Mám víc za sebou, méně před sebou - přehodnocuji
Jupí! Jupí! Pondělí za námi. Včera večer mi Linda volá, jestli dnes s ní ráno jedu na ústní hygienu. Píšu na messenger hygienistce, jestli jedu s Lindou. Nezapsala jsem si datum. Žádná odpověď.
Dávám zprávu: Lindo – nejedu.
Ráno v půl osmé čtu:
Jedeš děvče. Promiň, chodím v 8 spát v pondělí vstávám ve 4 hodiny, když jsi psala už jsem spala. Zdena Jestli to nestíháte tak dáme termín jindy, nebude to hned, ale u vás to není hrozný s tím čištěním, tak se nebude dít nic hroznýho
No, tak se vyvaluji. Dnes dopo nepracuji. Probouzím se. Linda v mé pracovně napojena na pracovní schůzce. Cestou z hygieny zastávka u nás. Přijela jak myška. Mour načuhuje, kdože to u mě hovoří. Linda po "Kholu" zdvihá kotvy. Jede k domovu.
Venku slunce. Divné. Zatažené slunce. Přetažené netkanou textilií. Zahrada jak pod nějakou lupou. Ve slunci není vidět. Všechno divně do žluta.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-12_Leto_budiz_pochvaleno/
Jedu pro podpisy na Deklaraci. Vymetám Lidl, Kaufland. Na jednom archu mi chybí dva řádky. Na druhém mám už dva podpisy k dobru. Oslovuji pána. Stařičkého. Věnuje mi autogram.
- Vy jste se narodil v srpnu 1947 jako moje sestra. Ta v červenci 47. Jak to, že jsme se nikdy nepotkali?
Dozvídám se, z které je vesnice. Jeho paní krouží okolo nás. Představuji se mu.
- V Josefově jsem chodil do školy s jednou Ivou Konečnou.
- To je moje sestra!
Povídáme si. Znal i mou maminku. Slastné slaďoučké vzpomínání. Hezky o ní mluví. Uspokojena; jedu k domovu. Mohla bych to napsat i jako doplněk. Větný člen, který se váže na oba – podmět i přísudek. Uspokojena jedu k domovu. Vzorová věta – Hajná stála v dveřích překvapena.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-12_Oprava/1593921524
Stavuji se v jednom obchodě. Setkávám se s pánem, kterého bych před třemi lety přizabila. V hlavě zasunut jako arogantní omezenec. Ono ne. My se shodujeme. V něčem rozcházíme. On chápe mě, já jeho.
- Víte, já už nechci nikam za poslední dva tři roky vyjíždět. Politici si mění podmínky vycestování a návratu… Mám jejich podfuky v hlavě.
- Ale teď už po vás nikdo nic nechce. My jsme se nechali očkovat.
- Cože?!
- Jen dvakrát. Abychom mohli cestovat.
No, to je teda – očkování ne pro zdraví, ale pro povolení k pohybu.
Rád cestuje tam, kde nejsou lidé. Rád fotí. Sedne do trávy s fotoaparátem. Někdo se ho zeptá, co fotí…. Nemá rád, aby tam, kam cestuje, byli lidé. To já zase miluji, aby tam lidé byli. Hodně lidí. Nemám ráda vylidněno. Pomáhá mi něco na tabletu. Ochotně. Odjíždím. Opravuji mu rámeček v mé mysli.
Dnes to u nás bude vonět trávou. Vítá mě Petroušek.
- Vidělas´ to hnízdo na světle?
- Jaké hnízdo?
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-12_Vosi_hnizdo_na_lustru/
- Myslel jsem, že jsi tam dala nějakou ozdobu. Vosy si postavily!
Petroušek šikovný chlapíček. Co bych si bez něj počala. Kluk si natahuje rukavice. Šup. Už mu vosy bzučí v pytli.
- Jdu na to! To si dám. Je to přerostlé.
Dnes den S. Sekání. Petroušek se konečně dočkal. Tiše skřípěl zuby při pohledu na vysoký porost zahrady. Čekala jsem, až rozkvetou trávy. Vysemenily se. Dnes přijdu o kopretiny. Cestičky v zahradě jsou po osekání jediné zelené. Divné léto. Tráva začala podsychat.
- Peťuš, dnes přijdu o své kopretinky.
Jdu si je natrhat do vázy. Nechám je venku na stole. Budou smrdět. A teď? Jdu znovu zrýt, zkutat, rozrochnit dva řádečky na brambory. Po zahradě už rostou na dvou místech. Tyhle budou až někdy v srpnu. Jestli se jim podaří vystrčit lístečky. Klíčky napadeny jemnými mšicemi z terasy. Uvidíme. Jestli mé snažení ponese ovoce. Sypu z kolečka poslední koňské koblihy do půdy. Jejich dárce je právě v Alpách. Šplhá po skalách. V pátek se ozve. Zašplhá si do korun třešní. On nám hnůj. My jemu třešně.
- Konečně to k něčemu vypadá. Ale jak byla dlouhá, sekal jsem to trojnásobně dlouhou dobu.
- Zase jsi ušetřil ty hodiny nekonečného opakovaného brouzdání po zahradě se sekačkou.
A teď, zobnout třešní. Ireno, hlavně pozor na tu zelenou hnusnou odpornou smradlavou mšici. Zásah! Fuj! Dotkla jsem se jazykem. Fuj. Pálí to na něm. V dětství nepamatuji tyhle smradlavé potvory. To neumyješ z rukou. Musí to vyčichnout.
Zalévám.
- Když držíš hadici, prosím tě, omyj skleník od mšic.
Beru smetáček. Omývám ulepené sklo. Mšice na ryngleti kálejí na skleněný chrám zeleniny Zítra rozvěším další lepové pásy. Z druhé strany od jabloně skleník čistý.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-12_Jak_se_stavi_sen_pro_kocku/
Takhle se klube Kittynina chaloupka. :-) To bude bydlení! To naše Micicinda s tou její ohromnou haciendou je oproti krásné kočičí roubence outsider. Teda byla. Zrzka ani Mourek do chaloupky po Micce nechtějí.
Kitty si netroufne na kunu. Bude ji sledovat ze své pozorovatelny na kuří nožce. Pod její chaloupkou se budou producírovat lesní obyvatelé. Ona se nad nimi bude cítit v bezpečí.
Jdeme oskenovat fotky do sportovního oddílu. Co neumí Petroušek, umím já. Pomáháme si. On mně. Já jemu. S láskou. Víte proč?
Johan Peter Hasenclever13. KOMNATA
Přehodnocení života
Počítám své roky a zjistil jsem, že mi zbývá méně roků, než je těch co jsem už prožil. Připadám si jako malé dítě, které dostalo krabici bonbonů. První sní rychle s radostí, ale když pochopí, že jich zbývá jen pár, pak je teprve opravdu začne vychutnávat. .
Nemám čas na nekonečné bláboly o ničem, zbytečné hádky a dohadování se, které nemá konce. Příliš málo bonbonů už zůstalo v krabici Nemůžu vystát manipulátory a oportunisty. Znepokojují mě závistiví lidé, kteří se snaží zdiskreditovat ty schopnější převzít jejich pozice, talent a úspěchy.
Chci žít s lidmi, kteří jsou lidmi v pravém slova smyslu. Lidé, kteří se dokáží smát svým chybám, kteří rozumí svému povolání a neutíkají před svými povinnostmi, těmi co chrání lidskou důstojnost a chtějí být na straně spravedlnosti. Díky tomuhle stojí život za to žít.
Ano, spěchám, spěchám žít se silou, kterou člověku může dát jen odvaha. Snažím se neplýtvat žádnými bonbony, které mi zbyly. Určitě budou lahodnější než ty, které jsem už snědl.
Mým cílem je dosáhnout jednou konce ve smíření sám se sebou, se svými blízkými a také se svým svědomím. Mysleli jste si, že máte dva životy a najednou si uvědomíte, že máte pouze ten jeden.
Využijte ho dokud ještě máte čas!
Večer. Slyším bzučení holicího strojku z koupelny. Nebo možná ještě před chvílí jsem slyšela. Jdu zamknout domovní dveře. Odcházím od nich. Vzápětí – buch, buch, buch. Ješiši! Peťulka je venku! Utíkám odemknout.
- Ty špatně skončíš!
Řehtám se. I teď. Tohle jeho vyhrožování miluji.
- Vždyť ses´ teď holil!
- Ti řikám, že špatně skončíš!
Takhle si tu žijeme.
Libor Malý přetahuje. Jdu na Šalinu. Včera zabili cikána. Ukrajinci. Člověk se nedozví. Někde v cizině myslím taky označen pachatel z východu… Jak to bylo? Tam posekal několik dětí. V Brně vyhasl mladý život. Cikáni se chovali v tramvaji dle svých zvyklostí. Hlučně. Ale za to se přece nezabíjí!!!
Na FB zpráva, jak v Pze si ukrajinští pacienti jezdí na víkendy na Ukrajinu
Zuzana Jeník
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-12_Pacientka_odjizdi_na_Ukrajinu/1593901274
Od jedné sestřičky...až přestanou mí pacoši jezdit na UA na víkendy, tahle na měsíc - v 7.měsíci těhotenství, spolužačka holek na prázdniny ,loni byla též ,tak mne začne dojímat UA.
Nemůžu jinak...a kecy o rozloze té země nezemě mně taky nebaví.
Áano můžou zato ti šmejdi ve vládě, a ne tihle příchozí, ale nepřestane mně to srát ,když to denně vidím.
A u toho screen: Pacientka odjíždí na Ukrajinu. Kontrola… Viz obrázek
A další negativní zpráva o našich národních hostech:
Aliance národních sil
Ukrajinci odmítají obsluhovat české hosty!!!!! Stalo se v restauraci Vegtral v Keramické ulici v Praze Letné. Ukrajinka za barem žalovala majitelce restaurace, že se jí nelíbí, o čem se baví hosté, a ta zakázala číšníkům hosty obsluhovat. Hosté zavolali policii, protože došlo k porušení zákona. V této proukrajinské restauraci jsou ale velcí "hrdinové". Když totiž hosté přivolali polici, tak Ukrajinka sbalila ukrajinskou vlajku, která byla uvnitř restaurace, a po anglicku s ní zmizela.
Bordel, útlak, bezmoc, nespravedlnost domácího obyvatelstva určeného k likvidaci:
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-12_Tak_ne_do_vezeni._Jen_pokuta/1593920933
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-12_Nocni/
Mourek si hraje s pišticí myškou. Naučil se tichounce mrouknout.
- Jdeš ven?
Téhle větě rozumí. Metoší k francouzskému oknu. Jde. A rád. Skáče do noci.
Já jdu skočit do peřin.
Dobjou!
Začíná rej skřítků, dévů, víl, divoženek na posekané zahradě.
P. S.