Literárně dramatický

Den končí. Byl krásný. Klidný. Nikam jsem nemusela. V diáři nápis: VOLNO. Luxus, který si může dovolit důchodce nebo OSVČ.

Za oknem sněží listí. Krásná podívaná. Dělám objednávku. Pokud ji dnes do oběda nezaplatím, mám smůlu. Balíček by přišel až v úterý. Takhle ho budu očekávat hned v pondělí. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-13je-tu-nastalo

Vrátil se na stálo koktejl s příchutí slaný karamel. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-13-ranko

Kočky startují k lince. Jedna vlevo. Druhý vpravo. Jedna béčí. Druhý se seriozně oblizuje. Chystám jim do misek maso. Zalévám horkou vodičkou. Přeji jim dobrou chuť. Sobě vodičku s citronem, medem, skořicí. Za hodinku karamelový koktejl. 

Telefon. Volá nabídka od konkurenčního operátora. Ukrajinka.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-13-reakce-na-vcera/1730570066

Tak se předveď. Na úvod tanečky, jak jsem byla u nich na prodejně a kolega jí povídal…

- Nebyla jsem u vás. A nemluvila jsem s mužem.

- Kolega je z obchodního.

- Nehovořila jsem s žádným kolegou. Začněte, dejte ofertu, ať se nezdržujeme.

Zas mele, co všechno mohu získat.

- Nechci nic. Žádný internet, žádnou televizi. Nic. Řekněte mi tarif.

- Tak vy jste u nás už byla. Loni v dubnu.

- Nebyla. To jsem si u vás půjčila zařízení na internet a vrátila jsem ho asi do dvou dnů. Bylo to před Velikonocemi. Vůbec jsem u vás nebyla!!!

Takhle to vypadá, když vás ubezpečí, jak veškerá data o vás smažou. NESMAŽOU. MAJÍ VÁS. Kupčí se s vaším telefonem, jménem, adresou. Zmetci.

Zkrátím to. Výhodný tarif za šest stovek. Šest stovek!!! Zloději, zloději, ve dne v noci chodějí. Poděkovala jsem s úsměškem. Na zdar! Za dva telefony tisíc dvě stě?? To nemyslí vážně. No myslí. Všichni operátoři. Jak to říkal ten francouzský ekonom Piketty? Češi jsou krmelcem Evropy... Jsme. Protože se necháme stříhat jako ovečky. Bééé. 

Volá paní z Webnode.

- Prosím vás, já nemohu dát skoro deset tisíc za stránky.

- Pan Gábor vám nabídl 20% slevu za Prémium.´

- Pro mě je Prémium tak drahé, taky proč ho užívat. Abych jednou za den vložila článek pro radost čtenářům?

- Tak byste chtěla Standard?

- Ano. Ale ne za tuhle cenu. Můžete na poradu přenést, že to nevyužívám komerčně. Zatím mi nikdo neposlal ani stovku.

- A to tam máte bohatou návštěvnost.

- Mám. Ale asi nemají peníze.

Končíme hovor. Buď počteníčko ukončím, budu chodit včas spát. Počkám, jak se slitují. Jinak, milý čtenáři, doufám přispěješ.

č. ú. 8302530257/0100

Předem děkuji za dar.

Hledám, co bych si poslechla. Docela se mi už omrzely mé poslechy. V ikonce vidím Jarouška Duška, Jitku Molavcovou, Alfréda Strejčka. Nahlížím. Není to Duše K. Nápis Hovory z H – tentokrát s… Jdu na to.

Pomalé rozjíždění. Pan Strejček asi před deseti lety ochrnul, nemohl mluvit. Sedí na vozíku. Vzpamatoval se natolik, že mluví. Jitka mu dává napít. Utře mu nos. Ale hlavu! Tu má pan Strejček v pořádku. Co textů v ní má. Kdyby v češtině. Ale on se Komenského naučil v řadě jazyků. Obdivuhodné! Kdysi dělal se Štěpánem Rakem komponovaný pořad latinských a českých textů. Toho Komenského. Já jsem viděla nádherný pořad s Jitkou Molavcovou tady u nás v našem muzeu – Oráč a Smrt. Něco kouzelného. Jitka jako herečka překrásně artikuluje. Skvělá herečka. Na gymnáziu jsem se pak ve výuce  Oráči vždycky ve středověké literatuře věnovala.

Jaroušek mě překvapil kratičkým dvojverším od Jiřího Wolkera. Víme, že si napsal epitaf, který končí Zemřel mlád, dvacet čtyři let. Tenhle mladíček stvořil následující moudro:

Noc, valí se k ránu a člověk se narodil,

aby buď vlekl svět nebo jím vlečen byl.

Jitka má v zásobě nepřeberné množství textů, zpívá krásně písně a capela. Její manžel s ní zpívá, recituje.

Začínají písní z 10. století – Hospoda, latinsky In taberna

V hospodě když sedáváme, i ze smrti špundus máme.

Hra je naše potěšení, trudný život v štěstí mění.

Peníz padá do šenkýře, co se děje v téhle díře?

Jaké řády tady platí? To vám řeknem, lidé zlatí.

Prosit!

Zde se hazard hraje, nejsme z laciného kraje.

Prohry my se nebojíme, i když nazí odcházíme.

Jindy jiným šaty svlečem nebo v pytli tělo vlečem.

Bakchus tyhle hody strojí, radost nezná, kdo se bojí.

Prosit!

Pije pán a pije paní, voják, kníže, maník.

Pije služka, pije on

Pije lenoch, pije hbitý, hladový i sytý.

Pije mudrc, pije trouba. Pije pán i jeho slouha.

Blaženě se opíjíme, hodně pijem, málo jíme.

Tak nás mnozí pomlouvají, oni v pekle, my jsme v ráji.

Oni mřou, a my jsme živí. Oni zlí, my spravedliví.

Ať se smaží ve své pýše!

Ne oni! O nás se píše.

Vivámus, vivámus.

Jiná varianta:

Pije paní, pije pán,
voják, kníže, ba i kmán,
pije hoch a pije družka,
pije sluha, pije služka.
Pije lenoch, pije čilý,
chudák, boháč zpozdilý,
mladík, stařec šedivý,
biskup, děkan horlivý.
Pije sestra, pije bratr,
pije stařena i kmotr,
pije ten i ona zas,
pijou všichni bez rozkaz.

S nadšením poslouchám ty dva. Co všechno dokážou. Krása jazyka českého.

https://ackermann-tod.de/orac-a-smrt-2

Oráč a smrt (německy Ackermann aus Böhmen) Církevní hra z r. 1401. Napsal český Němec nebo německý Čech Jan ze Žatce. Zemřela mu žena. Zůstal s několika malými nezaopatřenými dětmi. Jan ze Žatce se z toho vypsal. Nejkrásnější středověký dialog člověka se smrtí. Jitka hraje Smrt, Alfréd člověka.

Oráč a smrt trval jako představení sedmdesát minut. To je textu! Dnes předvedli asi pět minut. Kouzelné. Poučné. Zase jsem si připomněla :) slavné středověké dialogické dílo, které kolem roku 1400 napsal žatecký městský písař Jan ze Žatce. Kniha zachycuje vyhrocený spor mezi truchlícím oráčem, jenž hořce viní Smrt z úmrtí své ženy Markéty, a Smrtí, která jeho obvinění odmítá s odkazem na neměnný přírodní řád. Celý příběh nakonec rozsoudí Bůh, jenž přizná čest oráčovi a vítězství Smrti.

"Říkají mi oráč, z ptačího šatu je můj pluh," představil se žalobce Smrti. Takže za ním stojí partikulární učenec, autorovo staré ego. To vybízí ke spekulacím, nakolik je tento text biografický. Jméno a datum úmrtí zesnulé jsou výslovně uvedeny, i když kódem: Margaretha, 1. srpna 1400.

Linoryt:

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-13-drevoryt/1730570622

"Český oráč naříká nad smrtí své ženy": dřevoryt jako titulní list vydání z roku 1480. Oráč s cepem; Smrt, zde jako Smrtka, se opírá o sarkofág; v pozadí jsou naznačena Ohře a Žatec

Smrt moudře:

- Nadšeně velebíš manželský život? Povím ti něco o životě manželském. Jakmile se člověk ožení, ocitá se ve vězení. Ihned má závazky, pouta na rukou. Mlýnský kámen. Chomout. Tíhu na celém těle. …

… jedinou snahou ženy je: Stát se mužem. Táhne-li on nahoru, ona dolů. On chce tak, ona hodlá jinak.

Postavu oráče chápeme také symbolicky. Je revoluční v tom, že prohlašuje rolníky za nosnou třídu společnosti.

U Jana z Žatce nabývá postava oráče širšího významu. Jako rozsévač, který poskytuje život, růst a výživu, se stává metaforickým protějškem smrtícího žence, smrtky, "škodlivého původního nepřítele celého světa". V tomto sporu proti sobě stojí život a smrt, svět a záhrobí. Zatímco středověká teologie odsuzuje svět jako doupě hříchu, český oráč je symbolem světa, v němž "Bůh stvořil člověka a všechny věci dokonale dobré"

Doporučuji poslechnout. Kouzelné. https://www.youtube.com/watch?v=i5GIS-VSNjQ&t=3773s

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-13-vecer

Jedu nakupovat. Nic nepotřebuji. Jen tak. Petroušek jede do kravína pro mléko. Za chvíli jsem doma. Zatápím.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-13-zofie-myje-petrouska-rehotam-se

Scházíme se. Krásný večer. Vyvaluji se u něj. Žofce jsem zamezila výhledu. Přeskočila mě. Hup nahoru na křeslo.

- Ješiš, zas mě bude kousat.

- Peťuš, vydrž! Natočím vás.

Lehký den. Láskyplný. Harmonický. Tichý. Poučný. Děkuji.

Dobrou noc!