Máme ještě řemeslníky?

Ránko. Dnes na budík. V devět zajedu do Hradečka.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-05-snidame

Může být, že Žofce rostou zuby? Pořád na mě kňučí, naříká. Pochovám ji. Přestane. Takové malé rozcapené - maminka by řekla - kote. Kdykoli dám té mrňavé mističku jinam, než na místo, hned běží vizitýrovat do Mourkovy. Jak pérák. Vracím ji k její. Stejně kontroluje, co má soused.

Miluji jejich mlaskání. S chutí vyprazdňují mističky. Rychle se vypravit na vlak. Krátký čas jsem jezdila za osm. Teď za devatenáct. Váží si naší práce pro vlast. Budovali jsme ji každý po svém. 

Miluji cestu vlakem. Dnes trvá o sedm minut déle. Jedu obyčejným vláčkem. Jediné, co se m nelíbí, je, že prezentují – tento vlak má wifi. Nemá. Lžou. Mám stažený svůj poslech. Používám svá data. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-05-do-hradecka

První zastávka zubní. Stavuji se pro svou kartu. Za tři roky pravidelné poctivé docházky žádná péče. Chce se mi říci: Péče za všechny peníze. Zítra za necelé čtyři tisíce přijdu o drahocenný zub na soukromém pracovišti. Dva během půl roku. Výborné. Zubaře, abys pohledal. Který přibírá, je matlák. Měla jsem dva. Jeden nešikovný, druhá bez zájmu o zuby. Nožka přes nožku. Všechno v pořádku. Tak zas příště.

Stavuji se v Andělce. Obchod se zdravou výživou a hezkostmi. Tam jsou vždycky, ale pokaždé milé prodávající. Asi před dvěma lety se Anděl s Andělkou scukli do jednoho obchůdku. V Andělovi nikdy nezklamali. A v Andělce je stálá milá prodavačka. Majitel je pan Anděl z Náchoda. Na Kamenici má obchůdek se zdravou výživou. Rád slyší pochvalné řeči na jeho hradecké obchůdky, teď už jen jeden obchod. Beru zrní pšenici špaldu, oves, ječmen. Žito mám. Špaldové otruby… Ibiškový čaj.

- Máte čaj Indiánské léto?

Beru i Divokou višeň. Tak by se mi v tom slově líbilo y. Jako že je vysoká. Od prvního setkání s vyjmenovanými slovy si na višeň dávám pozor. :-)

V devět tam. V deset zpátky. Skvělé. Autem bych to nepořídila ani za dvě hodiny. Hledání parkoviště, semafory… Ne, ne. Vláčkem je to jak příměstská doprava.

Už jedu zpátky. Vlak má asi tři minuty zpoždění. Dívám se z okýnka. Pod sebou vidím – no je to on. Koloťuk. Nedávno jsem psala, jestli ještě tohle povolání existuje.

- Pane, vy jste koloťuk?

Souhlasí.

- To máte velmi důležitou náplň práce. V Jaroměři pod vlakem tluče na viaduktu jeden pražec. A nikomu to nevadí. To rozechvívání způsobí zhroucení mostu.

- Nahlásím to.

- Hezky děkuji.

Slavné Povodí Labe nečistí koryto. Člověk neví, komu co patří. Něco je v majetku města. Něco mají na starosti cesty. A něco je Povodí Labe. Vím, když chci, aby vyčistili u pilířů řeku, kolik práce dá sehnat mostaře. Pod náměstím daleko od pilířů dělaly náplavové větve vír. Podemílal drahně let pilíř o mnoho a mnoho metrů daleko. Až po poslední scéně Něžných vln se v noci zhroutil do řeky.  Takhle rozdělení na sekce, firmy a firmičky  jsou i v ČEZu. Aby si každý nasypal do volátka. 

Průvodčí. Podávám mu lístek. Povídáme si. Dozvídám se, že vlaky ČD platí jako ARIVA, Leo za to, že jezdí po kolejích – jak on to povídal? Čtyři písmena. Něco jako DŽ a něco.

- To víte, aby si každý nahrabal.

- A aby byl chaos. Myslela jsem si, že České dráhy jsou české dráhy. Že jezdí po svých kolejích. Taky rozdrobené jako ČEZ.

Nasedám u nádraží do auta. Nákup. Po jedenácté přijde pán na lednici. V záruce. Ne pán. Ta lednice. Volá. Ano, platí to. Sejdeme se za dvacet minut u branky. Jsem v obchodě. :-)

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-05-poledne

Doma mě čeká Žofie. Mourek ostřílený kozák. Ten si v zahradě najde nejlepší místečko. Dnes se vyvaloval na panelu na ohřívání vody.

Opravář je tu. Mladý hezký sympatický hoch. Není to blbec. Poklona vedu ho do zahrady do chatičky. Omlouvám se za rozestavěnost. Za binec. Vysvětluji, že v lednici je na pomak teplo. Otevírá mrazák.

- Ten funguje.

Hoch ví. Umí. Prý bude zamrzlé potrubí na foukání studeného vzduchu do lednice. Vystěhovávám šuplata z mrazáku. Nepřijel marně. Výjezd stojí 1100. Jdu pro konev s horkou vodou, kbelík hadr. Vysvětluje mi, že někdo nedovřel dvířka. Ve vedrech se mrazák zaledoval. Ucpal chlazení nahoru do lednice. Opatrně proplachuje stříkačkou s horkou vodu cesty. Rozmrazuje čísi blbost. Kdo nedovřel? Kdo manipuloval? Mohla jsem to být já. Ale pán tvorstva – toho se neopovážím označit za viníka. Slyším:

- To já ne!

To je fuk. Volám mu, jak je hoch zručný. Šikovný. Má hradeckou strojní průmyslovku. Hotovo. Platit. Zdráhá se přijmout stokorunu navíc. On je navíc slušný!

Volám do A-Z chlazení. Paní se vylekala, jestli nějaká stížnost. Ne, ne. Lidi si stěžují, ale zapomínají chválit.

- Můžete to prosím vyřídit majiteli? Nebo jeho nadřízenému? Nebo řediteli? Ten hoch je naprostý odborník.

Paní je potěšena. I já.

Vzpomínám; na učilišti byly obory pro – jak to říci? Pro vzdělavatelné. Kuchař – číšník. Podnikání v oboru… A taky obor drůbežář. Nechtěli nic umět. Nic znát. Nevzdělavatelní. Nerada jsem sázela pětky. Půjčka za oplátku. Nechodíš? Neumíš? Nesnažíš se? Jednou přišel takovýhle lajdák na opravnou zkoušku.

- Vyjmenujte mi slova s y po l.

Juknul na mě, abych mu napověděla. Pobízím ho:

- No, slyšet…

Neví. Pokračuji.

- Slyšet, mlýn?

- Už vím. Slyšet mlýn klapat.

Drůbežář. To byly pětky maskované za čtyřky. I když v těchhle dobách učňové jiných oborů zvládali učivo, které dnes nepochytají ani maturanti na středních školách.

Včera jsem v našem zpravodaji četla vzpomínku na tesaře, velkého odborníka Petra Růžičku. Neznám ho. Dočetla jsem se o jeho mistrovství.

Petr Růžička, původem z Prahy, se odborné práci na historických stavbách věnoval od devadesátých let. Začínal ve Slavonicích, pracoval na hradech Karlštejně, Točníku, Kosti, je autorem dřevěného mostu na hradě Krakovec, sestavil a při opravách používal středověký dřevěný jeřáb a v Chebu spolupracoval na rekonstrukci souboru dřevěných historických krovů. Patřil k odborníkům, znalcům tradičních tesařských postupů, kteří dokázali ocenit úroveň jaroměřského "učňáku", a dlouhodobě spolupracoval jak s mistrem Ladislavem Kubiasem, tak s některými žáky a absolventy. Spolupráce začala v roce 2014 při opravě zvonové stolice na Bílé věži v Hradci Králové.

Souhlasím s jeho slovy:

"Většinou to je tak, že si o řemesle myslíme, že má nízkou intelektuální úroveň. Ale ono to tak není. Když děláte složité věci, musíte zvládat geometrii a musíte mít dobré, velice široké znalosti. Řekl bych, že to vzdělání je, tak jak to nakonec chápou Němci, ti nejlepší tesaři, na úrovni vyššího odborného vzdělání. A skoro bych řekl, že když se to promítne do památkové péče, tak práce a znalosti, které musíte mít, jsou na úrovni vysokoškolského vzdělání – a k tomu to musíte zvládnout i manuálně. Je to pro lidi s velkým intelektuálním potenciálem. No a tady se takoví kluci najdou."

Pravda, pravda. Dobrý řemeslník musí mít odborné znalosti a navíc být manuálně zručný. Jen autorka textu nějak neumí počítat:

ZEMŘEL TESAŘSKÝ MISTR, PETR RŮŽIČKA (1964–2023) Petr Růžička, uznávaný a oceňovaný odborník na tradiční tesařské technologie a dobové stavební nástroje, zemřel v Chebu v květnu 2023 ve věku 68 let.   

Po obědě jsem zvadla v zahradě na křesílku. Zvonek. Přijel Lindin Petr.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-05-zidka

Zídka vzadu dostává kabátek. Můj Petroušek je u něj. Jdu se zeptat, jestli něco nepotřebují. Chleba mi teprve kyne.

- To je fajn, že nekoušou, co?

Ukazují mi štípance po rukách. Stateční. Řehtají se. Tak koušou, jo?

- Pojedu na hřbitov.

- Dovezu ti kolo.

Mám nejpozlacenějšího muže. Má na sobě ryzí kov. Pumpuje mi kolo.

- Je tam nějaká slabá duše.

- Vždyť mám novou.

- To bylo u předního.

- U starého kola duše sloužila leta.

Na hřbitově dostávám uklidnění. Zítra to zvládnu. OK.

Večer. Petroušek se jde honit na stadion okolo stolu.

Na osmnáctou klientka. Ó, jak krásné výsledky má. Tuky o tři procenta dole. Svaly o půl kila narostly. Děkujeme. Viscerály nízké ze čtyřky na trojku. Spokojenost. Odjíždí.

Jdu do počítače. Miluji ústní spršky. V letošním roce mám už třetí nebo čtvrtou. Vydrží vždycky tak čtrnáct dnů, maximálně tři týdny. Měsíc? Pak začne stávkovat. Posílají sem němečtí bratří šity. Šunty. Nacházím dopis:

Dobrý den Mgr. Irena Hrobská,

je nám líto, že jste měli problémy s naším výrobkem.

Po prozkoumání vaší reklamace jsme se rozhodli zaslat vám jako plnění záruky následující položky s číslem objednávky…
Adresa… doručení:

Naše logistické centrum objednávku co nejrychleji připraví. Jakmile bude zásilka předána doručovací službě, budeme vás o podrobnostech zásilky informovat e-mailem.

V případě dotazů nás prosím kontaktujte… .

S přátelským pozdravem
Váš servisní tým HOYER

HOYER Handel GmbH
Kühnehöfe Hamburg
Germany

Kontakt pro zákaznický servis:

Jednatelé: Matthias Hoyer, Stefan Hadenfeldt, Christian Höhn

Obvodový soud Hamburg: HRB 81937

Odpovídám, že děkuji, že mi nepošlou peníze, ale výměnu zboží. K čemu mi je, když si koupím spršku a z reklamace mám peníze.

Uvidíme. Co má Petroušek napsáno ozdobným písmem na šuplíku v pracovně?

- Budeme se těšit.

Tak jo. Budeme se těšit. Jak dlouho bude sprška v chodu.

Zítra. Už zítra…

Jdu se na to vyspat. Mám požehnání i od Petrouška. Prý ať mě to moc nebolí.

Dobrou noc!