Léto, sbohem!

Moureček se Zrzkou nastoupeni v šest ráno u linky.

- Peťuš, u nás se krmí až okolo deváté až jedenácté. :-)

- Tak je tu nechej. 

Nedá mi to. 

- Mourek! 

- Zrzečka! 

Kočky čekají na své jméno. Pak se hnou k mističkám. Každý půl kapsičky; posypat trochou řas proti zubnímu plaku. Trochu granulek. Mistinku mlíčka. Nazdar bazar!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-05_Dnes_-/

- Peťuš, jdu spát. Prosím tě, hlídej, aby Mourek Zrzce nesežral to její.

Ubezpečuji se, že opravdu opět necítím kočičí kapsičkový smrádek. Ten by probral i mrtvého. Mě ne. Znovu zkouším přivonět do kafe. Vzdáleně něco, co připomíná hodně vyšeptalé kafe. Parfém. Nic. Házím se na naši novou matraci. Vturánu spím. Mám prapodivný sen. Jsem v přezkáčích. Stojím u výtahu někde v desátém patře. Takový ten starý výtah. Panelákový. Sám si otevíráš dveře. Sjíždím dolů. Jsem dole na chodníku. Kde to je? Před svou národní školičkou. Tam, kam jsem chodila od první do páté. Zas jsem nahoře a zas mě to sveze dolů. A zas stojím u kabinky. Kde to jsem? V Krkonoškách. Ale venku je teplo. Nikde žádný sníh. Cvakám podkovičkami podrážek po chodníku. Popletený sen. :-) 

Probouzím se. Ano. Dnes už je. Včera jsem se spletla. Ale dnes je opravdu pondělí. 

Po deváté klientka. Jen si dá tělo do pořádku z all inclusiv v Turecku, už se chystají na Egypt. Nechápu, proč si lidé kupují all inclusiv. My staří regenerujeme hůř. Budiž! Jak chtěj vaši, našim to je jedno!

- Beru si s sebou jednu pixlu.

Radíme se, kdy. No ráno. Za hodinku za dvě na snídani. Během dne ovoce...

Není mi stále ideálně. Jsem fit. Ale posedávám. Zas mě pálí za očima. Čich se mi malinko zas probral.

Sluníčko. Vypadá to na letní den.

Za svých studií na gymnáziu jsme s holkami valily oči při první hodině latiny. Přišla malá profesorka. Květa. Dlouhatananánské vlnité vlasy skoro až na zem. Žádné seznamování. Žádné procházení učebnice. Ne. Tu bichli jsme měli na čtyři roky. Ale ona z ní chtěla ukrojit hned první hodinu co nejvíc. Psali jsme a psali a psali a psali. Hned konjugace, deklinace. Výslovnost. Slovíčka. Laudo, laudás, laudáre. Servus, -í. Naložila nám toho z první hodiny, zíraly jsme, jak je Květka - doplň sám. Asi za dva tři roky doučovala studenta k maturitě. Tak ho doučovala, až se vzali. Nedávno jsem pomáhala Petrouškovi s průkazkami na sport.

- Peťuš, to je jméno, které jsem znala na gymnáziu. On si vzal svou profesorku.

- To je jeho bratr.

- Aha. A nemohl by ses´ zeptat, jak to měli celý život, jestli jsou spolu...

- Nemohl.

Tečka. Péťa neumí navozovat situace. Je naprosto bez fantazie. Studená ryba.

Když jsem pak sama začala učit, na Květku jsem si hned druhého září vzpomněla. Jaképak zdržování? Většinou jsem ihned od první hodiny začala využívat čas. Nikdy jsem nevěděla, kdy přijdu o češtinu díky koncertu, divadlu, exkurzi, prázdninám. Začínalo to na konci září, pak konec října, pak výročí sametového podvodu... A už tu byly vánoční prázdniny. Teprve jako učitel jsem pochopila Květčin spěch. Ale pořád si pamatuji, jak jsme zíraly. Komentovaly a lamentovaly. Já, Ela, Naďa, Jitka. Aťa... 

- Co blbne? 

- Ona to myslí vážně! 

- Já nestíhám!

Má sousedka Ela - ta byla vždycky pokroková. Hned použila slovo dívka ve významu káča:

- Puela jedna!

Jak mi naskakují slovíčka! Vzpomněla jsem si na puelu. :-) Od roku 75 jsem ji nepoužila. Až dnes. Latina mi celý život skutečně ulehčovala používání jazyka. Servus - otrok. Být servilní - chovat se podřízeně. Server. Služebník. :-) 

Na maturitní stužce jsme nosili: Per aspera ad astra. Přes obtíže ke hvězdám. Jen stužku  - bohužel - náš soudruh ředitel Halma, říkali jsme mu uchošťour,  označil jako povyšování se nad dělnickou třídu. Stužkou jsme ani náhodou nesměli zdobit klopu kabátu. Nosili jsme ji jen ke škole. Pak schovat. Domů - nasadit až za bránou gymnázia. Budoucí inteligence. Povyšovala se? Ale houbelec. Jen jsme se radovali a dodržovali stužkovou tradici. Jaképak povyšování. To nás ani nenapadlo. Ale pan ředitel nám to hezky vložil do hlav. Učni. DT. Studenti. O.

Co to je O? Ostatní. Třídili nás do tří skupin. Do kolonky se u každého vepsalo: DT, R, O. Dělnická třída, vlastně dělnický, rolnický, ostatní. Já jsem fixlovala. Tatínek byl živnostník. Jenže s O bych měla pochroumanější pozici. Tak jsem se zaměnila místo O za D. Tatínek pracoval ve své dílně na soustruhu... Že vykořisťoval pár dělníků? Hm. V době mých studií byl už dávno dávničko na Pravdě boží. Jeho dílna původně zapečetěna. V 60. letech povolili mamince prodat stroje. Za utržené peníze si koupila domeček. Teda - nejdřív piáno. To babičku Jůlinku omývali. Přihodila:

- Venuše, kup si domek. 

Tatínek můj nám poslal ze záhrobí. :-) Děkujeme. Irena na gymnáziu se dobře učila, rozkošně zlobila, ráda zpívala, občas šla za školu prožít dobrodružství, sem tam jsem si podepsala omluvný list. :-) No, normální. Tak jsme žily já a moje spolužačky. Ráda jsem se s nimi scházela. Do letošního srazu. Cítila jsem tam rozdělení. Ve všem. Na příště už se netěším. Rozdílný názor neznamená, že se lidi musí hádat. Ale není to příjemná atmosféra. Vědět, že mám jiné informace. :-)  Nejsme houpací kůň. Ani ovce. Stádnost nemám ráda. 

Poledne. A je tu podzim a Péťa. Sice svítí slunce o sto šest. Ale s večerem už je chladno. Dřív se stmívá. Petroušek je jak robot. Dovynáší zbytek vody v bazénu. Nesu si oběd k němu na slunce.

- Nebuď na sluníčku. Víš, že ti není dobře.

Rozdělávám slunečník. Pochutnávám si na žluté rýži. Kurkuma. Proti zánětům. Stále chrchlu.

- Mami, uvař si chlapici.

Má pravdu dítě. Lezu na půdu pro bylinkový pytel. Vařím si kotel tužebníku. Ten mě pochlapí. Do téhle byliny má přijít na špičku nože - povídal dědek bylinář - sody bicarbony. Odsypávám na špičku nože. Žuch! Spadla mi tam hrudka. To se mi bude kroutit pusa. Jak nemáš chuť, nekroutí se! Spařuji druhý kotel bylin. Nazývám ho odjakživa čajem léto. Nádherně voní. Jen ho dnes moc necítím. Maminka vždycky dala hrst lipového květu, hrst černého bezu, hrst podbělu... Dělám to po ní. Kdysi mě někdo opravoval, že bylinky jsou kontraproduktivní. Nebo interaktivní. No. Asi jsou. Ale tak, jako mi někdo tvrdí, že slovo úžasný používá vědomě ve významu krásný, skvělý vynikající, přenádherný a nevysvětlím, že na bázi podvědomí buňky vědí... Tak já svůj čaj léto s květem slézu maurského, řebříčku, třezalky, bylinek na plíce... popíjím na podporu zdraví. Howk.

- Peťuš, co kdybychom sklidili ty koberce a kruh pod bazénem oseli.

Souhlasí. Rozpačitě. Nevíme, jak se trávní semínko uchytí. Prolévám hlínu pod bazénem, konví vodou z vany.

- Proč to proléváš? Budeš se v tom patlat.

- Nebudu. Semínko vzejde ve vlhku, víš?

Likvidujeme květináče a kbelíky po okurkách. Jejich hlínu sypu na semínka.

- To budeme zasypávat?

- Petroušku, myslels´, že semínko bude nadšené, že do něj praží sluníčko?

Dva zahradníci. Jeden hloupější než druhý se dnes realizovali. Uvidíme. Žížaly měly pod naším koupáním cestičky. Žilo to tam, kde my jsme se rochnili v teplé vodě ještě před týdnem v pátek... Druhý den už jsem ulehla. A létu jsem dala pápá!

- Peťuš, co kdybych poslala kus metýnky dětem.

- To bys byla hodná!

Jdu do krabičky hodit pár blům a natrhat pár švestek.

- Tak já jedu!

- Počkej! Ještě ovoce. Třeba jim přijde vhod.

Dopíjím už zchladlý čaj. Beru celý den zlatý med. Zázračná kurkuma ve spojení s přírodním léčivem.

- Byli venku. Kačka jim to rovnou rozdělila. Byla tam i V.

Měla jsem poslat víc. Myslela jsem, aby nevyhodili. Tak to jim ještě natrhám. Byla tam i druhá vnučka. 

- Řekl jsem, ať si přijdou natrhat.

- Tos´ řekl dobře. :-)

-Běž si chvilku lehnout! Odpočiň si.

Jdu na půl hodinky zavřít oči. Den se překulil do večera. Je mi líp. Snad už na stálo. :-) Pondělní večer nutričních webinářů, konferencí, porad...

Už je pondělí za mnou. Chválabohu. Ještě poslouchám TV Šalingrad. Franta Motýlek se ptá Hayata Okamury. 

- Já jsem se vás chtěl zeptat, jak se tady cítíte?

- Lidé to prožívají. Přišel jsem se podívat. 

- Já jsem se vás chtěl zeptat, že možná díky takovýmhle demonstracím budete měnit kimono. 

- Jak to myslíte?

- No, kdyby se to zvrátilo, padla by vláda, že by vás poslali sednout.  

Franta Motýlek nezklamal. Vtipný. Lakonický. Trefný. 

Jdu žuchnout do postele.

Dobrou noc!