Máme se

22.11.2020 to je kombinace čísel!

Tolik plánů, co si zkouknu, co si poslechnu, co si přečtu. Nic. Najednou je večer. 

V deset vaření na FB. Dnes vařil Roman. Německý recept. Čočková polévka. Kůra skořice. Kolega se ptal:

- To je taková rourka?

Ještě před koncem vaření zvoní skyp. Priorita maminka. 

Docela se bojím, jak maminka bude nebude reagovat, jak se opět a opět a opět a rapidně zhorší. Paní Hudáková. Velmi příjemný hlas. Poznávací znamení. :-) Milá. Ochotná. 

- To jsem já, Hudáková.

Taková maličkost. Nejen že se představí, neb má ambaláž. Poznala jsem ji po hlase. Ale nachystá mamince čaj, ukáže mi kde, připomene mamince, že TOHLE je krabička s kapesníčky.

- Maminka má před sebou jablíčkový kompot. A tady máte jelení lůj.

Mám se radovat? To bude porod. Dáme to?

- Tak já za půl hodinky zas přijdu kvůli obědu.

Úvod jsme zvládly. Tak co, jak to dnes poplyne. Zapomněla jsem jí připomenout jablíčkový kompot. Vypínám čočkovou polévku. Rušíme kolegy hovorem. Přemisťuji se do pracovny. Dovařím až později. Ukazuji mamince kočku. Navozuji téma zahrada. Jabloně a jejich plody. Sázení. Hnůj. Kam pro stromky... 

Mám příznak nemoci abych, kdybych. Před tou nás u fy varují. Kdybych tak mohla u mamky být fyzicky. Už se vůbec nesměje. Na otázku, co si pamatuje, co má v hlavě, dala jednoduchou výstižnou odpověď:

- Piliny.

Tristní. Nevzpomínat na její činorodost, inteligenci. Iva jí vyčítávala:

- Mami, ty seš ochránce psů a koček.

Nadnesené - všech slabých a potřebných.

Jdu do toho. Jdeme sundávat víčko a vytáčet a stáčet jelení lůj. Jo, vono se řekne semenec, ale zobej ho z lahve... Trpělivost. Uprostřed hovoru.

- Halóó!

Záchrana. Anděl tu je. Paní Hudáková.

Sice v časové tísni, ale ukazuje mamince: Sundat víčko, vytočit, natřít pusu, stočit, zavřít. 

Nevyslovuje: Já spěchám. Ukončete hovor. Čas vypršel. Je mi jasné, že musí letět. A není třeba mi to říkat. 

- Paní Hudáková, cvičí s mamkou někdo jemnou motoriku?

- Teď na to vůbec není čas. 

Smutně kývu. Chápu. Hlídárna. Najíst, vysadit, spát. Program: Čumět do zdi. Njn, systém. Systém? Ne. Jak to, že si někde vedoucí domova zařídí a zorganizuje chod tak, aby nebyl příliš narušován běžný život. K tomu je potřeba mít dostatek lidí. 

Dovářím polévku. Čočka. To mi Péťa dá! Už volá.

- Tak co jste dnes vařili s Herbalife?

- Peťuš, to asi nebudeš chtít. Čočkovou podle německého receptu.

- To si dám rád...

Budeme se těšit.

- Peťuš, něco připravím Kačce a dětem. Jak dělala tvoje maminka tu tvou dobrotu?

- Uvaříš puding, na něj namočíš v kafi piškoty, navrch nějakou marmeládu, zaliješ vrstvou pudingu, piškoty, marmeláda a navrch ozdobíš šlehačkou. Ale hóóóódně šlehačky.

Směju se. Navádí mě. Jdu na to. Ať to ztuhne. Navrch vyrábím čokoládovu pěnu. Rozpouštím kvalitní čokoládu do šlehačky. To je kalorická bomba. Tu si nedám. 

Dovařená polévka je ještě teplá. Chutná mi. Má šmrnc. Petroušek je tu z práce. Tak teda polévku? Pochvaluje se. Hlad je nejlepší kuchař.

Zrzajda brečí. Nevím, co je jí, ale tuším. Chce ven. Než přiběhne snaška s dětmi, jdu štípat roští. Společnost mi dělá Zrzka. Stahuji větve ke špalku. Tady celý život dřela maminka. Pokračuji v jejím snažení. Ani jsem nezačala štípat, tři postavičky kráčí zahradou. Snacha v krásném kabátku. Překrásném. Líbí se mi. Vedle ní pokračování Petrouškova rodu. Pozorujeme kotě pod plachtou pergoly. Napovídáme malému, aby se přibližoval pomaloučku... Vyleze. V zahradě zima. Jdou dovnitř. Uklízím vak na větvičky. Vábím kočku na jabloňku. Nechává se nalákat. Odvážná. Houpe se v korunce. Jdeme domů.

Přišel mladší syn. Už se obsloužili. Našli dobrotu na parapetu ke ztuhnutí.  Hodují u stolu. 

Neděle se svými. Pozoruji děti. Dobře vedené. Rozpustilé. Starší vážná. Mladší divoch. Vyprávíme. Pohoda. Tohle chtěli rozbít. České rodiny se nenechají rozbít. Jsme spolu. Honzík se diví kočce.

-Jak vyrostla. Co to je za medvěda?

- Linda taky říkala, že vyrostla. Pozoruji to. Už je to víc jak tříčtvrteční kočka.

Honzík si s ní chvíli hraje. Mají doma taky kočičku. Novou.

- Hraješ si s ní?

- V. nás k ní nepustí.

- A chytá ji rapl? Naši asi tak třikrát denně. Po snídani. Odpoledne a večer před spaním.

- Naši taky. A v noci spí.

- My se taky vyspíme, ale Péťa se stále budí; po deseti letech Micinčina nočního dovnitř ven dovnitř ven. Zrzečka neotravuje.

Nezapomenout na c. k. Citronovou kůru.

- Sbíráte citronovou kůru?

Všechny citrony obracím. Celoročně den co den. Mám jí velký pytel. Dělím ho do dvou tašek. Pomerančové mám málo. Tu dostane starší vnučka.

Honzík odjíždí. Péťa si dobírá děti.

- Pojďte se podívat, někdo vám vzal kola a hopsadlo.

Ani nevím, jak přišli. Vede děti ven. Malý se vrací s muzikou. Věří, že přemisťovadla někdo ukradl. Konejšíme ho.

- Strejda vám je vzal domů. Děda nebude mít v autě tolik místa...

Sbírají se. Taška s kůrou. Taška s batáty. Až z FB se dozvídám, že s topinambury. Pytlík s lístečky ostružin. Taška s ořechy.

- Babičko, něco dobrého říkalas.

Mrňous je legrační. Jak si pamatuje, co jsem slíbila... Jdu vybrat minifigurky andílků, Mikulášků... Sázím na stůl. Raz, dva, tři, raz, dva, tři... Chtěl by i sestřiččino... Nafučený.

- Zvoní tady čertíci. Neslyšíš? Já se trošku bojím. Někdy maličko zlobím.

Chlácholí mě.

- Babičko, neboj! Děda tě zachrání.

Sbaleno. Strojí se.

- Mám všechno naloženo. Jdu nastartovat. Přijďte ven.

Důvěřuj, ale prověřuj... Taška s citronovou a pomerančovou kůrou tu zůstala.

- Bych jim to zítra dovezl.

- Jo, v normálních časech. Ale dnes? Zítra si vymyslí stop... Raději ať je kůra odevzdaná.

Telefon klientce. Vyřízení objednávky. Padá mi hlava. Nic jsem nedělal. Únava dobou. 

Obyčejná neděle. Hezká. Potěšili mě. Družení. Lék na duši. Maminku už nezdvihnu. Před třemi lety mi lékař řekl, že narkóza po zlomenině byla konečná pro mamčin mozek. Nebyla. Rozchodila jsem ho. Cvičení, mluvení. Denní kontakt. Tohle už nedám. Je čas smířit se. Systém kombinovaný s ještěrem - smrtelné. 

Dobrou noc!