Mám brýle - nové

18.10.2021

Hurá, pondělí za námi. Už svištíme ke středě. Tam se láme týden. 

Co blbnu? Kam spěchám? Kočky slyší v domě pohyb. Čekají jak zákazníci na otevření prodejny. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-18_Otevirame/

Vedle v zahradě šolíchají základy. Nechtěla bych stavět do mrazu. Nechápu. Jsem myslela, že zrání betonu potřebuje teplotu a čas. Asi nějaké moderní technologie. Ireno, starej se o sebe. - No, vždyť se starám. Nebudeme mít sluníčko. Náš dům plný slunce zakryje vedlejší dům - ze západního sluníčka neuvidíme ani paprsek.

Dopoledne mi nějak vždycky utíká mezi prsty. Skvělá zpráva dne. SMS - Přijeďte si pro brýle. Tak budu mít aspoň jedny. Očima stále hledám své červené.... 

Ještě upeču chlebík. Jakmile do něj přidám otruby, už je z něj příliš zdravé pečivo. Jenže - veškeré čerstvě pečené zboží v řetězcích je vyráběno metodou předpečení, zamrazení, rozpečení. Tisíciletá tradice pečení čerstvého chleba porušena. Chemické reakce v naší trávicí soustavě naprosto neprospěšné našemu zdraví. Ale je to dobré, viďte? Kdybych navrhla - jezte skvěle chutnající vynikající růžový sladký vanilkou vonící bonbon plný jedů na krysy, vezmete si ho? Jasně že ne. Ačkoli dětem se kupují velmi chutné bonbony s povrchovou lesklou úpravou. A víte, co je v nich obsaženo? Leštidlo na dlažby. No, tak co byste si nekoupili měkký vatový chlebík, croissant, bagetku, že? Je to tak dobré, tak voňavé!! Nepředpečené pečivo nenajdete. Leda v malém pekařství. Snad. Přitom upéct chlebíček, třeba i z bílé mouky plné lepku netrvá sáhodlouhý čas. Chápu, unaveni, třísměnný provoz, ještě péci chleba, vyrábět nudle, shánět mouku, platit za pytlík špaldové několikanásobek než za pytlík obyčejné bílé. Prý to jde na Alzheimera. Už nevím, kde jsem to četla, viděla, slyšela. Nejhorší je mouka nejjemněji vymílaná. Maminka vždy tvrdila, že nejlepší je nulka. Mouka nula, nula. Ne, to je ta nejnebezpečnější! Před víc jak sto lety se mlelo jako po tisíciletí na žernovech. Přišel nějaký chytrý, zavedl mletí válci. To nejcennější - otruba - se oddělilo. Vláknina!! Lidi chtěli jen bělounkou mouku. Hlupáci. Každopádně mouka ještě za dob našeho dětství - obsahovala tak 10% lepku. Dnes přes 90%. Lepek - zablemstá klky, miniklky v tenkém střevě. Výživově naprosto nedostatečná potrava při postupu tenkým střevem by měla odevzdat aspoň zbytky vitamínů, minerálů, fytoživin do krevního řečiště. Stěna střeva má prý asi milimetrovou tloušťku. Je prostupná. No jo, ale když jsou klky a miniklky ucpané lepkem, neodevzdá se tělu ani ten zbyteček. Tlustým střevem šup ven z těla. Lidi jsou agresivní, nedovyživení - to není hubení - tloustnou. Obezita a tuky v břiše jsou příčinou kardiovaskulárních chorob, cukrovky II. typu a rakoviny.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-18_Dopoledne/

Sklouzla jsem do výživy. Je dobré si uvědomit - jsme to, co jíme...

Upečeno. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-18_Za_brylemi_-/

Jedu pro brýle. Ty své podvědomě hledám už třetí den. Všude načuhuji. Prohlížím, nahlížím, nakukuji - jedu bez nich. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-18_Chtela_jsem_si_prohlednout_keramickou_dilnu_na_ucilisti._Ve_dve_uz_zavreno/

Napadlo mě zahnout na dvůr s keramickou dílnou učiliště. Zbytečně. Ve dvě zavřeno. 

Optika. Nové ve starých rámečcích Fleur. Před dvaceti lety jsem si do nich pořídila své první multifokály. Rámečky za sedm, skla za čtrnáct. To bylo přepychové koukání. Druhé stály stejně. Ty jsem někde zašantročila. Nejsou v ložnici, koupelně, pracovně, na chodbě, v kuchyni. Nikde. Propadly se do země. Nejsou v kabátě, v županu, v kabelce, na obvyklých místech. Přes nové skvěle koukám do dálky. Ale na blízko přes ně nevidím. Musím si je sundat.

- Mami, pořiď si šňůrku. Nebo je odkládej jen na jedno místo. 

Jo, dobré rady. Stále hledám telefon. Péťa se zlobí, že mě stále musí prozvánět. Někdy není slyšet. To zůstal na zahradě. 

Péťa volá.

- Peťuš, dopeču chleba a jedu si pro brýle.

- No to je bezva. Jeď opatrně. A dej si je na šňůrku. Já je tak nosím v práci.

Jsem tak nadšená, že jsem si šňůrku zapomněla koupit. Stále mi vrtá v hlavě, kam se poděly ty červené. V pátek z divadla jsem v nich přijela. Kde jsou? Na zahradě jsem nebyla. Tak kde sakra jsou?!

Musím se přes nové učit koukat. Na parkovišti na mě rozkošně panáčkuje veverka. Než si na sedadle najdu telefon, mizí v obloučcích skoků v parčíku. Nedá mi to. Jdu se za ní podívat. Když jsem jezdívala za mamkou, vždycky jsem prudce zastavila, když jsem z dálky zahlédla veverušu nebo sojku, taky myš. Nečekaly. Nebo počkali, až si vytáhnu foťák a pak se ztratili v zeleni. Ale jednou, je to tak dva roky, mi tři veverky zahrály divadlo. Kouzelné. Vyběhly s hlasitým kvikotem po kmeni stromu. Jedna byla černá. Nevím, která z nich kvičela jak malé prasátko. To byla podívaná. Obkružovaly větve nahoru, dolů. Hrály si? Ne, hrály pro mě.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-18_Odpoledne/

Odpoledne Péťa cvaká větve do vaků pro TSM. Já si hraju. Sázím. Tvořím. Kočky se předvádějí. Mourek jak zajda skáče v trávě. Prudce se rozběhne a vydává zvuky. Petroušek mu přivezl od kolegy psí pelíšek. Pejsek z něj vyrostl. Hezké by bylo, kdyby máca zdobil vchod do domu v pelíšku. Jenže tan obr dvakrát vypadl i s pelechem z lavičky. Tlačím ho do pelíšku na židli na terase jak kdysi naši černou kočičku do kočárku. Položila jsem ho na zádíčka. Byl štěstím bez sebe. Zdrhnul při první příležitosti. Šel se vyhřívat na západní sluníčko pod lísky. Tam, kam nám soused za chvíli udělá hráz paprskům svým domem.

- Ti za tebou chodí jak pejsci.

- Jsou to moji pejsíci. A jak se mácovi bude hezky dadynat v tom pelíšku u kamen.

- Nezkoušej to!

Vedu řeči, aby se Péťa otužil představou Mourka v domě. Úplně stejně nechal kdysi Regan točit Hvězdné války a Star treky. Potřebovali dostat vzhled a tváře mimoušů do očí a myslí lidí. Zrovna tak Lidl začal asi před dvěma třemi lety rvát všude do svých letáků černého modela a bílou samici. Aby si lidi zvykli. Jenže tehdy si lidi ozvali. Abychom si zvykli na jiné lidské tváře. Tehdy mě zablokovali asi na tři dny na FB. Jen za fotky dětského oblečení s tváří neobvyklého dítěte. To bylo haló. To bylo urážek. To bylo obtěžování. Po třech dnech jsem tři dny blokovala a blokovala a dodatečně mazala a dohledávala. Mezi přáteli nemám ráda pakáž. Kdo otravuje - jde.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-18_Vecer_-/

Tak jsem teda zas vedla ty řeči; marně. Mourek leží na terase. Pouštím mu tam teplo od krbových kamen. Zrzečka si pohrála, najedla se a jasně mi zuby dala najevo:

- Jdu ven.

- Co? Co říkáš?

- Pusť mě ven!

- Kam? Prosím?

- Koukej mě pustit ven, nebo tě sežeru!

Odsunuji dveře do zahrady. Očekávám, že se Mourek zdvihne a pohrne se za Zrzkou. Ne. Dívá se za svou zrzatou kamarádkou a majitelkou revíru.

Poslouchám povídání Radky Driessen. V Holandsku na hranicích je upozornili cedulí, aby se otestovali. Roušky se nenosí, ale nesmějí na společenské akce a do restaurací a divadel. Občané 2. kategorie. Ale žijí! V závěru zdraví mraky lidí, které tu za rok a dva měsíce poznala. Jmenuje i mě a ukazuje naši Hvězdářku Ke Hvězdám - jejich Lucinku. Zvládla devítihodinovou cestu na výbornou. Krásná. 

Bude půlnoc. Asi před třemi lety mi snacha pořídila diář. Každý den jsem se měla zamyslet na odpověďmi na tři otázky:

1. Co ti dnes udělalo radost?

2. Komu jsi udělala dnes radost?

3. Za co jsi vděčná?

Poctivě jsem 365x odpověděla. Na otázku jedna - nemusím přemýšlet. Hádejte, co mi dnes udělalo radost?

1. Přijeďte si pro brýle.

Tak komu? Komu jsem udělala radost?

2. Kočkám - odpoledne na zahradě.

Trojka - jasné.

Za zdraví. Momentálně za zdraví.

A to je vše :-)  Jádyjádyjádyjády... 

Dobrou noc!

P. S. Vymyšlený stav světa - Od hodina - Popsán podvod tisíciletí. https://www.facebook.com/353992008970504/videos/4298464443608993

P. S. 2

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Odlozene-operace-pichnuti-vakciny-zavrene-ordinace-Advokatka-ziskala-mraziva-data-Lekari-budou-zurit-680330?fbclid=IwAR3ezdZZWc7ER9yeoFA4fbfbKiwG0PF0oB_1ncqa6eRClFx8FrpQhdjCMF4