Léto, léto

Volníčko. Teplíčko. Páteček. Lebedím si v posteli. Nikam nemusím. Jsem svobodná.

Chvilenku si čtu ve Veselém výletu. O fořtech, o mapách, o boudách. Fořt Johann Bayer z Pece vytvořil mapu s přesně zakreslenými cestami, lesními chodníky, domy na enklávách, důlní díla v Obřím dole a místopis. Dokonale znal terén i prostředí. Podpis na mapě Revierförster Johann Bayer. Fořt na polesí Pec. Tohohle revírníka známe všichni jako literární postavu myslivce z hor v obrazech vesnického života Boženy Němcové Babička. Nevěděla jsem. Při plavení dřeva po řece Úpě se zastavoval u Prošků v Ratibořicích "jako host nejmilejší". Revírník se při vyprávění třeba zmiňuje o svém oblíbeném místě s mohutným smrkem nad Divokým nejspíš Obřím dolem. Sem se chodil vyplakat, když rodiče jeho milé Josefíny nechtěli souhlasit se sňatkem nebo když jim pak zemřel prvorozený syn. Dočítám se, že se jako adjunkt Johann Bayer nastěhoval do lesovny na Velké Pláni. Vzal si dceru polesného Antona Čžepelky. V Babičce ho při plavení dřeva doprovázel syn Aurel zvaný Orlík. Ve skutečnosti měli Bauerovi tři syny. V době pobytu Boženy Němcové v Ratibořicích tu mohl být Eduard nebo Robert. Fořt Johann Bayer zemřel po jednačtyřiceti letech služby v květnu 1853, tedy dva roky před vydáním knihy Babička. Jen pro upřesnění, Barunka se vdávala v kostelíku v Malé Skalici v září 1837. Zrovna tam páter Regner Havlovický a Myslimír Ludvík (ze statku, kam jezdíme pro mléko) pořádali první jiřinkové slavnosti. Jiřinku přivezli do Čech z tropické Ameriky. Nevím kdo hlízy dopravil až k nám. Ale vím, že Barunka Panklová, tedy Božena Němcová byla zvolena královnou prvních jiřinkových slavností.

V dalším článku se píše o Horním Maršově. Jak lidé pojmenovávali ulice. Reissovy domky s chalupou Pražačka, Krausovy boudy… Třída Josefa II. Prý prochází centrem Horního Maršova. V roce 1945 ji noví osadníci pojmenovali Masarykova, pak Julia Fučíka. Jasně, náměstí Gottwaldovo, silnice Stalinova… Nikdo z nich tu nikdy nebyl. Ale Josef II. (1741-1790) zakladatel naší pevnosti na místě původní obce Ples, je nejspíš jediným českým králem, který Maršov skutečně navštívil.

Tak ještě kousek si přečtu. Pak už auf. Bouda či chata? Úryvky z článku profesora Procházky z července 1961. Upozornil jako jiné odborné autority na nahrazování původního označení horských domů bouda novým výrazem chata. Připomněl nejméně čtyřsetletou tradici pojmu bouda v Krkonoších a také, že je to jedno z mála slov, které převzala místní němčina v podobě Baude. Nepřímo ze zavlečení pojmu chata obvinil nově příchozí majitele domů a "samolibou Prahu". Tak to se směju. Neb dnes jsou majitelé bud opět kdo? No ti od zdroje!! Pražáci. Chata je podle Procházky uhlířská, lovecká, trempská, víkendová, ale nikoliv horský dům v Krkonoších. V Krkonoších máme boudy, pensiony, chalupy, hotely, hostince, nikoliv chaty jako u Berounky.

Ireno, šup! Jdi už do dne. Lehce se mi vstává. Venku krásný den! Mourek čeká. Nikdy nezapomene na jídlo. Nikdy ho neprospí. Vždycky se začne motat pod nohama. Protahovat tělo. Nikdy nemraucne. Jen čeká. A vždycky na sebe tiše upozorní. 

Volám Lindě. Včera její Petr, tedy LP, rozlámán. Oko, ucho.

- Je mu úplně dobře. Ale vrátila jsem ho do postele. Aby ležel.

To ráda slyším. Svíce jsou zázrak. Nechci být důležitá. Ale večera v lijáku jsem ho vzala na oční. Recept prý si vyzvedne v TU. Ne, ne. Tady. Hned jsem mu položila hádka mastičky do oka. Hlavně – svícování. Dávala jsem tomu velkou důležitost. Svíce komín. Táhne z těla nemoc. Dostal péči. Meditaci. Sílu slova u léčení. Škoda, že další den práce na chatičce ztracen. Ono je jakž takž všechno hotovo. Ale práce tam je. Neva. Než se skácí stavební průmysl, máme hotovo.

Pojedu koupit kočkám maso. Okouknu české nebo polské jahody. A šup domů. Beru s sebou krabici se špulkami od toaletního papíru a zátky od vín. Vozívám je do Umělecké kolonie Bastion IV. Už druhý rok je během Brutalu čtyřka zavřena. Zázemí pro kapely nebo catering? Už nevím. Mladý učitel z lesní školky asi na dovolené. Mohla bych jet na blind. Zkouším ještě DDM. Ano. Je tam účetní. Ví, o mně. Kupuji mamince kytku na hrob. Dnes už ne. Až zítra. Hele, maliny ve slevě. Pěkné. Velké. Odkud? Z Maroka. Aha. Božíčku! Pan profesor Fiala, to je ten ukrajinský premiér, jak říkají, teda vlastně to je ten, který bere ty miliony na barmské ženy, víte který? Tak ten prý tvrdí, povídali ve Willsonce pan Holec a pan Xaver, že snad prý ceny potravin klesají a inflace je na dvou procentech. Tak to já neumím počítat. Sádlo stálo ještě asi před třemi lety deset korun. Dnes skoro třicet.ač nejsem v matematice zběhlá, jako ta prodavačka o Velikonocích, jak si na kalkulajdě sjela 2x70 za korbáčíky, přesto se mi zdá, že tam ta dvě procenta nějak nesedí.

Jedu nahoru do pevnosti s krabicí. Zvoním. Než se někdo ozve, pokládám krabici na zem. 

- Dobrý den, máte to tu u dveří!

Slyším souhlas. To už utíkám k autu. Šup domů. Oběd. Bazén. Lehátko. Ležing. Kouping. Slunce. Spánek. Odpočínek.  Jediný, kdo mě trochu zdvihá, je večer Petroušek. Fotovoltaika se po vypnutí proudu musí nahodit. Proud by se nevypnul, kdyby energetik nenechal na zahradě vyhořet rozdvojku v dešti. Nahazovala jsem dle návodu včera dvakrát. Dnes odborník asi stokrát, prý se proud neukládá do baterie. Tečou mi nervy. Je tam přísný postup. Nevím co je jistič, rozvaděč, měnič. Postupuji přesně podle obrázků, které jsou ale jiné, než to máme my. Petroušek cvak, mak. 

- Mohl bys toho nechat? Nesmíš cvakat, jak se ti zachce! 

- Jsem to nahodil.

Chci se dívat na Šalinu. Na dolní Kounice. Klášter Rosa Coeli. Ne. Nenechá mě.

- Prosím tě, aplikace neukazuje.

- Mně to nevadí.

- Ale je potřeba to nahodit.

- Ne. Chci už mít klid .Zítra je taky den.

- Aha, a revize?

Ty vorle. Našel si oběť. Přijdou 27.8. Pokud bychom celých těch 14 dnů nevyráběli do baterií, prodělávali bychom. Ale jestli nahodil, vyrábíme, tak klid. A jestli mi ukazuje síť Solar nebo ne, je mi srdečně fuk. Je pátek večer.

- Tak dobrou, muzliku!

- Dobrou! Prosím tě, otevři okno. Ať se ložnice prochladí. Je tam konévka s vodou. Neshoď ji.

 Já jsem ji včera právě odklidil, když jsem zavíral okno, aby mi tam nešli komáři.

Zdvihám oči.

- Jo tak tys´   zavřel okno, které já jsem před tím otevřela. Nebyla jsem si jistá! Když jsem si šla lehnout, bylo tam jak ve výhni. Jak ti tam mohou naletět komáři přes těžký závěs a nota bene do temné místnosti? Mohl bys mi to nějak objasnit?

Ne, to jsem se unáhlila. Nechci nic objasnit. Pusa. Dobrou noc! Už chci klid.

Pořad končí. Škoda. Poslechnu zítra ze záznamu. Dávám jiný. Rozposlouchaný ze včera. 

https://www.youtube.com/live/_6tFr-ZZ7rg

Jakýsi národohospodář ing. Vítězslav Pilmaier hovoří o konferenci v Santa Fe v roce 2018. Jak vznikly Torontské protokoly. Jak člověk, který je vynesl na světlo, zahynul na poškození srdce. Gates organizuje po konferenci  tzv. Events v roce 2019 – jak reagovat na epidemii… Dozvídám se od Petra Bureše, že Putina drží v kleštích přes Centrální banku RF. Drží ji v rukou Nabulina. O ní jsem slyšela, jak nevýhodné kroky činí pro RF a poslouchá západ. Asi v roce 2021 bylo prý Světové ekonomické fórum on line. Hovořil tam i Vladimír Vladimírovič. Tam byl představen great reset. Vladimír prý řekl, Klausi, je to moc hezké, jak to máte vypracováno, ale my do toho nejdeme. A od té doby prý extrémní výpady proti Rusku. Určeno jako říše zla.

Národohospodář ing. Vítězslav Pilmaier  přehledně probírá bod po bodu Torontských protokolů. Plní se. Hovoří o politické elitě s nízkým intelektuálním potenciálem. A koho nám cpou do voleb? Velmi nízká úroveň vládnoucí elity současného západu s nizoučkým intelektem bez možnosti vyřešit problém. Ve Francii byl Chirack, pak Sarkosy, po něm Macron. Evidentní sestupná křivka. Za posledních sto let na západě zformován standardizovaný člověk poslušný zákonů, není schopen nějakých prudkých činů, není schopen přijímat zodpovědnost včetně ke sňatku nebo ochrany své ženy před migranty. Je vychován systémem testy ve školách a neumí přijímat rozhodnutí. Snaha je vytvářet řízený chaos. Ne spontánní. Ale ten, který tu máme dnes. Hezky promyšlený chaos. 

Torontské protokoly.

https://www.hnutizivot.cz/download1/aktuality_torontske_protokoly.pdf

Půlnoc. Stačilo. Pro dnešek jsme u cíle. 

Nemáme projevovat strach. Nebát se. To už říkal podle mé maminky prý Jan Masaryk - nebát se a nekrást. Zkrátka chovat se vlastenecky, silně, sebevědomě. Tak do toho!

Dobrou noc!