Linda má narozeniny, my máme přání jediný! Štěstí, zdraví, hlavně to zdraví!

Odin - odkaz pre budúcnosť

29. listopad v 15:05 ·

Kdo nemá dům s bazénem chce a kdo ho má nevyužívá.

Kdo nemá rodinu, touží po ní, kdo si stěžuje.

Kdo nemá partnera by ho chtěl mít, kdo ho má, nerespektuje ho.

Kdo nemá jídlo, je ochoten obětovat cokoliv za talíř jídla, kdo má dost, stěžuje si, že není chutný.

Kdo nemá auto by ho chtěl mít, kdo má by chtěl mít něco lepšího a novějšího.

Všechno je to o vděčnosti.

Zaujměte postoj a uvědomte si, co máme.

Protože se vždycky najde někdo, kdo je na tom hůř než my a možná by dal cokoliv, aby měl to, co máme my.

Ale my si toho nevážíme .

Když se tak otáčím za dnem, na své pinožení, mravenec. V hlavě mám hrůzu z aut, tunelů, lidí, velkých skleněných budov… Z velkoměsta. Ó, jak jsem šťastná doma. Obdivuji Helu z FB, jak ona, starší než já, zvládne letět přes Frankfurt!! – obrovské letiště – do Ameriky k dceři Lindě. udělá šup šup a večer posílá fotky s vnoučaty.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/203-12-08-rano

Ráno přijel Petr s brigádníkem.

- Ty jsi úplně jiná!

- Faáákt?

Včera jsme u Anděla na svících prohlíželi fotky lidí, jak se změnily jejich tváře za tři hodiny. Naprosto omládli, rozsvětlili se.

S brigádníkem jdou tvořit tu naši boudičku. Všechen rákos a omítku strhali, natřeli ochranným nátěrem. Chatičko, právě včas. Dole trámy uhnilé, prkna na obalu chaty taky. Lindin Petr je pracant, dříč, šikovný, hodný, veselý, přemýšlivý člověk. Zlato. Máme dva Petry. Taková dvě stejná vydání člověka. Nepodrazí. Přející. Udělající.

Vyjíždím si autem. Pojedu na nákup. Přivezl dodávkou hodně materiálu. Prkna. Nějaké balíky něčeho. Dodávka zajetá ve stání. Jeho brigádník je prototyp člověka, jakého tu chtějí vypěstovat. Moc nemluví. Pracuje. Je potřeba ho stále hlídat, řídit, směrovat a usměrňovat. Tam ano, tam ne. Toto takhle, tamto takhle. Pozor, neotluč fasádu! Jdu uvařit čaj. Petr odjel ještě do HK pro stavebniny. Přijel.

- Tys´ ještě neodjela, viď?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-08-chlebanek

- Neodjela. A čaj jsem ještě neuvařila. Ale zadělala jsem na chleba.

Tak šup, metoším navařit termosku čaje, kousek vánočky, zbytek chlebíčka nakrájet, obložit. Dřou, dřou. Ó, nový chlebíček vykynul moc. No, nevadí. Taky se sní.

Na patnáctou klientka. Ve čtrnáct máme dohodnuto s Petrouškem, že naplníme poleny bednu na terase. Za pět minut dvě. Jedu. Mám zavolat, že se hned vrátím? Ne. Nevolej. Plané řeči by byly. 

Právě čtrnáct dnů, co jsem nebyla v obchodě. Nebylo potřeba.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-08-v-obchode

Nejprve Kaufland. Přecházím bez povšimnutí rajčata, okurky, všechno to jedovaté, drahé, chladící zevnitř. Zelené se nyní až do února nehodí pro naše těla. Brčál – co vás napadne? Zelená rybniční voda. Vodník. Chlad. Dokonce když v DD dávali k večeři tlačenku, okurek, mohlo se stát, že by někdo dostal třesavku. Mezi 17. a 19. hodinou je možné dostat zimnici. Ale to bylo ještěrovi fuk. Jsou rádi, že už je neotravuji kritikou nevhodné stravy. 

Kupuji kozí a ovčí sýr ve slevě. Pozítří končí trvanlivost. Pár věcí v košíku. Maso z mladého irského býčka pro kočky. Od řeznice se dozvídám, že svým kočkám kupuje krky.

- A křídla?

- Ty tak, ale krky mají moc rády.

Beru krůtí prsa. Stačí. K pokladně.

- Tady ten sýr má prošlou záruku, nebere mi to.

Mám v uších sluchátka. Nezajímá mě to. ona to zvládne. Sýr dává stranou. Bere svíčku ve skle. Zlevněnou. Na hrob.

- To nemá kód!

Láska, všemocná, všeobjímající, bezpodmínečná včera do mě nabušená se nějak vytratila.

- Já po prodejně běhat nebudu!

Někam volá. Krčí rameny. Kroutí hlavou.

- Já nemám čas, chuť, ani náladu lítat mezi regály. Dnes mám naspěch. 

- 1500,- Kč.

Vezmu-li, že jsem na konci osmdesátých let šla na nákup se stovkou, pak s pětistovkou, pak s tisícovkou, tak mě dochází, jak nás hezky šulí. Jak naše peníze vytahují z našich peněženek. Tuhle jsem poslouchala, jak po staletí stála kráva stále stejnou cenu. Neznali inflaci.

Zastavuji na recepci. Ptám se, kde na účtence najdu telefon na  infolinku.

- Jde o ten sýr?

- Ano, ta uklízečka nemá za pokladnou co dělat.

Pán mi ukazuje ochotně číslo na infolinku. Omlouvá se, že s tím sýrem nemohl nic dělat. Volala jemu.

- Nevolejte na infolinku.

- To by spláchlo i vás?

Kýve.

- Nebudu tam volat. Ale…

- Zavolejte Ireně.

Ředitelce.

Jenže s ní od Speciální vojenské operace na Ukrajině nejsem v souznění. Prve jsem viděla Ukrajinku u pultu. Neusmála se, štěkala – dále? Co dál? Nebyla mi vůbec příjemná.

Mezitím zavolal pomocnici, nese v náručí asi pět sýrů.

- Mohu vám ho prodat tady. A máte ho ještě levnější.

Souhlasím. Beru jeden kozí…

Láska, láska. OK. Nebudu dělat nepříjemnosti. Ale zadupala jsem. To oni si to řeknou. Nebo jim to odsud někdo donese. Lidé jsou hodní. Všechno vyžvaní.

Volám klientce.

- Jedu z nákupu.

- Už jsem u domu.

Aha, tak dnes už Lidl a ostatní obchody nechám. Zajíždím do dvora. 

- Paní vozí mimino s maminkou. Hele, právě jedou okolo.

Volám přes plot, že už jsem doma. Petroušek vynáší tašku s nákupem.

Měříme. Po třech týdnech má čtyřiapadesátiletá paní hezké úspěchy. Tak to mě těší. Objednávka. Termín. Hotovo.

Jdeme navézt dřevo.

- Peťuš, jak jsem tu nebyla, tys´   ta tři kolečka tak krásně vyrovnal, líp, než já.

Normálně by vysypal jedno, víc by se nevešlo. Když jsem ho večer chválila u Lindy, její Petr.

- To on to někde od někoho okoukal.

Už asi tři dny se chystám na hrob. Vytvořila jsem takový jako vánoční stromeček. Loni ho tam někdo dal. Sundala jsem pentle, šišky. Ozdůbky. Málem bych dnes zapomněla.

- A teď na hřbitov. Tenhle koš se svícemi bereš?

- Vždycky mám s sebou plný koš.

Jde dát můj výtvor na zadní sedadlo. Všechno mi bere pod rukama. Trošku je nasupený, že se ještě vrátíme. No jasně, nepojedeme s košem svíček.

Do auta volá pošťák. Veze balíček. Ty vorle půl páté? Trošku škodolibě (vím, vím, láska, láska, hned tam naskočila) mu říkám, že jsme právě odjeli. Tak až pojede zpátky. To víš, že jo. My budeme trčet doma. Jede stejným směrem. Potkáme se.

- Kde je ten koš?

- Tys´    ho měla vzít.

- Ale ty vždycky všechno nastěhováváš. I to, co nemáš!

Jdeme hřbitovem, rušíme mrtvé.

- No, všichni svítí, jen my ne.

- Jeden hrob svítí!

- Ale my ne!

Iniciativně bere smeták od sousedů, aspoň odmetá sníh. Já hledám jednu lampu, ve které ne a ne shořet svíčka. Jedno světýlko rozsvěcím.

- Dojedeme sem zítra.

Zlobím:

- Ale já nechci zítra. Chtěla jsem dneska! Zítra jdu na trhy. Mám zdobit dům.

Mrtví všechno slyšeli. Volám pošťákovi. Ježíši, už je u točny na konci města. A my už skoro ve městě. vracíme se.

Ti nenabití, ti vysátí, ti cítí energetiky nebušeného člověka. Vysají z něj energii pouhopouhým haf. Ten nabitý udělá baf, baf, baf daleko silněji! Hotovo. Předáno. 

Doma berme dárky.

- Ženě se má darovat kytka. Máš ji? Nemáš! Jedeme do Lidlu.

Čekám v autě. Je vcukuletu zpátky. Pustili ho. Tak tedy jedem! Na cestě nám přeběhla malá srnečka z příkopu. Péťa ťuk, ťuk, ťuk na brzdu, div jsem nevysklila přední okno. Štěstí, že auta v protisměru byla daleko. Stihla to.  Myslím na ni ještě teď. Díky rychlé Petrouškově reakci.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-08

U Lindy bude vyměňovat silnější čerpadlo za slabší. Ukrajinec tvořil v novostavbě topení. To je nadělení. Možná někde přehodil trubky. V první fázi už neodborně udělal teplou studenou. Péťa si vždycky sahá na srdce; mnemotechnická pomůcka; vysvětluje, že tam je teplá, na opačné studená. Je třeba najít soulad mezi krbovým topením a čerpadlem. V tak velkém domě… Jé, to bude.

Sedáme, hodujeme. Vynikající víno. Skvělé pusinky. Takové umí jen Linda. Ještě nikdy jsem tak dobré neusušila. Taky jsem je ještě nikdy nezkusila. :-)  Jednou. Jednou je dám. 

Celkově energeticky divný den. Divné energie. Trénování. Kontrola mysli. Dnes jsem zahlédla horoskop na prosinec.

Merkur v Kozorohu cca do 15. 12. v sextilu s Venuší ve Štíru, aktuálně v trigonu s černou lunou v Panně a s Jupiterem v Býku. Zvýšený realismus, pragmatismus a svým způsobem také snížený práh tolerance (zejména díky aktuálnímu trigonu černé luny v Panně a o víkendu také Luně ve Štíru), během 13. 12. stacionární. Smysl pro pořádek.

Asi to dnes platí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-08-doma

A jedeme domů. Chci pustit koledy. Ale našla jsem krátkou reportáž s klukem, který před nedávnem ukazoval byty v NY. Hrůza. Okna do zdi. Dnes jsem zastihla jeho vyčíslení měsíčních plateb. Oči nám jdou kolem hlavy. V částkách je i praní ve veřejných prádelnách. V bytech nejsou vývody pro vodu k napojení pračky. Pračka v bytě - ohromný přepych. Amerika – náš vzor. Fujtajbl, že bych si musela prát s cizími lidmi… Ne, to bych nechtěla. Ráda soukromničím.

Kolik utratíme za měsíc v NY

https://www.youtube.com/watch?v=pYDLXMeaCvI

Americká přítelkyně v Pze

https://www.youtube.com/watch?v=5kBCcIi6r9w

Proč nechceš žít v USA

https://www.youtube.com/watch?v=LSrBQqQDb0c&t=28s

Uvádí devět důvodů proč nežít v Americe. Nevýhody bydlení po světě. Nic na tebe nečeká. Kulturní šok…

https://www.youtube.com/watch?v=KDfrBe7ZW24

Tohle video se mi moc líbilo. Moc. Ten mladý sympatický hoch s mnoha videi z Ameriky uvádí důvod, proč se rozhodli opustit NY. Hluk. Přetížení smyslů. Troubení troubů… Chápu. Troubení, hulákání, sanitky, policie, požárníci. Chodci vám nedají přednost, musíš si vybojovat své místo na chodníku. Pořád někdo žebrá, něco chce… Psychologie člověka roztrhaná na cucky. Člověk se stává agresivním, aniž by chtěl. Změna osobnosti – všimli si, že se začali měnit jako lidi. On i jeho přítelkyně jsou klidní, hodní lidé. Ale agresivitou, otrkaností blíž ke stresu. Změna hodných lidí, trpělivých na lidi s ostrými lokty.

Jsme doma. Kočky předstírají klid na lůžku. Ó, já zapomněla hovězí z mladého irského býčka na lince. Žofka provedla inventuru. Shodila kuřecí krky, hovězí pro ně na přemrazení… Ochutnala. Mourek jí strachy celý zelený říkal:

- Žofko, nech toho! Slez! Nervi ten pytlík! Žofie, jé, to bude průšvih! Počkej, počkej, ty dostaneš!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-08-tak-si-tady-zijeme

- Pocem!

Už věděla. Točila svýma nožičkama jak v animovaném filmu. Podařilo se mi ji chytit. Novinami pár výchovných nad linkou a masem. Stejně za chvíli přišla tulit se. Věděla. Dobře věděla!

Jé, už musím!

Dobrou noc!

P. S.

Doporučuji skvělé video o Heleně Blavatské https://www.youtube.com/watch?v=0pmu86ECNBE&t=1174s