Loni po Zakopaném. Rozinanta mi sloužila, věrně. (22.11.2017)

22.11.2018

Irena Hrobská

22. listopad 2017 ·

Po zkušenostech se sněhem v Zakopaném jsem dnes nedůvěřivě, ale s odhodláním sedla na Rozinantu a jela. Teplé počasí. Žádný vítr. Sice nad hlavou duněla hrozivě letadla, ale nakazuji si, že to nevnímám. Někdy mi to i jde. Na kraji stezky jsem nafotila kaluže v brázdách vody u mizející hromady řepy. Moderní shrnovač nabíral v hlubokých brázdách bahna po okrajích řepu, některé bulvy byly rozjeté. Nákladní auta stála v zástupu za sebou; přemýšlela jsem, kam se jezdí na úzké cestě otočit. Nechtěla bych být ani tím v kombajnu, ani řidičem ve shrnovadle - bála bych se, že se stroj převrhne a nechtěla bych být ani řidičem nákladního vozu. Jela jsem dál. Labe vypadalo, že v něm voda stojí. Vnímala jsem majestátní stromy. V létě mě chránily před sluncem, teď jsou holé, některé koruny vypadaly jak košťata postavená kolmo k obloze. Vyfotila jsem borovici a topol, ale nechtělo se mi už vracet zpět, aby vynikla červená borovicového kmene a bílá březová. Vypadaly jak ženich s nevěstou. Ale asi to na fotce vidím jen já. Miluji obrázky němých živých stromů zrcadlících se v řece. Kouzelný pohled. Myslela jsem, že se sněhem končím se svými vyjížďkami, ale ještě se dá. Manžel na mě volal: A dej na sebe pozor, klouže se to! Jasně, klouzaly se mi podrážky na pedálech. Musela jsem být opatrná, ale zažila jsem zas jeden z přenádherných dnů. Díík.

A zítra jde maminka na rtg, budou to tři měsíce. Uvidím, už nedoufám. Každopádně se těším, že od pátku ji už budu mít na dosah každý den. Jen si ji už asi nikdy nedovezu domů. Musím být spokojena s tím, co mám. Jiné spolužačky přišly o maminku v dětství, mládí, ve třiceti a mně bude 62 let :-)To je štěstí!!

Těším se na advent. Dnes jsem s manželským párem klientů počítala ty tři týdny a stále nám to nějak nevycházelo, každopádně jsou to asi opravdu tři neděle :-) Přípravy dám. Pro mě je to nejkrásnější období - chystám, zdobím, těším se na každičký den, na nadílku Mikuláše pro naše malé vnuky, vnučinky :-) Voní to tu purpurou, manžel vrčí, vůni nesnáší, do toho vykuřuji dům... To syčí o něco víc, nemá tyto vůně rád. Na jaře a v létě se mi povedlo zapnout požární hlásič. Volali, co se děje - nic, nic, vykuřuji dům. Hned na to volal manžel: Co tam zas vyvádíš! Bílou šalvějí a kadidlem likviduji temné energie :-) Poprvé jsem opravdu prošla s kuřidlem pod hlásičem. Ale v létě, to jsem si dávala obzvláštní pozor, abych nedráždila alarm. Vykuřovadlo jsem po projití všech místností v domě a rychlým podběhem pod alarmem postavila obezřetně v kuchyni do výklenku na jídelní stůl a otevřela okno a dveře do zahrady. Netušila jsem, že průvan foukal dým zpět do domu a opět na hlásič. A zas - alarm - vždy na něj koukám a křičím: Ne, ne! Ne!!! Nejprve bliká, pak se rozeřve. Ale to už zvoní z alarm pultu a ptají se, co se děje. To ještě uhájím přes hesla a kódy. Ale pak volá manžel a opět - Co tam zas vyvádíš! :-) A zas vysvětluji, že nejsem ÚB, ale že za to může vítr...

Přípravy na advent zvládnu. Se ví. Držím všechno ve svých rukou. Naladění mysli, spokojenost v duši, přitahuji milé lidi tady na FB, v podnikání i v životě. I to považuji za velké štěstí. Dííííky.
Klidný večer, spánek spravedlivých! :-)