Máme šikovné lidi

21.11.2026


Sobota. Rychle chystám na pozdní oběd. Vymáchat pračku prádla v octové vodě s pár kapkami esenciálního oleje. Vylézt na půdu. Pověsit prádlo. Svačinku Petrouškovi.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-11-vezu-darek/1731171519

Upéct bagety. Do krabičky vyskládat štrúdl, nazdobit bagety. Zabalit. Jedu. Směr můj milovaný Kuks. Dnes druhý víkend první den předvánočních trhů.

https://www.youtube.com/watch?v=cj-rUIlbYdQ&list=PLX7I2ot1yoFGNABPKWZaylmCEFQ9_3F4J

Do auta jsem si vzala k poslechu Janu Kiaru. Před týdnem vyprávěla moc krásně o Sidorovově návštěvě Egypta. Přeložila jeho přednášku. Nesmírně objevná a zajímavá. To jsme ve škole nebrali.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-21-trhy-v-kuksu-druhy-vikend-prvni-den

Týden pršelo. Kdepak se bude parkovat? Mám štěstí. Směrují mě za plot. Dobré. Nemám v úmyslu něco koupit. Před týdnem Tritoni po schodišti neměli co posílat. Dnes tam už zase teče voda. Mířím ke stánku s dýmovníky a vykuřovadly. Paní má pro mě připravenu trojnožku na kadidlo. Jednu doma mám. Budu moci vonět v celém domě. Má vykuřovací novinky. Kupuji do balíčku strejčínkovi krabičku vykuřovacích kostiček. Chytrý marketing. Před týdnem na koule bílé šalvěje keramická mistička. Na vykuřovací kadidlové tyčky vložen keramický nástavec. Beru dvě vůně. Druhou nevím, komu daruji.

Procházím okolo stánků s krásným zbožím. Radost. Naši lidé umějí. 

Dnes přituhuje. Začíná mi být zima. U stánku s hnědou keramikou si kupuji lis na citron s nádobkou. V tomhle čase se prodávají krásné citrony s měkkou kůrou. Ty mám moc ráda. Jenže jsou plné jader. Můj klasický skleněný lis je stále jadýrky přeplněn. Mám od nich dvě zapékací misky, jablíčkovník – svícen s vyřezanými otvory ovoce, nad svíčkou miska. Do ní vložíš jablíčka nebo slupky od jablek, skořici, hřebíček… Svícen svítí a ještě voní. Chtěli mi dát tašku. Ne. Děkuji. Vložím do batůžku.

Na náměstíčko se stánky do trávy nejdu. Mám bílé boty, nechci plavat blátem.

U hrnčíře obdivuji máslenku. Všichni jí říkají francouzská. Prý lžou. Normálně se na dno dá centimetr vody. Do toho máslo a přiklopí se. Nemusíš dávat do lednice. Máslo bez přístupu vzduchu se nezkazí. Mladý pár si kupuje nějakou minimaličkost. Generace ochránců planety a propagace gryndýlu. Jasně, ne všichni. Poslouchám:

- Máte prosím tašku?

- No na tohle vám teda tašku nedám.

- Aha, to jsou ti mladí, co chrání přírodu a pijí papírovými brčky.

- Paní je vedle.

- Paní není vedle. Dejte si to do batůžku! Tašku!

Šmankote!

Zas jsem u stánku se šálami, přehozy a plédy z viskozy a vlny.  Loni jsem je viděla. Materiál hebký. 

- Jaký je, prosím, materiál?

- Vlna a viskóza. 

- Ta viskóza je prý přírodní. Ale mám ji spíš za umělinu.

- Ona se vyrábí…

- Já vím, ze stromů…

Vybírám. Holky přijeli až někde za Phou. Ráno vstávaly v pět hodin. Nechám jim vydělat. Vyzvídám, co vystudovaly. Filmovou tvorbu a ještě něco režii nebo tak. Ta jedna říká, že je půjčena od mýdel.

- Z Mýdlárny U Dvou koček?

- Ne. Mirčina mýdla.

- Jé, tam já nakupuji antiperspiranty bez hliníku.

Vtom přichází maminka té slečny půjčené od mýdel a dává ochutnat ovocnou placičku.

- Já vás znám, vy u nás nakupujete.

Její dceři:

- Vidíte? Nelžu.

Smějeme se.

- Vybírám šál se stromem života. K tomu sponu. Maličko v jiném odstínu, aby nezanikla. Ateliér Kudlička.

A hele! Malířka s podkresbami na skle. Hlásí se. prý už mám od ní sbírku. Má ji Linda. Krakonoše už pověsila. A malířka naivního umění během týdne namalovala dalšího Krakonoše. Linda tvrdí, že ten její s chalupami, je krásnější. Všechny její obrázky jsou nádherné. Jako by je maloval někdo před sto padesáti lety.

- Vy si můžete vybrat místo?

- Můžeme.

- Loni i před týdnem jste bylá támhle na tom náměstíčku u lesíčka.

- Ale protože pršelo, jsme na asfaltu.

- Myslela jsem si to.

Je potěšena mou pochvalou a podporou. Dnes je stánkařům zima. Ale jsou stateční. Jsem ráda, že prodávají. Zhmotní své výrobky do peněz.

Kousek dál se ke mně hlásí řezbář dětských pistolek. MatFyz vzděláním. Vrací se za pultík:

- Tahle je výborná do školy. Funguje na holky. Před týdnem jsem jednomu čtrnáctiletému prodal, prý měl ve škole úspěch.

Napadlo mě, že tyhle řeči, docela obyčejné, mohu říci vtipné tlachy, jsou pro někoho možná…

Stánek s tričky. 

- Jé, já u vás nakupuji na Kohoutově tyhle magnety, placky, samolepy Kéž jsou všechny bytosti světa šťastny! Ale asi u vašeho manžela.

- Máte pravdu, já si vás pamatuji.

- Na Kohoutov už nejedu.

- My taky ne.

- Nejste jediní. Jste tu dnes asi pátí, co jsme zklamaní. Pokazili si to. Zadali to agentuře. Já jsem pořád veselá, radostná, ale letos v srpnu jsem je na parkovišti poslala do pr. Pětkrát mě nechali přeparkovat.

- Ani se vám nedivím. Měli zmatky už u parkování. 

- Dali to agentuře a ta jim to zkazila.

- Ta agentura měla taky to parkování. A co mohli vyrýžovat na stáncích! 

- Jo, to vím. Chtěli 10% z tržeb. To mi říkal jeden pán, co támhle prodává čaje. To je zlodějina. Drzost! Zaplatit za stánek a ještě dát deset procent z tržby? A prý se keramická škola odstěhovala na Kocbeře.

- Oni jim chtěli dm prodat, obec na to neměla.

- Já už tam nepojedu. Příští rok jedu do Deštné na Tavení skla.

Než takhle oběhneš stánky, čas letí. Péťa sice zaplácnut štrůdlí, tvarohem… Plévku připravenou. Ale uháním domů. 

- https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-21-obidek

- Akorát začalo pršet.

- To jsem zrovna odcházela. Dnes jim tam bylo zima. Rychle ti dám najíst.

- Nemám hlad.

Oběd mám během deseti minut. Pochutnáváme si při svíčce. Venku černo. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-21-jdeme-k-uplnku

Večer se přikradl. Měsíc nahlíží do oken. Za tři dny úplněk.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-21-pro-radost

Prohlížím si, co jsem si koupila.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-21-dekoruje

Žofka mě na každém kroku sleduje. Dekoruje. Předvádí se. Před čtrnácti dny jsem kočičí hračky přestěhovala ze zahrady do domu. Dnes přišly vhod.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-21-kontrola

Žofie za mnou chodí domem jako pejsek. Už zas si oblíbila kontrolu mých úkonů…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-21-mourecek

Moureček si taky našel voňavé hračky. Oba chlupáčci cítí venku zimu. Přichází období hraní si doma. Žádné lítání po stromech, po zahradě. V teple u kamen s voňavou šantou. Ozvěnou léta. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-21-system/1731180072

Síla a tajemství rodu - Psychogenealogie

sobota 21. listopad 2026 v 17:11

    Tisíce let vyrůstaly děti s rodinou..... Pak někdo vymyslel jesle a školky. A teď se divíme, že některé děti někdy pláčou, když tam mají zůstat......

    Po hodně dlouhou dobu lidského vývoje vyrůstaly malé děti v blízkosti rodičů a dalších známých lidí. Učily se od starších sourozenců, hrály si s ostatními dětmi a postupně získávaly samostatnost.

    Pak přišla moderní společnost, továrny, pracovní doba a někdo dostal skvělý nápad. Uděláme zařízení, kam ráno odložíme malé děti, aby dospělí mohli pracovat........

    A protože společnost miluje organizaci, rozdělíme děti podle věku, určíme jim čas na jídlo, hraní, spaní a pobyt venku. Všichni budou dělat přibližně totéž ve stejnou dobu.

    A 3-leté dítě, které se nechce pustit maminky, označíme za dítě, které má problém s adaptací.

    Takže si to shrňme.

    Dětský nervový systém se po tisíce a tisíce let vyvíjel tak, aby vyhledával blízkost známých lidí. A my během pár generací vytvoříme systém, ve kterém má malé dítě strávit osm hodin denně bez rodičů, mezi lidmi, které zezačátku vůbec nezná. A když začne plakat, jsme překvapení... Ono se totiž odmítá přizpůsobit našemu systému. Jenže malé dítě neví, co je pracovní smlouva, hypotéka nebo směnný provoz. Nechápe, že rodiče musí vydělávat a vrátí se odpoledne. Jeho tělo vnímá hlavně to, že člověk, který pro něj představuje bezpečí, právě odešel. A tak pláče, volá, drží se maminky nebo tatínka. A dospělí řeší, jak ho naučit, aby to nedělalo.

    Máme adaptační programy, příručky a odborné rady, jak zvládnout ranní loučení. Někdy se rodičům doporučuje rychle odejít, protože dítě za chvíli přestane plakat. A ono opravdu někdy přestane. Jenže přestat plakat a začít se cítit bezpečně nemusí být totéž.

    Zajímavé je, že když nastoupí dospělý do nového zaměstnání, dostane čas na adaptaci. A když mu prostředí nevyhovuje, může odejít. Když nastoupí dítě do školky, očekáváme, že si zvykne. Vždyť ostatní děti si přece taky zvykly... A když si nezvykne? Možná je moc fixované na matku. Možná je přecitlivělé. Možná ho rodiče málo vedli k samostatnosti. Anebo je to prostě malé dítě, které ještě potřebuje víc blízkosti a jistoty? Samozřejmě, školka může být skvělé místo. Některé děti ji milují, najdou si kamarády a laskavé učitelky. Jiné potřebují víc času a postupné seznamování.

    Vytvořili jsme svět, ve kterém dospělí musí chodit do práce v přesně stanovenou dobu. A teď se snažíme přizpůsobit dětský nervový systém našemu pracovnímu rozvrhu. Nervový systém malého dítěte ale neví, že je rok 2026. Nezná školský zákon, ani otevírací dobu mateřské školy. Zná blízkost, bezpečí a vztahy. Možná bychom se tedy neměli pořád ptát, proč se některé děti neumí přizpůsobit školce. Ale proč jsme vytvořili systém, kterému se musí přizpůsobovat i děti, které na to ještě nejsou připravené. Co myslíte? Přizpůsobili jsme školky dětem, nebo děti potřebám dospělých a ekonomiky?

    .........................................

    pozn. pod čarou : tento post je o tom, že tisíce let děti měly jiný způsob života a jejich tělo je tak nastavené.

    Není o tom, že školky jsou špatné, že učitelky jsou špatné nebo kdokoliv jiný.

    Zkuste se zamyslet nad vývojem nervové soustavy dětí.

    Děkuji, že čtete jenom to, co je tam napsané.

    Foto : skupina Vzpomínky na dětství

    Síla a tajemství rodu - Psychogenealogie

    https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-21-erben/1731182451

    Dnes má výročí odchodu K. J. Erben. Další neologismy:

    Nacionalismus

    sobota 21. listopad 2026 v 6:00

      21. listopadu 1870 umírá v Praze Karel Jaromír Erben. Nacionálně laděný spisovatel, právník, archivář a český historik se významně zapsal do našich dějin zejména jako sběratel lidové poezie, ve které hledal odkaz starých slovanských pohanských mýtů a motivů.

      Dodnes asi všichni známe jeho Kytici z pověstí národních, kterou dnes zkráceně nazýváme jen Kytice. Není už tak moc známo, že podobně jako mnozí jeho vrstevníci i on vytvořil některá odborná slova, která dodnes používáme a která tehdejší čeština neznala. Erben tak vymyslel zejména právní výrazy při překladu cizích právních textů do češtiny, konkrétně výrazy hodnota, výrobek, ústava, závěť, pokus o zabití či branec.

      K.J.Erben nebyl silně politicky zapojen. V roce 1848 sice pomáhal formulovat společné prohlášení po Vídni svobodu tisku a ústavní svobody, s příchodem Bachova absolutismu se však stáhl do ústraní a pilně pracoval právě na poli lidových pověstí a poezie.

      https://www.youtube.com/watch?v=myCTaVmPUsU

      Probouzíte se ve 3 ráno? Nejsou to duchové, ale zásadní chyba v biorytmu vysvětluje prof. Praško

      https://www.youtube.com/watch?v=myCTaVmPUsU&t=3357s&pp=ygUfcG9ydWNob3Ugb3NvYm5vc3RpICBqYW4gcHJhxaFrbw%3D%3D

      Milé vyprávění profesora Praško. Nespavost, atomizace společnosti, truchlení po odchodu člověka, kar… KDO NEVÍ, KDY MÁ DOST, NEMÁ NIKDY DOST. Šťasten je ten, komu stačí, co má. Nešťasten je ten, komu nestačí, co má.


      "Poruchou osobnosti trpí 16 až 20 procent populace," říká psychiatr a psychoterapeut Ján Praško

      https://www.youtube.com/watch?v=6b5QIb018ys&t=2225s&pp=ygUfcG9ydWNob3Ugb3NvYm5vc3RpICBqYW4gcHJhxaFrbw%3D%3D

      Našla jsem si ještě jeden rozhovor se stejným odborníkem. O poškozených lidech. Takoví ti slaboši, co se na FB neumějí prezentovat pod svým jménem, ti patří do skupiny psychicky poškozených slabochů. Takoví dřív dostali bombuňk, deku a už si nedovolovali. Jenže dnes by chudáci dostali psotník. Tak si dovolují pod rouškou anonymity být neomalení. Zapomínají na pravidla komunity… Přitom jejich porucha osobnosti třeba pramení z rodinného prostředí. Sami jsou nedokonalí; své trápení si léčí výpady na FB. Vyšklebují se silným, sebevědomým vzdělaným lidem. Ubožáčci. Soucit s nimi nemám. Takové ve svém okolí škrtám.

      Kéž jsou všechny bytosti světa šťastny!

      A vyléčí se ze svých zranění.

      Ještě potěším žhavé uhlíky polenem a jdu spát.

      Dobrou noc!

      Share