Léto! Kde jsi? Aha, léto už bylo

No, a je to. Pondělí. Ráno. Otevírám okno. Prší! Ano, to je léto. Petroušku, tys´   mi slíbil asi deset dnů parna. Tak jsem ti důvěřovala!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-23-leto-bylo-vcera-destive-rano

Bouří. Lije. Vypli proud. Krásný vstup do nového týdne. Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným. 

Beru si papírek s úkoly. Mám na něm víc a víc poznámek. Chvíli pracuji doma. Poledne. Jedu mezi lidi. Celý den jsem se chystala do bazénu; kdykoli jsem si říkala – a teď! – jako kdyby nějaký tvůrce hry kontroloval figurku Irenu. Ne, ty do bazénu nepůjdeš ani včera, ani dnes. Můžeš si nechat zajít chuť. Pršíme!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-23telefonujeme-telefonujeme-telefonujeme

Banka. Poledne. Už sedím v autě. Rovnám si karty, peněženku… Volá Petroušek.

- Peťuš, já vidím tři ženy na náměstí, a všechny telefonují. Se mnou čtyři ženy s telefonem u ucha.

Dám varovné video. Ať si dáváme pozor. Posnažím se omezit hovory. Jejka! Támhle přechází přes cestu kluk. Obézní. Sluchátka na uších a ještě k tomu telefonuje. Vsázím se, že když jí, vůbec nemyslí na jídlo. Neví, co má na talíři. Telefonuje. Vůbec neví, kolik toho snědl.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-23-nase-soumesti

Stavuji se v infocentru. Beru si mapu cyklostezek. Mají tu krásné propagační materiály.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-23-kolik-bych-se-nacenila-svou-bublaninu

Mohla bych si skočit někam na oběd. Třeba na úřad. Dřív jsem se tu docela dobře najedla. Mají to tu jiné. Čekám u pultu. Hledím, oči mi lezou z důlků. Na tácku bublaninka za 39 korun. Energie, práce, potraviny. Kdesi jsem četla, že cena krávy byla v některých dobách stále stejná. Zlaté časy. Pokud cena krávy narůstá, inflace. Nežije se ve zlatých časech. Kolik stál kus štrůdle, kus buchty, bublaniny před nedávnem? Pět, deset, dvacet… V jakých časech žijeme?

Přichází obsluha. Ptám se, kde najdu jídelní lístek. Na zdi. Každý den vaří dvě jídla plus polévku. Tady si nevyberu. Dnes polévka krémová brokolicová. Ne, takové polévky mě nevábí. To jsou polévky nového typu. Nebrat. Ale někdo si na nich pošušňá. Proti gustu žádný dišputát.

Moje bublanina ze včera je stále vláčná. Maminka pekla třenou z mnoha vajec. Bez másla. Jeden recept od ní mám – kolik váží vejce, tolik cukru a mouky. Měla taky vláčnou. Druhý den už vysychá. Nejsem zdatný kuchař. Ale tahle je z másla, rozuměj ze smetany z horské krávy. 

Ještě se vypravím pro játra kočkám. Pro ovoce a zeleninu k polskému prodejci. Dnes prodává důchodkyně. Beru si kousek z melounu. Paní mi ochotně rozkrajuje půlku na čtvrtku.

- Víte, meloun a mrkev je jídlo s vysokým glykemickým indexem. Zdvihá hladinu cukru.

- Já myslela, že je to jen voda. Já si ho odšťavňuji. Mám z něj pět litrů nápoje.

- No, to je právě na tloušťku. Pijete cukr. Ovoce máme jíst jen tolik, kolik se vejde do dlaně. Takže ne měsíček melounu, ale opravdu jen to červené.

- Já jsem měla sto dvacet kilo.

- Cože? Jak jste zhubla?

- Drasticky.

- Dali vám kroužek na žaludek?

- No, před pětadvaceti lety. A jsem v pořádku.

- Tak je to dobře. Jsou lidé, kteří se i s kroužkem přežírají. Vypadáte dobře.

Zas začíná poprchávat. S bedničkou přecházím opatrně přes cestu k autu. Vezu si jahody jak z Černobylu. A rynglata. Meruňky. Spokojena.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-23-siesta

Přišel balíček s kýči z Číny. Sedíme s Petrouškem pod slunečníkem. Siesta. Žofka se chová u Petrouška na klíně. Já rochám v krabičkách. Instaluji na stojánky svítidla. Zkouším si kraťasy s ježkem na laclu. No jo, ale k tomu potřebuji léto.

- Peťuš, myslím, že zas bude lít. Jdu donaset semínky a zalít do skleníku.

Pravdu jsem měla. Semínka dostala zálivku z nebe. Bouřilo. Vítr se předváděl.

Chtěla jsem si odškrtnout úkol – višňový džem. Maňana.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-23-masox-hotov

Jdu nad plán vyrobit masoxovou pastu. Prý pár snítek rozmarýnu… Ne. To my do polévky nedáváme. Ani divoké koření. Melu mrkev, petržel, celer, kedlubnu, pažitku, petrželku, české magi libeček. Prý jeden stroužek česneku.  Dvě palice. Ať voní. A samozřejmě hodně cibule. Hotovo.

Večer se jdu mrknout, jak mi svítí čínské lampičky. Vichr mi rozbil petrolejovou lampu. Uhodil s ní tak, až se jí urazilo jedno ze tří oušek. Koupila jsem ji na nábřeží řemeslníků. Stále jsem pro ni neměla pevné místečko. 

Teprve teď mám čas se podívat na Whats App. Pražská paní mi poslala už ve čtvrtek obrázky čtyřletých koťat naší Zrzečky.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2021-06-23-kocky

Dnes jsou to čtyři roky, co Zrzečka vyčenichala myš. Rozhryzala mi ošatky.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2021-06-23-tady-radila

Zrzka měla od 19. 6.  koťátka; všechna maskovaná do rezata; musela jsem si myš chytit sama. Zrzečka měla plné packy práce s dětmi. Cestou z ložnice něco cinklo v technické. Skladovala jsem tam plechovky od kapsiček do sběru. Cink. Ha. Je tam. Popadla jsem krabici. Rychle ji vynesla ven. Vrátila se pro druhou, kde jsem měla reklamní žluté vietnamky. Petroušek se tu zrovna zjevil.

- Co to děláš?jjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnn

- Nesu myš.

Začala jsem vyhazovat vietnamky jak šílená. Petroušek mi nevěřil. V klidu odcházel. Už byl za brankou. Vedle před zahradou si prý nějací dva řidiči něco stěhovali z auta do auta. Vietnamky všechny vyházeny. Až na samém dně krabice skákala myš. Ječela jsem tak, až mě vibrace zdvihly dvacet centimetrů nad zem. Nepřestávala jsem ječet. Pořád jsem visela nad zemí. Myš se bála. Vyskakovala. Petroušek se strašně vylekal.

- Co blbneš?

- Mýýýýýš!

Ti dva venku nechali stěhování kontrabandu. Naskákali do auta a zmizeli. Asi si říkali – vražda.

Pokus o ni to byl. Péťa vzal poslední pár vietnamek a začal myšce masírovat žebra.

- Ještěéééé!

Píchal do ní a ona pořád – že fajn. Ale už by toho mohl nechat.

- Dělej, otevři mi branku.

Popadl krabici a vynesl ji přes cestu na trávník.

- To nemyslíš vážně. Ona pozve další. Řekne, že u nás je kočičí raut.

Vysypal ji z krabice. Zmizela. Takové výročíčko… Paní z Phy mi totiž dnes poslal fotky svých dvou kluků od naší Zrzinky. Bruno a Hugo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-23-kluci-slavili-4-narozeniny

Minulý týden mi paní z Počernic poslala ty své – naše kluky Huga a Bruna. 19.6. slavili čtvrté narozeniny. Pamatuji, jak v šest ráno Zrzečka rodila támhle pod ostrůvkem. Jedno maskaté za druhým. Ani jedno černé. Všechno rezáčci. A všichni se dostali do dobrých rukou.

I my lidé jsme v dobrých rukou své mysli. Mysleme pozitivně, harmonicky, radostně. Věci se dějí na pozadí. Neklesejme na mysli. Carpe diem!

Dobrou noc!