Lokálka neděle právě odjela

POSELSTVÍ KARLA GOTTA

Nádherné a pravdivé.

"Ve tmě se dívám na zelená světla strojů, které mě udržují při životě a slyším jejich mechanické bzučení. Cítím jak se blíží dech boha smrti. Teď už vím, že když nakumulujeme dostatečné bohatství, aby nám vydrželo po zbytek života, měli bychom usilovat i o něco dalšího, co s bohatstvím nesouvisí. Mělo by to být něco mnohem důležitějšího: možná vztahy, nebo umění, snad sen z mládí... Jaká postel je nejdražší na světě? Ta nemocniční. Můžete zaměstnat někoho, kdo bude řídit vaše auto, někoho kdo pro vás bude vydělávat peníze, ale nikdy nemůžete najmout někoho, kdo by za vás nesl vaši nemoc. Ztracené materiální věci lze nalézt. Ale je tu jedna věc, která nemůže být nikdy nalezena v případě ztráty: A tou je život. Když jede člověk na operační sál, uvědomí se, že existuje jedna kniha, kterou má ještě dočíst: Kniha zdravého života. Bez ohledu na stadium života v němž se nacházíte, bude každý z nás jednou čelit dnu, kdy se opona zatáhne. Ochraňujte lásku k vaší rodině, lásku ke svému partnerovi, lásku vůči svým přátelům. Mějte sami sebe rádi a s láskou opatrujte ostatní. Nemarněte svůj drahocenný čas, kdy jste ještě zdraví... "

FB mi vyhodil moudrost. Představuji si Karla Gotta, bezmocného, bez síly, odkázaného na cizí pomoc. Napojen na zeleně blikající přístroje. Vezou ho na lehátku na sál. V mládí po všech mých operacích, po zauzlení střev, po zánětu vaječníků, pobřišnice, pohrudnice... Ó, jak já si vážila života! Byla jsem kost a kůže, nemohla jsem ani přejít přes cestu, fakt jen kůží potažené kosti. Neměla jsem sílu. Jak se vzdaluješ nemoci, začneš si vyskakovat na život. Vesmír mi vložil do skládačky života puzzle. Jeden kousek. Nejvýznamnější dílek životního obrázku druhé části života. :-) V té první jsem měla ve skládačce své dvě milované děti, maminku, sestru, Ivku, joj, to bylo lidí, učitelů a formátorů. Kdykoli bych sklouzla k žabomyšině, a že se mi někdy daří, jsem upozorněna:

- Ale kvůli tomuhle se nebudeme hádat, že ne?

Že ne. :-) Jasně - že ne. Pročítám FB. Někteří lidé se berou moc vážně. Pozor! Soudím: Trapní. Fakt TRAPNÍ. Obrázek - dva lidé někde v baru. Viz fotka

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-26_Co_lidi_zjankovatelo%2C_misto_aby_se_rehtalo/

Zuzana Zoe Poláčková

Jsem vegetariánka a fakt si nepřijdu jako ta s psychickými problémy.....Jen jestli ten pán vpravo nejede těžce v matrixu...Takové lidi tyhle odlišnosti těžce popouzejí...

Rudolf Svačina

Zuzana Zoe Poláčková Pokud se tomu nezasmějete, jistě nějakým psychickým problémem trpíte Umět si udělat, nebo přijmout, srandu ze sebe samého je výraz sebejistoty.

Karel Horák

Zuzana Zoe Poláčková Pokud svými názory na stravování neobtěžujete své okolí a nevnucujete nikomu vegetariànství tak je vše v pohodě! Každý ať si jí nebo nejí co mu vyhovuje!

Helena Dvornická

Já jsem taky vegetariánka, vlastně pesco vegetariánka /jím ryby/, piju s chutí víno, miluju přírodu, můj psychoterapeut jsou stromy , nesprchuji se studenou, naopak se moc ráda rochňám v horké vaně. A hlavně mám ráda lidi a humor. Pravděpodobně si říkáte, co nám je po tom a máte pravdu. Z mé strany je to jen reakce na komentáře a to, že i lidi co se rozhodli nejíst maso, nemusí být nutně suchaři.

Předlouhá diskuze. Už jsem to chtěla vzdát. Tak ještě jedna:

Křivánek Libor

Zuzana Zoe Poláčková to asi těžko... chceš-li zobat zrní, kytičky, etc.? fajn, zobej si, je to tvá volba. hlavně to nikomu nenut' Myslím že tobě taky nikdo nenuti steak... Jo! a pak taky mít trochu smysl pro humor není uplně od věci.... aspon trochu...

Poslední, fakt, poslední:

Rostislav Vysloužil

Zuzana Zoe Poláčková ... jsem binárně nebinárni, nebinárně binární, nevím čí jsem, ale jinak jsem v pohodě a netrpím žádnou psychickou poruchou... Dr.Chocholoušek mi dal na to štempl a kdyby se to někomu nelíbilo, můžu ho zažalovat za porušování lidských práv a svobod být ničím nevím čím a nikým nevím kým...

A dál a dál ve stejném duchu. Hezká sociologická sonda do nálady v družstvu. Do čeho jsem se to narodila? Lidi si neumějí udělat legraci ze sebe? Z obrázku s myšlenkou, s níž nesouzním.

Smočila jsem si:

Irena Hrobská

Střízlivě - zírám, co se tu rozvinulo za neobyčejně divnou diskuzi. Já to brala jako vtip. Bez přemýšlení. Na první dobrou. A masu se taky vyhýbám, víc a víc mi vadí zabíjení, ale že bych tady kvůli tomu páchala svlíkací harakiri - tak to teda ne. Jako vtip dobré. Pokud si člověk ze sebe neumí udělat legraci, přejít vtip - no, humor - a jít dál, ty vorle, to jsem se dožila pěkně úchylné doby. Chlapi se strojí za holky, lidi se přeoperovávají. Neřeším. Žiju si skoro 67 let svůj život ženy, která celý život jedla to, co jí společnost naučila. Až v poslední dekádě se zamýšlím, ale že bych někdy nesežrala hovězí biftek, tak to fakt ne.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-26_Pry_BABICKA/1579522110

A do toho všeho mi někdo poslal na Messenger Babičku. Čumí tu na mě, kdykoli zavřu okno, otevřu jiné, baba je tu. Nutno dodat - nelíbí se mi. Nejsem rasista. Ale mušketýr je běloch, to vím, protože jsem o tom něco četla. A v té době se doopravdy mezi Gaskoňci žádný černoch neproháněl. Opravdu. To je historický fakt. A stará Magdaléna Novotná byla běloška. Doprovázela svého Jiříka ve válce. A v té bojovali Rakušáci proti Prusům. Samí bílí. I markytánky bílé ženy.

Karle, Mistře, vzdělaný, diplomatický, srdečný, s nadhledem a přehledem - co byste říkal těm třem letům, které přišly po Vašem odchodu. Vaše slova si hezky vytisknu a dám do klipu. Chci si je uchovat v mysli. Připomínat. Zrovna dnes se mi chtělo nadávat na to, jak vláda nehospodaří. Zbytečné. Máš pravdu, Petroušku. Ano, radovat se z obyčejností.

Takový jeden krásný obyčejný den kolem mě dnes projel. Ráno v osm - slunce. Ó, Bože!! To by bylo krásně na horách. Už bych mohla i s tím stehem v puse. Ještě zima nekončí. Doufám. Dny v diáři jsem si propsala slovem HORY. Akorát - slunce. Sluníčko kdyby bylo. Jako že v pátek to nevyšlo.# Nevadí.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-26_Dosypani_do_krmitek%2C_krmeni_plysaku/

Pohled z okna. Pocukrovaná zahrada. Ptáci mají vyzobáno. Tuhle jsem četla, že se prý musí ráno nadlábnout. Doslova takhle to to tam stálo. Vyběhla jsem rychle zasypat jim krmítka. Zpívali jak diví. Zrzka mě potkala v zahradě. Šly jsme spolu domů na krmení plyšáčků. Mám čas do odpoledne, kdy přijedou na párky v rohlíku. Lého. Oběd mám. Do postele už mi nebylo dáno se vrátit. Nevadí. Telefon.

- Babi, je děda doma?

- Je na hřbitově.

Zní to blbě. Dodávám.

- Ale do oběda se vrátí.-)

Má to štěstí, které rodiče nás obou už nemají.

- Babi, tak já v poledne pojedu do Phy, mám tam práci, stavil bych se.

- Luki, tak v půl jedné. Přijeď na oběd.

- Babi, už jsem jedl.

- OK. Domluveno.

Hm - označení našich letadel. Omylem. A kolikrát už přitakání OK od nás chtěli odkoupit. Nedali jsme. Ježiši, Ireno, nenapovídej. Víš, že nás drásají...

Petroušek je tu. Pročišťuje krtkem odpady. Vynáším z koupelny stojany na ručníky atd. Rumba bude sbírat po mém fénovaní vlasy.

- Ty nevíš, s kým žiješ!

Řehtám se.

- Petroušku, vím a vážím si. A děkuji. A nezlob!

- Peťane, dej pozor, ať ti to nesežere ponožky.

- Mohl hl bys mi říct, proč chodíš do sprcháče v ponožkách? Nechej si pantofle!

- Přece nepůjdu zatlapat čistý sprcháč.

Nalil tam to šumivé do odpadu. Musím se smát. Odpady vyčistil s těmi svými průpovídkami. Slunce. Smích. Klid. Pohoda.

- Lukáš je tu!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-26_Babi%2C_mas_spinavou_cocku%2C_babi%2C_zespodu_se_nefot/

Jdu mu dát na talířek kousek dortu. Čaj. My obědváme. Mám z vnuka radost. Pamatuji na den, kdy se narodil. Pamatuji, jak v paneláku lezl o Vánocích po gauči ke stromečku. Byl tak rychlý jako kajman. Už, už utrhnout kouli. Strhnout stromek. Kajman pak patlal, dostal odklad. To bylo Denisčino nejlepší rozhodnutí. Cvičila jsem ho ve výslovnosti podle knížky Brousek pro tvůj jazýček. Opravoval pak i redaktora při povodních.

PodIvejte se, co natropila voda.

Snad podííívejte se, že jo babi?

Prošel školou jak nožík máslem. Dnes pracuje v reklamě. Už na gymnáziu točil s kamarádem vtipné scénky. Měly jiskru. Fotí. Natáčí. Dobře se živí. Skromný. Nechlubí se. Naposledy jsem viděla nějakou reklamu Braun. To už je tři čtyři roky. Dobře se uvedl.

Má štěstí. Jeho práce je mu koníčkem. Vypráví o své práci.  Jak a co a kdy. Cítím myšlenky, s nimiž nesouzním. Jako že - guma na Hradě dobré. Babiš - strašný drak. Nechápe, že my jsme nevoliči ani jednoho. Jdu od toho. Stejně ho nepřesvědčím. Patří ke sdílecí generaci. Bydlí ve sdíleném bytě. Ty vorle, mít společnou kuchyň, záchod... To už tu jednou bylo. Rozdělené továrnické byty na mnoho kamrlíků... Bez soukromí. Ale když mu to vyhovuje... Já preferuji osobní vlastnictví. Je hodný. Slušný. Má to v hlavě srovnané. Tak co. Mlč. Nestěžuj si. Raduj se, že je v pohodě, zdravý, šikovný. Děkuji za něj.

- Včera jsme byli na rybách na Vltavě. Je tam hrozně těžký terén.

- Pro koho? Pro ryby?

- Ne, pro rybáře. Jsou tam kameny, uvízne ti tam lanko.

Výborně. Rybaření stále jeho vášeň.

- Nic jsme nechytili.

- To nevadí. Byli jste venku. Voda nabíjí.

- Luki, ještě se prosím tě pojď vyfotit.

- Počkej, to není hezká fotka.

- Babi, nemůžeš fotit zespodu. Vždycky fotíš přece shora. Svrchu.

- Aha. To jsem nevěděla. Já fotím, jak udržím telefon v ruce. 

Obouvá se.

- Počkej. Ještě s dědou.

- A ještě všichni.

- Babi, máš špinavou přední čočku.

- No jo, jak to víš? Někdy jsou mé obrázky zasněné a ona je jen zasviněná přední čočka. Po vyčištění obrázek chytne úplně jinou atmosféru.

Jede.

Linduška je tu.

- Nevezeš Petra?

- Dnes je se psem.

To bude oříšek. Jeho Baron a naše Kitty - ne, to nejde dohromady. Prý přijel s pejsanem, Kitty ho viděla z okna. Celá se rozechvěla. To ne. Naše Kitty je paní domu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-26_Parky_v_rohliku_-_vyjimecne/

- Tak já jsem napekla pekáč nových rohlíků... Petroušek koupil eso párečky. Asi 92% masa. To ostatní jsou škrob, plnidla, fujky. No, jednou. Ostatní to pasou každý den! My dvakrát do roka.

- Mami, neboj, já si dva vezmu.

- No to budeš hodná. Ještě pekáč mi jich zbyde. Hledala jsem recept na ty gumové. Ne. Nenašla.

Zvonek. Jé, Honzík s V. přijeli ukázat, co si koupila za peníze k narozeninám. Sukničku, svetýrek. Radujeme se. Hodujeme. Děkujeme!! Za zdraví, dobrou mysl, hojnost, rodinu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-26_Takova_obycejna_hezka_nedele/

Zapomněla jsem jí včera dát kartáček na zuby v podobě kočičiky Kitty. Svítí 45 vteřin. Vysvětluji jí techniku svého čištění zubů. Irigátor. Jednosvazkový. Normální. Ukazuji ji, co je jednosvazkový kartáček.

- Chceš jednosvazkový?

- Chci.

- Hlavně ho používej. Každý zoubek zbav plaku, obkruž ho. Pak kočičkou Kitty jen lehce přemyj jako hadrem na podlahu.

Fotíme se. Nemohu udržet v jedné ruce mobil. Tvářím se.

- Peťuš, vyfoť nás.

- Ukaž? Prosím tě, ale tady jsou vidět hromádky připravených dárků k zabalení na příští týden!

Ještě jednou.

Dávám jí vybrat ze dvou diářků. Ano, ten se srdíčky na deskách.

- Pac a pusu, příští týden ve zdraví do školy! Zavolej. Procvičíme intuici. Najdeme termín mezi lidmi a horami.

Večer. Ještě jeden moudrý text.

Lev Nikolajevič Tolstoj perfektně mluvil anglicky, francouzsky, německy, italsky, polsky, česky a srbsky. Domluvil se také řecky, latinsky, ukrajinsky, tatarsky, turecky Studoval starověké židovské jazyky a mnoho dalších jazyků.

Lev Tolstoj ještě ve svých 82 letech vládl na poli kosou tak obratně, že mu ani mladí chlapci z vesnice v kosení nestíhali. Šedivousý autor románu Vojna a mír bruslil, jezdil na kole, jezdil na koni a dělal dřepy více než 40x za sebou v kuse, což bylo obdivuhodné na tato ctihodná léta!

Málokdo však ví, že Lev Nikolajevič Tolstoj se slovy "Pokora je lepší než pýcha" odmítl svou nominaci na Nobelovu cenu za literaturu..

Na závěr bych rád připomněl hlavní myšlenku z knihy Vojna a mír , kterou bychom neměli nikdy zapomenout:

"To nejtěžší - ale i to nejdůležitější - je milovat život, milovat ho, i když trpíme, protože život je všechno.

Život je Bůh a milovat život znamená milovat Boha."

https://tg-masaryk.cz/mapa/index.jsp?id=297&misto=Setkani-s-Lvem-N.-Tolstym

Měl pravdu, Tolstoj. Prý na stará kolena zlobil. Utíkal z Jasné Poljany. Byl to sekáč. Duchovní člověk. Náš Masaryk u něj byl v Jasné Poljaně několikrát. Ctil ho. Napsal prý dlouhý nekrolog. 

V posledních asi tři čtyřech letech už nesouzním s osobností T. G. M. Tatíček je vysoustruhovaná figura. Jeho americká hlídačka Garrigue neměla ráda české lidi. Asi před čtyřmi lety mi to tu osobně vyprávěla jedna babička z osobní zkušenosti malé holčičky. Už si nepamatuji přesnosti, konkrétnosti, ale to, že byla k našim lidem nepříjemná, nesnášenlivá, to mi uvízlo v mysli. A tatíček přišel dvakrát prapodivně k dědictví. Vcelku hodně peněz mu spadlo do klína. U toho jednoho studenta rodiče vysoudili - už nevím -  asi třetinu peněz zpátky. Ne, ne. Tatíček je jen modla. Taky jsem ji žrala. V roce devadesát při přejmenování pevnostního náměstí na jeho jméno jsem s ostatními zpívala Ach, synku... Jj, dějiny píší vítězové. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-26_Coca_cola/

Tatíček Hitler bude za chvíli taky na piedestalu. Už je tu naše slovanská svastika. Ve dvacátých letech si ji ukradla Coca Cola. Ono je totiž důležité, kterým směrem se točí. Tahle pomáhá k růstu. Když fa vyrostla, nasadili ji k německému národnímu socialismu. Taky hezky vyrostl. Werich o tom pěkně vyprávěl. Že do té doby rybařil na břehu říčky v míru s německými rybáři. Najednou se z druhého břehu ozvala střelba z nějaké vintovky. To už svastika pomáhala k růstu Třetí říše.

A já jdu spát.

Dobrou noc!