Malovaný borůvkový

Devět ráno. Holka, už musíš. Kočky. Nakrmeny. Výživa pro mě. Vynáším z technické věci. Bože, tam toho je. I můj skládek zboží. Nalepit fólii. V poledne mám vymalováno poprvé. Jasná třpytivá bílá.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-06_Obed_-/

Jdu na houpačku. Ne, nestelu si na ni. Jen se občerstvím troškou polévky ze včera. Zrzečka se houpe vedle mě. Mourek je drzý. Budiž. Vyskočil, až se Zrzka vylekala. Hup do trávy. Chci stále zachovávat nadřazenost Zrzečky. Byla tu první. Má mít dominanci.  Moureček si nás chočí. Dnes se byl mrknout v technické, jak jsem to vymalovala. A večer se prý producíroval v technické znovu, povídal Péťa. Okukoval, jak je panička šikovná.

Péťa je tu z rachoty. Oběd na zahradě. Zaparkoval, uvelebil se doma.

- Peťuš, já budu chtít jet do lesa na borůvky. A tys´ mi zatarasil výjezd. 

- Ty ses asi zbláznila.

- No jo, s tím se, hochu, smiř.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-06_Mamincino_pouzite_tuzidlo_mi_vydrzelo_vic_jak_rok/

Ve tři končím, sprcha. Vlasy. Pěnové tužidlo po mamince. Odešla loni 21.5.2021. Určitě měla jemnější vlasy, kratší. A já kupovala jedno tužidlo za druhým. Šampony, tužidla, krémy... Škodič. Ještě, že ten šmejd škodlivý nevyléval francovku. Ta nebyla aktuální.

Hup, hup, hup. Jedu. Na výjezdu z města máme požární stanici. V životě tam necákalo červené světlo na výjezdu. Nikdy. Asi před dvěma lety postavili fungl nový dům. Krásný. Bezesporu potřebný. Takový ten šedý s červenými nápisem SDH Královéhradeckého kraje stanice Jaroměř. Hasiči mají můj obdiv. Dnes jsem poprvé v životě viděla výjezd. Blikalo červené světlo. Doba, než semafory přestaly blikat. Auta už dávno, dávno u ohně, ale na cestě semafory varovaly ještě chvíli.

Zdvihám se krajinou nahoru, kde jsem v zimě běžkovala. Tady, a tady na obou stranách. Tam byly ty srnky. Pak támhle. Dnes bych tam nedošla. Totiž pole je plné dozrávajícího obilí. Támhle u toho rozestavěného domu jsem sjela po ledu. Natáhla jsem se. To bylo divení. Koukám, domek neposkočil. Stále stejný. Zdvihám se ještě o kopec výš. I tady jsem běžkovala. A tady u toho hřbitůvku jsem zjistila, že jsem si zapomněla boty. Udělala jsem si túru okolo polí, okrajem lesů, okolo samoty se štěkajícím raťafákem, po ledu, po blátě, po asfaltce... A ještě jeden kopec. Další kaplička. Tady už pozor. Budu odbočovat. Jak nás loni navigovala Jaruška? Hned za cedulí být ve střehu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-06_V_lese,_jo_v_lese,_na_jehlici/

Les. Čtyři auta v chrámu. Lesní telegraf o mně ví. Zdravím tě, lese! Děkuji za hojnost borůvek. Dělám dohodu s klíští královnou, aby mě její poddaní nechali na pokoji. Jedno maličkaté, jedno větší, hned jsem je sklepala.

https://www.youtube.com/watch?v=F9xV7d-kEfw

Poslouchala jsem pořad o Nimrodovi a jeho ženě Semiramis. Jeho znám jen od myslivců a ji znám jen z diktátů - Visuté zahrady Semiramidiny. On byl znázorňován jako ryba, ona jako holubice s ratolestí v zobáčku. Ratolest - jako symbol dětí nebo vinné révy. Emir - v překladu ratolest. Ami - nositel, nositelka. Sami Ráma Isi. Tři slova. Z toho Semiramis. Božská trojjedinost. Typická pro starověké systémy - otec, duch, syn. Buddhismus, bráhmanismus, triáda je u hinduismu taky. Ryby a holubice jsou symboly dodnes používané při náboženských rituálech a národních obřadech. Drtivá většina lidí nemá tuchy, co symboly ve skutečnosti znamenají. Dřív nám dávali na 1. máje do rukou mávátka, holubičky. Už asi před dvěma lety jsme poslouchala pořad o svátku práce. Velký egregor - taky jsem ho v poslední době uctívala. Špatně. Protože se jedná o robotu, o otročinu. Ale to nám neřekli.

Pokud použijeme symbol, rituálně evokujeme informační pole. Egregor, co ten symbol znamená a k čemu se evokuje. Stačí použít jen svátek. Už ten sváteční den je rituální evokace. Aktivizuje se egregor a v den svátku se výrazně aktivizuje. Lidé to netuší. Stejně tak, když na mávátko namalujeme cokoli, máváme s ním mezi stovkami lidí, stimulujme egregor, energie - komu to slouží ku prospěchu. Určitě ne lidem. Ti jsou pouze nástroj. Energie směřuje do morfického pole vládnoucích rodů, které po tisíce let manipulují s obyvatelstvem planety. Jasně, za Babylonu svátek práce nebyl, ale rituály byly postaveny jinak. A vždy k otročení.

Noe, když uviděl holubici s olivovou ratolestí - jak nás to učili? Ne, ne. Holubice symbolizovala návrat vládnoucích rodů po potopě. Jo, a my že mír, co? Nebo pevnina na blízku po opadnutí vod.

Dávám odkaz - zajímavý pořad. Poučný. Probouzející. 

Jeden plecháček, druhý, třetí. Hodiny letí. Půl sedmé. Už musím domů. Petrouška zas trápí ten mrtvý zub. Před týdnem mu ho opravila... Dostal informaci, jak ho uklidnit. Po půlnoci. Přišel si pro pytlíček aulinu. 

- Peťuš, zvědom si, že všechno můžeš!!!

Dávám mu rady. Moje mamka ta na bolest nešla přes duchovno. Když mě trápila záda, plotýnky, cokoli, vždycky řekla: Musíš to umrtvit, umořit. Myslela tím nějaký brufen a jiné růžové vymoženosti pro lidstvo.  

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-06_domu_s_boruvkami_a_merunkami_z_Moravy/

U hřbitova kluk prodává meruňky. Jdu koupit kilo.

- Od kolika tu stojíte?

- Od devíti.

- Tak já si vezmu tři kila. Jsou nádherné. Maličké, voňavé. Jsou fakt z Moravy?

Přitaká horlivě. Věřím. Naše moravské. Kdybych nemusela uklízet, koupím víc. Zkrátila bych mu pracovní dobu. Zbývá mu prodat ještě dvě bedny. Soucítím s klučinou. Doma to žaluji Péťovi.

- Kdyby mu dovolili prodat je levněji, prodal by to rychleji... No jo, jenže musí vydělat.

- Jenže tomu klukovi zaplatí víc hodin. Ti s jahodami měli vyprodáno ve dvě, ve tři. A tenhle šmudla tam strašil ještě v sedm.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-06_Vyjzed/

Stavím se v obchodě. To není možné. Za celý život jsem nezažila ani jednou výjezd hasičů. A dnes? Dva!! Tentokrát červená světla zhasla hned za posledním autem.

Bude osm. Spěchám na školení. U pultu je mladý řezník Pavel. Rozumí prodeji. Je příjemný, milý, sympatický, ochotný. 

- Jsem tu pro to maso na polévku. 

Vybírá to nejhezčí. Dělí ho na tři kousky. 

- A máme krůtí. To vždycky berete. 

- Přeříznete mi ten kus? 

- Já vám to přeříznu. 

Utíkám dál obchodem. Ten sprint mě bude stát 1850,- Kč. No jo, někdo musí plnit erár, že? 

Kupuji březovou vodu. U pokladny suverénní studentka. Mám pod vozíkem deset kilo steliva. Prosím, aby mi půjčila čtecí pistoli. Prý je krátká. Určitě? Určitě. Má dva metry. :-) Podává mi ji do ruky. Určitě se svými dvěma vyhřezlými plotnami a celodenním lezení po štaflích se nebudu dřít s pytlem do koše, z koše, do auta... Na to se mám moc ráda. A své zdraví chráním. Pán za mnou mi pomohl zmáčknout modrý čůdl. Cvak. Hotovo. Děkuji.

- Tady tu vodu vám nemohu dát. Nemá kód.

- Tak já doběhnu pro jinou láhev. Ani jedna z těch čtyřech nemá?

- Nemá. Vypadla ze systému.

- Ale já bych si tu vodu hodně přála. Ještě nikdy jsme nepila březovou.

- Nejde to.

Mé žadonění slyšela holčina od vedlejší kasy. Šeptla něco studentce. Rozsvítilo se jí. 

- Jo, aha.

I mně aha. Bere lísteček s kódem. Tak takovéto experty budeme mít jednou za přepážkami na žádosti o podporu. Hm. Nejde to. Vypadla jste nám ze systému. A otrok sklopí hlavu. Odejde. Kdyby se ta holka zeptala. Ale tvrdí mi dva nesmysly při jednom nákupu. Ještěže to jsem já, která umí mluvit.

Telefon.

- Prosím tě, jsi v pořádku?

- Peťuš, právě, ale fakt teď jsem ti chtěla volat, mihnul ses´ mi v mysli.

Rychle koktejl. Nastupuji do technické. Voní to tu. Bílá září. Dávám si ntb na polici. Myju. Pigluju. Vyrovnávám.

- Peťuš, prosím tě, podáš mi támhle tu krabici?

- Tady se ani neotočíš. Ještě bych si moh´ šlápnout na ten točicí talíř.

Gejzír smíchu. Popadám se za břicho. Hýkám u představy Petrouškova letu na točně.

- To bych tě pak zabil.

- Jestli bys měl čas v letu.

Mytí mi jde hezky od ruky. Ale už jsme uťapaná. Zítra si dám leho. Odpočinkový den.

- Tak já se zítra stavím pro ty růže.

- Pro jaké růže? Nevím, pro jaké. Ale klidně se tam stav.

- No pro ty v květince.

- Jo to už je zítra? Ó, zítra rozloučení s J. To je smutné. Aha, tak to musím vstávat. Ale já to pro něj udělám.

- Tak to budeš hodná. To určitě ocení.

Deset, jedenáct. Už mě bolí tlapky. Jdu spát.

Měla jsem pracovní, relaxační, zas pracovní den. A hezký. V chrámu lesa.

Dobrou noc!