Luxusní
Má pršet. U nás ne. Za stromy vzadu v zahradě se mezi mraky vyloupne slunečný kotouč. Zas se schová. Zas září. Lezu bez myšlenky na návrat do postele do nového dne. Dnes odpoledne pojedu s nemocným Šemíkem k automobilovému léčiteli.
Sýkorky nalétají na krmítko na skle okna. Jdu dosypat do všech lahví. Kdykoli zapomenu pozdravit, zdraví první zahrada. I dnes pozdravila ona mě. Letos nám dala vše, co mohla. My jsme jí umožnili, aby nevyschla, držela vodu. Nesekali jsme jak kreténi a první seč byla až na kraji června. Tak dlouho jsem Petrouška držela na uzdě. Až když zrály třešně, hartusil, kdo to poseká, až se to podupe...
Od včera myslím na pána, který chce přijít, ale nezavolal. Uložila jsem si na něj kontakt. a v telefonu ho nenašla. Takže jsem si jen myslela, že jsem ho uložila. Dnes volal. Synchronicita. Objednán. :-)
V poledne měla na otočku přijít paní. Ale nehodí se mi to. :-) Volá:
- Prosím tě, mně se to dnes nehodí, mohly bychom změnit datum? :-)
Synchronicita. Přeobjednána. :-)
Chci jet za poledne za maminkou. Péťa mi udělal čáru přes rozpočet. Je tu.
- Co kdybychom to auto odvezli už teď?
Dobrý nápad. Paní v poledne nepřijde. Šup. Ustrojit. Jedeme. Při výjezdu z naší ulice blikám vpravo. Přes město. Z obou stran sviští řady aut. Petroušek mě sleduje ze svého auta za mnou. Auto moc hlasitě bublá. Stydím se. Měním směr blikání. Postřehnul to? Jedeme lukami. Nemusí mě nikdo vidět. Vlastně slyšet. Nakazoval mi jet pomalu. Ale jsem svižnější. Najíždím na státní. On ne. Je pomalý. Jede za mnou asi pět aut. Nespěchám. Jsme na místě. Zítra bude hotovo. Nasedám k Petrouškovi.
- Tys jela hezky pomalu, viď? Tak do šedesáti.
- No, nejvýš devadesát.
Odpoledne poslouchám hovor:
- Tak Irena ulomila všech pět držáků. Prodražilo se to. Musím objednat i ty držáky.
- Prosím tě, mohla bys mi říct, žes neslyšela, že motor má jiný zvuk? Tos necítila, že něco lámeš?
- Peťuš, to jsem teda cítila, že pod autem něco není v pořádku. Ale myslela jsem, že jsem přejela tu středovou zarážku.
- No, tos´ taky přejela.
Musím se smát. Chtějí ze mě mít blba, tak jim dělám radost. Jak mě naprogramovali, takovou mě mají. Studuj, studuj, hlavně na nic nesahej. Kdyby mě chválili, určitě bych si všimla hned prvního ulomeného držáku. Jak chtěj jejich, naši jen plní.
Petroušek mě vysadil doma. Chci mu něco ukázat na netu, co jsem pro něj vybrala. Nemá nakupování rád. Chci to dnes už zaplatit. Vybrali jsme. Věřili byste, že se mi celý nákup večer ztratil? Neopatrně jsem sáhla, vypla google. Košík prázdný. Bylo tam moc položek. Lovila jsem všechno znovu. Vyšlo mi to setsakramentsky dráž. Naházela jsem si tam taky něco pro sebe. :-) Tak nevím, jestli se mi to náhodou nevyplatilo. :-) Ta ztráta nákupu.
Sedám k počítači. Úřaduji. Dnes termín odeslat na firmu formulář. Ještě statistiku. Péťa je tu.
- Tys ještě neodjela? V poledne svítilo slunce.
- I ráno. Už jedu. Neboj. Zvládnu to.
- Zmokneš.
- Nezmoknu.
Dnes mám štěstí. Ozval se mi Shindy. To je ten z Brutalu. Prý dostanu akreditaci na Brutal Assault 2020. Mohu se pohybovat po celém areálu v otvírací době. :-) A v pátek se mi bude věnovat. Ukáže mi zázemí festivalu. Píšu mu, že mám krásné černé šaty ještě na ramínku. Asi i s visačkou Nosím růžové věci. Max pastelové modré nebo zelené. .-) Nebudu se bát. Zvládnu to. Vždyť se s brutálisty setkávám, bavím, dokonce jsem někdy jazykově světová. Četli jste. Tlumočnici do angličtiny mám z nouze v telefonu. I s indiány jsem si pokecala pomocí Lindy přes telefon. Rusky se domluvím levou zadní. Já už se tak moc těším. Dva roky se rozkejklovávám, pak jsem ráda, že je vyprodáno. :-) Vesmíre, vesmíre, jak ty to děláš, že mi plníš přání?! :-)
Tři. Jedu. Předjela mě nějaká slečna. Tak dnes nefotím. A jen šlapu. Jazyk na vestě. Různě přehazuji. Zkouším šlapat zlehka. Ne. Ztěžka. Ujedu víc, ale musím dát víc energie. To se mi líbí. Stejně mi nakonec ujela. Seskočila jsem u koní.
U loděnice se Linda na svém dvacetitisícovém oři asi před třemi lety na první vánoční vyjížďce vymázla. Mám obavy. V kopečku na vyježděné uzoulilinké stezičce si krtek vyrochal rozhlednu. Jestli mu na ní najedu, skončím jak Linda. Raději čerstvou překážku objíždím trávou. Sunula jsem se dolů. Už, už to vypadalo, ale vybrala jsem to. Zamykám si kolo u zimní zahrady. Může ježibaba ceknout. Dnes nešmíruje. V zimní zahradě sedí rodina.
- Můžete mi prosím kouknout na kolo?
- Ale my nevíme, jestli tu budeme.
- Jsem hned zpátky.
Vyjíždím nahoru. Mamka sedí sama v nádraží hale. Vlastně říkají tomu jídelna. Irenka, Petronilka, krásné mládě Kamilka. Mihla se tu i ta prolhaná. Květuška s úsměvem od ucha k uchu hlásí:
- Dnes jsem mamince objednala vaječný koňak.
- A nezlobila?
- Dnes ne.
Spadl mi kámen. Popadla jsem křížovky, hrneček, lžičku, mamku a spouštíme se do zimní zahrady. Lidé tu ještě sedí. Jsou u paní, která mi vždy říká, že mě zná z Jaře. Jo, asi jo. Podle vidění ji taky asi znám.
- Mami, uvařila jsem pro tebe horký kompot. Dáš si?
- No, to bych si dala.
Liju do hrnečku vařicí dobrotu.
Mamka si ho pochvaluje. Natrhala jsem do něj i dvě mandarinky. V síti už je nikdy nekoupím. Nechtějí se vzdát své kůry. Zachladily mě. Už je jen ohřívám nebo zapékám.
- Mami, víš, žes mi včera řekla: Ty sis asi nevšimla, ale já s tebou už nehraju.
Dobře jsem mamku pobavila. Má skvělou náladu. A jde jí to. Dnes neremcá.
- Povídej si se mnou.
Tak si s ní povídám. Líčím jí, jak jsem ulomila nějaké držáky u výfuku. Ukazuji ji dům, kde se v lednu před devadesáti třemi lety narodila... A zas chvilku luštíme. Pomalu se šeří. Aby mi zas neřekla:
- Já s tebou nehraju.
Balím. Nechávám si tu batůžek, přilbu. Vezu mamku nahoru. Bočním skoro zazděným oknem sem do prostoru se zářivkami svítí poslední paprsky zapadajícího slunce. Otevírám okno. Kupodivu kličky jdou zlehka. Na rozdíl od oken, dveří, rozbitých žaluzií v pokoji. Bariéry, které jsou nepřekonatelné pro vozíčkáře i pro ty, kdož je tlačí. Nádhera. Právě teď je ta chvíle, kdy se máme dívat do slunce. Nabíjet se přes zorničky. (Lidem nakecali, že je slunce nebezpečné. Obchod s brýlemi kvete. Nehorázný omyl. Máme mít v našich podmínkách OČI NECHRÁNĚNÉ!! Lidi by měli víc energie. Včera jsem viděla v obchodě člověka se slunečními brýlemi. Oči mu zchoulostiví. Pokazí si zrak. Pozor, v létě se díváme až tak okolo osmé deváté večerní...
Ukazuji mamince sluníčko. Loučím se. Sjíždím dolů. V zimní zahradě sedí krásná křehká subtilní pěstěná paní. Oslovuji ji.
- Vy jste tu nová, že? Jak jste tu dlouho? Odkud jste?
- Dva měsíce. Z Hradce.
- A manžel vám zemřel?
- Už před šestnácti lety. Mně je devadesát. (Vypadá krásně.)
- A proč jste nevolila Grand Park?
Odmítavě kroutí hlavou.
- Tam je to odporné, hnusné, betonové že? Babišovské.
- To máte pravdu. Nejhezčí je to v Opočně. Každý den se chodím dívat do přírody.
Vyzvídám čím byla. Nedivím se jí, že nešla do GP. Tady je krásné prostředí. Mají to tu moc hezké. Zahrada, altán, grilovací místo. Kuželky. Zimní zahrada. Skvělá péče. Milé pečovatelky a pečovatelé. Jen jednu vadu to tu má.
Nasedám na kolo. Do sluchátek si znovu pouštím pana Kozáka. Gnozeologii a chtonismus. Znovu poslouchám. Jsou to pro mě, která vystudovala filozofii, složila z humanitních věd státní zkoušku, naprosto nové věci. To nás na vysoké neučili. Ráno jsem poslouchala Helenu Heclovou - Saturn, Pluto. Zapsala jsem si poznámky o Jupiterovi:
Hodně to jsou lidé střelci, nebo lidé, kteří mají ascendent ve střelci, Lunu ve střelci. Tito lidé potřebují vědět, že jejich život má vyšší smysl. Proto často v něco věří. Ale ne v náboženství. Ve vysoké mravní hodnoty, usilování ve vzdělání, v pravdu; musejí mít vědomí, že je něco skutečně pravda. Etiku a duchovnost, optimismus a spoleh, že se může na život spolehnout, že se na něj může položit; víra v to, že když se bude chovat slušně, i lidé se budou chovat slušně k ní. Tito lidé musí mít víru v něco víc. Jupiter je expanze, růst, vývoj. Lidé v Jupiteru se stále potřebují vyvíjet, růst, neustále nabývají. Ale aby se nenafukovali donekonečna - třeba podnikatel: Rozjede živnost, nakoupí nemovitosti, nabere půjčky. A Saturn ho zastaví. Například přijde krize. On musí nemovitosti prodávat... Nafukoval se, Saturn ho vyfoukne, zastaví. Jupiterský princip je třeba v pohádce Otesánek - pozor, ten všechno snědl!! Jupiterský princip je i v pohádce Hrnečku, vař! Musí tam být ta míra.
- Peťuš, potřebuji se na něco zeptat. Pojď prosím tě ven.
Jde se mnou ke kolu. Na nosič jsem si připnula silikonové červené blikátko.
- Peťuš, jak to, že to světlo svítí, ale když jsem jela z DD, tak ještě nesvítilo.
- Protože ti ta blikačka tu odrazku prosvěcí. Ale jde ti to i zapnout, vidíš? Tady.
Cpe mi prst na silikonový čvonč na zadním světle. Vida, tak jsem tak blbá, že si neumím ani zapnout zadní odrazku. :-)
I tak jsem prožila překrásný den. Blbí nevědí, že jsou blbí. :-) To je jejich výhoda. Ale okolí trpí. :-)
Sleduji pod psaním na Dvojce Moje století. To se teda Tee Remundové povedlo. Dojemené. Různé názory sto a více letých... Emigrant - jasně, adoruje Vencu Flašku. Jiný stoletý - neměl jsem ho rád, ale byl jsem rád, že skončila komunistická éra... Manželka akademika Wichterleho, nějaký generál, bezpartijní primář kojeneckého ústavu... Různé profese, různé názory. Věřící, nevěřící... Paní z TU. Sto jedna let. Vypráví:
- Na noc vždycky uklidím. Kdybych se neprobudila, aby neřekli, bába tam měla bordel.
Paní vypráví o své záhrobní zkušenosti. Miluji poslouchat staré lidi. Jejich příběhy. Vzdělaní nevzdělaní - nesou v sobě životní moudrost. Ta stoletá stařenka hraje na počítači... Jsem udivená. Ačkoli - dnes jsem v DD mluvila s paní. S tou, jak chová bílou kočičku. Týnku. Chce, až umře, nechat Týnku uspat, aby nebyla chuděrka žebračkou. Taky chodí dvakrát denně na počítač. Dobré babky, když si tykají s PC. Paní z DD mi dnes říkala, že šestnáct let pracovala jako pokladní; tři roky měla svůj obchůdek. Pán vypráví, jak loňského roku jel s vnučkou v podvečer na hřbitov. Najednou za sebou uslyšel:
- Franto, Franto, to jsi ty? Vždyť já jsem tě už neviděl dvacet roků. A kde ležíš?
Vztyčil prst, aby zdůraznil, že to bylo na hřbitově! Poslechněte si, pokud milujete zkušenost stáří.
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/12050015926-moje-stoleti/417235100141003-moje-stoleti-1945-2018/
Dobrou noc!
P. S. Dostala jsem milou SMS od manželky včerejšího klienta. Potěšila mě. I posílila:
Díky za výborné Raffaello a chlebíček. (Palec nahoru a
srdíčko.) Kuličky vyrobím na Vánoce. Pa pá a stále obdivuji péči o maminku. (Srdíčko.)
Chlebíček už byl asi tři čtyři dny - dostal je klient ke svačině místo té kaiserky. :-)