Máme skvělou pracovitou mladou generaci! To je radost

Prokrastinuji. Od rána. V osm vstávám. V deset mám sedět v křesle ve vedlejším městě u své milované kadeřnice. Pomyslím si:

- To si ještě zaskočím do paneláku vyfotit původní stav kuchyně. Linku dnes Petroušek s jedním pánem sundají. Nainstalují novou kuchyň. Sporák přemístí. Přitlučou - ten by mi dal - novou digestoř a skříňku nad ní. Pán prý říkal - to máme do dvou hotové. No. Slyšela jsem, jak lidi sakrovali, když odstraňovali původní linku. Nešla jim sundat. Zdi nerovné.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-06_Mourek_udela_vsechno_pro_neco_do_tlamicky/

Mourek dělá Zagorku. Jako že nic. Ale hne prudce svým pupíkem, když mu nesu misky.

Za oknem sedí Zrzečka. Stejně je svět naruby. Zrzka je u nás druhým rokem domácí paní. Narodila se v srpnu dvacet. V říjnu to budou dva roky, co jsme ji vzali z houfu devíti koček. Jen zabrečela. Netušila, že jde do lepšího. Mourek tu byl loni jako obejda. Vtěrka. Nechtěli jsme ho. Nakonec Mourek chrapčí doma. Zrzečka venku. I dnes ráno v tichu domu chystám svá pitíčka. Poslouchám. Mour je přítomen. Ale kde? Zařezává pod ostrůvkem. Jen zašustím, už ho mám pod nohama. Tak. Ještě Zrzku nakrmit. Pohlídat, aby ji nevyšoupnul od korýtka.

Smělé výhledy berou za své. Chtěla jsem zavolat PPL, že nebudu doma... Ale jo. V deset zvoní můj doručovatel. Přejímám zboží. Mohu vyrazit. Ještě že se mnou nevyrazí dveře moje zlatá kadeřnice. Ve čtvrt na jedenáct už melíruje. Čas u ní je jak doma. Jak u svých. V klidu, lásce, harmonii. Jsem šťastná, že ji mám. Už asi dvanáct let. Těším se na každou návštěvu u ní. 

- Eri, je radost tě pozorovat. S jakou grácií, lehkostí, suverenitou barvíš, s jakou jistotou a kuráží stříháš.

- No to by bylo špatné, abych poó, po, po čtyřiadvaceti letech neuměla stříhnout.

- Jsou povolání, která bych nezvládla. Tak třeba střihač modelů - střihů, havíř - horník, kadeřník, chirurg, záchranář...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-06-_Od_snidane,_pres_svacinky,_obed_k_veceri/

Mám s sebou svačinku. Ujídám. Trávíme spolu dnes hodně času. Hotovo. Cestou domů vymetám. Dnes má narozeniny milá osoba, která už nepatří do našeho okruhu. Ale já ji tam stále a stále vnímám. Jedu gratulovat. Milé setkání. Překvapení. To já ráda - mile překvapit. Udělat radost!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-06_Cestou_domu_jsem_vymetala_-/

Stavuji se u ovocnářů. Za pár šlupek mají ještě jablka. Prý jen asi šestkrát stříkaná. Budiž. Mají se umýt v jedlé sodě nebo octové vodě. Naše jablíčka jsme dojedli někdy před měsícem. Jsem zvědavá, kolik jich jabloňky urodí letos.

Ráno zima. Po obědě na padnutí. Peču chleba. Pojedu do paneláku pohostit řemeslníka. Petroušek je tu.

- Ne, nic nevoz. My jsme jedli. Jen máme žízeň.

- Pojedu se s tebou podívat, jak linka vypadá.

- Byly tam trošku potíže

Bystřím. Stříhám ušima.

- Nemohli jste to urvat ze zdi?

- Museli jsme zakrýt lištu dřevem. Musí se to natřít asi na bílo. Nějaký matlák ji přilepil na kachličky mamutem.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-06_Najemnici_dostali_novou_kuchyn/

Beru si do ruky botky, přes rameno kabelku. Jedeme. Linka už přidělaná. Mákli si. V kuchyni k zalknutí. Jižní strana. Ta v zimě vytápí byt. Raduji se. Naši nájemníčci od nás dostali dárek. Novou kuchyň, digestoř. Rok starý sporák je zadělaný jak beruška. Naše nová mladá ho umyje. Doufám. Totiž nyní ta strana bude viditelná. Bože, bože! Někdo nám zničil obklady. Nalepil na ně lištu jakýmsi "mamutem". To prý neurveš. Urveš - i s kachličkou. Rekonstrukce by se prodlužovala, prodražovala. Petroušek měl skvělého řemeslníka. Vyřešili i toto. V našem bytě jsme měli všechno vyšperkováno, čisté, opečovávané. Platí: Z cizího krev neteče. Dveře nemyté. Okna taky. Lišta u linky přišpérovaná. Klička u balkonových dveří ulomená. Klíče ze dveří poztrácené. Chjo. Maličkosti? Aha. Tak proč nejsou v pořádku!

Vypravuji se bosa do Lidlu. Chůze městem příjemná. Nikde žádné psí exkrementy. Měla bych si do obchodu navléct boty. Jenže bych si je vevnitř zašpinila. Nakupuji bosa. Jsem volná. Svobodná. 

Nesu si plato s nákupem. Pouštějí závory. Před nimi stojí dva cyklisté. Mladí kluci. Jeden písknul na holku na schodech před obchodem. Není to slušné, ale asociovalo mi to mládí. Ano. Není to slušné. Kluci na holky pískali. Hrátky. Usmívám se. Nedá mi to. Oslovuji cikána a kluka v zrcadlovkách. Dobírám si je.

- Kluci, vy čekáte na červenou nebo pískáte na holky?

- Já jsem pískal na kamaráda.

Smějeme se. Zapřádáme příjemný hovor.

- Já vás znám. Vy jste paní Prokopová.

- Už Hrobská.

Vyzvídám, odkud mě zná. Už nevím, jak to přišlo, dostali jsme se na blbnutí generace, na montovny.

- Já nepracuji, já podnikám. Toho jsem se vždycky bál, chodit do práce. 

- Vy jste skvělý!

Ptám se na profesi. Zedník.

- Zaměstnávám lidi.

Cikánek je milý, sympatický, komunikativní.

- Já u něj pracuji. On je můj šéf.

- Vynikající. Kluci, to je bezva. Zvonila jsem, aby se ztratil náš průmysl, aby se naši lidi stali otroky. Netušila jsem. To byla velká chyba. Nachytala jsem se.  

- Máma mě furt říkala, abych šel do fabriky.

- Ano, to je naše staré myšlení. Taky jsem čtyřicet let učila naprosto vymyšlené věci. Je třeba myslet jinak, vnímat nové skutečnosti. Zajímat se o dění. 

- Ono to tak není, ono je to jinak, než nás učili.

Jsem mile překvapena. Rozhovor se zedníky. S dvěma mladíky s otevřenou myslí. Pracují. Nepoflakují se. Mají svůj názor. Hlavně vědí, že všechno je jinak. 

- Mohu se vás zeptat, kolik je vám let? A co jste učila?

- Český jazyk. Je mi šestašedesát. Vymysleli si pro nás his torii. Tóra - his - její. Jejich dějiny. Jejich vymyšlenosti. Jsem přesvědčená, že bible je program elit. Hezky nás dovedli až do apokalypsy. Jenže jim to nevyjde.

- To bych vám neřekl. Tak padesát. Vypadáte moc hezky. 

Směju se. Řekl to obyčejně, zdá se, že upřímně. 

- Mohu se zeptat, kam chodíte ke kadeřníkovi?

To je unikátní. Cikánek se zajímá o mou kadeřnici. Říkám, kam jezdím.

- Máte moc hezké vlasy. Krásný účes. Vypadáte dobře.

- Kluci, lichotíte, ale děkuji.

Velmi vážně se zatvářili. Jako že to myslí vážně.

- Kluci, vy se dožijete, no - asi snad i já - ještě změn. Velkých změn. Už teď v červnu mají být nějaké astronomické zlomy.

Nechci konkretizovat, abych nevypadala jako blázen. Hovořím jen obecně. Kluci vědí. Znají. Cikánek se mě ptá, kde mám boty. Ukazuji na plato. Asi vypadám - no... Jít bosa městem. Aby o tom zítra nepsali v novinách. Stařena šlapala po čerstvě posekaném trávníku...

- A jaký máte názor na svět?

- Dopadne to dobře. Jsem o tom přesvědčená. Věci se dějí!

- Nojo, ale všimla jste si, jak jsou lidé agresivní? Jak jsou zlí? To nebylo.

Mají dobré postřehy. A dokonce si umějí odpovědět na to, proč. 

- My jsme si nechali ukrást své děti. Teď dva roky prázdnin. Mnoho dětí bylo samo napospas doma. Agresivita může být i z toho, že jim učení samotným  nešlo. Rodiče museli do práce. Nikdo je nevzdělával, nevychovával, nekorigoval jejich jednání. Kluci, když někdo nejedná tak, jak by se slušelo, v klidu ho na to upozorněte. Mně se zrovna tuhle stalo, že někdo v mém okruhu byl nervní. Upozornila jsem, že by to šlo říci hezky.

Mladíci pokyvují. Vystála bych tam s nimi důlek. Loučím se optimisticky. Hoši děkují. I já děkuji za milý rozhovor. Na nic si nehráli. Byli obyčejní. Jsou prospěšní pro společnost. Než začaly semafory blikat červeně, šlapkala jsem po chodníku k domovu. Naskočili na kola, kamarádsky se spolu rozloučili. Jeden zahnul vlevo, druhý se ztratil vpravo.

Přemýšlím, jak přátelsky se k sobě chovali. Jaký měli postoj ke zdravotnickým úkonům. Bylo na nich vidět, že pracují nejen pro peníze, ale i pro radost. Už je asi nepoznám, nepotkám, ale mám je v srdci.

Neočekávaný přínosný rozhovor. Škarohlídi, skučilové, áhalové, pomlouvači, aroganti - máte se co učit. Ale - proč? Zůstaňte si sami sebou. I vy tu máte svou funkci. Aby morfogenetické pole lidstva příliš nezářilo, maličko ho očmoudněte svou negací, povýšeneckostí, arogancí. My to přezáříme. Tady bude světlo! Co - bude! Tady světlo vítězí! Pozor! Abyste se nevznesli! :-) Už doktor Štrosmajer upozorňoval, že kdyby blbost nadnášela, mnoho lidí by tu létalo jak holubička. Pády bývají tvrdé!

Nádherný den! Pro mě inspirativní, poučný!! Máme tu šikovné mladé pracovité lidi!! Děkujeme!

Dobrou noc!

P. S. Taková neodbytná myšlénečka. Stále ji vyháním z hlavy. Není mě to hodno. Myslím, že se to nehodí mezi slušné lidi. Připomíná to obsedantně kompulzivní poruchu. Máme prý udat lidi, kteří nás diskriminovali ohledně roušek, ohledně nevpuštění do restaurací, ohledně trápení v divadlech, v bazénech... Nemáme s nimi mít slitování, jako oni neměli slitování s námi. A že jich bylo, hajzlíků! A jak byli důležití! Jeden gentleman si dovolili na starou ženu sáhnout fyzicky. Nestyděl se honit ji vestibulem ve stánku kultury. Píchnul do ní prstem. Zaslouží si udat? Nebo mladý pokladní, v listopadu 2020 se choval drze, neurvale, neuctivě, ba spratkovsky. Pardál jeden nevychovaný! A co členové ochranek v obchodech! Přijali to jako náplň práce. Jo, kdyby upozornili, ale oni vyžadovali!! A to už je přestoupení zákona! Člověk jim mohl recitovat LZPS, Ústavu, zákony z trestního zákoníku, občanského... Namátkou:

• Trestní zákoník
• ČÁST DRUHÁ
• HLAVA X
• Díl 1
• § 328

§ 328Přisvojení pravomoci úřadu

Kdo neoprávněně vykonává úkony, které jsou vyhrazeny orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jinému orgánu veřejné moci, nebo

kdo vykoná úkon, který může být vykonán jen z moci úřední orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci,

bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

Tak to je jen pozdrav pro zapálené vykonavatele systému, aby si víckrát nedovolovali na své spoluobčany!! Pak by z toho nebylo stěžoval si, ale udal. Jo - a dozorci v koncentráku taky jen vykonávali svou práci, když vedli lidi na smrt.

Tak klidné spaní!