Mami, byla jsem u pramínku Kalifášku a na Chloumku

Půl osmé. Ještě chvilku, prosím! Půl deváté. Ještě drobítek. Bude půl desáté. Nasnídat!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-25-stereo-snidane

Žofie si dnes dala masíčko s Mourkem stereo. Jak je teplo, ´ˇŽofie stávkuje. Jí, když má chu´t a málo. Zdá se, že dnes bude konečně slibovaný vývar, snad, možná. Mourek je při chuti většinou stále. 

Jedu na desátou na masáž. Mám ráda nechat si probírat svaly na těle. Povídáme si s Kristýnkou, když mi mačká patu, koleno, lýtko. Vyprávím, jak jsme s maminkou byly asi před deseti lety na Chloumku. Vyprávěla mi nahoře u renesančního kostelíka, že tam bydleli Hlavovi.

- Ano, bydleli.

- Že jim tam nebyla zima.

- Má to i číslo popisné. Domeček hrobníka u věže.

- V ten den, to bylo v červenci, začaly padat kroupy a zdvihl se vichr. Žadonila, že mně ještě chtěla ukázat studánku Kalafášku, ale už jsem ji táhla do auta, abychom nepromokly. Tady u vás na křižovatce jsem ani nemohla vyjet na státní. Nebylo vidět, tak hustě kroupy lítaly.

- No, my jsme ten pramínek obnovili. Manžel tam dal stříšku. Pramínek se dost ostře ohradil, že není žádná studánka Kalafáška, ale že je pramínek Kalafášek.

Žasnu. Divím se. :-) To by mamka asi koukala. 

- Maminka mi vyprávěla, jak nahoru na půlnoční stoupali po stupních vyložených chvojím. Aby nezapadali do sněhu. Měli tam nahoře svůj hřbitov. Neznášovští i Habřinští. Pak si Habřinští založili svůj hřbitov. Nahoře na Chloumku.  Neznášovští taky. Dole za vesnicí. Tam odpočívá moje prababička, jestli tam ještě má svůj hrob. A jako první, to mi vyprávěla maminka, tam byla pohřbena vlevo od vchodu asi dvanácti patnáctiletá holčička. Umřela na souchotě. Rodiče bohatí statkáři měli jedinou dceru.

Fotím si kovaného kohoutka na trámu. 

- On měl ještě zvonek. Na něj jsme zazvonila a všichni přiběhli k obědu.

- Mám doma taky zvon. Taky s ním svolávám na oběd. Takového kohouta můžeš koupit na trhu u paní Kokyové. Takového kohouta, ale většího s parádním zvonem má Linda.

Loučíme se.

- Kristý, kudy se jede k tomu Kalafáškovi, podle maminky Kalafášce?

Jedu. Tudy jsme jely s maminkou. Taky jsem tu byla asi dvakrát s děkanem UHK Vladimírkem. To byl historik. Uměl se dívat po kraji a vidět nerovnosti, které mohly být třeba hradištěm a tak.

Stavím si auto pod Chloumek na úvozovou cestu; letní mračna se sbírají. Fučí. Vedro. Šlapkám do úvozu. Jestlipak bych tudy došla i na druhý kopec maminčina dětství na Prašivku? Kudy to říkala Kristýnka? Po padesáti osmdesáti metrech koukat vpravo? Nic tu není. Tady odbočka dolů. Jdu kousek dál. Cesta mě přivedla na pole. Vracím se asi dvacet třicet metrů. Á, mezi stromy vlevo dole vidím kužel kovové stříšky. Té, kterou vyrobil Kristýnčin manžel klempíř. Jsem tu. Dnes tu jen teče vodička blátem. Z trubky ne. Vyschlo. Visí tu dva hrnečky. Maminko, tak tady odsud jste nosili v konvích vodu nahoru na hřbitov. Aha.

Chvíli se nořím do vzpomínek na hájovnu nahoře nad Neznášovem – Rožnovem u lesa. Dvojvesnice. Mamka byla z Neznášova. Teda narodila se v Černožicích. Ten příběh ráda vyprávím. Zkrátka do školy nechodila přes cestu, ale odstěhovali se do Neznášova do části, kde se říkalo "ve dvoře". Nahoře v lese jsou zříceniny hrádku pánů z Hustířan… Proto se dole pod hradem říkalo "ve dvoře". Etymologie názvu jasná. 

Vracím se. Tady skotačila malá Vendulka. Není den, kdy bych si na ni nevzpomněla.

Jedu domů. Kugo, proleť se. Jak to říkal Honzík? Chvilku jet na trojku vysokou rychlostí, aby se spálily saze. Kuga řehtá. Před městem ji zatáhnu za oprátku. Holka, pomalu!

Stavuji se v obchodě. Kupuji gerbery. Jednu chryzantému v květináči. Vím, kam ji potřeuji. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-25-siesta

Udělám si fazolové lusky. Vzpomínka na kamarádku Zlatku.

Jdu založit na gril uhlíky. Večer se budou hodit.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-25-siesta

Petroušek si přišel ke mně sednout pod slunečník. Lebedíme si. Držíme odpolední siestičku. Obědvám. Vyprávím Petrouškovi příběh, který už asi zná, o cestě do Bulharska s malou tříletou Deninkou přes tajuplné Rumunsko.

- Peťuš, u moře Zlatka se svou sestrou měly velké prostěradlo. Kluci ho natáhli mezi auty. Tam jsme měli stínek. Zlatka měla s sebou různé polotovary, konzervy. Já jak jelito.

- Ireno, máš ráda fazole?

- Asi ne.

Udělala je výborné, se smetanou z jediného kiosku na pláži. Tehdy prodavač, mladý kluk, když jsme chtěli slevu, vždycky ukazaoval, že

- Něma na košulu...

Jak jsem fazolky lupala. Prý to nic není. Tak jsem si dnes jen tak intuitivně, po čtyřiceti a víc letech osmahla hodně cibulky na sádle, na to fazolky, koření, smetana. Dobrota. Zlatko, díky za inspiraci tam nahoru!

Dáváme si chvilku oraz. To je fajn, že můžeme. Jsou lidé, kteří právě stepuji za pultem, za pokladnou, nemohou si oddechnout. My už máme odpracováno. Vlastně Petroušek stále slouží. 

Jdu vyžehlit pračku Petrouškových pracovních trik, montérek. Krájím zeleninku. Jdu zkontrolovat gril. Ó, to se mi povedlo. Uhlíky žhavé. Vytahuji litinový plát. Potírám ho kostkou sádla. Pokládám kousky krůtího masa. Ozývá se příjemný zvuk. Maso syčí. Blíží se den, kdy nastane na tři týdny masový půst v rámci čištění těla. Tak si to hezky ještě užiju. Sedíme. Zpívají ptáci. Poslední sluníčko nakukuje do zahrady. Moc ho není. Ukradli nám ho sousedi. Podvedli nás. Nejprve prý přízemní dům. Teď takové vysoké monstrum. Tolik let prášení, vrtání, hluku. Ne.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-25-leto-je-leto

Maso voní. Sypu na plát i část mražené zeleniny, na kterou jsem v poledne zapomněla. Roztavila se.

Hotovo. Krájím plátky mé večky. Už není vláčná. Pokládám je na maso. Ó, begetka krásně změkla. Pochutnáváme si. Jsem zvyklá na malé talířky. Péťa vrčí.

- Nemohlas´     mi to dát ještě na menší talířek? Ty si dáváš takové psí porce.

On mi něco vytýká, a já se tomu směju. Miluji ho. Má pravdu. Měl dostat velký talíř.

Žofie nás baví. Předstírá na meruňce, že nemůže slézt.

- Jedeš dolů? Oklepeš nám meruňky!

Přibíhá Mourek. Naše pozornost se soustředí na něj. Šup, už je Žofka dole. Hrají si v trávě. Žofiin zrak sleduje cosi ve stráni za plotem. Ta tu v mém dětství nebyla. Byl tu sráz dolů. Hradební příkop. Zelené náklaďáčky se sklápěcími korbami a skučivými motory sem v šedesátých letech navezly mraky patentních lahví. Zasypaly. Pak začaly eurolahve. Žofie si vyskočila na pařez.

- Divej. Teď vyskočí na střechu.

- Ano. Je chytrá. Na okýnko, na zídku, na střechu. 

- A že se neporaní o ostnatý drát, viď?

Pochutnáváme si.

Kamasi, kamasi ještě pojede Petroušek? No? Ano. Na kotelnu. Aby tam všechny kotle dobře vařily. A já si ještě budu sázet kytky do setmění. Instalovat lampičky, světýlka. U chaloupky do velkého květináče, který loni originálně a iniciativně vytvořil LP, vsadím malý jehličnánek. Modré kytky jsou totálně sežrány od slimáků. Jak se změnilo mikroklima zahrady, daří se, těm šmejdům, u nás výborně. Dřív tu bylo sluníčko. Sucho.

https://www.youtube.com/watch?v=DIlud0yUqBc

Poslouchám u práce Janu Tomjkovou na jejím kanále Nositelé světla. Velice hezky opakuje, jak nás tu balamutí, jak veškeré školství je pod vlivem Rockefellerů… Monsanto, GMO jsou testované PCR testy… Farmář, který pěstuje bio. Ne modifikované věci. Testují mu plodiny. Zesílí testy tak, aby mu mohli prokázat, že pěstuje GMO. Lžou. Likvidují je. Mají promyšlené bitkoiny desítky let dopředu. Pokud chceme najít něco, co by nám vláda udělala dobrého, nenajdeme. Daně, očkování, vnucování GMO, zakazování bylin, čajů… Až se všechno změní na digitální systém, mnoho lidí zchudne. BlackRock může něco nafouknout, donutit lidi prodat pod cenou… Googel měl počítač, který uměl "heknout" 256 bitové systémy už v roce 2010… Věci, hotovost mizne. Fyzicky nic nevlastníme. Nejsme majitelé, jen vlastníci. List vlastníka. Náš splacený dům nám nepatří… Nastražená past na konkurenty Titanik… Sedmdesát pět nejbohatších lidí umístěno na loď. Byli to ti, kteří šli proti federálnímu rezervnímu systému. Nejbohatší Astor, byl tam i Gugenheim… 1913 vytvořen FED… Protiprávní placení daní...

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-25-vecerni-zahrada

Instaluji na houpačku žárovky.

- Peťuš, pojď se podívat!

Usnul v křesle.

- No, pěkné. To ani nemusíme kupovat tu venkovní lampu.

Pochvala mě těší, ale lampu koupíme.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-25-orechovice

Kdepak mám domácí slivovici? Tady je ta od Kamily z Moravy. Přivezla loni na Brutal. Krájím zelené ořechy. Mají se trhat na svatého Jána. Mám den zpoždění. Přidám hřebíček, skořici. Hořký nápoj se bude hodit na odčervení. 

Spát. Jaké to bylo v hotelu Země?

Hezké. Vzpomínkové. Tiché.

Dobrou noc!