Loni s dnešním datem

Irena Hrobská  16. prosince 2017 ·

Miluji cestu do Phy autobusem. Začnu poslouchat stažené pořady ze Svobodného vysílače, někdy Míru Zelenku, zamedituji - je to zvláštní, ale mám v buse klídek a pak usnu. Cesty domů většinou prospím. Nebylo tomu jinak ani dnes.

Ráno jsem docela s chutí vstala do tmy. Manžel mě vozí k autobusu, tak je to ráno společné a není to tak kruté. Popohání mě. Ještě jsem si zahřála purpuru, rozsvítila světýlka.

Jsem TOP producér. Na školku sedávám v první řadě u stolečku - mám tam VIP místečko, abych vše slyšela z první ruky a mohla pak ještě lépe pracovat se svými klienty. Dnes - fůůůůra novinek.

Do hotelu pro mě přijela dcera, odvezla mě na nám. Republiky. Tam vánoční výzdoba, strom, ale nějak jsem už unavená ze stále stejných motivů, hadrů... V jednom stánku jsem si chtěla koupit půl rukavice a hezkou žinýlkovou čelenku. Světe div se, nebrali karty :-) Dcera by řekla: Mami, proč kupuješ krávoviny! Táhla by mě pryč. Zahřál mě kelímek dobré medoviny. Měla sílu. Prošla jsem Štupartskou, obešla jsem Ungelt na Staromák. Ani tam jsem necítila příjemné předvánoční tetelení. Pohádkově nazdobený strom, stánky ověšené ozdobami jak v pohádce, ale v nich jen žrádlo, samý žrádlo... (Kachny, samý kachny...) Prohlížela jsem naaranžované stavby mezi stánky, takové vyvýšené lodě. Připomínaly mi ruskou lidovou architekturu. Docela se mi ten kýč zamlouval. Byl slovanský. Nevadil mi jazykový Babylon. Značí to neobyčejnost Prahy, má před sebou velké poslání... Na pódiu, které jsem sdílela v týdnu s nakrůcajícími holkami při arabských tanečcích, seděly u stolu děti a asi psaly Ježiškovi. Vůbec jsem neměla dobrý pocit. Nemohla jsem se uvést do takové té slastné nálady, jak to cítím doma při zdobení, pečení, aranžování a úklidu... Nechápu se. Zašla jsem za radnici, tam jsem našla asi tři stánečky s turistickými blbovinkami. Mít dceru za zády, hnala by mě. Koupila jsem si dva pidi obrázečky Phy na ledničku. Mám tam medvídka z Berlína, býka z Barcelony. Nenápadně jsem tam vmáčkla dnešní dva suvenýry. Včera jsem nesla do banky tržbu a rozmýšlela jsem si, jestli si nenechat něco v peněžence. Nene, mám přeci platební karty. Správné rozhodnutí. Intuice věděla, že bych domů přivezla něco, co nepotřebuji. (Tak nakupuji v KIKu - vždy hlásím u pokladny: Tohle nepotřebuji. Už vědí, že to mají namarkovat.) Vánoční atmosféru jsem ze sebe nevyloudila. Dívala jsem se po nádherných palácích; zpět jsem se v Ungeltu stavila v Botanicusu. A tam karty brali. Taška mi voní ještě teď - používám jejich ručně vařená mýdla. Dřív balená v novinách, dnes v elegantním potištěném papíře se vzorkem novin. Metrem jsem se přepravila na Černý Most. Většinou se tam nemohu trefit na správné schody. Dnes jsem se opět ztratila - šup a byla jsem na nástupišti MHD. Vyklusat nahoru, rozhlédnout se - jsem buď stará, nebo blbá nebo obojí. Telefonovala jsem přitom s dcerou a hlásila ji: Člověče, vždycky se na Florenci nemohu trefit do správné díry a koukám, že Černý Most bude na vždycky mým hlavolamem. Uklidnila mě, že se kdysi na Florenci taky u vchodu ztrácívala. Experimentuji tam při výstupu s výtahem. To vím, že se ocitnu na druhé straně ulice; musím se pak vracet přes semafory. A nedám si pokoj a nedám. Vždy bláhově doufám, že tentokrát to vyjde.
Na ČM jsem poprvé jela ze stanoviště 8. Ptala jsem se lidí: Jedu odtud správně do HK? Většinou ženy odpovídaly s úsměvem, že jedou do Jeseníku. Ale jedné se zželelo a uklidnila mě, že do Jeseníku jedu přes HK. A v HK mě očekával zmatený manžel: Z čehos to vystoupila? Co to bylo? - Smála jsem se, že nejsem zmatená sama.
Hezký večer naplněný vůněmi, svíčkami, medovinkou nebo svařáčkem. Mě tu čekal balíček od manželova strejčínka z Pelhřimova. Poslal mi radost. Přeji ji i Vám! Jsem doma.