Letos poprvé lyžovat

Včera večer mi Petroušek pomohl snést lyže, přílbu, boty, hůlky, páteřní chránič. Nachystala jsem si kalhoty, bundu, doklady, peníze...

Výjimečně budík. Ráda jsem vstávala. Jedu na hory. Mám asi tři roky nové boty a přílbu. Dnes otestuji své nové lyže a bundu. Moje poslední v životě. Jak to tak píšu, zní to strašidelně. Ale je to tak. Předchozí bunda kvalitní. Jenže jsem byla o pět velikostí větší. Přesto jsem v ní lyžovala i po změně konfekční velikosti. Kvalitní. Perfektní. Nechtěla jsem se jí zbavit. Sloužila... 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-20_Ranni_priprava/

Obstarat Kitty a Mourka. Kde je zas Zrzka? Až budu zamykat, bude mít nejvíc chutí na jídlo. Několikrát ji volám do zahrady. Už je tu. Všechny kočky nasyceny.

- Mourku, jdeš za Zrzkou.

Poslechl. Jenže když nakládám auto, rád by se vrátil do tepla. Ne, nebudu riskovat, že se půjde mrknout na návštěvu k uprskané Kitty. Kitty tu včera v noci měla na skok paničku. Předla. Ještě to musí chvíli vydržet u nás. Linda z větší části přestěhovaná; dům právě dnes zaplacen. Pápá, Pho!

Chtěla jsem vyjet v půl deváté. Ne. Dnes mi to s těmi kočkami nějak nešlo. Nevadí.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-20_Do_Mladych_Buku%2C_Snezenka_dnes_blizoucko/

Jedu si langsam. Výborně. Namotal se mi od Dvora náklaďák. A s ním ještě osobní auto. Vleču se třicítkou. Samé zákazy předjíždění. Taky hodně pomníčků u cesty.  Až v Trutnově mi náklaďák zmizel na kruháči vlevo a osobní auto vpravo. Konečně! Popohnala jsem Šemíka. Napadlo mě, jestli nepojedu na Duncan nad Svobodu směrem k Jánkám. Ale ne. Buky jsou o kousek blíž; zahýbám na padesátce, kde Petroušek asi před třemi lety platil pokutu. To bylo tehdy, jak jsme uháněli do Špindlu. U mamky mě přijela zastupovat Linda. Ale nedalo mi to. Ještě jsem za maminkou v den odjezdu raději zajela. A pak mě napadlo stavit se na stezce V korunách stromů v Jánkách. Péťa tiše trpěl - jeli jsem pozdě. Klasicky. Se mnou. To bylo 19.7. Dobré datum. V ten den jsem se narodila. V říjnu obálka. Však to znáte. Dala jsem mu ji na stůl. Prý - to je tvoje. Ne, ne, to je tvoje. To jsem měla narozeniny a tys´ děsně spěchal... :-) Od té doby tu padesátku ctím i u odbočení. I tam můžeš nevědomě maličko překročit rychlost. Pozor!

Parkoviště poloprázdné. Miluji zdejší čisté záchody. Vždycky o nich píšu. Čisté. Vybavené. Oblíbené. Mnou oblíbené. Byl to bývalý kravín. Když mi kolegyně na učilišti před dvaceti třiceti lety povídala, že sem jezdí, taky jsme se vypravili. Z okna koukala koňská hlava. Každý rok se kravín měnil. Střecha. Záchody. Lyžařská školička... Před WC se páskují děti na výcvik.

Klušu k pokladně. Jen jedna v chodu. Buď si koupím celodenní nebo pětidenní. Rozdíl mezi tříhodinovou a celodenní je asi devadesát korun. Nakonec si u pokladny místo tříhodinové a místo celodenní kupuji pětidenní. Ušetříš pětistovku. Půl desáté a deset minut jedu na kopec. Štěstí, že jsem nepřijela hned na devátou. Ledová hora. Takhle už je maličko obroušená. Lidí přibývá. V chodu jen jedna lanovka a jeden vlek. Zasněžují vedlejší louku pro děti. Dole Kids park s mrňousky na pohyblivém páse.

Tak copak jsem si zapomněla dnes? Výživu mám. Čaj mám. Kapesník po mamince - mám. Sluchátka a mp3 mám. Nemám - cíleně - pod novou bundou svetr. A dobré. Stará bunda měla moc kapes, kapsiček, větráky. Tahle moderní jen dvě kapsy. Divím se, že drží takové to zapínání pod bundou na bocích. Na dva cvoky. A ještě jeden - cvok. I při pohybu se mi sevření proti mrazu nerozepne. Bunda bez svetru OK. Hřeje. Co jsem zapomněla neúmyslně? Pod kalhoty legíny nebo něco teplého. OK. není mi zima. Zapomněla jsem svou novou lyžařskou sukni. A taky lift off. Vitamín C s kofeinem. Vše výborné. Jen vlek někde z Rakouska - ojetý. Byl tu už loni. Nemá vyhřívaná sedadla. To dnes nevadí. Co mi ale vadí, nemá kryt. A má nová bunda pokapkaná černými kapkami z tajících rampoušků. Přecházím na vlek. Hocha znám z minulých let. Prý si mám v pokladně vyzvednout reklamační papír. Čertova bouda zavřená. Před lety vyhořela. Nově ji vystavěli. Takové jako v chudém království. Iluze normálu. Ale pořád si musím připomínat:

- Hýbeš se. Svítí slunce. Můžeš si sem přijet z okresu do okresu. Nikdo ti tu nekontroluje tlamokryt.

Uprostřed kopce stojí pán a paní. Kde mají lyže? Zastavuji kousek pod nimi. Sjíždějí na botách. Prý brusle. Ukazují mi je. Vidím vlastně lyžičky. Natáčím je. Fotím. 

- Jak vás najdeme?

- Na FB. Jmenuji se... Mám dva profily...

Sjíždím ledovou cestou s hupy do Kids parku zeptat se, jak to tu chodí. Ta cesta mi vyhodila asociaci. Hupy. Jako když jsme na lyžařském výcviku sjížděli z Růžohorek k Portáškám. Hupy mě bavily. Na dřevěných prkýnkách od sudů s bambusovými hůlkami a vázáním kandahár, jestli vůbec jsem neměla ještě takové pérové a kandahár až potom na modrých lyžích, na nichž jsem nikdy nejela. Maminka hodná koupila. Lyže byly dlouho na půdě. Pak je někdo z nájemníků asi ukradl. Tak jsem se tedy jela kouknout na cvičnou loučku. Ono to stejně s vnučkou nedopadne. To už známe asi pátou zimu. Leden u konce. Počasí teplé. Ó! Ceny lidové. V Kids parku myslím asi tři stovky dítě plus ty bez učitele. Cvičíš si ho sám. Tak to ne. Nějaký tatínek mi ochotně vysvětluje, že lyžařská školička dole u WC - tam asi šest stovek. Není to na půl dne. Co pak s dítětem, když ty máš skipas... Ještě musíš dítěti půjčit lyžařskou výzbroj... Doma vyprávím. Péťa počtář:

- Aha, tak bez benzínu dva plus dítě tři a půl tisíce. To je dobrý výlet. Na půl dne. 

- Ono je tam nějaké zvýhodněné jízdné dva plus jedna. 

I tak - kde jsou ty časy, kdy nám stačila tisícovka a zdálo se, že je to drahé. Napadá mě, že je otevřena jen moderní kulatá hospoda pod sjezdovkou proto, že by se dvě dnes třeba neuživily.

Šťastná. Ale v rozpacích. Leden. A já nemohu na lyžích sjet až k autu. Není sníh. Chybí vzduchová hadice k ofouknutí sněhu. Takové - jo a ne. Takové jako v dubnu před koncem sezony. Takové napůl. Takové divné. 

Jedu domů. Sluníčko. Klid. Pohoda. Jo. Užila jsem si to. Ireno, pořád si to opakuj!! Slunce, sníh, svoboda!!!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-20_Doma/

Z auta vykládám lyže, boty, přílbu, pás, hůlky... Linda je tu. Kitty přede. Má tu paničku. Linda dnes měla velký den! Její nový dům do konce ledna bude vevnitř pinktlich dodělán. Venkovní úpravy bude fa ještě dodělávat. Vrací se do našeho kraje. Blízko k horám. Dnes jsem míjela z Krkonoš odbočku k ní.

- Mami, dnes byla krásná Černá hora a Sněžka.

- Byla. I vysílač byl vidět na fotkách. Ale Sněženka se pak zahalila mraky.

Linda jede do nového domu.

Jdu si chvíli odpočinout. Na FB koukám - pozdrav od pana Měsťana. To je ten na malých lyžičkách brusličkách. Děkuje. To jsou věci. Potkáte se s cizími lidmi. Ale nemusíte se vůbec rozpojit. 

Přemýšlím o uplynulém týdnu. Jak jsem byla v úterý na té přednášce, vzpomněla jsem si. Velmi mi vadí čechoslovenština. Už od husákovských dob. Buď mluvím česky nebo slovensky. Patlání mého rodného jazyka mě setsakramenstky vadí. :-) Buď jsem těhotná. Nebo nejsem! A víte, co mí vadí ještě? Třeba motání latinského a moderního pravopisu. Nepřípustné!! Např. gymnasium latinsky; gymnázium počeštěně. Nepřípustné gymnásium nebo gymnazium. A na přednášce moje uši trpěly. Jak miluji slovenštinu. Nádherná řeč. Kudla. Žím! Neee! Snad Řím a když to neumím, řeknu Rím. A od vzdělaného člověka na jezuitské univerzitě ve Vatikánu bych neočekávala "hospitalizován v nemocnici"! ZDVOJOVÁNÍ!!! Pleonasmus!

Linda mi pod textem teď večer píše z hor:

- Sněží! Zítra budeš mít hodně sněhu.

- Zítra nejedu. Ale v neděli asi.

A to je vše.

Dobrou noc!

P. S. Pamatuji, jak jsme jeli před obědem s Petrouškem 1.10.2017 v mokrém dni na kolách po stezce...

30. ledna 2018 v 23:15 

Našla jsem si v archivu Nostalgické muzeum s Milanem Markovičem. Poslouchala jsem ho ve sluchátkách 1.10. To jsme jeli před obědem s manželem na projížďku. Řekla jsem si tehdy, že si pořad znovu poslechnu. A to se stalo dnes. Milan Markovič se vysmíval neumětelům novinářům. (Ani se nedivím Zemanovi.) Zdvojování - pleonasmy. Vždy jsem dbala při výuce tropů a figur, druhů metafor a metonymií, záměn pádových vazeb atd., aby studenti znali. Aby se vystříhali chyb. Úroveň jazyka upadá - čím asi?! Pleonasmy slyšíme všude. Nebezpečné pro logiku jazyka. A tedy obyvatel! IQ se rapidně snižuje, lidstvo blbne. Už jsem tu psala: naše IQ za necelých třicet let z průměru 110 na 90!! Neziskovky ve školních projektech, montovny s jednotvárnou úkolovou prací a meinstream. Vymývání seriály, pořady pro děti - nebezpečné!, překrucování pravdy...
Co to je zdvojení - pleonasmus: Hospitalizace v nemocnici. NE! Hospitál je nemocnice. Kde jinde se můžeme hospitalizovat!
Kdesi nad Sýrií organizovali vzdušné nálety - jaké jiné?
Pokračujeme dál... Jako kam jinam? Nazpět to nejde.
Macron - volby: Francouzi volí nejvyšší hlavu státu. Nízkou hlavu jsem neviděla.
Prezident vrátil nazpět návrh zákona. Stačí vrátit. Jasně, že nazpět. Kam jinam?
Divadlo organizuje druhou premiéru. Premiéra je jen jedna.
Muž padající dolů. - Padající muž. Proč ještě příslovce?!
Oblékli si jednotný stejnokroj :-)
Mailová pošta = poštovní pošta.
SMS zpráva - už je to v té zkratce.
Úplně nová novinka - to je blbost.
Dárek zdarma. Tady máš dárek - dej mi 500 korun. (A k tomu zdarma... Nebo a k tomu dárek...)
Nemám ráda i nadužívání cizích slov. Dnes volá paní na inzerát na práci výživové poradkyně. Ptá se: Jde o ten wellness koučing? (coaching) Odpovídám - výživové poradenství... Musely jsme si upřesnit pojmy a dojmy...
Coaching koučing = vedení. Muž podpantoflák půjde na kurz kouče. Pak dobře vede domácnost.
Na dveřích je místo nápisu vedoucí - manager.
Modeling: My staří jsme ve škole modelovali z modelíny, dnes je formela.
Maskérka je vizážistka.
Na byznys card je profese manager logistiky. Důležitá fce. Obyčejný skladník zní směšně?!.
Oddělení lidských zdrojů - osobní odd. NWO - my lidé už jsme jen zdroje. Lidské zdroje! Na vysátí!
PR - no poprvé jsem nevěděla, co to je.
Kásting, ketering... To byl konkurz a jídelna. Nejdřív musíš projít castingem, pak jdeš na catering.
Kérka - to měli za starých dob jen vězni. Dnes je počmáraný kdejaký... No, to se říkalo: Šašek počmáraný.
Včera mi volala dcera. Kolega - inteligentní. Chtěl být akční, vtipný, květnatý. Napsal: Z problému se stává neřešitelný balvan. Řehtaly jsme se obě. Chtěla bych vidět, kdo vyřeší kámen. Ačkoli - pokud použijeme personifikaci, balvan kolega se může řešit - zpátky do školy.
Nevzrušuj se. Ono to nějak dopadne s rodnou krásnou mateřskou mluvou...
Lajky, lajky, lajky prosím! Lajka byl pes. Ve vesmíru. Možná v raketě huhlala: Halóóóóó! Je tu někdo?

20.1.2023

No, ono to s tou naší řečí dopadne, ale nikdo neví jak, když ji patlalové neovládají. A když přece není potřeba, aby budoucí fotbalista znal pravidla pravopisu - jsem tuhle někde slyšela na Tik Tok. Maminka prvňáčka se rozplývala nad dopisem učitelky, aby rodiče nenadávali, když nenajdou na vysvědčení samé jedničky. O tom to není. Jenže tam se pokračovalo právě ve smyslu, že přece leckterá profese nemusí ovládat matematiku, mateřský jazyk... A jedeme do pekel.

A to je pro dnešek vše.