Loni v tento den na FB :-)

Irena Hrobská20. prosince 2017 ·

Jaké bude dnešní ohlédnutí? Dlouhé... Ráno jsem si vyťápla do zahrady. Dosypat slunečnici, vysypat popel. Dívám se na krmítka zpoza rohu domu. Jiný úhel pohledu :-) Za mrazů přilétají hosté, kteří nejsou v létě vidět. Dnes je ten den. Stehlíci. Oblečení v hranostajovém plášti francouzského krále. Vidím-li na zemi barevná peříčka z toho pláště, práce Micky, vím, že stehlíky pár dní nepřivítám. Informace o nebezpečí letí rychle.

Stojím bez hlesu pod třešní. Koukám do koruny. Zvoní tam jemně sýkorky. K hostině se chystá ohromný kos. Nadouvá se jak malý holub. Jééé! U branky žlutá něžná kvítka mochny.
Mihlo se mi myslí dětství - vrzající sníh - maminka mě vede za ruku. Na nohou červené tatranky. Mamka filcové vyšívané boty. Vypadají jak bačkory. Krásné. Nosily se do sněhu. Bylo to v době bílých elegantních gumáčků na podpatku. Ty se nosily do mokra :-) Slastná vzpomínka.
Šup do tepla. Dotvořila jsem pozornosti pro pečovatelky. Jestlipak budou mít radost? Jestlipak ucítí důležitost své práce? Dnes měla službu u mamky moje sestra. Maminku uvidím zítra.
Rozvezla jsem jedlé dárky. Pro radost. Na UZ rehabilitační nemají FB. Té jedné jsem na vyžádání poslala sloupky za prosinec mailem. Hned hlásila radost z odezvy v jednom mém textu - ano, lokýtek po UZ bolel. Dnes další ultrazvukové hlazení. Je to vždy příjemné. Ale hůř se udělá ex post. :-)

Poslední místnost vysmýčena, umyta, uklizena. Moje studio :-) Klienty přivítá čistý stůl.

Odpo jsme se radovali s rodinkou manželova syna. Klidné, příjemné, milé, rodinné předvánoční posezeníčko. Radost dívat se na zdravé děti. Pokračování rodu. Cácorka je čtyřletá, hošíček zavítal na planetu 5. července. Dosud je jen kojen. Nádherný! Hostím je, ráda.
Radost mám také od Rity. Legrační. Napsala, že na mou ranní výzvu šla tedy hledat sluníčko na Dobrošov. Náchod bývá potopen do mlhy, na kopci bývá inverze. Dnes ne. Poslala přenádherné fotečky mlhavé přírody, stromů, strání, cest, rozhledů do Orlických i detailů - a to je moje vášeň. Fotit šípky, kerblík v kontrastu s pohledem do kraje :-) Mám ráda obrázky české země. Chodím se ráda dívat k Pavlu Votavovi. Propagátoru krásy naší republiky.
P. S. Přemýšlím nad názvem blogu. Asi do toho, pane Zdeňku, půjdu. Jenže hned první schůdek jsem nezdolala. Název. Krátký, výstižný, ne blbý. Kavárna karma. Vyprávění naší babičky. To je blbé. Nejsem ničí babička. Jsem jak vzácné víno, zraji věkem. - To mi vymyslel jakýsi fejsbůkový tvořič sloganů na tělo. Ne, ne, to je příliš domýšlivé. Kecy v kleci - příliš tvrdé. No jo, a teď: Babo raď. Můžete mi pomoci?
Tak krásnou noc!