Lije, prší, cedí... Jak zní replika pana Kemra

Nechápu počasí. Nerozumím. Vedra k padnutí. Ano, vyhovují mi, ale pro většinu lidí nesnesitelné. Dnes podzim. Zima. Relativní zima. Déšť. Lije. Prší. Jak by to řekl pan Kemr?

Ráno mi buší na okno u ložnice Žofka. Nereaguji. Nejsem tam. Žofka tam pro mě není. Načuhuji přes závěs. Je. Ale pro mě ne. To už jsme zažili s Micicindou. Vstávám. Otevírám dveře do zahrady. Šup, už je tu. Neuvěřitelný sluch.

Mám hodinku na zlidštění. Koupelna. Zítra ještě skříňka. Včera Petroušek zjistil, že je umývadlo o deset centimetrů výš. Ale to je docela překvápko. Přesně o maličkaté šuplíčky. Teď večer si lámu hlavu. Ani já do něj nezdvihnu pohodlně nohu na umytí. :-) A že si za den jdu nožénky umýt několikrát. Přemýšlím, jestli se naučíme používat vanu. A umývadlo mít jen na mytí obličeje. Dilema. Ještě mohu nechat umývadlo snížit… Koupelna se dere opravdu těžko na svět. Tak krásná je. :-) Překrásná.

Na desátou přijíždí můj trenér. Už má bakalářské studium skoro hotové. Ještě nějaké zkoušky.

- Jdete studovat na magisterské studium?

- Ne. Já jsem nespokojen s naším školstvím.

- A že poznám proč? Ve skriptech máte zastaralé překonané učivo, přitom praxe je jiná.

Vyprávím mu kratičko o Tartárii, tartarských stavbách, vzdělanosti, rozlehlosti největší říše světa. O otevření muzea starých map, které otevíral asi před deseti let Vladimír Putin. O volné energii v době Napoleona, osvětlených městech před dvěma sty lety. O pohyblivých chodnících, jaké jsou na letištích… O Rockefellerově zbohatnutí na naftě. Ovládnutí průmyslu, školství. Přepisu dějin. O neexistujících virech. O dosud žijících lékařích, kteří na fakultě nestudovali virologii, ale parazitologii. A o tom, aby se on i druzí nenaučil umění, které umí např. dr. Kolář.

- On má Bechtěreva, že? On to ucvičí. Je to zázračný lékař. Už z chůze, výrazu obličeje pozná, co člověka trápí.

- No, a my se neučíme praxi, my hlavně popisovat. Ale já potřebuji umět na člověka sáhnout…

Úspěšně jsme prožvandali čas cvičení. Jdeme na masáž. Začíná lýtky.

- Jak byste hodnotil mou svalovinu.

- Máte velice kvalitní. Je vidět, že o sebe pečujete.

- Ale když jdu do svíčky a jedu na kole, tak mám na kolenech shrnutou kůži jak stará baba.

- Máte po celém těle pěknou pleť.

- To potřebuji slyšet.

- Kdyby vás to bolelo, řekněte.

Masíruje mi zadek. To bolí. Ale já to vydržím. Je to propojeno s esíčky.

- Asi před týdnem nebo víc jsem cítila uprostřed zad něco jako slabý ústřel. Jo, tam. To je ono. Ano, to bolí.

Nabral dráhu ztuhlého svalstva. Přesně ví, kam sáhnout. Probírá svaly, jejich dráhy. Příjemně to bolí. Jsem jako znovuzrozená. Masíruje loktem, kloubem, prsty. Šikovný. Chválí mě za chůzi bosa. Je prý vidět krásně vyklenutá klenba. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-08

Venku lije, jdu uklidit begonie. Ach, zahrada bude nejen zalitá, ale i přepitá. 

Upeču letní lehký jahodový dort. Recept mi dala loni Linda. Dort - moc dobrý. Co si dám za poslech? Ješiši, mám doposlouchat rozhovor Xavera s Formanem.

https://www.youtube.com/watch?v=D7yJHvKczyg

Fuj, vůbec se mi do toho nechce. Je to pro mě kontroverzní osoba. Nedůvěřuji mu. Intuice mi prozrazuje, že žvaní. Co tam máš dál? Naráží tam na jméno Pavel Buráň. Neznám. Ne? Počkej, o něm jsem četla v Xaverově knize. Tak vlastně vím, o koho jde.

Dort se povedl. Krém taky. Líbí se mi, že ho nemusím zdobit. Jen se oplácá. Výborný.

Venku stále lije. Xaver sekunduje:

- Už zase stavíte konstrukce.

Nebo:

- Mě nepřesvědčila vaše reportáž…

Nebo:

- Co tam máte, s tím bych ven nešel. Lezl bych po kolenou za Radkem Johnem, aby mi z toho něco vytvořil…

Nebo:

- Tohle na mě taky nezkoušejte.

Nebo:

- Pane Formane, vy jste v jisté chvíli to vaše podnikání napsal na vaši maminku.

Forman polkl. Vteřina ticha.

- Ne.

- Můžete mi to vysvětlit? Já si nedovedu představit, já jsem na to totiž hodně myslel, pouštíte se do takovýchhle věcí, já bych do toho svoji mámu nikdy nezatáhnul.

A teď tu o Červené Karkulce.

Odkládám poslech. Ne, to se na jeden zátah nedá. Brr. Nějak mi hapruje bezpodmínečná láska.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-08-relax

Jdu si chvíli odpočinout.

Probírám se právě včas. Beru rukavici, kelímek, krabičku se solí. Hurá do zahrady. Že jich tu je! Saláty pod jabloní mi sežrali komplet. Ve skleníku beru z rajčete, pod salátem… Kontroluji kytky. Kdo sem tu havěť nasadil!

Koktejl. Svačinku Petrouškovi. Kočkám večeři.

https://www.youtube.com/watch?v=KdMJxQ_BDDA&t=4044s

Poslouchám Jiřího Buráně na Zprávách z galaxie. Moc mě nebere. Upřesňuji si rozdíl:

Vibrace – frekvence – rezonance – zvuk.

Vibrace je všechno, co vibruje. Frekvence je vibrace určité výšky. Rádio má každé jinou frekvenci. Všechno to jsou vibrace. Resonance je to, co je ve společnosti časté. Někdo rezonuje, někdo nerezonuje. Pak se lidé rozcházejí. Proč? Pokud se sejdou lidé vyčištění, mají stejnou vibraci. Rezonují spolu. Pokud je jeden vyčištěný, druhý ne, nerezonují. Jeden má nevyčištěnou slinivku, střeva, játra, nepije vodu, nemůže zvýšit svou vibraci. Pak se lidé rozcházejí.

Andrea doplňuje k frekvencím informace od Eleny Danann:

Přesun planety do vysokovibračního fotonového pásu právě probíhá – říká Elena Danann. Všichni lidé se v tom procesu nachází. Hovoří se o rozdělení lidstva podle frekvencí. Buď je tam rezonance, soulad, a nebo je tam odpor a nesoulad. Lidé, kteří postupují s frekvencemi, mají vyčištěná těla, čistí životy, dělají práci na sobě; dostávají se do souladu, do rezonance s vysokofrekvenčním pásmem. Zažívají krásné životy, plní se jim sny, mají pohodovější vztahy nebo vytváří nové vztahy, které je uspokojují. Ale lidé, kteří mají odpor, blok, který brání průchodu vysoké vibrace, vzniká tam bolest, je tam disonance, odpor, bolest, překážka. Ti zažívají velmi těžké chvíle, těžké bolesti, těžké vztahy, těžké situace v životě. Tím vzniká lidstvo, které zažívá peklo, a lidstvo, které zažívá ráj na zemi. Lépe už nemůže být. To je rozdělení lidstva podle vibrací, podle toho, v které vibraci se člověk nachází. Ten člověk se nikam neoddělí, jsou to odděleně prožívané reality. V jednom prostředí lidé prožívají různé reality. Souvisí to s jeho nastavením těla, mysli, ducha.

Asi před deseti lety jsem poslouchala krásný pořad na Svobodném vysílači s Kryštofem Kouckým o elementálech. Pamatuji si informaci o naladění wifin. Kdo frekvenci vymýšlel, vybral takovou, která člověku škodí a elementálům bije do uší jak bubínek. Takže utíkají z našich zahrad. K poučnému přehledu na FB dávám svůj komentář:                                                                                                                                  https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-08-elementalove                                   

Ještě bych dodala, že tvůrci WiFi frekvence dali schválně takovou, aby škodila nejen nám lidem, ale hlavně některým elementalům v blízkosti lidský obydlí. Bije jim to bolestivě do uši. Mnoho jich naše zahrady opustilo, jeden druh vyhuben. Poslouchala jsem to v jednom pořadu s Kryštofem Kouckým na SV asi před osmi deseti lety. Jedna má známá mi vyprávěla v autě, že jsou plné straně mladých trpaslíků. Jednou jj vzali pod povrch, aby viděla jejich dílo. Jednou zastavila na odpočívadle. Byl tam binec okolo koše. Byla hezky oblečená. Ptali se jí prý, co s tím mají dělat, jaká jsou lidé prasata. Vezla mě z Hustopečí do Pic. Děsně jsem zvracela na každém místě, cesta trvala hrozně dlouho, vlak v Picích jsem zmeškala. Prý: No, Irenko, vždyť my jsme pořád stály! A pak mi jiná známá říkala, že viděla v zahradě trpaslíka, ale když viděl, že si ho všimla, zaběhl za neviditelný paravan. Prostě viděla, jak náhle zmizel, skryl se. Já je vidím paralelně, když otočím hlavu, nic tam není. Třeba nějaká kočka, malý krokodýlek, něco. Ale nikdy tam nic není. A ještě poznámka, naši předci ještě před sto lety je viděli. Domácím skřítkům podstrojovali mlíčko a tak. My jsme v ně přestali věřit, tak se nám skryli. Hezký o nich mluvila Luba Skořepová.

Lili Anna Borková

"ELEMENTÁLOVÉ ZEMĚ"

* * * * * * * * * * * * * * * * * *

KELTSKÝ LES

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Elementální bytosti země nazýváme GNÓMY.

*************************************************

Stejně jako každý elementál, ani gnómové nemají svou vlastní individualitu a inteligenci a jsou přímo spjati s místem, které střeží, o které se starají a jemuž vdechují život.

Gnómové se starají o zemi jako takovou, o hlínu, skály, hory, ale také o stromy a rostliny, kde žijí především v jejich kořenech. Energii gnóma má i každý kámen či polodrahokam.

Protože v každém lidském (a zvířecím) těle i duši jsou obsaženy všechny živly, máme ve svém těle i elementály všech živlů. Náš "osobní" gnóm se stará o naše fyzické tělo a jeho zdraví, o rovnováhu vitamínů a minerálů, svaly, kosti a vnitřní orgány. Co se týče duše, gnóm v nás podněcuje uvědomění si svých fyzických smyslů, podporuje odolnost, vytrvalost a pocit domova, pocit, že někam patříme a jsme pevně zakotveni v realitě.

Gnómové, které potkáme v přírodě, jsou velmi rozliční podle místa, kde je můžeme potkat. Stejně jako každá energetická bytost se nám zjevují v podobě, kterou od nich očekáváme, kterou k nim v myšlenkách vyšleme. Mohou se zjevit ve fyzické podobě zvířat, zejména těch, které žijí v zemi nebo poblíž ní (myš, krtek, žížala, zajíc…) a pak jsou spatřitelní fyzickým zrakem. Běžnou myš od podoby elementála ale prostě poznáte

Zjeví-li se jen našemu vnitřnímu zraku, mohou vypadat jako spletené kořenoví, bytost stvořená z pařezů, větévek, mechu, jejichž kůže se zdá jako kůra stromů - takoví jsou gnómové lesa. Gnómové skal a jeskyní jsou zase jakoby stvořeni z horniny nebo hlíny, ruce mají z vápence či pískovce, z těla jim vyrůstají krápníkové vousy nebo jim v hrudi bije srdce z polodrahokamu. Malí a energeticky slabší gnómové kamenů jsou pak jen jakoby stín obličeje na kameni nebo jako tepající srdce polodrahokamu.

S gnómy si nejvíce budou rozumět lidé zemští (viz tento článek) a také lidé prakticky založení, robustnější, podsaditější a lidé, co pracují či se často dostávají do styku se dřevem, kameny nebo hlínou. Gnómové žijí pomalu a podle místa působnosti často i dlouho (gnómové hluboko v zemi tisíce i miliony let, gnómové lesů třeba jen pár desítek).

Vyladíme-li se na jejich energie, mohou nás naučit trpělivosti, obezřetnosti a vůli k úspěchu, mohou nám ukázat, jak se vyléčit pomocí darů země, učí nás úctě k přírodě a všem jejím projevům, rozumí řemeslům a práci s kovy, dřevem a kamenem, dodávají inspiraci a nápady sochařům a kovářům. Pomáhají odstraňovat bloky v těle a vyrovnat se s touhou po majetku a lakotou.

Nejvíce gnómů potkáme samozřejmě tam, kde převažuje zemský živel.

Obrovské množství těchhle nádherných bytostí žije v jeskyních, dolech a podzemních jeskynních systémech. Najdeme je na polích, v lesích, v bažinách i v zahradách, nejčastěji opečovávají kořeny stromů a květin.

Nadřazenými bytostmi gnómům jsou stromové víly dryády, oreády (víly skal), duchové stromů, zemští a zelení (lesní) skřítci a lesní elfové. Ti všichni se pomocí gnómů starají o přírodu a její rozličné projevy, živé i neživé. Na všechny tyto bytosti moudře dohlíží nejvyšší archanděl země, jímž je Uriel

Název je odvozen od řeckého slova genomos - "ten, kdo žije v zemi".

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Lze je rozdělit do více skupin dle vzrůstu, gnómové o výšce cca 100 cm mají mohutnou hruď a svalnaté paže, jsou velmi inteligentní a poměrně vzácní, druzí a početnější jsou gnómové prostší a hrubší povahy o výšce cca 80 - 50 cm, a nejpočetnější je skupina nejmenších "divokých" gnómů, měřících 30 cm a méně, někdy "velikosti palce". Mají různé tváře, často groteskní, velké nosy, odstávající uši a někdy i dlouhý krk, zvláštně utvářené ruce i bez prstů, nohy i jako drápy, tlapy, pařáty, kopyta, a nosí často dlouhý plnovous různé barvy včetně zrzavé. Mívají jasné, zářivé oči, ženští gnómové jsou gnomidy, jsou mnohem vzácnější, a menší o 10 - 15 cm, nikdy se neobjevují samy.

Jelikož je pro ně zem takovým prostředím, jako pro člověka vzduch, nenarážejí ani v nejtvrdších skalách na větší odpor než my při poryvech větru. Jsou obecně menší, ale mohou se zvětšovat. Zejména trpaslíci jsou dobrotiví, nebo krutí jako děti, postrádají jakékoli etické uvědomění, a nelze o nich tedy říci, že jsou špatní či dobří. Jsou od přírody šprýmaři a rádi si dělají legraci z těch, kteří je marně hledají, ale jsou poslušnými služebníky opravdových mágů.

Žijí v hlubokých lesích, ve skalách, v jeskyních a propastech, mají rádi velké balvany, a břehy jezírek, někteří se zdržují v opuštěných staveních a sklepech starých domů, také je lákají místa, kde byla prolita krev. Vyhýbají se prudkému slunečnímu světlu.

Jejich oblečení - celý oděv fosforeskuje. Někteří se ukazují s lucerničkami, gnomidy nosí sukni a dlouhé vlasy a různé ozdoby. Hlavním polem působnosti gnómů je péče o rostliny a minerály. Nechávají proudit energii do kořenů, syntetizují alkaloidy a konají množství dalších úkolů.

U trpaslíků vyprávění, ani pozorování nezaregistrovala ženské podoby, ani věk se na nich neodráží - žijí po staletí a neznají stavy dětství, zralosti a stáří jako my. Kromě hlavy, která je velká v poměru k tělu, jsou dobře stavění a chodí vždy oblečení. Nevnímají zvuky, ani je nevydávají. Utíkají před sluncem a milují světlo luny, malých svíček a lucerniček. V přítomnosti nebo blízkosti lidí se ukrývají za věci, do málo osvětlených koutů, nebo do dlouho neotevíraných zásuvek nábytku, využívajíc své schopnosti procházet věcmi.

Těší se z blízkosti dětí. Jelikož rádi dovádějí, dělají psychická kouzla, která dospělým znemožňují nalézt drobné předměty, jako je tužka, brýle, jehla nebo klíče. Když pak lidem spadne závoj z očí, jsou překvapeni, že objevili ztracené věci, někdy na docela jiných místech, než se nacházely předtím. To předpokládá, že dovedou provádět i určité přesuny, i když mnohem častěji s roztržitostí způsobí, že samotní lidé nosí předmět v ruce a pak ho položí někam jinam, aniž by si to uvědomili.

V dobách cechů bývali gnomové neviditelnými kamarády a pomocníky při práci řemeslníků v dílnách. Na východě byly zaznamenány též různé druhy gnómů s běžnou lidskou podobou a pomáhali poutníkům na cestách, mohli mluvit a poskytovat rady, přestože nejedli ani nespali jako lidé, ani nestárli. Většinou se objevili vždy sami a byli zaměňováni se za mnichy. Jistý lesní druh gnómů byl nazýván "siléni".

Umějí člověka podivným způsobem mást, takže vidí terénní nerovnosti tam, kde nejsou...

Pokud to gnómové nebo človíčkové chtějí, dovedou se pohybovat velkou rychlostí a okamžitě se ocitnout tam, kde si přejí být.

K elementálům země patří víly. Vzhledem se podobají lidem, výška kolísá od maličkých po velikost člověka. Jelikož jim vládne Luna, rády se shromažďují na místech vzdálených od lidí a tančí v kruhu na kulatých lesních paloucích. Víly jsou velmi zběhlé ve znalostech o skrytých vlastnostech rostlin a minerálů. Jsou obratné v čarování, magii a kouzlech, inspirují přírodní léčitele. Přitahují je pamlsky a sladkosti, líbí se jim harmonické zvuky a kulaté geometrické tvary, mají ženský vzhled, nejsou však protějškem gnómů, jejich přirozenost a charakteristiky jsou odlišné a navzájem se ignorují, jako je tomu u zvířat různých druhů.

Více zde: https://www.mystika.info/news/elementalove-zeme/

* * *

3 Hours of Celtic Fantasy Music | Relaxing Music & Ambience | Enchanted Forest Ambience

KRÁSNÉ VIDEO

https://www.youtube.com/watch?v=DhAJBJnIPr8

* * *

1 Hour of Relaxing Celtic Forest Harp

https://www.youtube.com/watch?v=rhe9FzrF7EM

* * *

The Best Celtic Mystique Music for Deep Relaxation by E. F. Cortese.

https://www.youtube.com/watch?v=iHFy98hLPRw

* * *

Romana Gomes Do Coito

Věřím, že lesy jsou plné pohádkových bytostí a to už jsem dávno dospělá

Lili Anna Borková

Romana Gomes Do Coito Dnes jim říkáme "pohádkové". Tito elementálové přináleželi k elementům živlů, které "spravovali, chránili, spolupracovali spolu atd.". Lidé byli v dávných dobách na vysoké duchovní úrovni a mohli tedy tyto elementály vidět. Ty pohádky a pověsti o nich, nejsou vymyšlené. Vycházejí z podstaty. Například Vánoce-Jul ve Švédsku jsou založeny na tom, že dárky nosí skřítkové, kterým říkají Tomte. Hospodyně pro ně vaří kaši a obdaruje je za hlídání hospodářství a děti věří, že nosí dárky, kromě kozla. Ale i u nás najdeme v pohádkách, že každý dům měl skřítky-hospodáříčky a hospodyně jim dávaly teplé mlíčko. Nemluvě o rusalkách, vílách, vodnících, ohnivých salamandrech, vzdušných stvoření a dracích. Možná je dnes mohou vidět malé děti, ale i dětská fantazie je okrajována mnohými "moderními" paskvily.

Tak končím domácím skřítky a přeji

Dobrou noc!