Mám pocit, že jsem seděla v metru. Tak rychle den proletěl

Konečně. Hotovo. Půl osmé. Vyjíždím na nákup. Zapomněla jsem se právě v ten čas připojit na poradu. Od rána od devíti pracuji. Dnes zvláštní budíček. Zvuk bažanta. Vyskočila jsem. Nádherný krasavec pod okny. Micinka se šla taky mrknout. Než jsem se vrátila s foťákem, bažant se zdekoval. Že by se bál? Před třemi lety ho zblejskla za oknem Micčina dcera Kitty. Vypustila jsem ji do zahrady. Stopovala ho ve sněhu. Dva metry za ním. Kráčel jak pán. Kitty přískoky jak zloděj v jeho stopách. Neopovážila se zaútočit. Asi by se jí zeptal: 

- Co blbneš? Chceš do čumáku?

První paní - důchodkyně. Za devět let jsem neměla kondici 1. Skrytá obezita. Jednasedmdesátiletá paní vypadá krásně. Jen břicho, pneumatika na něm. Jejka, ale hodnoty mizerné. Tuků pětačtyřicet procent. To je moc. Viscerály 11! Metabolický věk jednaosmdesát! Hrůza! Smrtonosné.  Netýká se mě to. Přesto jsem - jak to nazvat - zděšená: Překvapená. Prezentuji paní stravovací plány. Paní ještě pracuje na úřadě, tedy nejde o peníze. Postaví se. Ukáže povýšenecky:

- Tohle platit nebudu. Chci nějaký nápoj na hubnutí.

- Vysvětluji. Najednou mi je naprosto, ale zcela a úplně fuk, jestli si něco koupí, nekoupí. Je to svobodná volba člověka. Život nebo smrt. Před čtyřmi lety měla prasklou cévku. Bere léky na ředění krve. NEPOUČITELNÁ. Budu já někoho přemlouvat, aby si prodloužil život? NEBUDU. Mohla bych jí nabídnout varianty. NE. Nemám zájem. Srdečně se loučím. Už ji nikdy neuvidím. NIKDY. Myslím na ni celý den. Tak stará, tak lehkovážná. 

Přichází paní Liduška.

- Irenko, ta guarana mě postavila na nohy. Do druhého dne!

- Ó, raduji se. To moc hezky děkuji. To je slisovaná přírodní bylinka jihoamerických indiánů. Zázrak. Zvracení, průjem, deka - pryč.

- Jak sis to naordinovala?

- Jak jsi řekla. Nejdřív dvě, pak jednu a večer jednu. A dala jsem i synovi a manželovi. Byli z toho venku.

Děkuji za důvěru. Lidi si likvidují imunitu. Sami sobě, dobrovolně. Není vhodné tlumit horečku. Mozek je zmaten. Zásah do léčebného procesu. Tělo se přirozeně dva tři dny vaří. Pokud to nejsou čtyřicítky, ležet, lebedit si v posteli. Tělo bojuje. Jak se to dnes dělá? Zítra člověk musí do směny. Rychle uhasit horečku. Uhasí. Tělo se nevyléčí. Za krátký čas udeří s větší vervou. S horším průběhem.

Další. Klientka - prezentace vnější výživy. Vnitřní výživa. Paní je spokojená. Je hezká. Vůbec nechodí na kosmetiku. Ve čtyřiačtyřiceti už by bylo dobré o pleť pečovat. Bere ovocný peeling s ostružinovými bobulkami a čisticí masku z bentonitového jílu.

Mezi klienty na hodinku za maminkou. Zas: temná jídelna. Bože! Nevydržím to!! Tma. Výbojky. Záření televize. Přitom nádherné chodby plné světla. U oken mohou indiáni pozorovat oblohu, hřiště, vrcholky stromů. Pilot mě osloví:

- Madam, mohla byste mi pomoci?

- Ano. Co potřebujete?

- Neslyším vás. Odvezte mě odsud.

Maruška zasahuje. Odpovídám, že nemohu.

- Já vás vůbec neslyším.

Taky si zachoval v zapomnění původní inteligenci. Hluší hulákají. On ne. V klidu Jarušce řekne:

- Jaruško, já vůbec neslyším, co mi říkáš.

Těžké, přetěžké stáří. Bez paměti, bez sluchu, bez zraku, bez zubů... Ty vorle! To mě děsí. Sedět, trpět, tupě zírat do zdi... Včera aspoň farářka notovala.

- Mamko, chceš na Prašivku a Chloumek nebo si sedneme tady k oknu?

- Chci být, kde seš ty.

- Mami, budu s tebou. Mám hrušku...

Jdu do pokoje; beru ze šuplíku zbytek kaštanů, banánku, hořké... Boženka v posteli. Spinká. Fotím. Dnes Květulka. Jaruška se ochomýtá okolo pilota. Přichází k nám.

- Jaruško, vy se hezky usmíváte.

- No, přece nebudu brečet.

Má pravdu. Co ze života. Být smutný? A v DD? Ne. Radostný pobyt v DD. Je stále usměvavá.

- Jezdí sem ještě manželka pana letce?

- Málo.

- Neviděla jsem ji tu ani na Vánoce.

Pokyvuje. Tak nevím, asi paní letcová vzdala cesty za svým krásným manželem. Neumím si v hlavě srovnat, jak je to se vztahy. Jaruška jí lezla do zelí. Paní letcová trpěla v parku Jarušku. Jaruška by se ráda vdávala. Pilot se vzdálil do nemocnice a bylo po vdavkách. Ale taky přestala chodit paní pilotová.

Jaruška má čelenku. Nasazenou jak indián. Paní Maruška dbá na vzhled klientů. Jde a Jarušce čelenku hezky upraví. Rychle fotím. Srovná jí i vlasy. Obdivuji to. Mě by zrovna ta čelenka nechala v klidu. Maruška je perfekcionalistka. Vzor. Mladá by ho mohla následovat. Jenže empatie není mladým vlastní.

- Mami, včera jsem o tobě psala. Jak tě vidím - stále mladou, krásnou, silnou.

- To už je pryč. To je minulost.

- Maminku milující, pomáhající, přísnou, láskyplnou...

Mamka pláče. Držím ji za ruku. Je to člověk, kterého na světě znám nejdéle. Odněkud slyším harmoniku. Není to ten malý šikovný harmonkář? Květulka:

- To zní odněkud nahoře.

- Jaruško, běžte to dolů okouknout.

Jaruška je vcukuletu zpátky. Obdivuhodné. Jak to dokázala? Výtah si dělá co chce... Zvládla to. 

- V jídelně je prázdno.

Tak to opravdu byl Šlágr...

Vracím se domů. Už tu čeká mladík. Rychle fotím pár jarniček. Sportovec. Student. Vůbec neumím určit jeho IQ. Přijel autem. Jinak totálně tupý. Hraje fotbal. Huntuje tělo. Je milý. Chce vědět, jak je na tom s tělem. Rozporuplné. Kosti - luxusní, viscerály na jedničce. Ale kondice neodpovídá sportovním aktivitám. Divné. Novodobý hybrid. Nemá ani šajnu o světě. Autotronik VOŠ a SPŠ RK. Jsem z něj zmatená. Tohle už leze ze škol. Fotbalista bez znalosti základních informací o světě. Hodný, milý, uměl si sem dojet. Ó, degradované školství. PhDr. Vítová a bývalý ministr školství Zeman - debilizace českého vzdělávání. Naše skvělé školství - v troskách. Doporučuji poslechnout si:

https://www.youtube.com/watch?v=1Cdqv7_gDkQ&t=47s

Podvečer. Poslední klientka. Z venku slyším charakteristický zvuk. Bažant! Sbírá, co zpěváci rozsypali pod krmítky.  Překrásný. Majestátní. Slunce se koupe v lísce. Nebo líska ve slunci? Fotím. Klientka obdivuje bažantího krasavce. Petroušek ho pozoruje. Fotím. Petroušek na florbal. I poslední paní mizí ve tmě. 

Nákup. Hrušky, sýry... Krém mamince. Odlepuji se od Kauflandu. Mířím k Lidlu. Zírám dovnitř. Ani u jedné pokladny nikdo nesedí. Ani lidé tam nejsou. Že by už všichni odešli: Zavřeno? Mrknu na vývěsní ceduli. No jo. Do dvaceti. Odešli. Jsem normální? Měla jsem v úmyslu koupit vnučince něco pro radost. Krásně lyžuje. Mám smůlu. Má smůlu. Necháme to na Indy :-)

Domů. Sbírám se svítilnou z mobilu pod smrky šišky. Během dne za světla by to bylo vhodnější. Vítr je poshazoval. Zatápím šiškami. Nádherně hoří. Ani nepotřebuji klacíky. Petroušek mi je nasbíral pod ořechem na zátop.

FB. Hlavně, že mám hrušky:

https://www.jimejinak.cz/obsah-pesticidu-v-hruskach-sokoval-i-vedce/

Čtu dál.

https://www.jimejinak.cz/jahody-v-zime-vite-kdy-maji-skutecne-sezonu/

Skvělá bílá mouka:

https://www.alternativnimagazin.cz/pozor-tato-mouka-zpusobuje-nadory-na-ledvinach-a-poruchy-stitne-zlazy/?fbclid=IwAR3XdzzBbiAozfV6LZ-KhOkBiCS1zzr0SjlIZuHD0Rp2Uf2EtFjjGtpDyKA

Jdu spát. Mouka, jahody, jablka...

Dobrou noc!