Léto budiž požehnáno, podzime!

01.09.2019

Od rána jsem klusala dnem v práci. Zpracování úrody... První den podzimního měsíce. Výročí Westerplatte. Jestlipak se o něm někde meinstream zmíní? Ireno, vylez. Petroušek jel se sousedy na houby. Za chvíli je tu. Zlidšti se. 

- Už aby  zapršelo. Nesu velké. 

- Ty mám ráda!

Na stezce jsem si natrhala řebříček. Popíjím z něj připsaní čaj. Cítím tu louku. 

Maminka v temnici. Nemohu se smířit s tím, že lidé špatně vidí, navíc jsou v temnu; nevystavují se posilující sluneční energii. Chápu, malá jídelnička nepojme všechna lehátka a vozíky. Ale proč jídelnu neprodloužit na chodbu? Méně tam táhne. Copak teď v létě! Ale v zimě je to mučírna. Kobka. S průvanem. A dole na dveřích s cedulí: Prosím, zavírejte dveře! :-) :-) Těžký závěs zamezující průvanu a pronikání chladu ZMIZEL.  NWO.

Potkávám paní K. Raduje se, že mě vidí. Jak mě může poznat, když nevidí?

- Jo, vezmu vás, ale nechci mít nepříjemnosti.

V duchu si říkám:

Kašlu na dobrotu. Já sem budu vozit ovoce, buchty, brát dvě paní s maminkou na slunce, rozvíjet je, komunikovat a ještě za to dostanu výzvu? Ne, ne. Dávat a ještě prosit, to je prý moc, povídal Petrouškův tatínek. A moje maminka na to má dvě slova. Nepublikovatelná. 

Paní Dana má venku dvě lehátka. Že by se hnuly ledy? Prý u nich je jistota nepohybu, navíc tu křižuje a dohlíží. Naprosto souzním. NAPROSTO!!

Vyndavám ovoce, kafíčko. Prosím paní Danu o zalití. Mám ji ráda. Do prčic, mám tu ráda všechny. Všechny jsou v mé oblibě. Až na výjimky. :-)  Nemám vůbec ráda mindy. :-) Všechny nafoukané, s frňákem u stropu. Myslí si, že v bílém s nohou přes nožku někoho oslní. Někoho možná ano, mě ne!!! Výzvo! :-) :-) :-)

Běžím pro něco. Na chodbě potkávám vozík paní K. Úpěnlivě prosí, že tu na mě čeká. Kudla! Nemohu ji tu nechat. NEMOHU. Její pečovatelka je na přestávce. Oznamuji paní Daně, že si ji vezu na terasu. Ó, přichází blahořečení. Svádí mě to nahrát její díkůvzdání. Její řeč vyjadřuje touhu po slunci, po vzduchu, po světle.

- Ale stačí si říci...

- To já si říkám, ale oni mi nevyhoví. Já nabízím peníze.

Chjo, třeba si vymýšlí... Věřím v její radost ze slunce. Mamku oslovuje pane. Ona tu každého oslovuje pane. A hned se omlouvá, že nevidí.

Víte, já když se dívám, tak mám před očima takový závěs. Takovou mlhu.

Chápu. Mamka nechápe. Zlobí se. Není chlap. Uklidňuji ji. Loupu slupku z blůmy. Krmím paní K. Mamka mi říká:

- Nemusíš mně to loupat. 

Otočila se tu Kamilka. Prosím o zalití koflíčku care pro paní K.

- Jé, to je dobrota!

Jemním smetánkou. Maličko třtinového cukru. 

- Mamko, ta nektarinka z pátku nebo čtvrtka už došla. Nakrájím ti ji. 

Kdo ví, kolik nektarinek se v tom dni vyhodilo!!! Tvrdé. Nekonzumovatelné. Stačilo nechat dojít. Změknout. Paní K. vysvětluje:

- Já bych musela vidět náušnici z blízka na uchu...

Jo, je holčička pětadevadesátiletá ve starých dobách. Dnes už nosí náušnice kde jaký chlap. I náramek. I sukně. I podpatky. I dítě. Zvrhlá doba. Před úpadkem. Caligula si taky svého Inciata udělal v roce 40 senátorem; vyděšení senátoři mu tleskali a provolávali slávu... Jaká podobnost!

Včera jsem se na chvilku ocitla v padesátých šedesátých bezpečných letech. Vstoupila jsem do josefovského dvora. Obrovský. Znám ho z dětství. I z mládí. Tady uličkou jsem se propletla do vojenské jídelny... Dávno. Na dvoře se proháněly děti na kolách. Normálka, jak dřív. Seděli tu lidé. Sousedé. Povídali si vespolek. Zaslechla jsem:

- Heč a mně na CT nic nenašli...

Druhá, mladší odcházela. V úterý má před sebou nějaké podobné vyšetření... Tahle informace mě už zase vrátila do současné doby. Dřív lidé byli zdraví. Vyběhla jsem na ulici, do reality...

Povídáme si. Držím maminku za ruku. Má stará žilnatá ruka je oproti té její přeci jenom mladá. :-)  Na terase jak v prádelně. Nesou polévku. Odsouvám obě ženy do bezpečnějšího stínu. Přetahuji stůl. Představuji si tu chladivou zeleň. Terasa by byla snesitelnější. Loučím se. Paní K. zase děkuje.

- Ještě tady snězte masíčko. Máte asi velmi dobrou polévku.

Hm, vypadala výborně. Masíčko nakrájené na super malé kousky. Aby i ty nejbezzubější dásně mohly ukousat...

Jedu po stezce. Užívám si pohledu na řeku. Včera se tu určitě konaly závody. V pátek si vysekali břehy pro rozhodčí. Přibylo i máchadel. Už z dálky jsem je zaregistrovala... Kdo ví, jak se startovacím plochám odborně říká...

Půl jedné. Odhazuji přilbu. Umýt ruce. Zadělat těsto. Nádherně, ale přenádherně vykynulo. Petroušek si na chvilku hlady usnul. Jdeme pod slunečník. Ven. Sluníčko nás stejně trošku olizuje. Petroušek odpeckovává švestky. Ve třináct má přijít na oběd Honzík. Holky odjely douklidit dům po malování mamince. Zítra začíná regulérní školní rok. Pak už nebude čas.

Dnes slaví své jméno Linda, Linduška, Lundulka, Lilienka, Lindička, Linďous... Všechno nejlepší, holčičko moje zlatá! Buď radostná! Milujeme Tě! 

Plním knedlíky, šup na páru. Další várka, další... Mohla bych zavést manufakturu. :-) Povedly se. Pokračuji v krasojízdě. Zpracovat jablka. Nastrkat je do sklenic. Padák. Shnil by. Letos nebude velká úroda jablíček. Nezpracované švestky - jedna sklenička. Bude se hodit. Nakonec houby. To už je večer. A já dělám a dělám a dělám. Od oběda jako chobotnice. Na houby zeleninu, kopr, divoké koření... Zavařit. Další plech. Další... Kolik let zavářím v troubě? Doma jsme sklenice ponořili do hrnce... Bublinky za chvilku utíkaly... Jo, od horkovzdušné trouby zavařuji na pekáči. Hotovo. Jedenáct sklenic jablek, deset skleniček hub, jedna švestková. Švestky suchem padají... Nebude jich tolik...

Volá Linda. V Pze se zatáhlo. Vítr. Pár kapek před deštěm. Snacha volá na Honzíkův mobil. Kousek od Phy stejné zatažení, vítr. Tak to u nás ještě sluníčko. Chybí mi bazén. Šla bych se smočit. Mluvíme ve třech na dvou mobilech... Poslední jablka.

Kluci přišli kouřit. Pouštím TV Raptor. Sleduji vše okolo sochy Koněva. Fašizace společnosti. Zvůle moci. Hanba! A co lidé? Voliči?

Odjíždějí na hokej, na fotbal, zkrátka na sport. Utíkám zarýt rudbekii. Už se zatáhlo. Vítr. No, konečně leje. 

Poslouchám další útok na vzdělávání. Prý kolik času se ve školách věnuje chemii, matematice. To jako že hodně? A tak málo financím, je to na pováženou. Žáci prý neumějí hospodařit. My jsme taky neuměli hospodařit. Já jsem kapesné neměla nikdy. Byli jsme chudí. Doma jsem pracovala zadarmo. Od patnácti každé prázdniny na brigádě. Jak se dítě může učit finanční gramotnosti v rodině, když to neumějí ani jejich rodiče? Nechají se exekuovat za bezhlavé půjčky. Jo, tak hodiny matematiky, fyziky ochudíme o hodinu finanční gramotnosti. Proč to nenechat jako průřezové téma?

Vyfoť si práci. Nepřemýšlej. Jdi spát!

Jdu.

Dobrou noc!