Léto s hořící Zeměkoulí...

Páteček. Vypadal lákavě. Procházím se rosou. Sedám do stínu pod třešeň. Užívám letní den. Svobodu. Za tújovým plotem slyším nafukování něčeho. Paní má tři děti. Slyším jejich dovádění, pištění... Jdou na to. Hup do bazénu. Rodina. Starší paní, teta? si pochvaluje bezva vodu... Strakapoud provádí kontrolu stromů. Nevidím ho. Slyším jeho ťuk ťuk -ťuk ťuk ťuk. Nabírám znovu rosu na tlapky. Trošku práce. Vykrajuji jablka. Moc jich spadlo suchem. Dočítám se, že ač prší, chybí jim spodní voda. Jablíčka nastrkám do sklenic. Ať je alespoň malý užitek. Loni byla nadúroda. Letos jabloně odpočívají. Zaslouží se. Zajímavé je, že přední jabloňka má od Velikonoc barevné pentličky. Nejvíc jablíček je právě okolo pentlí. Kde není ozdůbka pro víly, jablka se neurodila...

Přemýšlím o včerejší zprávě dne. O narození hošíčka Věnceslava v domě maminky Věnceslavy. Domeček jsem si letos v lednu koupila od sestry. Tak dlouho jsem vybírala, odmítala nájemníky, znovu inzerovala; čekala jsem na ty naše - současné nájemníky. Asi jsem volila dobře. Vznáším dotaz k astroložce Heleně Heclové:

- Helenko, co bys myslela o tom, jak se v našem domě narodil hošíček; dali mu jméno Věnceslav a následně se dozvěděli, že tu bydlela moje maminka Věnceslava? Měla jsem husí kůži. Jo kdyby to bylo jméno obvyklé, ale takhle se trefit... Pro mě to má něco značit... Děkuji za odpověď...

Odpověď:

Helena Heclová To je můj denní chleba... neustále řeším tyto věci. Teď jsem měla klienta, filmaře. Má úplně nádherný horoskop, skvělý muž, ale problémy se vztahy. Nemůže najít partnerku... V horoskopu jsme vystudovali jedinou věc: nevědomá touha po svobodě... Dušoval se, že to není pravda, za žádnou cenu to nepřijal... Ale v horoskopu to má... Problém se táhne od děda. Ptám se na dědu: tak ten měl tak velkou touhu po svobodě, že od rodiny, manželky a dvou malých dětí, utekl do Ameriky... Čímž vystavil rodinu velkým problémům. Tyto věci jsou v našem "poli", a dlouho se skrývají... A pak se najednou vyvalí, a my se nestačíme divit. Všichni jsme stále spojeni se vším, tak to je... Já jen nemám čas a soustředění to psát... Ale jednou, až bude čas... Budu mít co psát, až na půdu :-D

Chci to rozklíčovat. A rozklíčuji.

Copak lidi na FB? Jeden, druhý, třetí - bez nálady, naříkají, kam se poděla jejich síla? Rezignace. Ztráta energie. Asi čtou nedobré zprávy. Bez info se žije parádně. Smutek, zmar. No jo, to by se temným hodilo. Dávám povzbudivý rámeček. V komentech čtu, ať se mrknu na...

Pražský bláznivý primátor. Despoticky, drze rozhodl. Bez lidí - voličů. Socha osvoboditele Phy Koněva se nesmí umýt. Přitom stačí voda. Jůůů. Kolem sochy postavili šibenici. Zakryli plachtou. Co to je za zvůli? Zprávy. Poslouchám, jak "někdo" odstranil plachtu. Někdo? To byl Jura Černohorský. Bez Koněva bych tu nepsala česky. Hodil vidle západu do jeho plánů. Vyvraždit Slovany...

Za mamkou. Jedu na kole. Láduju batůžek. Paní Jana má hlouček okolo sebe. Ale ne na denním světle. V temnici. Luští. Jo, dííík. Kdyby to tak bylo každý den. Jé, slouží sympatický pečovatel. Optimistický, stále v pozitivní náladě. A v parku pod terasou zdraví pečovatel Martin. To je nezmar. Vozí lidi ven. Střídá vozíky. Není mu zatěžko vyvézt na terasu před obědem pár lehátek. Pak je zase rychle zastrkat.

Mamča chvíli luští. Svěřila jsem jí včerejší příběh s Věnceslávkem. Nevím, jestli rozumí. Popíjí caro se smetanou. Vychutnává borůvky. Bručí, že už je nechce. Nalévám jí do hrnečku z termosky hořký čaj. Tfujtajxl. Černý. Hořký. Hnusný. Těžký. Nemám ho ráda. Mamka mi dnes vypráví o starých dobách. Špásuje. Dvakrát jsem ji vysadila.

- Teče mi to jak v Malburgu.

- Co to je?

- To byla továrna na chlast. Na rum...

- I víno?

- Taky, ale víc rum, brendy.

- Takže destiláty...

Vypráví. Teprve teď u psaní hledám Malburg...

- No, tohle dojím. Ty jeď domů. Já taky pojedu. Do chaloupky.

Chjo. Co mám říkat? Skutečnost nebo její virtualitu?

- Mamko, tak já si sbalím. Tady dojez ovoce. A štrůdl už ne? Chceš k lidem?

- Nechci už nic. Pojedu taky.

Vezu ji do temnice. Plno staroušků tam hledí do sebe nebo blázní ve svých světech... Jednu blůmu paní K., jednu blůmu Jarušce... Nemám bezedný košík. Včera nektarinku - tak tvrdou, že ještě dnes nebyla k snědku. Stačí vzít rozum a auto a nakoupit ovoce měkké na osah. Jenže ono je pohodlné si to nechat dovézt. Já kupuji eko na netu. Scuk se to jmenuje. Ale opatrně zkouším zeleninu... Brambory mají skvělé... Takhle bych doporučila vedoucí stravování nakupovat v obchodech - osobně. Na omak. Nečekat, co mi přivezou za nedozrálé, neprodejné. Ovoce klienti neukoušou, vyhodí, ale zaplatí!!! Z cizího krev neteče, že jo? Ale kdyby tam měla maminku, to by se projevila jinaká snaha... Proč nebýt empatický!!! 

Na stezce fotím krávy. A sebe. Jsem jejich kamarádka. Stádo se letos zmenšilo. Dost podstatně. Odpo ležely ve stínku lesa. Vedro, ale už se obloha zahliníkovala. Krávy se rozprostřely po louce. Proč je jich tak málo? Krávy Greténce vadí. Děti produkují CO2. Vadí. Lidi vadí. Greténka použila loď, která zamoří ovzduší... A to nevadí!

Dopo mě vyvedly z rozjímání požáry Tajgy, Afriky, podpálili Grónsko. Hoří svět. Rusko zahájilo vyšetřování příčin požárů, protože záběry armády z helikoptér prokázaly, že požáry byly založeny na více jak 300 místech v Tajze, a to na místech, kde je vysoká vlhkost a nejsou tam podmínky pro vznik samozápalu. Snaží se nás někdo udusit na této planetě? Masivní požáry zachvátily Amazonský prales, Aljaška je v plamenech, hoří najednou porosty i v Grónsku a někdo předtím zapálil Tajgu na Sibiři! Za jediný den hořící Amazonie vypustí do ovzduší 5x tolik CO2, jako vyprodukuje celá Evropská unie, Rusko, USA a Čína za celý rok dohromady! Jak je možné, že v Amazonii začalo hořet po 3 týdnech trvajících deštích? Kdo zapálil Tajgu na více než 3 stovkách různých míst?

https://aeronet.cz/news/greta-paradox-snazi-se-nas-nekdo-udusit-na-teto-planete-masivni-pozary-zachvatily-amazonsky-prales-aljaska-je-v-plamenech-hori-najednou-porosty-i-v-gronsku-a-nekdo-predtim-zapalil-tajgu-na-sibiri/

Píšu v noční zahradě. Pod sebou citronelu. Můry se topí ve vosku. Petroušek už mi přišel popřát dobrou noc.

FB. Sdílela jsem maminku z loňska. Přála by si domů. DOMŮ! Slzím. I dnes chtěla do chaloupky. Sdílím další hezké povídání Lenky Kubínové...

Lenka Kubínová Ach jooo, já vím, je to těžké. Už jsem ti myslím někam psala pod blog, že máme podobnou situaci. Teď nám nastala nucená "volba" - máma chce domů z nemocnice. Mámu mám po mrtvici už 5 měsíců v Albertinu v Žamberku, denně za ní dochází moje sestra, která tam pracuje ve vedlejším oddělení na psychiatrii jako staniční sestra. Denně je u mamky někdo z rodiny, dělá pokroky. Teď za 2 týdny ji propustí, už to pojišťovna prý nadále nemůže a nebude platit, potřebují lůžko pro mladší pacienty. :(  Obvolala jsem snad všechny lázně v ČR, mami má snahu, motivaci, chce chodit a cvičit, myslí jí to, jak ale řeknu věk maminky 82 let, tak se všude zavírají dveře. :( Ona se rozmluvila, mozek funguje perfektně, vše si pamatuje, ví co říká, zpívá, přednáší básničky, luští křížovky celoživotně jako tvoje maminka, drží jim to mozek v činnosti. Máma už je schopná sama vstát, chodí už s hůlkou nebo chodítkem s dozorem, bohužel pravá ruka ochrnutá. Chtěla jsem je oba s dědouškem 82 let vzít k sobě do Prahy. Nechtějí, staré kořeny těžko přesadíme. Oni chtějí být spolu, jsou spolu 60 let, nikdy od sebe nebyli na déle než 3 týdny a nikdy nebyli déle než 3 týdny z domečku u lesa a řeky, kde to mají tak rádi. Milují se, dědeček za ní jezdí autíkem z Ústí 2x týdně, už nemá ten postřeh, zapomíná, neohne se, aby si zavázal botu, ale řídí auto, jezdí na elektrokole. Budujeme bezbarierovou koupelnu u nich ve starém domečku, zařizuji polohovací postel, kompenzační pomůcky, charitu, denní návštěvu rehabilitační sestry. Ústecká charita je skvělá. Uděláme vše, co je v našich silách, abychom jim zkvalitnili jejich podzim života a mohli být spolu. Dědeček se holedbá, že bude dělat pečovatele a o svou Aničku se postará sám, že nikoho nepotřebují, nechtějí cizí ženské do domu. Svatá ty prostoto, ale chápu je. Všichni děláme, co můžeme, věříme, že se to zvládne, zařizujeme praktické věci, ale jak to bude probíhat, ví jen Bůh. Já jsem 300 km daleko, pracuji, bratr 200 km daleko a pracuje, sestra nechce před důchodem opustit svou práci. Zaplatíme charitu a budeme je navštěvovat, jak jen to půjde, ale máme stejně všichni obavy, jak to zvládnou. Před 2 lety jsem mámu dostala z těžké nemoci, byla u mě 3 měsíce, rozchodila jsem ji, zbavila závislosti na lécích, baštila Budwig, nabrala sílu, dva roky s dědou lítali po výletech na elektro kolech, byla plná plánů a bác. Mrtvička... Homocystein ji zradil... A její černoty na dušičce též... Dnes už to vím... Tvoje reportáže z DD jsou posilou pro všechny, kdo řeší podobné věci a náš příběh a neustálá naděje a boj o život a hlavně o kvalitu života dvou milujících se staroušků snad též někomu pomůže. Vždy je základem a velkou oporou rodina a soudržnost. Velká i malá rodina, kde je Láska vždy vše zvládne. Drž se !

Ten příběh znám. Otiskla jsem ho tu...

Lenka odpovídá Marušce, která to, co prožívám, už s maminkou odžila:

Vím, taky jsem tě někde četla, naši jsou neuvěřitelní, celý život se štěkají jak kočka a pes a přitom se tak milují, dědoušek pravil jak je přešťasten, že babi ho už začíná komandovat, že je to známka, že je při smyslech a uzdravuje se :) tady ta fotka je z loňska, kdy byli ještě oba v plné síle, ten sešup je tak rychlý a síly jim odchází...člověk na to nikdy není dost připravený, že ?

Zbývá hodinka do půlnoci. To už se přesunu domů... Padá vlhkost... Odněkud - asi z Výravy? - slyším koncert. Ale ne tak, jako když tu máme Brutal...  Micicinda tu obzukuje. Skáče na parapet. Vystraší mě buchnutím dolů. Mihne se mi okolo nohou s hlasitým štěknutím. Vyzývá mě mňauky k službě:

- Otroku, mám na něco chuť...

Tak jdu sloužit.

Dobrou noc! A krásný láskyplný víkend!