Limeriky, Fryntovy verše, radost...

Čáry přes rozpočet mi přišly vhod. Sluneční energie někoho povzbuzují, mě minulý týden špendlily jak motýla k podložce. Ráno - už to znám. Jedu. Nejedu. Svítí slunce. Raději ne. I dnes jsem měla na stráních v Krkonoších absenci. Věnuji se dopoledne sobě. Chystám zdravou svačinku z naklíčeného munga a červené řepy se skyrem. 

Poslouchám Duši K. ze 16.2. Jaroušek Dušek. Asi před rokem dvěma už tam měl hosta Pavla Steidla. Šarmantní kytarista. Umí. Tentokrát mi Jaroušek oživoval Fryntovy básně, limeriky. Asi před deseti lety na setkání s panem Radovanem Lukavským nám češtinářům právě tyhle recitoval. Nechala jsem si podepsat knihu. Mám je. (Pan Lukavský mi tehdy slíbil, že přijede do školy na besedu. Vlakem. Z Phy. Nestihli jsme to. Zrovna tak jsem si to domluvila někdy v květnu s panem Vladimírem Komárkem. Moc se mu nechtělo. Nakonec řekl:

- Děvče, jestli dožiju do švestek, tak si pro mě pro mě za mě přijeď.

Dohodnuto. Na konci prázdnin odešel na věčnost. Chjo, chlapi jedni. Nemají slibovat. Vzpomínám na ně přesto s láskou.)

EMANUEL FRYNTA

TRYCHTÝŘE

Koupil jsem čtyři trychtýře -

a je to k nevíře,

jak nahoře ty trychtýře

jdou strašně do šíře.

A dole zase naopak,

jak se to zužuje!

Těch peněz, co mě stál ten brak -

a k čemu ji to je?

A nejlepší až nakonec:

on žádný nemá dno!

Ach, koupit dneska dobrou věc

je věru nesnadno.

Limerick: irské hrabství. Limerik: hravý poetický útvar o pěti verších s rýmovou strukturou a-a-b-b-a. Jako forma je známý už od autorů antických (Aristofanés, Horatius, Macrobius) Poprvé jsem slyšela limerik Edwarda Leara. Podrobnosti o limeriku viz wikipedie. V literární teorii jí můžeme věřit. Tenhle nám tehdy recitoval osobitě p. Lukavský:

Když tuhle k nám přišel pan Soukal,

tak pořád se po mně tak koukal,

já Soukale sem

a Soukale tam -

a on to byl zatím pan Vácha.

(Emanuel Frynta)

Zdatní v psaní limeriků u nás byli Josef Brukner, Jan Skácel, Jiří Žáček, prof. Ivan Vyskočil, Emanuel Frynta, Josef Kainar, Jiří Dědeček...

Toto není limerik, ale vtipné:

Našeho tátu popouzí
a probouzí v něm zlost,
když slyší slovo motouzy,
prý je to ohavnost. 

Mě naopak zas u táty
kolikrát zarazí,
proč tomu říká špagáty,
když jsou to provazy.

Emanuel Frynta

Uši

Odjakživa mě ruší

u lidí na hlavě

že mají ty dvě uši-

vždyť je to ohavné!

Čouhá to na dvě strany,

ještě to odstává,

a jenom při česání

už je s tím otrava.

Není to vlastně vkusné,

mít uši z obou stran.

Přitom když člověk usne,

zůstanou dokořán.

Ke všemu za pár neděl,

jsou celé špinavé.

A taky bych rád věděl,

proč máme zrovna dvě.

Vždyť každý vidí předem,

jak je to zbytečné-

nos máme jenom jeden

a slouží výtečně.

To jedno by se dalo

tak celkem ještě snést.

A když je jedno málo-

tak proč jich není šest?

Slyšeli bychom ostře

a hlavně mnohem víc.

V poměru k lidské kostře

dvě ouška jsou jak nic.

Jen nám to všechno hýbá

žlučí a vlévá zlost-

taková hrubá chyba

a nedomyšlenost.

Emanuel Frynta

Angličané
Angličané jsou námořníci
a slečny oslovují Miss,
co o nich ale musím říci -
že nedovedou pravopis.
Už jejich první omyl je ten,
že píšou I - a čtou to aj!
To jako kdyby psali květen
a vyslovovali to máj.
Je mi jich líto, hlavně dětí,
co ty s tím mají za dřinu -
ja musel napsat jen tři věty
a myslel jsem, že zahynu.
Ta hrůza, než se naučíte
pár slovíček, a natož stran!
A u nich každé malé dítě
musí být rovnou Angličan.

Emanuel Frynta

Ančičky

Šlo cestou deset Aniček
a potkal je pan Vaníček.
I dal si palce za kšandy:
"Co je to tady za Andy?
Prachsakra, to je Andulek -
až jsem se na mou pravdu lek!"
A brunátný jak pomeranč
pelášil honem od těch Anč
a ještě doma u branky
pak pořád myslel na Anky,
jak tam ten vítr přes lán dul
a opíral se do Andul.

A tím ten příběh s Annami
je zaplaťpánbůh za námi.

Duše K končí. Mně se krátí čas. Z hor přijíždívám okolo půl druhé. Na druhou čekám paní. Vezu ještě rychle klientce guaranu. Včera zvracela. Slabost. Měla jsem před týdnem... Guarana ji zdvihne. Vitalita. Imunita...  

Banka. Nakouknu. Černá pokladní. Zamračená. Tak to raději stroj. Kde jsou mé dvě andělky z pokladnýýý!  :-( Vyjdu z banky. Na chodníku otravuje asi pět dvanácti čtrnácti letých cikánků. Hajzlíci mi obcházejí drze auto... Pokřikují. Provokují.

- Paní, chtěl vám vypustit kolo.

Mohla jsem se jen usmát. Nevinné žertování. Mohla jsem je nechat. Ale drzost a neomalenost stoupá. Okřikla jsem je. Beru telefon. Hoši vážní. Přesouvám se po náměstí kousek dál. I oni se přemísťují. Vidí mě v autě telefonovat.

- Městská policie Jaroměř.

Žádám, aby hlídka přišla omrknout skupinku výtržníčků. Ať se hoši uklidí a neotravují lidem život. 

- My je ale z města nevyženeme.

- Nechci je vyhnat z města. Chci, abyste je přišli maličko zkrotit. Jdou už podloubím.

- Musíte počkat na místě a podat vysvětlení.

- Já nemusím nic! Vy musíte! Protože platím celý život daně! Nemíním bydlet ve městě, kde není pořádek. Tyhle partičky jsou nebezpečné. Začíná to nevinně.

- Ale pokud hlásíte musíte...

- Pokud chcete vykázat nějakou činnost, máte příležitost. Přijeďte. Já se musím (MUSÍM? Chci!) do pěti minut přemístit domů. Přemýšlím teď, jestli má člověk držet ústa a nezdržovat se. Vyhodnocuji: NEMÁ. Tihle típci mohou z legrace někoho přepadnout. Za bílého dne. A městská policie bude očekávat podání vysvětlení. Baba jedna mizerná komisní. Ihá, ihá, ihá. To se tu raduje úřední šimlík!!! Světe, kam se to valí!. Bandičkami dětských hajzlíků to začíná a pobodáním to končí... Dělat na hlavu si nenechám. Ještě si to dořeším...

Rychle návrat domů. Volá pán. Přijel si pro tombolu. Stojí před domem. Už frčím...

- Jé, a za čtrnáct dní mají ples sportovci a ochotnící v... Vy byste jim nedala?

- Dala. A ráda.

Pán mi dává kontakt na paní. Reciprocita. Právě dnes jsem se jedné s poukázkou hodinu a půl věnovala. 27 let, bříško. Plave, běhá, skáče na trampolíně. Všechno ví. Všude byla dvakrát. Poslouchá. Říká nesmysly. Vyvádím ji z omylu. Ani nechci, aby se stala klientkou. Přeměřila jsem ji. Podala výklad. Vysvětlila, proč je v mládí už s nadváhou jedenácti kil. A hezky jsem ji vyprovodila s přáním, aby se jí dařilo.

Kdo mi udělal radost, je paní Blanka. Vlastně dopoledne Rita, po obědě Liduška, pak Blanka. Holčeny zlaté. Srdce otevřená. Láskyplné. I teď cítím v hrudníku plápolání. Ó, to mám ráda! Když cítím srdce...

- Peťuš, jedu na nákup. Pak ještě musím telefonovat.

- Nejdřív telefonuj, pak jeď.

Má pravdu. Chci jen ovoce, dle nabídky zeleninu, sýr. Jak řekl, tak jsem udělala.

Ritě. Mám ji ráda.

- Představ si, že mě zas zablokovali.

- Za co?

- Před třemi lety...

- Cože? Před třemi lety? To si lidi ještě mohli pouštět pusu ze špagátu... Blééé!

- Ještě pár hovorů. Devatenáct čtyřicet. Od dvaceti školení. Jedu. Jasně že jsem se ve dvacet nestihla připojit. Pustím si ho zítra.

Pepco. Svíčky ve slevě. Beru. Obrovské drahé vzorované bílé válce jen za padesát devět. Našim lucernám budou slušet. Vracím bělítka. Nefunkční. Dvacet pět korun. Začnu si zapisovat, kolik šuntů jsem za rok vrátila. Až mi řeknou: Jste jediná, kdo reklamuje, neodpovím: To mě nezajímá. Řeknu cifru... Dokud tu koncerny nedrží klienty v pařátech, budu šunty vracet. 

Kaufland. Na recepci mě vítá úsměv paní z Orionu. Vrátila se. Srdce se mi zatetelilo. V Orionu stála - kolik to říkala? - deset, jedenáct? - hodin na nohou. Vedoucí a druhá mladé. Neměla si s nimi co říci. Smutně si stěžovala.

- Vy? Vy jste krásná, milá, ještě mladá!! Usměvavá. Snažila jste se. Ihned jste nabízela zboží. Ta blondýna s nadváhou mě naštvala, jak nechtěla přijmout tu drahou džezvu zpět. Už jste mě tam neviděly.

- No, všimla jsem si. Já jsem měla největší tržby. Na Vánoce byly velké, ale pak během roku... Vím, že jste u nás hodně dost nakupovala.

- Orion má krásné a předražené zboží. Neváží si zákazníků. Džezva stála dvě stě šedesát korun. Nešla na indukci. Nevracejí peníze? OK. Koupila jsem dětskou servírovací soupravu v hodnotě džezvy. Už mě tam neuvidí. Mají asi dost zákazníků! 

- Nemají. Nevážili si vašich peněz. A zákazníků během roku je málo. Tady dělám na šest hodin a mám tolik, co tam.

- Fakt? Tak to je vám tu dobře. A lidi jsou hodní, že?

- Jo, a radovali se, že se vracím.

Srdečný rozhovor. :-)  Rozdělala jsem si při něm banán. Zvážený. Pan zelinář provokuje:

- Nejezte nám tu banány, paní. :-) 

- A teď si půjdu rozdělat nezvážený, jen počkejte! :-) 

Pan zelinář si mě přebírá. Paní se vrací na recepci. I s ním promlouvám.

- Jé, kapie za 45. To se vyplatí, že? Támhlety v pytlíku jsou za 49.

- Vyplatí. Koukněte na kila. Za 49 - půl kila!! Za 45- kilo!!

- Aha, ještě že jste mi to řekl. A hrušky lukasky za dvacku. Velká sleva. 

Kupuji přes dvě kila. Prospívají plicím. Mamince. 

Před půl devátou se tu dává téměř za polovic. Třicet, čtyřicet, padesát procent sleva. Nemohou to, soudruzi z NDR, prodat. Asi někde udělali chybu. Jahodová srdce. Z lásky. Za sedmnáct!!! Jahody touto dobou nekupuji. Jenže vanička půl kila za dvacku. Hroznové víno... Vše kupuji třikrát. Jednou nám, jednou jedněm mladým, jednou druhým mladým. Brokolice, pomeranče, kudrnka, banány, borůvky, jahody, maso na polévku, bryndza, eidam, parmazám - drahý... Jejka, jejka: Sklenice na červené, sklenice na bílé víno - za polovic. Obrovské číše. U pokladny mi to spočítali :-) Ten slevový špás mě přišel na sedmnáct stovek. To zas bude:

- Mami, máš málo skleniček?

- Ale za polovic. Nekup to!

Volám jedné snašce. Nebere. Druhé. Nebere. Znovu první. Znovu druhé. Baby jedny. Co dělají v devět! Večer teprve začíná. Volám manželovu synovi. Úspěšně.

- Honzíku, jedu z Kauflandu. Sjeď dolů. Vezu vám ovoce.

Čeká. Pletu si tři paneláky. Nikdy nevím, do kterého jdeme.

- Jé, ty seš hodná. Děkujeme!!

- Pozdravuj holky!

Nevzdávám se. Druzí neberou. Přesto blikám směrem k nim. Branka - otevřená... Dostávám se až nahoru. Pes mě zarazil. Pokládám ovoce a mažu... Snaška.

- Máš tady ovoce...

- Děkujeme!!

- Peťuš, měl jsi pravdu. Nemohou to prodat. Škubou naše lidi za pár korun. Tak ať si to nechají... Tys nezatopil.

- Je tu teplo.

- Petroušku, byla by mi tu do půlnoci zima.

Nachystal. Jen podpálím. Ó, miluji, když se plamínek olizuje a hltá víc a víc...

Měla jsem hezký den. Děkuji za něj.

Děkuji i vám. Dnes to nebylo o mamince... Pro radost aspoň básně a limeriky :-) 

Dobrou noc!!!