Lyžovačka? Ne, kroupy a fukeř

Dnes jedu lyžovat. Půl osmé - bez budíku. V osm výjezd. Sluníčko. Pozoruji přírodu. Stromy se začínají docela dost naklánět. Jedu? Nejedu. Nebo jo? Ne? Zůstala jsem doma. Jelen Petroušek něžně doporučil Smolíčkovi mně, aby zůstal doma. Venku se víc a víc šeří. Slunce zmizlo. Štěstí, že jsem nejela. Fučí. Tma. Kroupy. Kroupýýýý! Zachytím je na fotku?

Bagety. Dokonale jsme je zkazila. Hodně zdravé mouky. Žitný kvásek ve velkém množství těsto naředí víc, než je zdrávo. Všeho moc škodí. Přidávám špaldu. A ovesnou mouku. Ještě trošku kvasnic. Jé, naředit!  A jsem vedle, jak ta jedle. Podle konzistence to asi nedopadne... Měla jsem pravdu. Nevyběhly.

Pomazánku - sýrovou. Česnek, parmazám, mozzarellu... Sekám sýry, šlehám... Mám pocit, že ani ta pomazánka není jako vždycky. Dnes jsem levá. Právě jsme se mohla dívat na horu s bílou čepicí. Zatím se realizuji u strojů.

Před dvěma lety jsem kvalifikovala nádherný obrandovaný nutribullet. Logo fy na zlatém plášti. Stál tehdy asi sedm tisíc. Loni na podzim mu praskla ve švu nádobka. Vymínila jsem si reklamaci. Jako podnikatel mám nárok na rok :-) Uznali a poslali nový i po roce půl. Shovívaví. Poslední měsíc divně vyřvával. O víkendu mi dvakrát odšrouboval nádobku se zdravým jídlem...Obsah protekl. Odpověděli:

- Pošlete ho zpět. V Nizozemí schválí Vaši reklamaci. Ale pošleme vám šestistovku. 

- Jenže já jsem musela makat na devítistovku. Co s tím? Balíček připraven.

Včera jsem si všimla. Pánev po dvou letech - už to není ono. Péťa odšrouboval držátko. Třídíme. Plasty. Železo. V zásuvce na mě vykoukl obal z pánve s prodejkou - 400,- Kč. Záruka tři roky.

- Peťůš! Hele, co jsem našla. Tady to byl takový ten obal pánve. Schovala jsem si do něj prodejku. Napsala jsem si "záruka tři roky"...

- Tak já držátko přinesu. Plasty budu dávat na odvoz zítra.

Pánev zkompletoval. Nedostatek času mě tíží. Z hor bych přijela v půl druhé. Tedy za hodinu. Ale vsunu tam ještě maminku. Rovnám si hlavu: Pošta, banka, prodejna elektro, reklamace Lidl...

- Peťůůš? Vzal bys mi nutribullet na poštu?

Vím, že vzal. Nesu ho z auta. Zbývá mi telefon, Lidl, banka, mamka.

Elektra. V duši si přeji, abych očkem zahlédla holčinu na MD... Dnes si nepřivydělává. Sympatická, silná  na duchu, veselá, příjemná,  ochotná... Hezká. má jiskru. Nezapškla. S dvouletým tvorem, opuštěná partnerem. Chjo. Dnes se asi věnuje své holčince. Není tu. 

- Dobrý den!

Paní prodavačka mě posílá do prodejny. Myslí, že hledám svého hocha, odborníka na mobily :-)

- Nene, on mě sem včera poslal za panem vedoucím. Je tu?

Posílá mě do kanceláře.

Pan vedoucí - skvělý sympatický chlapík.

- Potřebovala bych oddělit poštu z dvou mailových účtů.

Udělá ťuk, ťuk, ťuk. Hotovo.

- Tady přes tu ikonku si vyberete, který z nich chcete použít,.

- Ještě bych potřebovala ikonky s fotografijkami rodiny na plochu.

- No jo, to jde, to má moje žena. Ale jak se to...

- Já přijdu jindy, abych nezdržovala.

Myslím tím abych SE nezdržovala.

Najede na svět androida. Ví, kam sáhnout, jaké heslo - ikona, ikona na plochu... Pozoruji na monitoru návod na vyzvánění podle významných osob. Taky jsem si to tak kdysi na nějakém mobilu udělala. Už v kabelce jsem poznala podle zvuku, komu chybím.

- Kolega mi včera říkal, že to ty nové už neumějí.

- Umějí, protože ho má moje žena a zrovna včera jsem to u ní viděl. Fotečky na ploše...

- Přijdu zítra. Tady jsem tomu mému klukovi a teď i vám přinesla právě upečenou a zmrcnutou večku se sýrovo-česnekovou pomazánkou... 

Děkuji srdečně. Tady se chovají k zákazníkům jako k pánům. Rozuměj náš zákazník - náš pán. 

Utíkám do auta. Už zas prší. 

Lidl. Paní vedoucí ochotně bere pánev.

- Co je jí?

- Mrkněte, jak vypadá vnitřek.

- Co tam napíšeme?

- Co chcete.

- Pánev neodpovídá...

Beru účtenku zpět. Spěchám k mamince. Mám štěstí. Ještě můžu. Mami, jsem šťastná, že ti mohu vracet...

Prší. Dnes nesu jen hrušku, banánek v čoko a kytici tulipánů. Z Lidlu. Mám je ve váze. Krásně poléhají. Jako když se rozhlížejí, kde se to ocitly. Vybírám tu samou barvu i mamince.

Na chodbě DD potkávám krásnou paní vedoucí Marušku. Ani nemusím hledat paní vedoucí nad ní.

- Paní Maruško, chci žalovat.

- Jé, maminku jsem teď uložila. Ale ona chtěla sama.

- Jasně. Po obědě si chce dáchnout, že jo? To je v pořádku. Dnes jedu jen na skok. Ani ji nebudu zdvihat postele. Musím se do půl druhé vrátit. Ta mladá slečna, jak měla mamku v sobotu, ona ji neupravila, neučesala. Všimla jsem si toho až na fotkách. 

Paní Maruška si podřízené vede, vychovává. Myslela jsem si, že holčeny mladé nové neumětely zaučí. Ne, ne, ne. Mají svou náplň práce. Vlastně mi z toho plyne, aby se to sdělilo Marušce... Doplňuji chválu na Kamilu. Kamila mi hlásí:

- Mamince jsem přinesla horký čaj. A ten relax ředíme půl na půl... :-) 

Každá máma umí spolupracovat s dítětem. Lehce a krásně ho omámíme. Neptáme se:

- Sníš si to víno?

Takhle ne.

- Jé, tady zbylo vínko. Dej si. Je sladké...

Irituje mě, když slyším:

- My nesmíme klienty nutit.

- Jo, to chápu. Ale dítě snad umí opanovat každý...

- Ahoj, mami! :-) Ty se máš. Taky bych si žuchla do pelíška. Přinesla jsem ti tulipány, hrušku. Co mám udělat dřív? Ořezat tulipány nebo oloupat hrušku?

- Tak nejdřív ořezej tulipány.

Rychle zařezávám konce květin. A šup šup - loupu hrušku. Umyla jsem ji doma v octové vodě. V somavedikové opláchla. Slupku opět slupnu já.

- Mami, ta je dobrá, viď?

- Moc dobrá. 

- Mamko, koukej, tady máš bárek, špajzku. Natočím ti to k ruce, jo?

- No to bude dobré.

Prohlížím šuplík. Natahala jsem sem margot, má tady už jeden banánek v čokoládě, vysokoprocentní čokolády, kočičí jazýčky... Mamka je jak liška. Je-li tu sama, hledá něco na zub... Chytrá kmotra liška pak láteří:

- Někdo mi sem na to chodí! :-) :-) 

Maminka se zálibně dívá na kytici nad hlavou. Stoleček přitahuji tak, aby do něj mohla a aby viděla na kytky. 

- Ty tulipány jsou krásné.

- Mamko, to je pro tebe. Pozdrav jara... Na zahrádce teprve vylézají... Mami, o půl druhé mají přijít nějací manželé...

Maminka je v dobrém rozpoložení. Pusinkuji ji. Fotím paní Boženku. Paní Maruška ji krásně ubalila do deky na lehátko. Jak miminko. Má tam hračku. Beru ještě tu od Ivanky, dcery, vtlačím do ruky. Paní Boženka se krásně usměje. Fotím, abych její Ivanku večer potěšila. Maminka nežárlí. Zas ji pusinkuji.

- Mamko, zítra by měla přijet Iva. Pokud mi zas napíše, že nepřijede, stavím se já.

- Tak jo. Už jeď, ať to stihneš.

Pusu. Jedu. Běžím po schodech. Jestlipak zas uvidím nějakého nebožáka, jak volá o pomoc... Ne. Všichni odpočívají po obědě...

Z auta volám: 

- Ivo, jedeš zítra za mamkou? Už potřebuji vystřídat. Jezdím sem čtrnáct dní sama!

- Jo, zítra tam jedu. 

U domu Petrouškovo auto... Radostný pohled. Poznávací znamení... Největší chlap mýho života... Miluji ho. Miluji jeho remcání; většinou když si v noci čistím zuby, mám v koupelně puštěné nějaké médium. Na zuby a na sprchování si ho musím dát víc. Péťa se vzbudí. Durdí se.

- Buď mě vzbudí ta mrcha chlupatá nebo ty. Dej si to míň.

To už mám dočistíno, odlíčeno, jdu hupsnout do peřin :-) 

A tak to asi bude i dnes. Až sem se nese tiché dýchání z ložnice...  Poslouchám na mobilu Xavera... Potichu :-)  Včera u něj byl mladý Klausík. Jeho názory sdílím. 

Padá mi hlava... 

Dobrou noc!

P. S. Zítra jsem si naplánovala LYŽE!!!