Loni 13.12.2017 Radostný den

Irena Hrobská

13. prosinec 2017 · Jaroměř ·

Tak takhle to mám ráda. Probrat se paprskem slunce, v klidu projít dům, vymést popel, připravit si snídani - sedmý rok snídám proteinovou mňaminu - příchuti střídám. Dlouho jsem nevyměnila tropic a jablíčko se skořicí a karamelem. Asi dva roky jsem si oblíbila jahodu, okolo Vánoc najíždím na čokoládu, loni přišla na trh malina-borůvka a dnes mám mixnutou jahodu s čokoládou a trošku listů špenátu. Výborné.
Rozkoukávám se do dne. Dnes až do oběda mám pauzu. Měla bych obstarat pár telefonátů, zákaznický servis. Věříte, že se mi nechce? Klid pro sebe a vánoční vůně. Cvičit, protáhnout tělo, meditovat. Urovnat mysl. Nafotila jsem si východ sluníčka - životodárné energie, kterou nám uměle kradou, lžou lidem, že škodí. Achnaton byl blbec? Asi ano, když si lidé zakrývají oči brýlemi, okna žaluziemi a víc si oblíbili umělé záření. Sluníčko je nad obzorem, podívala jsem se do něj krátce, půl minutky. Nezklamalo, zastínilo se modrým filtrem, jako vždy na stezce :-) A už po zahradě letěl náš kočičí pirát, který číhá na ptáky. Dát jí snídani. Micicinda smí všude, jen ne do postele a na gauč. Sedím s ntb na gauči na klíně a vábím ji k sobě. Ví, že nesmí; našlapuje opatrně, skočí do houpacího křesla. Vábím ji k sobě dál. A hup, je na gauči a rychle ke mně na klín, aby se vymanila ze zakázaného prostoru. Hladím, domlouvám, aby nekradla ptáky, chválím, jak je hodná. Je opravdu hodná. Ale cvičí se svými lidskými otroky dokonale. Letos jsme ji poprvé asi po osmi letech nechali jednu noc v létě samotnou, než druhý den přijela dcera s Micinčinou dcerou. Micicinda byla uražená, mračila svůj kočičí ksichtík. Po našem příjezdu byla asi týden ukázkově milá. :-) A pak jsem se zas stali jejími sloužícími.

Večer jsem pekla pár medvědích tlap. Loni jsem byla příliš pro zdraví; tlapy ze špaldy zkrátka z formiček nevytlučeš. Letos jsem si dávala obzvláštní p
ozor, míchala jsem mouky a tlapky vyšly dobře i se zlomky, které jsem schovala do mističky pro manžela. Nejvíc pracuji do půl noci, nikdo nezvoní, nemluví na mě, měla jsem puštěný film Jupiter vychází, který jsem si inspiračně stáhla při poslechu o pohádkách. Nemám ráda fantasmagorie, střílečky z budoucnosti. Z budoucnosti? Film jsem víceméně poslouchala při práci, sem tam jsem se mrkla. Kdysi na gymplu jsem se vyjádřila s despektem o Hvězdných válkách, které jsem nikdy neviděla. Studentka mi mile a s důrazem řekla: Paní profesorko, to je točeno podle skutečnosti. - Suše jsem se omluvila, že jsem se jí nechtěla dotknout. Kolik let už přemýšlím, jak se jmenovala! Mám její podobou před očima. Křehká sextánka nebo septimánka v jemných brýlích, dlouhé vlasy. Ona byla tehdy informovanější, než její učitel. Bože, hrozné zjištění. Dovolila jsem si 40 let poučovat s prázdnou hlavou :-) Ale se státnicemi :-) Dávno vím, že vzdělání není patent na rozum.

Pozorovala jsem formičky. Z maminčiny krabice. Snesla jsem ji večer z půdy. Nerozlámaná krabice, to se u nás doma ctilo. Krabici na kostky, na pokojíček, panenku nerozbít, udržovat, podlepit, sešít. Mám to v sobě. Dnes ráno jsem si všimla, že i přes stáří, omšelost je krásná :-) Je z mého dětství :-) Vytáhla jsem i ty svoje formičky. Moderní. Stejné, přesto jiné. Vyrovnala jsem si vedle sebe prasátko, šišku, zajíčka... Ty staré jsou krásně ostré. Po vyklepnutí vidíš tvar. Moderní tvary slévají tvar, nejsou propracované, hůř rozpoznáš, co konzumuješ. I zde vnímám - je to maličkost - smývání starých zvyků.
Ve středu na dně je kolečko, kosočtverec... Kosočtverec - magický tvar - oplodněné lůno.

Přeji Vám tentokrát sluníčkový den! Noc je za námi :-) Hodně síly! Neblázněte! Zklidněte krok. Zkuste se zastavit. Vnímat své tělo, své energie, své myšlenky. Nejdůležitější jste VY!!