Malovací :-)

Dnes nepodnikám. Mám v diáři úkoly, ale den věnuji zahájení malířského turné. Bude pokračovat létem k podzimu. Teda - pokračuji druhým dnem. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-15_Vymalovano/

Lezu, lezu do dne; první - jdu zkontrolovat, jak se mi včera povedla malba u nainstalované elektrárny. Výborně! Z bělosti a čistoty až oči přecházejí. Myju, leštím, cídím. Okýnko jsem zapomněla na Velikonoce umýt. Trávím na něm mládí. Čistím ho ze všech stran. Vypadá, jako nové. Zajímavé, že vždycky někde na okenním rámu najdu neviditelnou kapku penetrace. Pamatuji na penetrační den. To už je takových dobrých - dvanáct let? Jeli jsme se školou do ZOO nadělit zvířatům vánoční stromeček. Svítilo sluníčko. Bolela mě ukrutně záda. Maminka ještě jezdila autem, ale už zapomínala. Volala, že se staví.

- Mami, ale stav se v domě, budu penetrovat, dokud bude svítit slunce, abych na to viděla.

Poradili, že omítky jsou od srpna, prý by malbu sežralo vápno. Penetrace záchrana.

Náš dům se pomalu chystal na kolaudaci. Chtěla jsem to mít krásné. S bolavými zády jsem napouštěla stěny zpevňujícím roztokem, až jsem se úplně zchromila. Záda mě bolela průběžně rok. Dům jsem vymalovala na jeden zátah. To jsem si dala! V den penetrace maminka přijela k nám na zahradu. Do novostavby. Dvířka byla otevřená. Chodili jsme ještě vchodem na původním místě. Tam, kde zřídil branku na konci čtyřicátých let tatínek. To tu kralovala jen Iva. Já chodila ještě po hvězdách.

- Představ si, já jsem někde zapomněla tašku s obědem. Měla jsem ho v tom nerezovém kastrůlku.

U natírání stěn, spěchala jsem, než se setmí, jsem maminku uklidňovala.

- Mamko, víš co? Sedni do auta a běž po svých stopách. Kde jsi oběd kupovala?

- U řezníka.

- Tak se tam jeď zeptat, jestli ho tam nemáš.

Vyptávala jsem se, kde se ještě stavila. V drogerii... V té době bylo na náměstí ještě dost obchodů. Žilo. Dnes obchody zmizely. Lidi s nimi. Mrtvo. Jela. Maminka moje zlatá. Volala:

- Představ si, jaká jsem blbá. Já jsem ho našla v lednici. Víš, jak jsem zvyklá jezdit dopoledne, tak jsem si ho dala do lednice. Za tebou jsem jela na půl druhou. A už jsem na to zapomněla.

Potěšila mě. Ale klidu nepřidala.

Stěhovali jsme se o Velikonocích, kdy spadla polská vláda s letadlem u Smolenska. Hledám, hledám, kdy to bylo. Duben 2010. Pro mě poznávací letopočet. Aha, tak 16.5.2009 základy. 18.12.2009 kolaudace. Březen, duben 2010 jsme se pomalu přemisťovali z paneláku do domu. Joj, to mě ta záda tak strašně bolela. K nevydržení. Nemohla jsem ležet. Nemohla jsem na RHB lehnout k procedurám. Nemohla jsem k holiči, na kosmetiku. Nešlo to. Lékařka mi říkala:

- Ireno, šetři se!

- Jo, když my se stěhujeme. To je mytí, vyrovnávání...

Přestěhovali jsme se, usalašili; ještě někdy v dubnu, v květnu mě poslali do tunelu. Tam mi Pepa, manžel FB Lenky, říkal:

- Ireno, nadechni se a zkus to vydržet. To bys musela přijet znovu.

Dal mi pod nohy polštářek. Zavřela jsem oči, abych neviděla zúžený prostor, zaťala zuby, abych vydržela strašlivou bolest, trvalo to milion vteřin, ale díky Pepovi, dej mu Pánbu věčnou slávu, jsem to zvládla. A pak? Pak mě náhle bolest z ničeho nic začala ustupovat; byli jsme v domě, ještě ne ve svém, ale v budoucím svém a od té doby, ťuk, ťuk, ťuk jsem v klidu. V největším.

I dnes jsem našla na okénku neviditelnou kapičku penetrace. Dvanáct let starou. Kolikrát jsem to okýnku myla. No. Snad to někdy bude excelentní.

Jsem spokojená s malbou. Umyto. Vystěhovávám předsíň. Než sundáš obrázky, dekorace, výzdobu... Nevnímala jsem čas. Těsnicí pejsek na dveřích je ze spodní strany černý. Odbíhám vyprat ho. Pění. Nekonečné proplachování. Čas běží.

- Ahoj, nespadlas´ ze štaflí?

- Peťuš, maluji předsíň.

- Jé, to abych nechodil domů.

- Vyprala jsem psa, jak se ho vždycky Micinka bála.

Má rád řád, pořádek, čisto... Tak mu udělám čisto. Během léta to všechno vygruntuji. Je tu.

- Jdu zahradou. Vykopu ti ten schůdek do skleníku.

Kope. Myju. Poslouchám u toho povídání od soudu. Ano, v ČR nefunguje nic. S. r. o. Instituce nepomáhají lidem. Systém jde proti nim. Došel mi dopis ze Státního zastupitelství. Jen do schránky. Jako facka letí vzduchem. Papír bez hlavičky? Volám. Poslali mi něco? Spisová značka na obálce. Jj, magistra ví. - A co jste mi tím chtěli říci? - No byla podána žaloba. - OK. Ale kdy bude soud? - Já jsem splnila, co nařizuje zákon. - Aha, nerozumím, proč mi to píšete; a je tak těžké dopsat tam větičku, že soud oznámí poškozeným... - Vaší prosbě nevyhovím. - Pozor! Já neprosím, ale žádám. Vy jste si tam udělali takový chlíveček na ovládání masy, co? - My ne. Zákony tvořili poslanci! - Přesně tak. To jste trefila hřebíček... Pozor!! Jsem svobodný živý občan Československé federativní republiky!!! - Na druhém konci zaváhaní. - Takže se přestaňte chovat nemravně a koukejte to tam příště dopsat. A vystudovala jsem vysokou školu, tedy vy magistra a já magistra. Jen aby bylo jasno! S bohem!

A pohádky je konec. Bylo to tak? No, někde v nějaké zemi ano. A věřte tomu! Řeknete-li kdekoli ve Vesmíru NE, je Vaše ne RESPEKTOVÁNO!

- Mám žízeň.

Nesu půllitr CR7 drive.

- Voda je teplá 26°C.

- Fakt? Tak to tam jdu vlézt.

Fakt. Vodička teplá. Koupu se letos poprvé. Až vedle dostaví, budou naše nahá těla mít jak na dlani. Už se těším, jak jim ukážu zadel. Oni si nestoudně dali terasu na náš plot s výhledem na naše zadky. Budou je mít. U kafe. I pro návštěvy!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-15_Vecerni_mesto_-/

Osprchovat. Jedu na nákup. Sluníčko ještě funguje, i když je půl osmé.

Nejen podnikání, ale i domácnost mi stojí.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-15_Vecerni_protahovani/

Jo, Drahuško milená, nejsem už ten octopus jako za mlada. Taky už jsem zpomalená. :-) Ještě jsem běžela zalít rajčata a okurky. A je skoro jedna.

Jedna holka se jde propadnout do snů.

Dobrou noc!