalo. Studna? Řekli jim, že čistička. Nebo naopak. Marienka Holanďanka nerozumí. Hlavně nechápe, že je někdo ošálil. Linda poradila. Místní šetření. Dva šizuňkové bez dovolení, bez oznámení vrtali na pozemku blízko domu Holanďanů. Ve sklepě mají čerpadlo. A vodu. a všechny přístroje postavené na zemi... Včera měli zastupitelstvo. A Češi, Češi, Češi... :-) Se jich zastali. Začíná boj a pomoc. Holandská Marienka lámaně mluví česky. Její pán ne. Potřebují pomocnou ruku. Co se jim líbí na Češích? V Pze v metru jim stále někdo uvolňuje místo k sezení. A děti, když jdou do školy, zdraví. Tak aspoň něco je na nás pozitivního. 

Dobrou noc!