Magický slunovrat s tragickými kulisami
Chtělo by se mi napsat – krásný den. Jen končil skleněným střepem do srdce.
Ráno. Vstávám před budíkem. Za okny temno. Rychle rozsvěcím svíce. Mám toho dnes hodně. Směřuji už k ukončení příprav a úklidu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-21-dopoledne
Telefon. Technik z Tenaur Jičín. Má přijet.
- Hezky vás, paní Hrobská, zdravím!
- I já vás.
Mám tohohle vousatého chlapíka ráda. Má totiž IQ. Během chvíle nastavujeme přes reset na elektrárně tu hledanou síť, sems aplikace naskočila. Hotovo. nemusí sem jezdit. Díky. Přejeme.
Dnes proběhne magický slunovrat. Klientka. Malá, hodná, původem z Ivanofrankovska. Žije tu už od mládí. Povídáme si. Říkám jí cifru k zaplacení.
- Počkej, mám tady někde dvoutisícovku. Ráno jsem si ji sem dávala.
Sedím, pozoruji. Takhle nás sleduje např. Nejvyšší. Prohrabává kapsičky peněženky. Nic. Probírá kapsičky u velké tašky. Nic. Znovu peněženka. Nic. Ještě jedno kolečko. Nic. Vyhazuje obsah kabelky na koberec. Sedím, hledím, pozoruji.
- Chceš posvítit?
- Já ji tady někde musím mít.
Znovu. Sedím. Hledím až do vítězného pokřiku.
- Mám ji! Já věděla, že jsem si ji sem někam ráno dávala.
Dobrý zvyk proti zlodějům. Pozastrkat peníze na různá místa. Má hezké výsledky. Drží se. Nákup. Termín. Přání. Dárečky.
Rychle převléci. Hledám povlak na podhlavník. Nacházím trošku větší. Vyšívané ornamenty. Uprostřed VK. Věnceslava Kopecká. Maminčino jméno za svobodna. Vzpomínám. V dětství jsme tyhle povlaky mívali. Beru ho. Povlékám. Tuhle krásu si vyšívala mladá nevěstinka do výbavy. Vdávala se v listopadu 1944. Tatínek odešel v listopadu 1959. Chjo. Dojímám se. Špatné. I pozitivní emoce krmí archonty.
Petroušek je tu.
- Ty pořád šurdíš.
- Pořád. Stále je co na práci. Chci jet na nákup. Nemám všechny dárky. V sedmnáct na koncert Miloše Dvořáčka se ZUŠ.
Miloš v mém mládí člen Kantorů. On už studoval fakultu. Já teprve na gymnáziu. Zpívala jsem v kapele Katakomby. Na basovou kytaru hrál jeho bratr. MIloš, Jobek, mě učíval zpívat, jak otevírat pusu...
- Honzíček přijde.
Chystám jim na talířek pár kousků cukroví. Než se vypravím do lijáku, je tma jak v ranci. Jedu na druhý konec města udělat do Zverimexu kšeft Mirce. Kupuji kočkám pod stromeček. Skoro čtyři stovky. OK. ještě k ševci něco pro radost pověsit na kliku. Když mu volám, jestli je doma, končí rozhovor:
- A pozdravujte Lindu!
Linda mu vždycky nechává o mnoho víc. A dává mu dárky. Zaslouží si, švícko naše ochotné, hodné, udělající. Už ševcovinu dávno, dávno pověsil na hřebík. Neuživil by se. Ceny má jen náznakové.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-21-na-milose-z-kantoru-do-muzea
Už nestihnu nákup. Parkuji u muzea. Ty bláho, tady je aut! Utíkám na poslední chvíli. Dnes se jde úplně jiným vchodem. Hlavní sál na dveřích – běžte průjezdem. Jo, chodím průjezdem na přednášky. Ale dnes je cesta značená do zahrady. Aha. Jsem v suterénu. Vybíhám schody Gočárovy architektonické perly. Letos v březnu slavnostní otevření po rekonstrukci. Vedl ji David Vávra. Pamatujete? Recitoval svůj limerik. To bylo velkolepé znovuotevření.
Dole všechny židle obsazeny. Tady je lidí! Mohu si sednout na židličku dozadu. Ještě jich tu asi pět zbylo. Nebo na ochoz. Beru si krásnou skládací. Usazuji se nahoře na ochozu. Zrovna si tam lidi prý udělali místo. Odnesli stojan z výstavy. Vsunula jsem se. Miloš vede kytarový kroužek. Je to divadelník. Zpívají od Gotta po Vlacha. Říká se to tak? Děti krásně hrají. Nějaká slečna Záhumenská překrásně zpívá. Miloš vtipný. Bere si kytaru. Zpívá jednu naši podkrkonošskou. Tu – jak šel na koladu po ránu z domu, jak si ta kuchařka hubu roztloukla, on byl rád tomu. Miluji tyhle příběhy z chalup. Jak všichni smrděli a týden blili. Jo, to je v těch našich… Zrovna včera jsem si ji pouštěla od Čechomoru. CD mi dala před lety Deniska. Moc hezké písničky.
Na závěr výběr z českých koled. Pouštím si je imrvére v autě. Během koncertu telefon. Linda si umí vybrat vždycky chvíli, kdy jsem na přednášce, na koncertě, na vernisáži, na školení. S nebývalou přesností se vždycky trefí. Házím SMS – zavolám zpátky.
https://karaoketexty.cz/texty-pisni/kantori/dezerter-810311
Tleskáme jak diví. Přídavek – nádherná písnička Dostavníku. Dezertér. Kytary zvoní. Něžné hlasy lidského chóru zpívají moudro vypovídající text.
Nade mnou krásně zpívá pán. Asi i jeho žena. Ale on zpívá potichu, hezky, melodicky, obyčejně. Vpravo ode mě slyším nádherně zpívat ženy. Je to uchvacující. Kouzelné Ó, to je nastrojení srdce. Po schodech dolů fotím vánoční práce žáků Na Ostrově. Tam chodí Petrouškovi vnuci.
Naše muzeum získalo skvělého mladého inteligentního ředitele. Pracují v něm bezva lidé. Cítím se tam neskutečně dobře.
Vybíhám do tmy. Obracím auto k Tesco. Na parkovišti jsem si vzpomněla, že jsem chtěla koupit knihu o Josefovu, o Úpě a Metuji. Běžím deštěm zpátky do muzea. Aha, mají jen Josefov. OK. Metelím s knížkou pod bundou zpět k Tesco. To naše otevřeno v roce 2011. Nejekologičtější stavba. Využívá dešťovou vodu. Světlo ze střech přírodní.. A dnes jim tam crčí voda od stropu jak blázen. Hrady tu jsou staletí. Tesco desetiletí…
Až teprve když bloumám obchodem, zvoním Lindě.
- Mami, víš co se stalo v Pze? Posloucháme tiskovku s ministrem.
Zvěstuje hrůzostrašnou zprávu o střelci. Z kulometu zabil asi patnáct lidí. Když mu chtěl táta zabránit, zabil ho. Premiant na filosofické fakultě – zabiják. V poslední době přijímám nechtěné situace, zprávy slabotou. Držím se košíku. Dýchám zhluboka. Jsem v myšlenkách u rodičů a pozůstalých. Prý i miminko tři měsíce na světě muselo! :-( Tak, a moje nabití, moje načechranost mi spadla. Jak koruna. Toulám se obchodem. Poslouchám něco do sluchátek. Ale má mysl je zaneprázdněna zlou zprávou.
Doma mi Petroušek doplňuje, že indicie nasvědčují, že by to mohl být vrah z Klánovic. Nevěnovala jsem tomu pozornost. Taky tam bylo dítě.
Jdu našlehat krém do trubiček. Plním. Myslím stále na jedno. Vánoční čas. Atmosféra. Co se tomu pakovi přihodilu v mozku! Ať mi nikdo neříká, že to byl krvelačný primitiv, když studoval filosofickou fakultu. Nějaká symobolika? Na střechu prý pěkně se samopalem. A děvčata na zemědělské svlékají z podprsenek? Co to je? Čeho jsem se to dožila!! Prý kluk měl inspiraci u nějaké ruské střelkyni. Aha. Tak Putin.
Vzalo mi to energii. Vytahuji prádlo z pračky. Máchám. Škrobím věším na půdu. Dávám si pozor, abych zvládla schůdky. Když je člověk takhle energeticky ochuzen, nedává pozor. Zvládla. Ještě rychle žehlím Teslovy podložky.
Mourek pochytil Zrzčinu drzost. Vlezl mi do tašky. Ten uhlazený decentní kočičí pán! Cítil v tašce buď šantové dárky nebo kus hovězí kližky. Dostali. Ale Mour drzoun Baloun nenažraný vystrčil Žofku od mističky. V nestřeženém okamžiku jí to sežral. Jídlo dělá divy.
Hotovo. trubičky naplněné. Konce namočené v čokoládě. Převlečeno.
Ale mysl – jak byla radostná, nestartuje.
Tolik práce jsem dones udělala. S radostí. S elánem. S energií. S láskou. A konec dne – ach, ach, ach.
Aha, už proběhl slunovrat. Tak já jdu spát. Posílit se do zimy.
Dobrou noc!
P. S. Dezertér. Dostavník. Poslechněte si tu něhu.
Zdál se mi, má milá, jednou sen,
zdál se mi, má milá, jednou sen,
žes' přišla k nám, žes' přišla k nám,
já jsem mašíroval pod oknem,
žes' přišla k nám, žes' přišla k nám,
já jsem mašíroval pod oknem.
To nebyl, můj milej, žádnej sen,
to nebyl, můj milej, žádnej sen.
Já přišla k vám, já přišla k vám,
já přišla k vám, já přišla k vám,
ty jsi byl na vojnu odveden.
Já přišla k vám, já přišla k vám,
já přišla k vám, já přišla k vám,
ty jsi byl na vojnu odveden.
Na vojnu do Hradce Králové,
na vojnu do Hradce Králové.
Tam prej na nás, tam prej na nás
šavlema blejskají Prajzové.
Tam prej na nás, tam prej na nás
šavlema blejskají Prajzové.
fotky
Tejden už v zákopu ležíme,
tejden už v zákopu ležíme.
co přijde dál, co přijde dál,
kdy budem ládovat, nevíme.
co přijde dál, co přijde dál,
kdy budem ládovat, nevíme.
Vtom se zved' větříček májovej,
vtom se zved' větříček májovej.
Od Prajza k nám, od Prajza k nám,
přinesl papírek notovej.
Od Prajza k nám, od Prajza k nám,
přinesl papírek notovej.
Tak mě tu máš zase, má milá,
tak mě tu máš zase, má milá.
Proč měl bych jít s Prajzem se bít,
když on je muzikant jako já.
Proč měl bych jít s Prajzem se bít,
když on je muzikant jako já.