Levandulová

Neděle. Žádná túra. Žádné podnikání. Žádné povinnosti. Žádné - no nic. V sedm jdu okouknout dům. Kočky venku. Šup do postele. Půl jedenácté. Zvonek. Akorát jsem vylezla z peléška. Vidím nájemníčka Lukáše.

- Luki, teprve jsem vstala.

- Já počkám.

Bzučím. Pouštím ho do dvora. Obléknout. Dnes si fasádu nebudu upravovat. Zůstanu jako přírodní rybářský hliněný domek. Žádné ozdůbky, barvičky, jen tak na šeredno.

- Luki, ještě si mixnu koktejl.

Lukáš sedí na terase. Opálený. Veselý. Krásné oči. Pusu od ucha k uchu. Veselý. Optimistický. Copak mi nese? Minule mi poslal po Petrouškovi rebarborový džemík. Beru v kuchyni včerejší skleničku višňového rybízového džemu. Nesu si koktejl a skleničku. On taky drží skleničku. Vyučený kuchař - všeuměl.

- Tady jsem vám přinesl ochutnat ten meduňkový sirup.

- Jo, po tom se bude dobře spát. :-) 

Netuším, že mě uspí hned dnes na lehátku.

- Paní Hrobská, vy jste na mě byly dvě, tak já teda jsem si už sehnal dříví. Tu velkou skříň dám pryč. Koupím menší, tu dám na stěnu k sousedům. Dřevo si vyrovnám v garáži tam na tu zeď...

Jo, tu zeď stavěla mamka. Nestavěla. Platila. Stavěl ji zedník. Myslím se jmenoval Čapek. Už před těmi cirka dvanácti lety zeď přišla asi na sedmnáct, možná dvacet tisíc. Maminčina poslední investice. 

Lukin je muž činu. Jakýpak copak! Cestou do Litomyšle jsme mu volaly z auta. Že mu pořídím nová kamna. Tak trošku maličenko se bránil. Že na místě kamen má skříň. Obvolal si, zjistil si, poptal se, a přijel se zeptat, jak dlouhá polena si má nařezat. A poděkovat mi.

- Lukáši, počkejte, jaká kamna budete mít. Myslím tak třicet cm. Nám někdy nařežou velké špalky, jindy malé, ale všechno je v dřevě. Nekupujte smrk, břízu. Nejlépe hřeje buk, dub... Luki, to není moje povinnost, ale chci vás mít zajištěného, abyste měl teplo, kdyby.

- Já si toho moc vážím. Já vím, že to není vaše povinnost.

S Lukášem se dá povídat o čemkoli. Není to blb, není to suchar, má přehled. A jak vidno i činorodý. Akční. Pracovitý. Umí si užívat život. Včera jel za babičkou na chaloupku na Pastviny. Vzal si kolo. Objel přehradu. Hezké fotky. 

- Luki, kdo vás fotil?

- Sám. Podívejte. 

Ukazuje mi lehoučký pytlík se stojánkem, miniovladaček. Ukazuje, jak to funguje. Skvělé. To chci taky. 

- Já jsem moc rád, že jste mi řekli o panu Fryntovi.

To je pán, který staví, dováží kola. Bezva milý slušný člověk. Lukášovi postavil kolo. No jo, ale!!

- Představte si, já někdy s kolem fláknu. Tak si jdu nechat srovnat převody... Tam jde o milimetr. Při výměně talíře, těch ozubených koleček, se vyměňuje i řetěz. On se vytáhne. Ale teď čekáte, než ho má. A když chcete vyměnit pláště, dávají se oba stejné, tak řekne:

- No, nevím, budete mít každý pes, jiná ves. Nemám dva stejné. 

- A na kola čekal dva roky. Teď mu přišla kola, která objednal před dvěma lety. No jo, jenže lidi si je objednali za sedmdesát, ale on za ně zaplatil sto. A u elektrokol baterie stárne. On dováží i staví. Říkal, že už se na to vykašle.

- A tohle se, Lukáši, chce. Vidíte, na koho oni dosáhnou? Na všechny! Na výrobu, na fy prodávající stavební materál - když nemají co prodávat, na drobné živnostníky, na tohohle, který nám obstarával kola... Likvidují F jako fšecko. Lukyši, zítra objednáme kominíka na revizi komínu. A Péťa vybere kamna. Bude-li ještě z čeho že?

Odjíždí. Já toho kluka miluju. Šikovný optimistický chlap. I když hovoří o něčem negativním, on se u toho normálně směje. Hvězdné semínko? Jsem ráda, že ho v domečku máme. Stará se. Nasela jsem mu v sádku trávu; ptal se, kdy už ji bude moci posekat. - Až se vysemení. V případě nouze je schopen si do chlívečku, v kterém má nářadí, pořídit čuníka. Jo, super.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-03_Mourek_hlida_me_vareni/

Ježíši, povinnosti! Hurá do kuchyně.  Rozmrazit krůtí prsa z adventní krůty. Špikuji je domácím špíčkem, česnekem, cibulí. Program na hodinu čtyřicet pečení. Zadělávám na chlebíček. Jen z poloviny dávky. Nerada půlím recepty. Nestojí za nic. Před odjezdem do Pece jsem zkusila chleba z půlky, a jo. Povedl se. I dnes. Přerušuji pečení prsou. Šup, chlebánek. Na dno trouby vkládám prsíčka. Brambůrky na páru. Jdu podříznout na zahradu salát. Léto budiž pochváleno. Doufejme, že budeme mít pochválené i Vánoce, zimu. Bože dej, ať lidi přežijí!

Zprávy dne - letiště Ruzyně; včera vypadl systém. Nějak často. Neletěla bych v téhle době nikam. Benzín letí nahoru závratnou rychlostí. Nerada bych někde uvízla. Je jedno, jestli kvůli systému nebo benzínu. 

Na Srí Lance čeká několikatisícový dav na benzín.

Hroutící se ledovec zabil šest lidí. Patnáct zasypáno.

V Hurghadě zemřela druhá žena na žraloka.

V Kodani v obchodním centru se střílelo.

Jedna význačná: 4.7. vyhlášení nové světové rezervní měny zeměmi BRICS. (Brazilie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika.) Prý pět mld. lidí. Hm. EU má sedm set milionů. :-) Copak to udělá na zeměkouli? Hrozba pro systém dolaru? Zlatem nepodloženého. Uvidíme. Každopádně někdo si to vymyslel na Den nezávislosti. Zlomyslnost? :-) Legrácka? Necháme se překvapit. 

Obědváme. Povedlo se mi. Petroušek mi odpustil i mírné zpoždění. Konec konců - asi si zvykl. Ale já jsem mu to zavolala, aby s tím počítal, že mě zdržel chleba. :-) Jistila jsem se.

Liju do karafy filtrovanou vodičku, kostky ledu, trošku levandulového květu, citronovou šťávu a dužinu z citrónu, maličko meduňkového sirupu od Lukáše.

Cácháme se. Kočky nám zas asi zkoumaly okraj bazénu. To už tu bylo za Micicidindy. Ta tam vyznačila všech pět drápků. Péťa přiváží stroj. Dofukuje okraj.

Mácháme se. Užíváme léto. Lehám si na lehátko. Spím. To ten Lukášův meduňkový šláftruňk.

- Honzík je tu.

Zdvihám se. Vyrušena. Jdu se poráchat. Šlehám vajíčka s jahodami. Mám se radovat. Ale mám na sobě smutek. Chjo. Co to? Nějaká chandra. 

Honzík odchází. U sousedů dvě sanitky. Odvážejí maminku? Před čtrnácti dny jsem ji pomáhala dostat na lehátku do domu ze sanity. Stihla jsem ji pohladit po vlasech, po tváři. Připomenout, že už je zase doma z nemocnice u pejska Filipa.

Zrzečka chodí jak tělo bez duše. Bolí ji něco na boku. Brečí. Co s ní? Zítra k doktorovi. To bude breku. 

- Pojď se na ni podívat!

Sedí na sloupku pod smrkem a mlsně se dívá do koruny.

- Ale bolí ji to. Asi zítra půjdeme k doktorovi.

- Tak v devět. Nebudeš spát. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-03_Levandule/

Třídím si levandulky. Trhám kvítka. Vážu si vonítka. Ještě hodně květů zbylo. Ostříhám je do sklenice. Voním si s nimi na plotně. Mám ráda bobkový list, jalovec, hřebíček, nové koření, levanduli. Taková letní purpura. :-)  Dnes pálím jen sólo levanduli. Krásně voní.

Vykoukl na mě rámeček od sousedky: Dnes hodně špatný den; 😢😢😢zemřela moje mamka.

Ó, to je mi líto. Honzík odpoledne vzpomínal, jak s vnučkou chodívali k nám. Paní B. sedávala na židličce u plotu. Pejsek Filip u nohou. Pak během pár dnů je nepoznávala. Sousedka s ní měla hodně práce. Byla s ní doma. Dnes se její maminka vysvobodila. Při mém posledním setkání s ní jsem se s ní nevědomky rozloučila. Budiž jí země lehká.

Divně energetická neděle. Krásný den. Všechno v pohodě. Ale divno. Smutno.

Dobrou noc!