Máme zařízeno

Dnes mě vyrval ze spánku budík. Spala jsem tak tvrdě, že ani světlo neprobralo hormon vstávání. V noci jsem zas měla asi třikrát za sebou nálet kruhů do očí. Raději jsem je zavřela a spala dál.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-25_Zrzecka_brezinka/

Mám do deseti čas. Pak přijde klientka.

Zvonek. Vidím ji. Mačkám klíč. Jde dovnitř. Zrzka ulovila něco. Řve to.

- Ptáček! Má ptáčka!

- Cože, ona ulovila ptáka? Utíkám za ní mokrou trávou. Pustila ho a připlácla packou. Znovu ho uchopila.

- Pusť ho, Pusť ho! Zrzko!!

Vypadlo jí z huby už opeřené mláďátko, beru ho do ruky. Chvěje se strachy.

- Dej ho do misky.

Dala jsem ho do mističky na dně s vodou. Vyskočilo. Aha. Tak tak ne. Beru ho zas pevně do dlaně. Jdu ven ulovit Zrzku. Držím ji v náručí. Ptáče pouštím pod smrkem. Ihned zaskočilo do zeleně. Chytré ptáče. Intuitivně se schovalo.

Jdeme dovnitř. Zrzka celou dobu brečí, naříká, nadává, zlobí se:

- Pusť mě ven!

- Nepustím.

- Mňáááu.

- Zrzko, dej nám klid k práci.

- Mňááááu!

Paní ji bere do náruče. Ale tentokrát není Zrzka ochotná nechat se chovat. Chce si jít doulovit svou kořist. Mourek je venku. Ale důvěřuji mu. Vždyť jsem ta naivka. Stará, studovaná, ošlehaná životem, ale tak naivní. Blbá.

Klientka - skvělé výsledky. Ale skvělé!! Manžel jí prý říká, proč ke mně chodí. Ona ví proč. Udržuje se. Podporuje svou imunitu, zdraví. Termín. Nákup. Odchází.

Vypouštím tygra. Nejprve ale kontroluji místo pod jalovcem, jestli je ptáče pryč. Kdykoli vyjdu ven, hlásí se Mourek. Mourek přátelský. Mourek přítulný, Mourek společenský. Mourek komunikativní. Mourek přivandrovalý. Mourek obrovský. Mourek náš. - Jestlipak je to myšař? Nechybí někomu? Zrzka ptáčkařka. Falešnice. Mlátí Mourka, když ji chce obtěžovat. 

Tak - co je dnes potřeba? Beru lísteček s úkoly. Doladím mamčin poslední den.

Volám do pohřební služby. Hlásí se jménem služby, ne jménem osoby.

- Dobrý den. Jste to vy, jak jsem jí výrazně pomohla u maturity? :-) 

- Ano, to jsem já.

Vznáším dotaz, ohledně vynášení rakve.

- Máte čtyři madla, klidně vám ještě dvě přidám, jde o dvě stovky, ale šest je moc. Mluvila jsem s pohřebáky. Ta rakev prý nemá sedmdesát kil, ale tak padesát. A šest madel je hodně, ten prostřední třeba nadnáší... Pak se to rozkejkluje. A po schodech jdou bokem, tam u zábradlí; jeden rakev přidržuje na jedné straně, druhý pomáhá na druhé straně. Čtyři lidi budou stačit.

- Tak předám dál. Stavím se ještě pro tři parte. Asi jsem nějak zestárla.

- Zdáte se mi stále stejná. Jen jste se zklidnila. V tom jste jiná. Čiší z vás vyrovnanost, klid.

Jsem překvapena. A potěšena. Myslím, že jsem stále divočák. Dík, Vesmírná inteligence za vzkaz.

Volám naší květinářce. Přiobjednávám u kytku pro Lindu. Ptám se Denisky - ne, obstará si kytku do ruky sama.

Hlavně už jeď, Irenko! - Chjo, jsem bombardována, prý čtyři lidi málo! A počkej, až ji vyklopí... Chjo.

Spojuji třístranným hovorem synovečka - chlap jak hora a pohřební službu. Jeho bratr Olik - zánět šlach. Ty vorle, bacha! Z kostela cesta dlouhá. Má obavy z nesení rakve - oprávněné? Mírný, klidný, milý. Pamatuji na den jeho příchodu na planetu. Paní z pohřební vysvětluje to, co už říkala mně:

- Uvidíte, všechno dobře dopadne.

Zas Iva. Přenáší na mě budoucí vinu při nesení rakve. Božínku. Dej mi už pokoj! Nudíš se? Kup si medvídka mývala. Mě vynechej. 

Kam teď? Odbočuji do DD. Volám vedoucí. Není. Volám sestřičku. Projevuje upřímnou soustrast. Všichni na mamku vzpomínají. Já taky. Už navždy... Parkuji. Z práce jde Hanička. Učila jsem ji. Jde ke mně. Pozdravuji manžela. Tomu jsem pomáhala získat do péče dcerku z prvního manželství. Zrovna včera jsem si prohlížela staré fotky. Jo, tu holčičku jsem tam viděla. Synchronicita. A taky pozdravuji její mamnku. Moc hodná. Moc. Á, už mi paní Hudáková nese troje boty. Ptám se na loňskou výměnu OP. Nic v tom nevidí. Zkrátka prý končila v červenci platnost. No, nejsem si jistá. A proč nedali rodině vědět? Prý je to normální. Přijela paní z magistrátu, natáhli plátno a mamku vyfotili.

- S hnusnými mastnými neupravenými vlasy! V té době už u soudu ležela žádost té Vaší čůzy o znesvéprávnění maminky. Pro mě je to podezřelé. Proč jsme nebyli informováni!!! A teda taky bezohledné - vyfotit mamku tak neupravenou. Je mi stydno. 

- Je to zcela normální! Nic v tom není. Máte pravdu, když jsem mamince šla ukázat OP a zeptat se jí, jestli ho můžeme uložit k sestrám a hlídat jeho platnost, řekla:

- Tak to se moc nepovedlo.

- Nepovedlo se to Vám! Není to zcela normální! Děláte si tu, co chcete. Tak proč jste nás neupozornili?

Mamka tak dbala na vzhled, na krásu, tak ji mrzelo, že už to není ono a oni ji dají na OP - no hrůza. Mastné neupravené splihlé vlasy. Hanba! To jí tam mohli nalepit fotku strašidla.

Hlavou mi běží dvě auta mamčiných věcí, která jsme s Ivou navezly při stěhování sem. Zbylo z toho pár halenek, orvaných cizích ručníků, slíska, dvě bundy, žádné ponožky... TAška s nimi se ztratila...  Z toho štosu těch drahých čokolád dvě rozdělané a jedna ze Špindlu. No, ryba prý smrdí od hlavy. Když někdo rozebere ( v tisku psali s plnými jménem rozkrade) zdravotnický holding, je nenažraný, nestačí mu jeho nadstandardní plat a jako trafiku dostane k vedení organizaci, kde se nedbá na nedotknutelnost osobního vlastnictví, to pak můžete podávat jednu stížnost za druhou, trestní oznámení, které opět řeší kamarádi na kraji a nedovoláte se spravedlnosti. Drzost povýšená na entou je, když jsme s maminkou seděly ve třetím patře "v pohádce". Přicházeli po jednom vyslanci císaře. Vedoucí. Vrchní sestra. Vábili mě, že si chtějí popovídat. To určitě. Všechno už jsme si řekli. Je to stále káčo kolem. Nic se nemění. Můj podnikatelský čas je drahý. A daruji ho raději mamince. To určitě, mnoho psů, zajícova smrt. Ještě by mohli poslat koordinační. Poslala jsem je tehdy všechny do háje. Nechci si s vámi povídat!!! Víte dobře, co napravovat.  Nakonec se přikohátil sám krokodýlů král. Nechci s vámi mluvit. Naklonil se až k mému obličeji:

- Budete se zpovídat!

Myslím, že se teď bude sám zpovídat. Třeba před sebou. Způsobil svou laxností a nekonáním smrt člověka. Stále jsem lamentovala, vykřikovala, upozorňovala, dokonce jsem SVOLALA SCHŮZI do jídelny dd. Ten šmejd byl jak had. V ten večer, jak vyhrožoval - to je známka strachu. To znám - z grafologie. Kolik úzkosti, tolik agrese. Chlapec nechtěl, aby se o těch starých článcích v novinách vědělo. Něco jako když Kůži svlékli do naha a ukázali pár jeho políček, domečků... Celý národ vidí, co je za hajzla, ten ředitel z Vinohrad. A já tehdy zveřejnila ty články. Nikdo neví o dalších hajzlech na místě ředitele. Trafikant! Tehdy jsem  na lavičce ve třetím patře odpověděla v šeřící se chodbě:

- Já se zpovídat nebudu! Nic jsem neukradla. Nikoho jsme nezabila. Když tak budete muset hnát k zodpovědnosti majitele Mafry. Není to ten Babiš?¨

Odplazil se. Jeho podřízení mi vyprávějí... 

Pokračovaly jsme s maminkou ve večerních šplechtech. V povídání o hájovně, jejíž štít svítil ve večerním sluníčku. O hajném Kuřeti, jeho Mařence. Chodila s Vendulkou do habřinské školy, to je támhle na kopci. A dva vedlejší pahorky, které s neochvějnou jistotou vždy poznala, když jsem ji večer vozívala od nás do DD... Vždycky okouzleně vydechla:

- Chloumek! A Prašivka!

- Mami, jak je poznáš?! Vždyť jsou tak nenápadné.

- To poznám. To jsou kopce mého dětství. Támhle tudy jsme chodívaly s maminkou přes luka do Smiřic do Dvorany... Do tanečních. Až na státní jsme si obuly boty. 

A já řídila, poslouchala, ani nedutala. Mamka vyprávěla pohádku. Přistály jsme v DD. Zadním vchodem jsme seběhly k výtahu... To býval ještě otevřený. Sloužil vozíčkářům, když je rodiny přivezly z víkendu. Pak ten Rumburak barák zašpéroval, maminka na kraji s dechem musela vystoupat to dlouhé schodiště...

No, nic! Loučím se. Prý jsem mamčin obrázek. Taky to v poslední době vidím častěji. Přicházím k obchodu a ve skle vidím Ivu - mamku. Já jsem přece podoba tatínka. Kolikrát jsem šla s ntb do pracovny ukázat jí taťku... Stále jsem připomínala staré obrazy, dávné lidské příběhy, zpívaly jsme staré písničky... Mamka by řekla:

- Všechno je pryč.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-25_Maminka/

Pro mě ta věta dostala platnost 21.5.21. Všechno je pryč. Svět se změnil. Jsem tu sama obklopená svými blízkými. Mám holky, vnuka, Petrouška, synovečky, jejich rodiny... Manželovy děti s rodinami... Hodně lidí bez maminky mě chápe. Rozumí vnitřní samotě. Už nemohu za ní běžet. Čekat na skyp. Až se ozve:

- Už ji slyším!

A Simonka řekne:

- Irenko, my tě slyšíme, ale nevidíme!

Jedu do pohřební služby. Moje bývalá milá studentka. Jo, už ji poznávám. Ano. Skvělé studentky... Vysvětluje mi, že rakev se nese ze schodů rovnoběžně se schody. A vpředu a vzadu dva hlídají rakev... Jo, už jsem pochopila směr. Aha. Přesto jsem ještě objednala dvě madla. Šest rukou. Budeme mít nosiče z rodu? Ty vorle, já se se svýma dvěma plotnami ráda připojím. Mami, udělám to. 

Nebude třeba. Nech to... Nenechej se vybláznit.

- Strávila jsem tu včera příjemný čas.

- Na vás byl krásný pohled, s jakou láskou jste vybíraly pro maminku to nejlepší, co si přála. My jsme si včera s Martinou povídaly, jak jste udržovaná a pěkná.

- Tak to děkuji. Nemám ráda dechovku. Kolikrát jsem ji vozila na nedělní koncerty do Velichovek. Celou neděli jsem měla na nic. Po obědě do DD. Naložit mamku. Zkontrolovat, co na ni oblékli. Co jsem se naposlouchala i operních melodií.  Když v divadle za normálních dob v sezoně hráli operu, snažila jsem se permanentku udat. Ještě operetu unesu. Povinně jsem nakoukala Rusalku; symbolika bílé - květiny bílé po cestě, secese - abych vám to uměla ve škole dobře vysvětlit...                        

- Taky nemám ráda dechovku. Pohřebáci poslouchají třeba AC/DC. A když je pohřeb bez kapely, vždycky říkají, že tam nebyla dechovka; to patří k pohřbu. Kapelník mi říkal, že ty dvě písničky zahrají a tu třetí, ať věřím, že se to stane. Třeba ji nezahrají. Ale věřím, že jo. Naposledy hráli loni...

- Pamatuji, v Černožicích. Loni v červenci... Nějaký stařičký hasič... Zrovna jsme byly s mamkou u hřbitova na lavičce. Krásný letní den. V tom našem venkovském kostelíčku - to oni ji určitě nacvičí. :-)  Pro mě. To byla z mamčiných má nejoblíbenější. 

- Prý by ji zahráli při odchodu ze hřbitova. 

- To by bylo luxusní - od hrobu veselý radostný pochod zpět do světa, do života, zpátky k radosti.

Paní jsem písničku zazpívala. Divím se sama sobě, že se mi nezadrhl hlas. Ne. nezadrhl...

- Je maminka už v Jaři?

- Už pro ni na soudní lékařství chtěli dnes jet. Ale volali, že je nařízena ještě soudní pitva.

- Proč? To bude rozřezaná?

- No, u té zdravotní se asi něco nezdálo. Ještě vám musím říci, že ti nosiči pak budou spouštět rakev do hrobu. Ale nebojte se.

- Oni je okšírují.

- A všechno dobře dopadne. Jen asi nebude vhodné maminku vystavit po tom úrazu a pitvách.

Kam teď? Expan. Vytisknout fotku. Koupit rámečky. Papírnictví. Zbožňuji od dětství. Papíry, tužky, gumy. Jak to dřív vonělo... Kupuji drobnosti pro strýčka příhodu vnoučatům. Je tu Marta. Sestra mé spolužačky. Celý život mě fotí. I u mamky maličkou Denisku... To je Marta... Poslouchám, co je v domě po Aničce, její sousedce. Loni odešla na slinivku... Ještě v červenci jsem jí byla gratulovat. Ale už jí bylo zle. Mám na ledničce její poslední přáníčko. Vždycky psala úhledným písmem. Srovnaná bytost.  Myslím na Aničku často. Zlatá žena. Měla ráda Petrouška. On ji. A ona měla ráda taky mě. Jak to říká mamka? Všechno je pryč!

Kaufland. Kde mám tu nanoroušku? Zahrabanou. Špinavou. Mám tu blízkou duši.

- Upřímnou soustrast!

Žvandáme u koření. Připojuje se bezva zelinář. Pookřávám.

- Jezdí sem pracovník, který na Vysočině znal sedmdesátiletého zdravého muže. Týdně tři pivečka. Jednoho frťánka. Manželka se dala očkovat. Tak on taky. Ještě v ordinaci zkolaboval. Zemřel.

- To neříkají v televizi.

Poslouchám o dalších mrtvých po očkování. Telefon mě upozorňuje. Za deset minut začíná školení s dr. Hüberem. To je ten, který byl několikrát označen z nejpřínosnější vědeckou osobnost světa. Dostali jsme se mezi jedenáct zemí, kterým dr. Hüber vysvětlí nový produkt pro zdraví tlustého střeva na ose mozek - střevo. Od zítřka je Microbiotic MAX i na našem trhu Prebiotika a probiotika - jakou fci plní. Intolerance potravin a alergie, plynatost, nadýmání... Nemoci ze špatně fungující střevní mikroflory. Už od zítřka - i na českém trhu. V jedné porci dvě mld. bakterií. Jiné firmy mají víc, ale jen naše se dostanou tam, kam je potřeba, do tlustého střeva! Byla to smršť informací. Nestíhám. Slady v angličtině. Jsme ve skupině mnoha zemí, zaplaťbůh, že aspoň překlad jde do češtiny.

Mám hodinku na vrácení do obchodu. Neberu si nano. Jdu volně, jen tak. Parkoviště se vyprázdnilo. Do půl osmé se vracím na poradu.

Dnes nezatopím. Dům drží teplo. Venku zima jak v psinci. Kdy už dám kytky ven?

- Mami, v DD byl porušen zákon paragraf ten a ten. Pečovatelka zná právní minimum - ví, co ji hrozí. 

- Za to může ředitel. On zodpovídá ze nedostatečný počet pracovníků. Prý to stačí! 

- Pečovatelka je ohrožena v dolní sazbě jedním rokem za neúmyslné zabití. Modřiny po těle...

Jdu do zahrady. Zamykám chaloupku. Jde mi myšlenka:

- Nestarej se o to. Nechej to být.

Vracím se ze zahrady do domu. Na skypu stále Linda.

- Jé, ty jsi ještě tady. Víš co si říkám? Jak mě zlobili, jak mamku okradli, jak jí zničili celý majetek. Jak mě šikanovali. Jak jsem jim šlapala na paty. Hlídala mamku jak ostříž, jak si nebyli jisti, co kdy kde zas vyvedu, jak poukážu na porušení zákona... Jak je načapu na švestkách. Je to takový majstrštik mamky. Aby pan ředitel konečně zažil trošku vyšetřování... Maličko strachu. Aby furt nevyhrožoval. Nespouštěl hrůzu. Nezastrašoval rodiny. Aby pocítil jednou jedinkrát nejistotu. Bez těch svých kamarádíčků z kšeftíčků... Aby se chytil za nos, co způsobil.

- No, tam bude nařízena biodynamika... Soudní pitva je nařizována usnesením dle § 115 trestního řádu a to v případě, že vznikne podezření, že smrt člověka byla způsobena trestným činem. Součástí soudní pitvy je i komplementární laboratorní vyšetření a také lékařský znalecký posudek.Odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.

- Pokazili mamce konec... Dívám se na krásné mamčiny obrázky. Kde by ji napadlo, jak skončí. Co se stane s jejím tělem po smrti. Že ji budou dvakrát zkoumat a znetvořovat. Mami! Už tě nic nebolí. Ale vystavit tě už nemůžeme.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2020-03-16_S_maminkou/1486790845

Dobou noc!