Levandulový

- Tady máš ta sluchátka. Slepil jsem to.

- Jé, díky. Já jsem se dnes na nádraží hrabala v kabelce a nějak jsem s nimi nezacházela dobře.

- To mě u tebe ani nepřekvapuje. Je někdy den, kdy bys něco nerozbila?

Už mě zase programuje... Ty jeho memy. Směju se. Ale... Hlášky z filmů programují národ. Tělo má jít do hrobu zhuntované - lidé se podle toho začali chovat. Tělo má jít do hrobu krásné, silné, zralé, ale ne zhuntované, unavené, v bolestech a nemocné.

Zase začínám od konce. Dnes jsem měla levandulový den. Pan klient (už na mě nehledí z pod obočí. Už mně blíženec důvěřuje :-)) mi přivezl z Francie malou lahvičku. Vzala jsem ji do ruky z druhé strany - ekologické zemědělství.

- Co to je?

- Levandulový olej.

Obrátila jsem na etiketu. Esenciální levandulový olej z Provance. Velká radost. Děkujiii! Ukazuji mu levandulové pole z Turecka. Dozvídám se, jak cestou na motorkách levandule ještě nekvetla. Ale cestou zpět je vůně malých modrých zázraků oblažovala v nose.a Modrá levandule roste všude. Šlechtěná. Původní je ta světlá. A roste ve vyšších polohách... Povídáme si.  Má kolegáčka motorkáře. Neznám ho. Nazývám ho tlusťoch... Dělá si z mého klienta legraci. Když si mixne zdravé jídlo, ptá se tlusťoch, jestli má uzené nebo knedlo vepřo. Z mého klienta se stal krásný chlap. Tlusťochu, zvu Vás na souboj s hmotností :-)  Jenže chce to sílu. OSOBNOSTI :-) Nic to nechce, jen jíst lehce. :-)

Jedenáct. Hledám na IDOSu vlak nebo autobus do HK. Za tři minuty... Třeba na semaforech nabere zpoždění. Nenabral. Přejíždím od autobusu k nádraží. Naše staré krásné nádražíčko je zmrveno, vlastně zmodernizováno. To by císař pánovi vstaly vlasy i s vousy hrůzou na hlavě... Barokní stavba... Tuhle jsem zrovna prohlížela v brožuře první zajatce, jak jdou od nádraží kolem skladů, kde jsem dnes parkovala... Pozoruji dělníky. Dvě skupinky. Oranžová. Žlutá. Oranžová v dálce stojí. Za chvíli je vidím rytmicky něco vytahovat, nějaké lano. Nad nimi stojí oranžový bílý. Zatím velí on. Jsme v Čechách... Žluté vesty stojí. Čekají. Za celých dvacet minut nehnuly palcem. Možná nějací kontroloři... Asi.

V HK jsem natotatašup. Tesco není! Sbíječky... Ptám se na ulici na obchůdek, který hledám. Slečna náhodou ví. Posílá mě do Au parku. Na trhu jsem u milé mladé trhovkyně a jejího syna koupila jahody, borůvky, meruňky... Ještě Au park. Beru to přes krámky zdravé výživy. Hledím na věž nádraží, chci se do hodinky vrátit domů. Příště si dám víc času. Všechny krámečky se zemědělskými přebytky a se zdravou výživou se mi líbí. Kupuji drobnosti. V obchůdku milá prodavačka. Mám tam narozeninové slevy, dárek...

- Mám všechny slevy?

- Dala jsem vám všechno.

- Tak to jsem moc ráda.

Paní řekne cifru. I cena je poloviční... Mé parfémky z Francie... Kudy ven? Paní a nějaká zákaznice mi ochotně radí, jak nejlépe z bludiště ven. Mám na výběr. Buď 13.05 vlakem nebo 12.55 autobusem. Vybírám autobus. Dodatečně zjišťuji: Hloupá volba. Na cestě k Jaroměři jsou samé opravy mostů, semafory... Už jsem na terminálu. 

Řidič, místo aby odbavoval cestující ve 12.55 hod.,  zavírá autobus. Povýšenecky:

- Musíte počkat!

Pomalu se vzdaluje. Žádné - omluvte mě, počkejte chvilenku, nebo ještě si skočím pro kafe - ne. Za nekonečných pět minut se pán klátí beze spěchu k autobusu. Na cestující vrčí v příkazech a infinitivech. Dávám mu dvě stovky. Vrací na třicet korun pětikoruny, desetikoruny a dvacky. Utrousím:

- Pane, kdybych přišla s tisícovkou, vyvedete mě.

- To si musíte vzít...

Štěká jak fena. Sedám. Autobus Arrivy špinavý, přední sedadla nemají pásy.

- Pane, vy se na mě usmívejte. Jsem váš zákazník. 

Mezi odbavováním mě uráží. Musel si jít šlehnout. Jinak to nevidím. Vyjíždí. Celou cestu jede padesátkou. Místo aby nahnal desetiminutové zpoždění. Poslouchám do sluchátek. Nesoustředím se. Co to je za pitomce? Na obzoru nás doprovází hora hor. 

- Sněžko, horečko moje, jakou variantu jsem si to vybrala? Mohla jsem jet vlakem. Jako bonus čisté záchody, to já rád. To je vlastně písnička :-) 

V Jaři mě posílá vystoupit zadními dveřmi. Nikde žádná cedule.. No počkej. Procházím sídlištěm obtížena nákupem. Auto mám u nádraží. Tady stál ještě tak před pětapadesáti lety krásný secesní nárožní dům. Rostly tu stromy. Dnes ohrada - v ní se bagruje a vyrábí terminál.´Jeden život stačí na naprostou změnu vzhledu ulice, města. Fotím dlažbu. Na ni kdysi v mém mládí nalili asfalt. Po těch dlažebních kostkách chodil můj tatínek. Babička. Mamka... Teď jsou kostky vidět na průřezu. Nostalgie. Už tu žiju docela dlouho... Co rozkopanému nádraží řekne deset tisíc návštěvníků z celého světa přijíždějících na Brutal Assault?

Doma. Obídek pod slunečníkem. Micinka mi leží u nohou. Vyskočila si na houpačku. Rozvaluji se v křesle. Vystavuji se slastně sluníčku. Zvítězilo nad hliníkem oblohy. Měla bych pracovat. Nechce se mi. Vstávej! V šestnáct přijde nová paní. Už je tu. Vypráví mi svůj životní smutný příběh. Syn... Co zajímavého jsem od ní slyšela!!

Asi před třemi lety v létě stála na balkoně. Kouřila. Zdvihla oči. Nad sídlištěm obrovská tmavá kosmická loď. Ztuhla.

- Neběžela jste pro foťák?

- Ne, zírala jsem. Loď asi za minutu prudce zmizela. A abyste si nemyslela, že jsem blázen, tak druhý den jsem šla po náměstí a slyšela jsem, jak to tam lidi probírají. Šla jsem do samoobsluhy a tam byl kroužek lidí. Viděli tu loď taky. Připojila jsem se k nim. 

- A viděli jste všichni stejně?

- No, všichni.

Paní odchází.

- Peťuš, už víš, proč se večer bojím chodit do zahrady věšet prádlo?

Moc nekomentuje. Nedělá si ze mě legraci... - Od rána mi nádherně vykynul kvásek. Překrásně. Ani jsem misku nezabalila do igelitu... Těsto je měkoučké, tekuté...Dala jsem hodně kvásku, hodně žitné. Maličko jsem dosypala špaldovou. Jistím se, kdyby se mi to nepovedlo:

- Peťuš, já zkusím část těsta dát do formy.

Upečeno. Kvalitní výborný chlebíček... I bochník i cihlička. Petroušek chutná suché krajíce... Dobírá si mě:

- Ještě že mě to napadlo. Dobrý nápad. Ten malý vypadá jak toustový chleba. To je dobrota...

Do kotlíku po těstě přidávám těsto na makovec. Bude v sobě mít něco navíc. I makoveček se náramně povedl. Výborný.

Stěhuji se na večerní zahradu. Třídím si levandulky. Malé, velké, větší, největší... Vážu kytičky. Měla jsem je otrhat dřív. Opadaná kvítečka sbírám do mlékovky. Micinka se odněkud vyloupla. Lehla si do trávy nedaleko. Poslouchám Příznaky transformace. Na stole mám počítač s čápy na komíně. Pohoda. Letní večer.

Až na toho pablba z autobusu to byl velmi hezký den v souladu. Levandulí začal. Levandulí končí. Dík za něj.

Dobrou noc!