Malé výhry tvoří velké vítězství
Huráá. Páteček. Kde je Micka? Jsem jí otevřela okno. Nepřišla. Asi si hlídá boudičku. Už dlouho nepršelo. :-) Vlastně prší od zimy, přes jaro, furtumfurt. (Maminčino slovo.) Telefon.
- Spíš?
- Už ne. Ale chtěla jsem.
- Tak hezky, maminko, vylez.
Jdu do zahrady. Jů, u odkvétající stěny pro Šípkovou Růženku v trávě tolik, tolik jahůdek. Lesních. Rozpěstovala jsem je pro vnučky, ale zobu je sama... Než přijdou, popadaly by do trávy. Dopoledne bych měla pracovat. Ale ne. Přemýšlím, jestli mamce dovézt jahodové knedlíky.
Poslouchám ANS: https://www.svobodny-vysilac.cz/2020-06-18-aktualni-koment.../
V 57. minutě - Všeobecná deklarace o bioetice a lidských právech!!! V 1.09´ je o tom, že kapénky nee - exosomy, viry jako odpady buněk. - Jj, toto už jsem slyšela. Včera mi nějaký drzoun napsal: Zdroj?- Ty zdroji! Jak si to mám pamatovat?!! - Nemám zdroj, čtu, hledám, poslouchám a nejsem počítač. Nepamatuji se. Ale tady si je možno právě dohledat!!!
Dozvídám se o Všeobecné deklaraci o bioetice a lidských právech!!! Tak oni měří lidem teplotu, přitom to není v souladu tady s tou deklarací OSN z roku 2005!
Pošťačka.
- Pojďte mi podepsat dopis.
Běžím bosa. Podepisuji. Dopis z DD. Poslední věta mi není jasná:
- Jelikož nedokážete doložit cenu osušek, nahradili jsme je odpovídající náhradou za dva roky používané a dali jsme k užívaní paní Konečné.
Chjo. Nesrozumitelné. Volám paní vedoucí.
- To jako jste jí dali nějaké dva roky oprané? Já jsem mamince koupila hezké tři drahé krásné savé kvalitní ručníky a osušku, aby se měla do čeho zabalit po koupání. Minulou neděli říkala Lindě, že je ubohá. Rozcitlivělo mě to.
- K tomu mohu podat informaci, protože vím, o co jde.
Paní vedoucí koupila náhradou tři osušky. Prý se mi nebudou líbit. Ale jo, líbí. Vtipně koupila tři stejné, ale různé motivy. Asi budou kvalitní dle ceny, jak zjišťuji za nedlouho. Ptám se, co mají k obědu. Řízek. Aha, tak to nebudu mamce vozit knedlíky...
Volá Péťa.
- Přijedu na ty knedlíky.
Najdeš je na prkýnku v lednici. Vodu v hrnci máš. Jen naprogramuješ varoma a čas.
Běžím do zahrady natrhat levandulovou kytku. Prší. Levandulky se mi nabízejí. Voňavé hlavinky kytky, kterou jsem dřív neměla ráda. Světlé - to jsou prý ty původní z Provance, nevím. Mám ráda ty temně fialové. Běžím uvázat kytičky. Jednu pro paní vedoucí, a vonítko do prádla - uvité z levandule, a tři kytičky holčičkám prodavačkám k nosatému Rossmannovi. Nabalit ten svůj koš - karavan. Aby mi na lavičce nic nechybělo. Dnes autem. Jedu.
Vjíždím na hlavní. TIR v koloně mě pouští. Vykukuji na směr od města. Počkám. Asi pět aut. Vlevo to mám jištěné TIRem. Aha, jedno auto od města chce odbočit směrem k mně. Dodávka. Třísk! Plnou parou zezadu do něj narazilo auto. Ty vorle. To byla rána. Dodávku odstřelil o velký kus po směru. Ireno, na nic nečekej. Jeď! Frčím pryč, než to tu uzavřou a ucpou. Poprvé jsem viděla havárii na vlastní oči.
DD pro jistotu zamčený. Zvoním. Paní vedoucí musela odjet. Paní z kanceláře mi nese tašku a podpis přijetí - tři opravdu krásné osušky. Vtipné. Snad budou sát. :-)
Volám nahoru do druhého patra. Mamka ještě poobědvá. Jasně, jasně. Počkám v altánku.Rozkládám deku, ještě, že jsem si ji vzala. V altánku ze včerejších konví z nebe vlhko. Paní Iveta už veze zabalenou maminku. 19.6. zima jak v psinci. Fučí studený vítr. Přírodo, je to normální? Maminka má na klíně čepec. Raději ho nasadím. Povídáme, zpíváme, nenápadně do ní tlačím jahody, třešně, meruňky. Ať nemá jen čokolády. Ať to má ve střevech švunk!
- Mami, dáš si sojový kmen? Říkali jsme tomu kokos.
- Dám si.
Krájím plátečky z tyčinky.
- Mami, a dáš si kostičku kaštanů? Mám tu od minulého týdne jednu poslední.
Vydechla svou památnou větu:
- To bych si dala.
Vařím kafíčko. Dávám jí ruce na hrneček. Ať se ohřeje. Stále se mě ptá, jestli mi není zima. Pečující... Kdo o mě bude pečovat... Vždycky mi říká:
- Máš Péťu.
Má pravdu.
- Jo, pozdravuje tě Peťulka.
Posílají si pozdravy...
Prochvívá mě zima. Iveta přichází. Ptám se na Ivu. Nebyla tu. Ani v sobotu. Maminku připravili, těšila se a pak - zklamání. I já jsem zklamaná. Moc. V sobotu tam nebyla? Mohla jsem tam sfrčet. A ve středu! Chjo. To je zklamání.
Jedu. Můj pátek není pracovní. Zkusila jsem vyprat fleky z mamčiny zničené osušky. Ne, nepovedlo se. Zničená. Nechce se mi jí dávat ty nové... Promyslím si. Ta osuška mě mrzí. Jenže mamka by řekla:
- Ničeho nelituj!
Padám únavou. Chci si dokoukat Prométhea. Já to snad nikdy nedokoukám. Usínám spánkem spravedlivých... Jakmile spinkám, vždyť mě někdo potřebuje. Deniska.
- Spím.
Ani nevím, co si povídáme. Zítra jedeme oslavit vnukovy narozeniny. Tak se třeba dozvím, co jsem dnes zaspala.
Ještě bochník chleba. Ještě jsem chtěla žehlit. Ještě jsem chtěla upéci buchtu. Chtěla, chtěla...
Omylem poslouchám inteligentní rozhovor s Ivanem Mládkem. Vtipný. I ve stáří. Kreativní. Mluví o knize svých obrazů. Jen jejich názvy mě baví. Natož abych je ještě viděla:
Paní Babišová přebaluje malého Andreje, Jan Žižka s Prokopem Holým na vodě, Hurvínek a Spejbl meditují s Dalajlámou, Objev bidetu, Donald Trump žádá ve Zlíně o ruku. Vilém Tell se synem v Moskvě. Vilém Tell se synem v Pze... Všeslovanská epopej - dvacet obrazů výjevů z historie bulharské, ukrajinské, ruské, české... Jeden z obrazů se jmenuje Praotec Čech stanul na Řípu mnohem dříve, než si myslíme - a jsou tam opice.
Končíme, končíme. Zítra bych ráno nervovala Peťulku. Honili bychom autobus do Phy. Doba krákoránvirová mě o možnost meditovat v autobuse připravila. :_) Ráno máme školení.
Krásný den!
Dobrou noc!